Vločkovník hnědý a jeho chov

Dnes „navštívíme“ chovatele v Dánsku, který zveřejnil zajímavé informace o vločkovníku hnědém ve známém německém časopise Gefiederte Welt. Z likvidovaného chovu získal osm samců a šest chovu schopných jedinců ve stáří dva až tři roky. Sestavené páry umístil každý samostatně do klecí o rozměrech 120 cm délka×60 cm šířka×60 cm výška. K zamezení zbytečných stresů a vzájemného rušení byla každá klec vybavena úkryty, které měly také předcházet případným agresím. Důležitým předpokladem úspěšného odchovu bylo, že do klece neumisťoval jiné druhy ptáků. Vločkovník hnědý je velice citlivý na chlad a při poklesu teploty pod dvacet stupňů se necítí dobře. Když pár musel strávit celou noc při poklesu teploty asi na patnáct stupňů, došlo k úhynu. Od této události umístil chovatel své vločkovníky v uzavřených prostorách, kde byla možnost přitápění. Jakkoliv jsou vločkovníci pohlední jedinci, nedokáží v kleci udržet pořádek. Krmení roznášejí po celém dně klece a nosí ho i do misek s vodou. Pro upřesnění, právě sem natahají všechny věci, které nejsou těžké. Při jejich zvědavosti prošmejdí ve voliéře každý kout a nepřehlédnou ani snítky nebo zbytky rostlin. Pro chovatele to byl pokyn, aby do klece přinášel čerstvou lesní hlínu, trochu rašeliny a mechu nebo hrst listí, aby ptáci nacházeli mnoho příležitostí k činnosti.

Chovatel provedl v uspořádání klece různé změny. Umístil do zadní části popínavé víno a březové větvičky a také hnízdo vyrobené ze staré překližky. Všechny hnízdní příležitosti nebyly umístěné jen v blízkosti podlahy, ale také co nejvýše u stropu. Chtěl tím získat co nejvíce míst pro umístění úkrytů. Byla zde také vyrobena houština ze svazků suché trávy a větví, která byla zajištěna proti spadnutí pletivem, které mělo veliká oka. Reakce vločkovníků byla tak výrazná, že dělala dojem, že právě na toto čekali. V kleci byla dvě místa, kde bylo podáváno krmivo. Jedno bezprostředně za vstupními dveřmi, druhé na vyšším pařezu na druhé straně, kterému dávali vločkovníci přednost. Dno voliéry bylo jednou až dvakrát v týdnu zvlhčováno vodou, především v zadní osázené části voliéry. Ptáci se zde cítili zřejmě dobře a jen zřídka, když byli vyrušeni, prozrazovalo jejich přítomnost volání. Ke krmení byly podávány zrniny o malé velikosti zrn s nepříliš tvrdou slupkou. Jedná se o drobnozrnná prosa, především proso senegalské, dále salátové semeno a pestrý výběr travních semen. V denní dávce samozřejmě nechyběla naklíčená semena směsí, které nabízí obchod pro andulky a australské astrildovité, a prosa japonského. Postup nakličování je jednoduchý, ale dosti neobvyklý. Zrniny se na dobu dvanácti hodin nasypou do vody a potom v tekoucí studené vodě propláchnou. Po důkladném odkapání po dobu asi jedné hodiny se přimíchají do směsi z obchodu a ihned se zkrmují. V denní dávce také nechybí vitaminy a minerálie od vyzkoušeného dodavatele. Živočišná krmiva jsou podávána ve formě kukel lučních mravenců, muších larev apod. Velice oblíbené a nesporně zdravé je také proso v klasech a trávní semena ve stavu mléčné zralosti. Posledně zmíněná krmiva se mohou dávat po celý rok, což nám usnadní mraznička, ve které se uschovávají. Pro úplnost ještě uvedu jako nutná kolečka salátových okurek, sladká jablka, banány a žabinec ptačinec. Posledně jmenovaný druh rozhodně není poslední, protože na našich loukách nalezneme podobné druhy se stejnými zdraví přinášejícími vlastnostmi. V době odchovu mladých jsou zvláště oblíbené polozralé zrniny, které také zvýší zájem ptáků o živočišnou potravu. Pro usnadnění můžeme také podávat živočišné krmivo od spolehlivé firmy. Zkrmujeme je se strouhanou mrkví nebo nadrobno nastříhanými kopřivami. Chovatel uvádí, že toto vše se mu zcela osvědčilo. Vločkovníci hnědí se mezi sebou dorozumívají ostrým „tek“ anebo tišším „tik“. Toto volání, které je často opakováno, nezní příliš libě.
Jiný chovatel měl svůj pár vločkovníků umístěný v kleci (190 cm délka×70 cm šířka×190 cm výška) společně s párem rudoušků černobřichých, motýlků modrobřichých, astrildů šedoprsých, černoušků šedohřbetých, astrildů etiopských, astrildů šedých a tangar modravých a se všemi se snášeli výborně. V kleci byly instalované rákosové houštiny, úkryty ze snopků trávy a borových větví, kam se ptáci rádi uchylovali. Protože jsou vločkovníci velmi plaší, chov v malých klecích není možný a jsou do nich umisťováni jen na zimní období. Na jaře je chovatel přemisťuje do zahradní voliéry, kde je mimo vyhovující úkryty připravena také hnízdní budka oválného tvaru ze slabých prkýnek, dlouhá asi třicet centimetrů, vysoká patnáct centimetrů, která je opatřena krátkou vletovou rourkou. Na výstelku byla použita výhradně kokosová vlákna, hnízdní kotlinka byla vystlána mechem a peřím. Oba ptáci se sice stále zdržovali v budce, ale k hnízdění nedošlo. Ke krmení dostávali různé druhy pros, především naklíčených, směs semen pro lesní ptáky z obchodu, mák, lesknici, mravenčí kukly buď čerstvé nebo zmražené. K pití dostávali medový nektarový nápoj. O nabízené zelené krmivo i ovoce nejevili zájem. Také moučné červy nechávali bez povšimnutí.

Prameny:
Bach, Rufu, Jensen: Der Braune Tropfan astrild
Gefiederte Welt 3/2007