Jak funguje kůň část 23.: Věčné srdce

Minule jsme si začali vysvětlovat strukturu a funkci oběhové soustavy a máme už představu, jak vlastně celá pohromadě vypadá. Nyní se zaměříme na popis srdce – životně důležitého orgánu, který udržuje v pohybu krev.

3. Srdce

Srdce je uloženo v dutině hrudní (obr.1), ze 2/3 až 3/5 se nachází v levé polovině a je zabudováno do oběhového systému, kde slouží jako pumpa krve. Je tedy zodpovědné za neustálé proudění krve cévami. Jak to vlastně příroda zařídila, aby mohlo srdce plnit tak důležitou a nelehkou úlohu?

• obr. 1: Uložení srdce koně, pohled z levé strany. Čísla znázorňují mezižeberní prostory. Písmena znázorňují místa, kde je nejlépe slyšet ozvy jednotlivých chlopní: a – poloměsíčitá chlopeň plicní tepny; b – poloměsíčitá chlopeň aorty; c – dvojcípá chlopeň.

Stavba srdce

V první řadě je třeba vědět, že srdce je sval. Dutý sval srdčitého tvaru (obr.2), jehož stěny jsou sestavené ze zvláštně uspořádané příčně pruhované svaloviny (myokard). Ta je protkána speciální srdeční vodivou tkání, která i bez přítomnosti nervů umožňují tvorbu a šíření elektrických vzruchů, potřebných pro stahování svaloviny (vodivý systém srdeční, viz dále). Svalová srdeční stěna je pokrytá zvenčí i zevnitř ochrannými blánami (epikard a endokard) a zpevňuje ji tzv. srdeční kostra, která je tvořená fibrózními prstenci a menšími chrupavkami mezi předsíněmi a komorami a okolo ústí velkých tepen. U starých jedinců mohou tyto chrupavky zkostnatět.
Na povrchu srdce se obalené tukem nacházejí věnčité tepny, které slouží k prokrvení vlastního srdečního svalu a jejichž neprůchodnost způsobuje nedokrvení svaloviny srdce, infarkt myokardu.
Celé srdce je pak obalené v pevné bláně zvané perikard, neboli osrdečník, která ho chrání. Vytváří těsný vak vyplněný trochou vazké tekutiny, v níž může srdce s minimálním třením dobře pracovat.

Svalnaté stěny ohraničují dutinu srdce (obr.3), která je rozdělená přepážkou na pravou a levou polovinu. Pravá polovina má stěny tenčí a menší dutinu, protože vypuzuje odkysličenou krev do menšího plicního oběhu menší silou. Zato levá polovina má silné stěny a větší objem, protože musí být schopná vypudit dostatek okysličené krve do velkého tělního oběhu. Pravá a levá polovina srdce mezi sebou nekomunikují, okysličená a odkysličená krev se spolu nemísí (pozn.: jinak je tomu u plodu v děloze nebo v případě některých vrozených srdečních vad). Každá polovina srdce je navíc rozdělená na (před)síň a na komoru. Mezi nimi je otvor, který lze zavřít speciálními „dvířky“ zvanými chlopeň. Mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvojcípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní (souhrnně se jim říká cípaté chlopně).
Na předsíně a komory jsou napojené cévy. Do pravé předsíně ústí plicní žíly, které sem vedou okysličenou krev z plicního oběhu, do levé předsíně zase tzv. duté žíly, kterou vedou odkysličenou krev z velkého tělního oběhu. Z pravé komory vede do plicního oběhu plicní tepna, z levé komory do tělního oběhu tepna srdečnice (aorta). Na začátku těchto dvou tepen se nacházejí další chlopně, zvané poloměsíčité.
Všechny tyto čtyři chlopně brání zpětnému toku krve:
- cípaté chlopně brání svým uzavřením návratu krve z komor do síní
- poloměsíčité zase brání návratu krve z tepen do komor.
 

Srdce má několik důležitých vlastností:
– je stažitelné (díky tomu, že je to sval),
– je vodivé (elektrický proud jde mezi a po jednotlivých svalových buňkách),
– má vlastní automacii a rytmicitu (samo si tvoří vzruchy a udržuje je v určité frekvenci).

 

Převodní systém srdeční

Pojďme si nejdříve podrobněji vysvětlit poslední dva pojmy. Automacie znamená, že srdce pracuje automaticky, „samo od sebe“, samo si vyrábí elektrické impulsy, které přimějí jeho svalovinu se stahovat. Co impuls, to srdeční stah; kolik impulsů se za minutu vytvoří, tolikrát se za minutu srdce stáhne a vypudí krev (pominu-li některé patologické stavy). Tyto elektrické podněty vznikají ve speciální tkání, kterou je srdce protkáno a která se nazývá převodní systém srdeční. Prvním místem vzniku impulsů je sinusový uzlík (nazývaný také síňový uzlík, protože se nachází ve stěně pravé předsíně těsně pod ústím duté žíly), v němž se u koně v klidu tvoří asi 28 - 42 impulsů za minutu, čili tento uzlík udává tepovou frekvenci koně. Druhým centrem tvorby elektrických impulsů je síňokomorový uzlík, který se také nachází v pravé předsíni, ale blíže komorám (viz obr.4). Pracuje pomaleji a je podřízen primárnímu centru, pouze v případě jeho poškození převezme úlohu řízení tepové frekvence. Z tohoto uzlíku pokračuje převodný systém Hissovým svazkem v mezisíňové přepážce, rozdělí se na dvě větve, které jdou mezikomorovou přepážkou ke hrotu srdce, neustále se větví až v tenká Purkyňova vlákna, která protkávají celou stěnu komor. Impulsy mohou vznikat kdekoli v tomto systému, čím dále jsme však od sinusového uzlíku, tím pomaleji systém pracuje a jeho rytmus je přehlušený rychlejší prací sinusového uzlíku.

Samozřejmě elektrické impulsy se nešíří pouze tímto systémem, ale organizovaně se přenáší také po „normálních“ svalových buňkách celého srdce (vodivost srdce).

• obr. 2: Průřez koňským srdcem, které má skutečně srdčitý tvar. 1 – pravá předsíň; 2 – trojcípá chlopeň; 3 – pravá komora; 4 – levá předsíň; 5 – dvojcípá chlopeň; 6 – levá komora; 7 – srdečnice; 8 – poloměsíčitá chlopeň.

Tvorba signálů má vlastní rytmicitu, čili ony signály se tvoří rytmicky s určitou frekvencí (u koně v klidu oněch asi 28 - 42 impulsů/min). Ta může být zrychlována nebo zpomalována působením některých vegetativních nervů, což však nelze ovládat vůlí. Tak například parasympatický bloudivý nerv činnost srdce zpomaluje, sympatické nervy (plus hormony jako adrenalin a noradrenalin) činnost srdce zrychlují. Nervová aktivita však není důležitá pro rytmickou srdeční činnost, pomáhá jen regulovat jeho práci například při zátěži. Pokud vyjmeme srdce z těla, bude ještě samo bít, protože si samo tvoří impulsy nezávisle na nervech či mozku. Zastaví se pouze proto, že vyjmutím z těla k němu přestává přitékat krev, nedostává se mu kyslíku a živin a jeho svalovina bez toho nemůže pracovat.
 

Srdeční stah

Srdce coby pumpa využívá další vlastnosti: stažitelnosti. Neustále přitom střídá dvě fáze: natáhne do sebe z žil krev a poté ji vytlačí do tepen. Říkáme tomu srdeční cyklus: naplnění síní a komor krví (uvolnění srdce=diastola) a její následné vypuzení (srdeční stah=systola).

Srdeční stah začíná tím, že z převodního systému srdečního přijde elektrický impuls a svalovina krví naplněného srdce se začíná postupně stahovat:
1) systola síní: síně se stáhnou a ještě tím doplní krví komory (cípaté chlopně jsou otevřené); ihned poté dochází k
2) systole komor: kdy se uzavřou cípaté chlopně, aby krev nešla zpět z komor do síní, komory vytlačí krev tepen: srdečnice (levá komora, okysličená krev dále pokračuje do velkého tělního oběhu) a do plicní tepny (pravá komora, odkysličená krev pokračuje k plicím do malého plicního oběhu),
3) diastola síní: začíná ještě během stahu komor. Síně se plní krví z horní a dolní duté žíly (pravá síň, plní se odkysličenou krví z velkého tělního oběhu) a z plicních žil (levá síň, plní se okysličenou krví z malého plicního oběhu),
4) diastola komor: následkem snížení tlaku v prázdných komorách se zavírají poloměsíčité chlopně, aby neproudila do komor krev zpět z tepen, a otevřou se cípaté chlopně, krev pasivně proudí přes síně do komor a naplní je zhruba z 80% (zbytek se doplní aktivně při systole síní, která hned následuje).

• obr. 3: Schéma srdce. a – malý plicní oběh; b – velký tělní oběh: hlava, krk, hrudní končetiny; c – velký tělní oběh: trup, pánevní končetiny; 1 – dutá žíla; 2 – pravá předsíň; 3 – trojcípá chlopeň; 4 – pravá komora; 5 – plicní tepna; 6 – plicní žíly; 7 – levá předsíň; 8 – dvojcípá chlopeň; 9 – levá komora; 10 – srdečnice; 11 – poloměsíčité chlopně plicní tepny a srdečnice.

Neustálé stahy a uvolnění srdce nejsou zcela tiché; naopak, vytvářejí zvuky, které lze poslouchat. Mluvíme o srdečních ozvách. To je onen tlukot „buu - tut“ srdce. Předpokládá se, že tyto ozvy vznikají uzavřením chlopní:
1) systolická ozva: uzávěrem cípatých chlopní,
2) diastolické ozva: uzávěrem poloměsíčitých chlopní.

U koně v klidu, kdy je frekvence jeho srdečních stahů (tepová frekvence, viz dále) ještě nízká, lze dokonce slyšet uzavírání každé chlopně zvlášť, s dobrým fonendoskopem a zkušeným uchem můžeme tedy slyšet ozvy tři nebo dokonce čtyři.

• obr. 4: Schéma převodní systému srdečního. 1 – levá předsíň; 2 – levá komora; 3 – pravá předsíň; 4 – pravá komora; 5 – přední a zadní dutá žíla; 6 – plicní žíly; červená – sinusový uzlík; modrý – síňokomorový uzlík; zelený – Hissův svazek rozbíhající se ve dvě ramena a větvící se v síť Purkyňových vláken.

Jak lze vyšetřit srdeční činnost

Základní vyšetření srdce spočívá v jeho poslechu fonendoskopem. Veterinář poslouchá především místa, kde jsou nejzřetelněji slyšet jednotlivé chlopně. Poslouchá, zda jsou srdeční ozvy pravidelné, zřetelné, zda nejsou provázené šelesty, které by znamenaly onemocnění chlopní (nedomykavost či zúžení) popřípadě jiné problémy se srdcem či osrdečníkem.
Jistě každý zná EKG=elektrokardiogram, což je přístroj, který zachytí elektrickou aktivitu srdce. Zakreslí na papír nebo obrazovku křivku (elektrokardiograf), která nám ukáže, jak „běhá elektřina“ po srdci. Z toho může zkušený veterinář zjistit, jak rychle a jak pravidelně srdce bije, jak je velké, jak otočené v hrudníku, zda nedošlo k poškození nějaké části srdeční svaloviny. EKG je dobře prozkoumáno u lidí a malých zvířat; u koní je to bohužel vzhledem k velikosti jejich srdce trochu větší problém a podle současných EKG obvykle nejsme schopni poznat tolik detailů, jako například u psů. Velmi dobře nám však může ukázat poruchy pravidelnosti srdečního cyklu, čili různé arytmie.
Méně časté je vyšetření ultrazvukem, díky kterému můžeme přímo vidět, jak pracují jednotlivé chlopně, můžeme měřit různé části srdce, například tloušťku stěny, chlopně, průměr cévy či velikost dutiny apod., speciálními přístroji lze dokonce zjistit i průtok krve.
Bohužel dospělý kůň je příliš velké zvíře, takže vyšetřit srdce rentgenem, jak se to dělává například u psů, je u něho nemožné.

V příští části seriálu si řekneme, co a jak ovlivní srdeční činnost a jak toho lze využít při tréninku koně.