Konejšivé signály aneb na jedné vlně s vaším psem 2

3. Další konejšivé signály

Pomalé pohyby

Rychlé pohyby působí hrozivě, pomalé mají naopak konejšivý účinek. Někdy váš pes zpomalí jenom trochu, jindy zbrzdí natolik, že se skoro přestane pohybovat – někdy zastaví úplně. Často pes svoje pohyby zpomalí, pokud zahlédne jiného psa. Všimněte si toho, až půjdete se svým psem na procházku. Pokud nečekaně a najednou zpomalí, tak se nejprve rozhlédněte, než začnete nadávat a tahat za vodítko (nemluvě o škubání), zcela určitě proti vám jde někdo, koho váš pes musí konejšit. Nebraňte mu v tom, nežádá tím po vás nic víc než schopnost pozorovat a rozumět.
Váš pes používá pomalé pohyby v mnoha situacích, kdy si toho ani nevšimnete. Když na něj voláte a váš hlas je zlostný, rozzlobený nebo tzv. dominantní, zvíře ve většině případů okamžitě zpomalí, aby vás ukonejšilo. Pokud trénujete agility a jste příliš netrpěliví, chcete, aby vás pes okamžitě následoval, poskakujete, máváte rukama a jste příliš aktivní, často se vám stane, že pes naopak zpomalí - nikoli proto, aby vás rozzlobil, jak si možná myslíte, ale proto, že musí mírnit vaše rychlé pohyby a příliš rozmáchlá gesta.
Často se vyskytne více psů dohromady a některý z nich je trochu divoký nebo příliš rychle pobíhá po okolí. Tehdy si můžete všimnout, že nejméně jeden z nich začne svoje pohyby zpomalovat, možná se zastaví úplně. Dělá to proto, aby ostatní uklidnil. Pokud zpozorujete, že některý pes na vás reaguje, „zabrzděte“ a okamžitě zpomalte. Nejlepší je pohybovat se šikmo směrem od psa, nikdy přímo k němu.
Pomalé pohyby se mohou objevit i v jiných souvislostech. Pokud trénujete poslušnost, pes může zareagovat na přísný hlas. Na příkaz „lehni“ se začne pohybovat jako ve zpomaleném filmu. Lehá si o to pomaleji, oč přísnější je váš hlas. Nakonec mohou veškeré dobré snahy přijít vniveč. Jistě je možné psa tímto způsobem donutit, aby si lehl, a přitom uvěřit, že jste zvítězil, ale dobrého výcviku se tímto způsobem nedosáhne.

Vrtění ocasem.

Příklad
Na cestě z parku domů majitel přivolal svoji fenku Candie. Ona se k němu rozběhla, ale zničehonic se mezi ní a majitelem objevilo několik dalších psů. Candie okamžitě zpomalila, začala očichávat zem, zastavila se a počkala, dokud se cizí psi neuklidnili. Teprve potom přiběhla k majiteli, který ji pochválil a byl spokojený. Samozřejmě, Candie se jako pes zachovala příkladně, ukonejšila psy, kteří se nečekaně objevili, a teprve potom přišla ke svému pánovi. Kdyby proti nim pokračovala v běhu, mohla způsobit konflikt a možná i něco tak vážného, jako je rvačka. Tímto způsobem vznikne mezi psy konflikt často. Majitel vypustí psa přímo ze dveří nebo z auta a pes se v bezprostředním nadšení rozběhne k jiným psům. Ti naznačí, že je to až moc divoké, všichni se rozčílí a vznikne problém.
Když se ocitnu v blízkosti psa, který se bojí a je nejistý nebo cítí, že nemá situaci zcela pod kontrolou, pohybuji se vždy klidně, možná dokonce hodně pomalu. Čím pomaleji, tím lépe. Pes na rychlost výrazně reaguje.
 

Vrtění ocasem

Když pes vrtí ocasem, nemusí to pokaždé znamenat, že je šťastný. Pokud se tento pohyb objeví zároveň se signály, které nám napovídají něco jiného, například že se zvíře bojí, je nejisté, zlobí se nebo je ve stresu, znamená vrtění ocasem v první řadě snahu ukonejšit vás, sám sebe nebo to, co je třeba. Je možné říci, že vrtění ocasem znamená cosi jako „bílý prapor“ neboli žádost o příměří, a tím pádem konejšivý signál. Jedná se o signál, který lidé použít nemohou. Na druhou stranu to ani není třeba, protože existuje spousta jiných signálů, které jsou pro člověka snazší a jednodušší.

Příklady
Velký knírač Lobo stál za autem svého pána, když majitel zprudka vyrazil proti Lobovi se zlostným výrazem v obličeji. Lobo se podíval do strany, očichal zem a začal vrtět ocasem.
Majitel psa přicházel domů z práce pravidelně ve špatné náladě. Někdy psovi nadával, když se zvíře z jeho příchodu radovalo, a tak ho pes začal konejšit. Vrtěl ocasem, postupně se začal plazit po podlaze, někdy se dokonce pomočil. Ale tento pes nevrtěl ocasem z radosti.
Majitel svého psa – Coru – často bral za kůži na zátylku, třásl s ním, křičel na něj, štípal ho do uší a dělal jiné podobné věci, které zvířeti nebyly příjemné. A tak pokaždé, když Cora spatřila svého pána, zpomalila, olízla se a začala vrtět ocasem.

Postavení ke hře.

Postavení ke hře

Jestliže se pes položí na přední nohy v takzvané pokloně, může to znamenat, že si chce hrát, proto tomuto postavení říkáme postavení ke hře.

Postavením, které vyzývá ke hře, psi naznačují přátelské úmysly.
Pes se v tomto případě bude často pohybovat ze strany na stranu a bude se chovat vyzývavě. Jindy se pes položí na přední nohy a chvíli setrvá v klidu nebo se ihned zvedne. Je možné, že se v okolí vyskytlo něco, co se pokouší konejšit. Může to být jiný pes, nějaká rušivá věc nebo jiné zvíře. Když se u mě doma koně přiblíží k ohradě, hodně psů, kteří zrovna procházejí okolo, zaujmou právě tuto polohu - zejména, pokud se koně otočí a podívají se na ně. Tento signál lze napodobit tak, že natáhnete ruce („přední tlapky“) směrem dopředu dolů.

Příklady
Bojácný a bázlivý bernardýn, který ke mně docházel na výcvik, se schovával za svým majitelem pokaždé, když spatřil jiného psa. Pokud jsem pustila Veslu, okamžitě pochopila, jak moc se bernardýn bojí. Nejprve velice pomalu prošla okolo s pohledem otočeným do strany. Poté došla tak blízko, jak jen to bylo možné, aniž se pokusila schovat, sklonila se do polohy „ke hře“ a setrvala tak několik minut zcela v klidu, dokud bázlivý pes stejným signálem neodpověděl.
Malá Čivava Pip se bála velkých psů. Když se moje Saga přiblížila, Pip se sklonila do polohy „ke hře“. Saga zpomalila a začala se k Pip přibližovat velice pomalu, obloukem a s hlavou odvrácenou.
Rotvajler Princ se sklonil do polohy „ke hře“, když potkal bázlivého Zlatého retrívra, a setrval tak několik minut, dokud se retrívr nezklidnil. Někdy je možné spatřit dospělé psy, kteří zaujímají tuto polohu vůči bázlivým štěňatům. Možná jim ani tak nejde o hru, jako o uklidňující efekt, a tak této polohy využívají jako konejšivého signálu.
 

4. Konejšivé – pozorování, náprava, vývoj a dospívání

Umění pozorovat

Někdo se narodí s ostřížím zrakem a má přirozeně lepší pozorovací talent než ostatní, ale pozorovací schopnosti lze rovněž vypěstovat, a to zcela jednoduše tím, že se člověk plně soustředí na jev, který chce pozorovat a bedlivě ho sleduje. Vyžaduje to cvik, leckdy dlouhodobější. Někdy, zejména ze začátku, je třeba se poradit, ale pozorovací schopnost může získat skutečně každý. Dám vám několik tipů, jak vaše pozorovací schopnosti zlepšit. Pokud si nejste zcela jisti, jak začít, můžete některý z nich vyzkoušet:
1. Začněte s pozorováním v domácím prostředí, jedině tak budete schopni zaregistrovat více signálů najednou. Když jsou všichni v klidu a vy kupříkladu odpočíváte, kromě nějakého toho chrápání na pohovce pravděpodobně moc signálů nepřijde. Ale občas se přece jen někdo zvedne a jde něco dělat, odejde na procházku, někdo jiný přijde na návštěvu, možná někdo něco upustí na zem, začne se o něčem diskutovat nebo rodiče vynadají dítěti. V tom okamžiku, kdy se něco stane, se podívejte na vašeho psa a určitě něco uvidíte. Nehlučte jenom proto, aby vás pes musel konejšit, to se nedělá, ale využijte všedních okamžiků běžného rodinného života. Ovšem pamatujte, je bezpodmínečně nutné pozorovat psa ve chvíli, kdy se něco stane, nikoli pár sekund poté, co se něco stalo.
2. Využijte všech situací, kdy váš pes potká jiného psa - nejlépe v parku, kde psi pobíhají volně, ale také pokud jsou na vodítku. Soustřeďte se na to, co váš pes dělá v okamžiku, když spatří druhého psa (a dávejte pozor, aby vodítko bylo zcela volné a vy jste psa nerušili svými signály).
3. Když si všimnete, že váš pes používá některý ze signálů častěji (olíznutí, očichávání země aj.), soustřeďte se na tento jediný signál a pokuste se vypozorovat, jak často a v jakých situacích ho váš pes používá.
4. Když se vám bude zdát, že rozpoznáváte i další konejšivé signály, měli byste zajít někam, kde bude více psů pohromadě (ale bez vašeho psa, abyste se mohli lépe soustředit!), například na výcvik, výstavu nebo tam, kde si psi hrají a baví se. Pozorujte je a snažte se zaregistrovat více signálů najednou.
Během krátké doby zjistíte, že „čtete“ všechny psy, které sledujete. Stane se to jakýmsi vaším koníčkem, uvidíte, že s tím nebudete chtít přestat. Většina lidí se na tom stane tzv. závislými. V takovém případě vám mohu říct: „Vítejte ve světě psí řeči!“

Co dělat, když pes ztrácí řeč?

To je otázka, kterou dostávám často. A tak jen stále opakuji: psi řeč nemohou ztratit, protože je to část jejich dědictví a je jim vrozená. Ale mohli ji potlačit, protože za to byli od lidí anebo jiných psů trestáni. Trénovala jsem psy, kteří vypadali, jako by svoji řeč vůbec neznali. Dobrým příkladem je Vesla, které se s trochou pomoci řeč vrátila, a to v bohaté míře. K tomu, aby se nějakému psovi řeč vrátila, lze využít i jiného psa, který má řeč dobře vyvinutou, anebo v podstatě jakéhokoli psa, přičemž je vždycky zapotřebí zajistit, aby nenastala nějaká nepříjemná, tudíž rušivá situace. Ostatní psi musí udržovat takovou vzdálenost, aby vašeho psa nenutili zaujmout obrannou pozici nebo aby nezpanikařil. To, že váš pes stráví nějaký čas s jinými psy, a to příjemným způsobem, napomůže tomu, aby si postupně, krůček po krůčku, zapomenutou řeč znovu osvojil. Společnost jiných psů tomu nejen prospěje, ale především tento proces výrazně urychlí. Psi se učí asociací, a proto je důležité neškubat vodítkem a psovi nenadávat. Člověk by neměl být jakýmkoli způsobem nepříjemný, když je pes soustředěný na jiného psa (nebo i člověka). Naopak je dobré, když si váš pes spojí jiného psa s něčím příjemným, jako třeba s pochvalou, pamlskem nebo vaším spokojeným výrazem. Tímto způsobem pes může změnit svůj postoj k jiným psům a dokáže se v jejich přítomnosti chovat uvolněně.
Psa je dobré odměnit i za malé náznaky konejšivých signálů. Například když začne odvracet hlavu od druhého psa, když skloní hlavu dolů, jako by očichával zemi, apod. Pokud jste důslední a chválíte a chválíte, výsledky se dostaví rychle. Pes bude vysílat konejšivé signály místo toho, aby dělal neplechu. Je to otázka vývoje, který je pozoruhodný a v některých případech až dojímavý.

Společenské chování se u psů vyvíjí už od mladého věku.

Kdy začínají štěňata konejšivé signály používat?

To je také otázka, kterou dostávám často, a do jisté doby jsem na ni nemohla dát uspokojivou odpověď, protože jsem ve svém domě nezažila jediný vrh štěňat. Ale před pár lety mi pomohla jedna anglická chovatelka, Alison Rowbotham. Pracovala často se psy, které se podařilo za dramatických okolností zachránit. Často šlo o březí feny, které posléze v Alisonině domě porodily štěňata. Štěňata zde zůstala do té doby, než se pro ně nalezl nový domov. Byla to různá plemena s různou historií, ale všechna zvířata byla samozřejmě velmi nejistá, bála se a byla velice nervózní.
Alison pozorovala štěňata v průběhu dvou let, vždy od narození do osmi až devíti týdnů, a já jsem dostávala výsledky jejího pozorování. Alison rychle zjistila, že štěňata dokázala vysílat pouze jediný konejšivý signál, a to signál prostřednictvím zívání. Štěňata zívala pokaždé, když je někdo zvedl ze země. V případě prvních vrhů, které Alison pozorovala, to dělala štěňata od prvního dne. Jedno štěně bylo jenom sedm hodin staré! Pokud byla štěňata zvednuta, tak ve sto procentech případů zívala už od prvního dne. Později si Alison všimla něčeho dalšího, a to v případě, když vrhla její vlastní fena, která se cítila bezpečně a pohybovala se ve známém prostředí: po porodu trvalo i několik dní, než štěňata začala při zvedání zívat. Později jsem o totéž požádala i další chovatelky, abych měla k dispozici co nejvíce materiálu. A tak jsem dospěla k poznání, že mezi jednotlivými vrhy existují nepatrné rozdíly. Některá štěňata začnou používat zívání jako signálu brzy, od prvního dne, zatímco jiná nezačnou dřív než druhý nebo třetí den. Může to souviset s tím, v jaké kondici je fena, jaké jsou pro daný vrh podmínky a možná záleží ještě na dalších faktorech. Faktem ale zůstává, že štěňata začnou používat zívání jako signálu sama od sebe. Další signály následují v rámci souhry mezi matkou, sourozenci a někdy i ostatními psy ve smečce. Když jsou štěňata šest až osm týdnů stará, mají vyvinutou většinu řeči.
Když se poprvé dostaví na výcvik určený štěňatům, přibližně po dvou půl až třech měsících, vysílají již ty signály, které potřebují a naopak všechna štěňata také tyto signály, přicházející odjinud, chápou. Dá se říct, že tato řeč je psům vrozená, ale potřebují během dospívání správné podmínky, aby ji mohli rozvinout a uměli ji správně používat. Proto je důležité, aby se vaše štěně setkávalo i s jinými psy – psy všech možných plemen, velikostí, barev – to je nejdůležitější vzdělání, jakého se vašemu psovi může dostat. Je to škola, která ušetří jak vám, tak vašemu psovi hodně problémů, až bude v (často) náročném období puberty, ale i později. Společenský výcvik a trénink v různých prostředích jsou pro štěňata dvě nejdůležitější věci.

Vůdcovství a rodičovství

Dlouho se tradovalo, že je třeba stanovit vůči štěněti vůdcovství, jinak převezme velení a pokusí se být šéfem. Výsledkem tohoto mýtu je hodně smutných osudů a hodně zbytečných problémů. Přestaňme používat slovo vůdcovství a říkejme tomu raději rodičovství, protože to je to, o co se tady ve skutečnosti jedná.
Když vzniká smečka vlků, nejprve se utvoří pár, který má štěňata. Tato štěňata vyrůstají pod dohledem svých trpělivých, přátelských a starostlivých rodičů. Právě psi a vlci patří k nejtrpělivějším a nejlaskavějším rodičům. Štěňata mohou s rodiči dovádět, aniž by za to byla potrestána. Když rodiče uloví kořist, běží nejprve nakrmit štěňata, než začnou myslet na sebe. První měsíce života štěňat jsou naplněny jistotou milujících rodičů, souhrou s ostatními štěňaty a vzájemnou důvěrou.
Když osmi až devítitýdenní štěně přijde k novým majitelům a ti ho začnou tahat za kůži na krku, protože dělá něco „špatně“, povalí je, křičí na ně a dělají spoustu jiných věcí, které naprosto nepřipravené štěně na smrt vyděsí, je z toho zvíře samozřejmě šokováno. Začne se bát, znejistí, ztratí doslova půdu pod nohama. A nastanou problémy. Malé, vyděšené štěně vrčí, když se ho někdo pokouší uchopit, protože se bojí trestu. Lidé hovoří o problémech s vůdcovstvím, o tom, jak být na štěně přísnější, ale tahle cesta vede jen k dalším problémům a pro psa neznamená nic jiného než mizerný život. Malé štěně k vám přijde plné důvěry. Očekává, že jeho noví rodiče jsou stejně trpěliví a láskyplní jako ti, na které bylo zvyklé. Zapomeňte proto na nějaké vůdcovství a myslete raději na rodičovství. Štěně se časem musí naučit určitým pravidlům nového domova a ještě mnoha dalším věcem, ale nemůže se naučit všechno najednou! Pokud se budete chovat ke štěněti stejně jako k malému dítěti, možná ještě o něco starostlivěji, půjde to bez problémů. Psi jsou totiž báječní rodiče, od kterých se máme stále co učit.
Do věku čtyři až čtyři a půl měsíce žijí štěňata na štěněcí „průkaz“. To znamená, že si toho mohou poměrně dost dovolit, aniž na to dospělí nějak reagují. Pokud jim musíme „domlouvat“, tak jemně a nenásilně. Proč lidé tak lehko sáhnou k fyzickému násilí? Představte si, jak musí být fyzické násilí, trest anebo jen ohrožení obrem, mnohonásobně větším než štěně, neuvěřitelně děsivé!
A pak si majitelé začnou stěžovat, že pes neposlouchá, že nepřijde na zavolání a tak podobně. Jistě, tyto drobné problémy mohou být v rámci každodenního života nepříjemné, ale štěně se naučí vyhýbat majiteli, začne se chovat jako by neexistoval a používá spoustu konejšivých signálů k tomu, aby si majitele zase udobřilo. Když to nepomáhá, přestane je postupně používat úplně. Časem se octne ve světě, kde jediná řeč, která funguje, je násilí. Pes nemůže používat svoji vlastní řeč, protože mu nikdo nerozumí. Stane se němým. Existuje spousta psů, kteří jsou zcela pasivní a nic si netroufají vyzkoušet, nejsou zvědaví. Prostě to vzdali. Tito psi jsou často nazýváni hodnými psy. Jenže oni nejsou hodní - jenom to vzdali. Jiní budou takovým způsobem stresováni, že se stanou pro své okolí problémem. Stálá nejistota, ve které žijí, způsobí, že si vybudují chronický stres. Ten zase způsobí, že začnou ničit vybavení domu, budou zbytečně štěkat, budou se bát zvuků, lidí a jiných psů, stanou se takzvaně agresivními, začnou tahat za vodítko a dělat další nepříjemné věci.
Bezpečné, přátelské a starostlivé štěněcí období, podložené trpělivostí rodičů, prolíná do období „puberty“. Rodiče, kteří namísto útlaku silným vůdcovstvím berou ohledy na to, že štěně ukazuje své city a nechají je, aby se plně vyvinulo v souhře se svou smečkou, poskytnou štěněti správný základ, kterého je zapotřebí, aby se zvíře stalo harmonickým a dobře komunikujícím dospělým psem.
Pamatujte, že psi, kteří se starají o svá štěňata, z nich vychovají perfektní psy. Když my lidé vychováváme štěňata, nastávají často problémy. Je na čase zamyslet se nad tím, co vlastně takové vůdcovství obnáší. Když se na to člověk podívá zcela střízlivě, vidí, že vůdcovství neznamená nic jiného než dobré rodičovství. Když štěně přijde do vašeho domu, vžijte se do stejné role, jako kdybyste se stali rodiči, kteří čekají dítě. Už dávno nevychováváme děti tak, že bychom je děsili. A tak bychom to měli akceptovat i v případě štěňat.
(Ukázka z knihy Konejšivé signály, kterou vydalo nakladatelství PLOT.)

Pokračování příště.