69. výstava exotického ptactva v botanické zahradě university Karlovy v Praze

Takové nějaké neslané, nemastné léto, které jako by ani nevzalo na vědomí tohle globální oteplování, se pomalu chýlí ke svému neslavnému konci a máme tady první známku připravujícího se podzimu. Není to žádný z astronomických jevů, možná však, že se jím nakonec svou pravidelností i stane. Je jím výstava exotického ptactva v pražské botanické zahradě university Karlovy Na Slupi.

Tahle výstava je vskutku tak pravidelná, že si jí ani nemusíte psát do kalendáře. Vždycky poslední konec týdne v srpnu se můžete obléknout podle počasí a jít se na ní podívat. Pořadové číslo právě konané výstavy najdete v nadpisu článku. Pořádající organizace KPEP, tato zkratka se dnes přepisuje jako Klub přátel exotického ptactva, byla založena v roce 1930. Nemá nepřetržitou nit své existence, ale naopak do určité míry opisuje naše národní dějiny. Ve čtyřicátých letech byl KPEP německými okupanty zakázán a tudíž ani nemohl pořádat tuto výstavu. V padesátých letech byl jaksi kolektivizován a musel působit pod křídly ČSCH, nicméně si zachoval svůj původní majetek, takže i pravidelně pořádal tuto výstavu. Potom jen dvakrát znemožnila pořádání výstavy rekonstrukce skleníků. Ta sice měla být vždy podle plánu hotová, ale znáte to, nestihlo se nic. Naopak na druhou stranu je nutné připomenout, že i na vzdor sovětské okupaci, od které uplynulo letos právě 40 let, se tenkrát výstava konala. Byla postavena, chovatelé dodali ptáky a nakonec ji pořadatelé i otevřeli. Působila jako oáza klidu v obsazené Praze, lidé ji hojně navštěvovali, přicházeli tady na jiné myšlenky. Bylo to tenkrát zvláštní. Pokud se týká majetku KPEP, tak v první řadě šlo samozřejmě o materiál postupně shromážděný a potřebný k pořádání této výstavy, šlo však i o majetek, řekněme duchovní, dneska se tomu říká moderně know–how. Ta organizace měla jaksi nárok na toto výstavní místo, věděla jak se dohodnout s jeho majitelem, věděla jak tu výstavu uspořádat, jak po sobě zase uklidit, jak se podělit o zisk. Prostě všechno potřebné se během času naučila tak, aby panovala všeobecná spokojenost. Nic z takto potřebných záležitostí nejsou věci zcela samozřejmé, musíte o nich vědět hodně dopředu a také hodně dopředu musíte jednat. V podstatě je to tak, že s koncem jedné výstavy začíná příprava výstavy následující. Nicméně se to dá shrnout a dá se říci, že potřebujete jenom dvě věci. Totiž peníze a hlavně ochotné lidi. Lidi, kteří budou ochotní pracovat a také lidi, kteří budou ochotní vystavit ptáky. Přitom se nedá říci, že by uspořádání a organizace takové výstavy byla s léty nabyté praxe jednodušší. Zase je tomu naopak. Třeba rozličné úřady využívají této příležitosti k tomu, aby měly prokazatelnou činnost. Přijdou kontrolovat CITES. Je to sice záležitost majitelů ptáků, nicméně si musíte dát pozor, aby tady nebyl nějaký zádrhel a tak musíte mít kopie těchto dokladů pěkně v deskách připravené. Dříve chodil na kontrolu veterinář a protože to býval na slovo vzatý odborník, výstavu prohlédnul a napsal zápis. Dneska musí mít každý vystavovatel svoje vlastní veterinární potvrzení, že jím vystavovaní ptáci jsou zdraví, musíte ta potvrzení mít k disposici a na požádání je předložit. Nevím, jestli dnešní veterinární úředníci již nejsou na slovo vzatí odborníci, anebo jim zákon přímo přikazuje takovéto zdokonalené „jištění“, každopádně se odvážím konstatovat, že jsou to klacky házené pod nohy chovatelů. Pořadatel výstavy samozřejmě proplatí vystavovateli na základě pokladního dokladu jeho náklady. Protože jinak by v krátké době nevystavoval nikdo. Nicméně tohle všechno je úřad, neustále musíte mít všechny tyhle doklady v pořádku, neboť nebezpečí číhá všude.

Když byla v roce 1932 pořádána v téhle botanické zahradě první výstava, chovatelé prostě přinesli své chovance ve svých klecích a pan inspektor Hedrich zařídil květinovou výzdobu. Záhy se ukázalo, že takhle to prostě není to pravé ořechové. Chtělo to jednotící prvek a proto KPEP investoval do vlastních výstavních klecí. Dnes má ve svém majetku prakticky všechno potřebné k uspořádání výstavy. Je to však běh bez cíle, neustále musíte doplňovat, opravovat a vymýšlet. Jsou k disposici jednotné skládací klece pro drobné ptáky, které jsou jinak uloženy ve speciálních bednách vojenského, důkladného typu. Ty byly vyrobeny na zakázku. Musel se však vyrobit i jistý počet těchto klecí s menší roztečí drátů, protože třeba taková zlatoprska si z klece s obvyklou roztečí odletí na výlet kdy chce. Do skládacích voliér se dodatečně montovala moderní krmítka, jednak to lepší vypadá a potom to samozřejmě usnadňuje práci krmičům, kteří se o ptáky musí po dobu výstavy starat. Kdysi bývala tahle výstava největší výstavou u nás a chovatelé ptáků se jejího otevření nemohli dočkat. Přijížděly celé autobusy s chovateli ze vzdálenějších míst. Dnes to již není pravda. Jsou výstavy, které mají k disposici i větší prostory, jsou výstavy zahraniční a chovatelé mají pocit, že viděli a znají již všechno. Tahle výstava stojí celé tři čtvrtě století na jednom poznatku. Botanická zahrada, sloužící v první řadě k výuce studentů, má v části skleníků sbírky subtropických a australských rostlin. Tyto sbírky vystěhuje na jaře pod volnou oblohu, dává rostlinám takový rekreační pobyt, aby je na podzim nastěhovala zpátky do skleníků. Tak někdy v polovině září. Protože jsou tedy tyto skleníky koncem srpna prázdné, je zčerstva po chovné sezóně u chovatelů ptáků, proto je tento čas právě vhodný k uspořádání výstavy. Ten, koho to tenkrát napadlo, by zajisté zasluhoval metál, jenže my dnes nevíme, kdo to vlastně byl. To odnesl čas. Já zase jsem již několikrát o této výstavě psal a protože mám strach z opakování, dostal jsem tentokrát nápad, že bych mohl udělat něco jako reportáž z její výstavby. Ne, že bych byl nějak nápaditým, přišlo to na mně takhle ve čtvrtek po šesti pivech, když jsem si nevěděl rady, jak bych pro tentokrát začal.

1. Prázdný skleník.

2. První porada.

První fotka je pohled na vyklizený skleník, do kterého se bude muset nejprve nastěhovat potřebný materiál. Klece, voliéry, bidla, podložky a stojany pro další klece, které musíte někde skladovat a na místo ve správném čase dopravit.

Druhá fotka je spíše symbolická a představuje první pracovní poradu, práce ještě nevypukly, druhá parta někde jinde ještě nakládá první várku potřebného materiálu. Jde však o osoby odpovědné, funkce té dámy se jmenuje ředitel výstavy, ten muž je pak předsedou KPEP.

3. Přnáší se první otep bidel.

4. Kam s první bednou klecí.

Na fotce třetí je zachycena vůbec první viditelná pracovní činnost, právě se přináší první otep předem připravených bidel, potřebných do všech klecí a voliér. Navíc je dokladem toho, že u KPEP není jeho předseda jen postavou okrasnou, ale obvykle se zúčastní i prvních prací. Hlavně proto, aby měl jistotu, že všechno běží tak, jak má.

Fotka číslo čtyři nám ukazuje okamžik, kdy se právě přinášejí první klece uložené v bytelné, téměř pancéřové bedně. Nakonec není divu, ty klece představují pro pořadatele výstavy pravý poklad. Práci je třeba patřičně organizovat, aby nám nosiči nesložili bedny třeba na jednu hromadu, případně jednu na druhou, ale naopak jen na opravdu příhodné místo.

5. Skleník se pomalu plní materiálem.

6. Příprava občerstvení.

Pátá fotka nám zachycuje situaci, kdy se skleník již začíná plnit přinášeným materiálem, který je příhodně rozmisťován tak, aby se dal dobře použít, aby s jeho následným dohledáváním a přenášením nevznikala další, zbytečná práce. První pracovní den je převážně věnován nastěhování potřebného materiálu na místo a začátkům sestavování klecí.

Fotka šestá dokladuje, že moderní zaměstnavatel se dokáže o svoje pracovníky postarat. Sledujete přípravu občerstvení. To v první řadě signalizuje těm, kteří se na místě snaží, že jejich zaměstnavatel si jejich práce váží. Kdyby se takhle nepostaral, tak všichni odejdou naproti do hospody na gábl, kde setrvají nejméně dvě hodiny a práce by se zatraceně protahovala. Tomu se zase říká ekonomika práce.

7. Stav na začátku druhého dne.

8. Rovnáme klece podle plánu.

Fotka sedmá nám ukazuje sestavené voliéry a prostor skleníku, který je zaplněn. Teď bude potřeba rozmístit je na jejich místa podle předem nakresleného plánku.

Fotka osmá zachycuje rovnání komplexu voliér a klecí podle plánku.

9. Připravené voliéry.

10. Poslední úpravy.

Fotka devátá ukazuje vyrovnanou řadu voliér připravených k osazení ptáky. Strop mají stíněný rohoží ze štípaného bambusu a chvojím. Bambus se dá koupit a má tu výhodu, že je dodáván v plastové, odolné tašce, takže tu rohož po její demontáži můžeme účelně dále skladovat. Fotka je pořízena ze stejného místa jako fotka první, ukazující prázdný skleník. Můžete si tedy svůj dojem porovnat.

Fotka desátá zachycuje poslední úpravy klecí. Probíhá totiž soutěž o nejlepší výzdobu. Okrasné větvičky, stébla trav, klasy prosa. Hodnotící komise si musí pospíšit, protože ptáci hned v prvních dnech projeví svou radost nad takovou krásou a obvykle tuto nevšední výzdobu sežerou.

11. Aranžování amerického biotopu.

12. Neotropický biotop.

Fotka jedenáctá nám ukazuje pracné aranžování pravého neotropického biotopu. Mistr zahradnický po celý rok shromažďuje všelijaké příhodné duté kmeny a větve, které poté doplní ze svých sbírek patřičnými rostlinami. Nemusíte jezdit někam do Venezuely, je tam dneska neklidno, protože to tam celé řídí místo opravdového národohospodáře plukovník výsadkářů. Máte tady jako na dlani místní porosty a celý typ krajiny mistrovsky aranžovaný v jedné jediné voliéře. Můžete se dívat bez nebezpečí celé hodiny, půjčí vám i židli.

Fotka následující dvanáctá se snaží ukázat vám celé aranžmá trochu blíže.

13. Slavnostní otevření.

14. Celkový pohled.

Nakonec se můžete podívat na scénu slavnostního otevření celé výstavy. Pracovalo tady mnoho lidí po čtyři dny. Je to mnohem kratší čas než jaký byl dříve k postavení výstavy zapotřebí. To je tím, že od organizace výstavby až po její materiální zabezpečení mají organizátoři výstavy větší zkušenosti a také lepší možnosti. A také se nerozpakují zaplatit všechno, co je potřeba zaplatit. Tohle v dřívějších dobách příliš nešlo. Slyšelo se spíše na tak zvanou brigádnickou činnost. Scéna slavnostního otevření s pohoštěním, které vidíte na fotce, na které je jak ředitelka výstavy, tak i předseda KPEP, jakož i ředitel botanické zahrady vypadá jaksi novodobě. Ve skutečnosti KPEP takovou scénku organizoval již za starého režimu s cílem přilákat na otevření výstavy novináře. Kdysi to i fungovalo. Dnes se z medií dostavila jenom Fauna. Přeci jenom je ten stůl na dnešní dobu jaksi chudý, pár chlebíčků, trochu vína a vitaminové nápoje. Přemýšlím, jak bych se mohl příště zúčastnit otevření automobilového salonu v Ženevě, abych si dal pořádně do sosáku, značkové nápoje, pány ve smokasech, holky v miniplavkách, případně i bez, kulinářské speciality. Anebo radši ne, to bych ztloustnul tak vo pět kilo jenom jak bych se na to díval.

Pokud se týká obsazení letošní výstavy exponáty, musím konstatovat, že i ta letošní kolekce je vyrovnaná a představuje skutečný průřez toho, co se u nás v současnosti chová. Několik druhů australských papoušků včetně mutačních ptáků, kteří však již namlsané chovatele nepřekvapí. Několik druhů amazońanů, afričtí papoušci. Kolekce drobných exotů slušná, dokonce i několik druhů, které tady hodně dlouho nebyly k vidění, pokud nejsou vystavovány vůbec poprvé. Já je osobně nepamatuji. Třeba jakariny tmavý nebo zvonek černohlavý. Možná nejzajímavějším exponátem jsou Kříženci amady tříbarvé s amadou červenohlavou, kteří jsou prý dále plodní. To by mohlo výrazně mluvit i do systematiky, protože další plodnost kříženců ukazuje na velice blízkou příbuznost těchto druhů. Nakonec se o tom zmiňuje i poválečná chovatelská literatura, kde se dočteme, že chovatelé v té době se snažili pomocí takového křížení zachovat oba druhy těchto ptáků v evropských klecích, než se uskutečnily další dovozy.

15. Kakadu molucký.

16. Kakadu růžový.

Protože se pořadatelé této výstavy snaží o to, aby každý ročník měl nějakou svojí tvář, která by se dala nějak zapamatovat, volí v posledních letech nějaké tematické heslo. V předcházejících letech to byly například kontinenty. Třeba Austrálie. Ve vystavované kolekci převládaly australské druhy a mistr zahradnický připravil australský biotop. V letošním roce byli vedoucím motivem exotičtí holubovití. Tito ptáci, respektive zájem chovatelů o holuby je v současné době u nás na postupu. Pořadatelům se podařilo sehnat ukázkovou kolekci těchto ptáků a osadit jimi dvě velké voliéry na předním místě. K vidění bylo na deset druhů. I letošní katalog byl věnován holubovitým, jejich systematice a historii.

V každém případě si dovolím konstatovat, že i ta letošní výstava stála za shlédnutí a ten, kdo snad nepřemohl naši národní lenost a vrozený skepticizmus nakonec přišel o mnoho. Navíc nejde jen o ty ptáky, ale je to i společenská událost. Jde o ta všechna setkání starých známých. Kde jinde by se měli chovatelé potkávat? Na přeplněných burzách, kde každý pospíchá, aby byl zpátky doma na nedělní oběd? No, jak si kdo myslí. Než vyjde Fauna, bude tahle výstava minulostí. Já se však již dneska těším na tu příští, jubilejní sedmdesátou.