Můj první žralok

Rozhodli jsme se strávit několik dní v Hurghadě předtím, než pojedeme do Dahabu. Každý den jsme vyjížděli lodí na dva ponory. V okolí Hurghady je několik krásných lokalit, ale pro mne je tou nejkrásnější Gota abu Ramada. Nachází se asi čtyřicet pět minut lodí jižně od Hurghady, patnáct minut od rifu Abu Ramada. Gota Reef je oválného tvaru a jenom malinkatá část je nad hladinou. Ponory jsou mělké, protože celková hloubka je zde pouhých dvanáct metrů. O Gotě se říká, že je to nejkrásnější, nejbarevnější, nejprosluněnější a nejvýraznější rif v okolí Hurghady. Jezdí sem mnoho potápěčů, ale i šnorchlistů, aby si vychutnali zdejších krás. Dno je zde písčité s četnými rozesetými korály. Tady mají svůj domov až dvoumetrové murény Jávské. Téměř za každým korálem narazíte na jejich ozubenou tlamu. Okolo útesu je spousta ryb, nejvíce klipek, parmic a hlavně chrochtalů. Častými návštěvníky jsou pyskouni obrovští (Napoleoni) a trnuchy modroskvrnné. Na naší lodi je dnes pouze sedm lidí včetně nás. Jeden instruktor se studentkou a divemaster se třemi lidmi. Protože táta je instruktor a místní divemaster Adam nás dobře zná, plánujeme si ponor sami. Nejdříve půjdeme na levou stranu rifu (severní), odpoledne na pravou (jižní). Maximální čas – dokud máme dost vzduchu (v našem případě až osmdesát pět minut). Po všech přípravách se noříme do známého ticha. Potkáváme první hejna parmic schovaných ve stínu naší lodě. Nádherný, prosluněný útes přímo láká k focení. Chrochtalové s klipkami žlutými se prohánějí kolem nás a nechají nás vplout přímo mezi ně. Plaveme stále dál a dál podél útesu. V písku leží ukrytý rejnok, kolem mě proplave osamocený tuňák. Potkáváme tři perutýny na lovu. Roztahují své prsní ploutve jako vějíře a ženou hejno malých rybek směrem k útesu. Rychlý výpad a perutýn má rybku chycenou. Otáčíme se a plaveme trochu dál od útesu. Chci prozkoumat písčité dno, jestli nenajdu rejnoky. Pomalu plaveme, najednou se táta prudce otočí a signalizuje mi: žralok. Rozbuší se mi srdce, žralok, proběhne mi hlavou, žralok ve třinácti metrech?! Rychle plavu, ještě nikdy jsem žraloka nepotkala. Je to tak, leží na písku, pomalu se blížím s foťákem. Aspoň jednu fotku, a ještě jednu, ale ne, žralok se zvedá a mizí v dálce. Nemůžu se z toho vůbec vzpamatovat. Viděla jsem žraloka. S tátou si posunky vyměňujeme své pocity a překvapení z náhlého setkání. Na lodi hned každému vyprávím o žralokovi a jako důkaz mám dvě fotky. Adam tomu dlouho nevěřil, nikdy neslyšel, že by tu byli žraloci, ale fotka ho nakonec přesvědčila. Odpoledne se neskutečně těším do vody, je hrozné horko. Rychle se oblékám a skáču. Asi po dvaceti minutách potkáváme hravého Napoleona, nechává se fotit a kousek nás doprovází. Odplaveme trochu od útesu, najednou vidím v dálce, jako by se něco zvedalo z písku. Velké mávání „křídel“, oblak písku, začínám plavat tím směrem. Je to siba. Je rychlá, a tak po několika fotkách zastavuji a dívám se za ní. Obrací se a „přistává“ na dně, filtruje z písku malé organismy, pak se zvedá a mizí v modravé dálce. Táta mi signalizuje, že je na čase se vrátit. Otočím se a vidím jak něco plave proti mně. Co to je? Je to velké a už docela blízko, když je to několik málo metrů ode mě, dojde mi: sakra žralok! Tati, tati, tahám ho za ruku a nespouštím oči ze dvoumetrového žraloka. Co je? Táta se otočí, ukazuji mu žraloka a pomalu se přibližuji zády ke korálu. Buší mi srdce, to není možný, druhý žralok a ve stejný den. Žralok mizí, tak náhle jako se objevil. I když už je nejspíš dávno pryč, při návratu k lodi se neustále otáčím a sleduji, jestli za námi neplave. Ještě před vynořením spatřím nadechující se želvu, jak elegantně proplave kolem a zmizí v hejnu barevných rybek. Dnes ale nemohla být hvězdou dne. Hned jak vystrčím hlavu z vody volám: „Shark! Big shark!“. Adam se z toho skoro zbláznil: „What? Shark?“ Něvěřícně se díval: „It´s crazy!“ Hned jsem všem ukazovala fotku, že si nevymýšlím. Díky tomuto dni jsem si tak od Adama vysloužila přezdívku Miss Shark. Až teď mohu s celkem velkou jistotou říci, že prvním žralokem byl zebrovitý (Stegostoma fasciatum) a druhým spanilý (Carcharhinus amblyrhynchos). Ať si každý říká co chce, pro mne je Gota Abu Ramada kouzelným místem, místem, na které se budu vždy ráda vracet a vždy si vzpomenu, že tady jsem poprvé viděla toho svého žraloka.