Sloní noha

V diskusích se objevují různé dotazy typu: „Mému koni otékají nohy, kdo mi doporučí nějaké bylinky?“ Takto doporučit nějakou léčbu je nezodpovědné a hlavně je to nesmysl. Chci na konkrétních případech ukázat, že to, co vypadá jako jeden a tentýž zdravotní problém, může mít řadu důvodů, které jsou naprosto odlišné a proto léčba každého případu vyžaduje jinou strategii a jiné prostředky. To je také jeden z důvodů, proč někdy klasická veterinární léčba selhává a proč i přes antibiotickou nebo hormonální léčbu se nedaří chorobu vyléčit. Je to dáno variabilitou příčin. Chci také upozornit, že v žádném případě se nejedná o návody k léčbě a že v případě, když budete chtít využít nekonvenční léčbu, musíte nalézt zkušeného terapeuta. Pokusím se porovnat některé případy a využiji k tomu záznamy ze své kartotéky. Zveřejnění údajů jednotlivých koní se děje se souhlasem jejich majitelů.

Dnešní téma je tedy „sloní noha“ neboli lymfatický otok. Uvedu tři rozdílné případy. Využívám hlavně ty, u kterých mám fotografickou dokumentaci.

obr. 1

obr. 2

obr. 3

obr. 4

obr. 5

První případ je klisna Bajka (obr. 1). Byl jsem k ní zavolán asi po osmi měsících pobytu v nové stáji. Délka onemocnění před tímto posledním přestěhováním není známa. Lymfatický otok byl komplikován hypergranulací (tzv. divokým masem) v oblasti prstu. Na obrázku 2 je měřicí protokol EAD při první návštěvě. Pro vaši orientaci – normálové hodnoty leží v intervalu 50 až 60. Na obrázku šrafováno. Předepsal jsem podle vyšetření bylinné extrakty a homeopatika. Výsledek asi po pěti dnech je na obrázku 3, který porovnává stav na počátku a v průběhu léčby. Tomu odpovídá i měřicí protokol (obr. 4). Vidíme razantní ústup otoku a tomu přiměřenou úpravu hodnot EAV. Poslední fotografie je z nedávné doby (obr. 5). Noha je objemově prakticky v normálu a téměř vymizela hypergranulace.

obr. 6

obr. 7

obr. 8

obr. 9

Případ druhý. Jde o klisnu Hravá, stáří šestnáct roků. Jedná se o stav po starém úrazu před jedenácti roky (obr. 6). Měřící protokol EAD ze vstupního vyšetření je na obrázku 7. Kůň v průběhu let trpěl často flegmónami, které byly léčeny antibioticky. Z vyšetření je vidět, že hlavní problém je v oblasti oběhu (Os), tlustého střeva (Ts), ledvin (L) a jater (J) a žlučníku (Žl). Z vyšetření tedy můžeme usuzovat na městnání krve v cévním řečišti, poruchu imunity způsobenou zaplísněním koně, vznikem vazivových změn v lymfatickém řečišti a jaterní metabolickou poruchou. Byla nasazena bylinná a homeopatická léčba. Pátý den volala jedna členka oddílu, že noha je viditelně štíhlejší. Otok prý ustupuje asi o dva centimetry za den. Mezi léčebnými postupy bylo i doporučení, aby klisna byla umístěna trvale na pastvině, to ale nebylo splněno. Pak mi kůň zmizel z dohledu. Koncem září požádala nová majitelka o umístění koně u nás na klinice, protože kůň prodělal další flegmónu. Klisna byla přijata prvního října (viz obr. 8) a EAD vyšetření ze šestého října (obr. 9) ukazuje problém v oblasti ledvin, sleziny a slinivky a žaludku. Klisna byla umístěna trvale na pastvinu do stáda s trvalým přístupem k senu a pastvě a začala intenzivní pohybová léčba a akupunktura. Klisna chodí pravidelně do kruhovky, naše veterinářka jí dělá zábaly končetiny a jezdí ji pod sedlem. Harmonizace stavu ledvin pobytem ve stádě, akupunktura spolu s intenzivním pohybem a zábaly vedou k postupnému mizení otoku (obr. 10). Onemocnění je zastaralé a lymfatické řečiště vykazuje vazivové změny. K úplnému odstranění zbytnělé tkáně asi nikdy nedojde, ale kůň se postupně vrací do režimu hobby koně a po mnoha letech ho bude možno takto využívat.

obr. 10

obr. 11

obr. 12

Třetím, pro dnešek posledním případem, je případ chladnokrevníka Boba. Je mu sedmnáct roků a pracuje v lese (obr. 11). Měřící protokol z prvního vyšetření je na obrázku 12. Vidíme nápadnou podobnost s klisnou Hravá z předchozího případu. Zase to jsou okruhy krevního oběhu (Os), ledvin (L), sleziny a slinivky (SS) a jater (J). Také na podzim, zhruba ve stejné době jako Hravá, prodělal flegmónu. Případ je zatím příliš mladý, aby se dalo na něco usuzovat. Vše chce svůj čas, ale prvním úkolem je zastavení recidiv zánětů. Kůň žije, pokud je mi známo, trvale na pastvině. Pohybová terapie koně drží v kondici a díky tomu byl schopen jet Hubertovu jízdu a byl schopen i skákat. Myslím si, že kdyby musel žít tento kůň ve stáji, tak už by možná nežil. Na tomto případě chci dokumentovat, jak důležitý je pro koně pohyb. Máme tady tři rozdílné případy a jen dva mají stejné rysy. Univerzální recept léčby neexistuje a ke každému koni musíme přistupovat individuálně. Zato z těchto případů můžeme usuzovat co je spojuje, a to jak z pohledu léčby, tak z pohledu příčin onemocnění. Také musím konstatovat, že u dalších léčených koní se stav nelepšil, dokud koně nebyli trvale umístěni na pastvině. Můžeme proto usoudit, že trvalá možnost pohybu je pro zdraví koně téměř nezbytná a její omezení ustájením v uzavřeném prostoru může být rizikovým faktorem. Můžeme to pozorovat i u jiných typů onemocnění, zvláště u potíží dýchacích. Také můžeme vidět, že mnohé případy, které by mohly být považovány za neléčitelné, se někdy daří léčit a že je i velká naděje, že se koně podaří vrátit zpět do aktivního života.