Želva versus pes

Ve Fauně číslo 23 z roku 2007 byl uveřejněn článek o Želvě zelenavé (Testudo hermanni), která měla provrtány suprakaudální štítky. Toto týrání je jistě neobhajitelné a myslím, že dnes jsou již chovatelé natolik vzdělaní a empatičtí, že k takovým barbarským zásahům nedochází a volí k zabezpečení své želvy proti úniku místo vrtačky raději vhodně vybudovaný výběh. Avšak život želvy může (kromě nevhodných chovatelských podmínek) negativně ovlivnit nebo i ukončit například lidská nedbalost.

Na začátku roku se moje skupina želv stepních (Testudo horsfieldii) rozrostla o asi desetiletého samce. Tento samec nese na karapaxu i plastronu stopy úrazu, který mu způsobil pes, ponechaný s ním bez dozoru. Nedbalost měla za následek vážnou frakturu krunýře a veterinář želváka na dva roky nechal zafixovaného v sádře. Dnes, rok po sundání sádry, je poškození stále velmi zřetelné a bude už asi navždy „zdobit“ želvákův krunýř. Naštěstí nebyly poraněny končetiny a samec je velmi vitální.