Vliv příbuzenské plemenitby u druhu Sistrurus miliarius barbouri

Rád bych se dnes zmínil o odchovu chřestýše malého S. m. barbouri a vlivu zřejmě příbuzenského spojení v zajetí u nás odchovaných hadů. Přestože se nejednalo o zvířata z jednoho vrhu, ale velmi pravděpodobně o příbuzné potomky původně dovezeného páru či skupiny zvířat, ze kterých pochází asi většina u nás chovaných jedinců, porodila mnou odchovaná samice v prvním vrhu sedm mláďat, nepříliš velkých (16 až 18 centimetrů), přesto poměrně zdravých a života schopných. Po úhynu letitého samce jsem si koupil samečka z odchovu u nás. Očekával jsem bezproblémové páření a odchov, jako téměř každý rok a to již po několikáté za sebou. Jaké bylo moje překvapení, když samice viz. obrázek 1, porodila dvanáct mláďat, z toho pouze pět drobných a snad života schopných a sedm nedovyvinutých, či různě deformovaných (obrázky 2 a 3).

• Samice v dobré kondici přijímala po celou dobu březosti středně velké myši.

Protože mne tato problematika zajímá, zjišťoval jsem původ samce, kterého jsem zakoupil na burze. S největší pravděpodobností se jednalo o potomka z příbuzenstva mých dospělých zvířat. Domnívám se tedy, a to nejen na základě této zkušenosti, ale také ze zkušenosti s odchovy chřestýšovců Trimeresurus albolabris, že příbuzenská plemenitba má negativní vliv jak na zdravý vývoj embrií, tak na velikost a životaschopnost potomstva. Jako příklad mohu uvést další rozmnožení chřestýšů malých. Po výše uvedené zkušenosti jsem zakoupil nového samce S. m. barbouri, tentokrát z dovozu z přírody. Stav zvířete se mi moc nelíbil, zdál se mi pohublý a nepřijímal příliš často potravu. Přesto po připuštění k samici se okamžitě začal pokoušet o spáření. Tento stav trval i po úspěšné kopulaci a to téměř celé dva měsíce, až jsem ho musel na nějakou dobu oddělit. Samice opět přijímala po celou dobu březosti myši a mláďata potkanů a porodila šestnáct zdravých plně vyvinutých mláďat.

• Moje zklamání bylo o to větší, že narozená mláďata byla velmi malá (asi 15 cm), ani po prvním svleku nejevila zájem o potravu a bez přistoupení k umělému krmení by zřejmě nepřežila.

Všechna mláďata byla od prvního okamžiku vitální a po prvním svleku okamžitě začala přijímat samostatně potravu. O myší holátka nejevila zájem, ale malé již osrstěné a lezoucí myšky začala okamžitě lovit. Přestože byli podstatně větší než mláďata z předcházejícího roku (asi 18 až 21 cm), měl jsem obavy, může-li takové mrně spolknout myšku, ale mé obavy byli liché. Bez větších problému to zvládli.

• Samici jsem umístil před porodem do jiného terária, kde jsem použil místo substrátu noviny. Jednak z hygienických důvodů a také proto, abych měl lepší přehled, až začne rodit.

Tu stejnou zkušenost mám s odchovy i jiných druhů jedovatých i nejedovatých hadů. Je evidentní, že zvířata pocházející z příbuzenských odchovů vykazují větší procento degenerativních změn při vývoj a inkubaci vajec, větší úmrtnost, menší životaschopnost a v závislosti na menší velikosti i problematický příjem potravy.

• Samice byla agresivní a mláďata bedlivě střežila.

Představa některých lidí, že chov zvířat v zajetí se obejde bez oživení krve dovezenými zvířaty z přírody se mi jeví jako mylná, zvláště pak u vzácných druhů, kdy odchovy pocházejí od jednoho či dvou párů dovezených zvířat. Úspěšnost odchovu se tím snižuje na minimum. Bylo by tedy na místě, aby se nad touto problematikou zamysleli lidé, kteří rozhodují a vymýšlejí legislativu na ochranu přírody, zachování biodiverzity a druhové rozmanitosti. Může přijít doba, kdy totální zničení životního prostoru (habitatu) některých druhů, zapříčiní jejich vyhynutí a jedinými exempláři budou jedinci chovaní v zajetí. Ty však díky degeneraci nebude možné použít jako případný zdroj reintrodukce druhu na vhodné původní či revitalizované lokality. To by mělo být také jedním z hlavních poslání chovatelství, mimo vzdělávání se, poznání a smysluplné trávení volného času. Mladí lidé, obeznámení s problematikou přírodních zákonitostí a rozumějící problematice chovu do hloubky, jsou totiž jedinou nadějí na zachování rovnováhy v přírodě, zachování biodiverzity a nakonec i životního prostředí, lidských hodnot a života vůbec.