Patterdale teriér

Starobylé plemeno teriéra, pocházející z Cumbrijských hor v severozápadní Anglii, není příliš známé ani odborné kynologické veřejnosti. Po staletí bylo šlechtěno hrstkou nadšených chovatelů, kteří se více než na věhlas svého tvořeného „plemene“, soustředili na povahové vlastnosti svých psů, které dokázali dovést téměř k dokonalosti. Svůj název toto plemeno dostalo podle jména vesnice, v jejíž oblasti pravděpodobně vzniklo. Vesnička Patterdale se nachází na okraji oblasti Lake District, která je spolu se sousedním anglicko-skotským pomezím známá jako oblast, kde je možné najít původ několika teriérských plemen. Mezi ně patří například Border teriér, bedlington teriér a také lakeland teriér. První zmínky o patterdale teriérech jsou zaznamenány přibližně na přelomu 16. a 17. století.
S názvem Patterdale teriér se ve psích atlasech setkáte jen sporadicky. Nejspíš jej ale naleznete, pokud se zaměříte na historii některých teriérských plemen. Patterdale teriér (někdy také nazývaný Černý Fellský teriér – fell = kopec, hora) je nejčastěji uváděn jako předek lakeland teriéra, se kterým má i shodnou oblast původu. Paradoxně si ale nejsou příliš podobní.

Patterdal byl šlechtěn jako čistě pracovní plemeno pro lov lišek, kun, králíků a také potkanů. Plemeno vznikalo v drsném prostředí a byly na něho kladeny nesmírně vysoké nároky. Musel být zdravý, pracovitý, odvážný, odolný, ovladatelný, lovecky náruživý a také životaschopný. Často pracoval ve skalnatých norách v zimě, ve sněhu i za deště. Lišky, se kterými se v oblasti setkával, byly poměrně velké, silné a rozhodně neulehčovaly psům jejich práci pod zemí. Právě lišky byly pro místní zemědělce velkou škodnou, která útočila nejen na domácí zvířectvo, ale způsobovala ohromné škody na malých jehňatech. Stav lišek bylo tedy nutno regulovat a zde právě nastávala úloha malých pracovitých teriérů. Pro šlechtění (pokud se dá o šlechtění v tomto smyslu slova hovořit) tedy nebyl až tak rozhodující exteriér, ale především výkon. Psi byli z hlediska exteriéru poměrně různorodí, a svým způsobem jsou poměrně rozdílní v rámci plemene dodnes. Na rozdíl od jiných teriérských plemen, která byla postupně na počátku 20 století pojmenována podle oblastí původu a jejichž šlechtění začalo nabírat také směr ke sjednocení exteriéru, hrála a dodnes hraje nejdůležitější úlohu u patterdalů jejich povaha a lovecké schopnosti. Všichni ostatní teriéři se ubírali cestou vytvoření pevného a podrobného standardu s následnou registrací v anglickém Kennel Clubu. Chovatelé patterdalů však tuto cestu dodnes striktně odmítají a dál (a hlavně po svém) chovají toto vzácné starobylé plemeno v čisté podobě dodnes. Zakladatelem a jednou z nejvýznačnějších osobností dnešního anglického chovu patterdalů je pan Brian Nuttall. On sám chová patterdaly padesát roků a podle jeho slov i jeho dědeček choval patterdaly více než padesát let. Z chovu pana Briana Nuttalla byli do ČR importováni dva špičkoví jedinci, jejichž krev dobře navázala na první importy z USA. Jednalo se o psa Nuttall´s Tarka (syn celosvětově vyhledávaného plemeníka Nuttall´s Minera) a Nuttall´s Nutty, která je dcerou neméně známého Nuttall´s Brittona.
V současné době se patterdalové chovají v Anglii, Irsku, Švédsku, Norsku, Finsku (tam byl v loňském roce zapůjčen jeden český pes pro vylepšení genofondu stávající populace), Dánsku, Švýcarsku, Francii, Itálii, Německu, Rakousku, Řecku, v Jižní i Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. Několik jedinců nechybí ani na Africkém kontinentu. O české populaci lze říci, že je světově jednou z největších a má v Evropě nejširší genofond. Současných více než 550 jedinců nás v Evropě řadí mezi chovatelskou velmoc. Vzhledem k faktu, že země původu (Anglie) dosud nepožádala o uznání tohoto plemene FCI, se nejeví možnost jeho uznání jako příliš reálná. Zejména proto, že drtivá většina chovatelů, kteří v současných letech patterdaly chovají, o to vlastně vůbec nestojí. On také není důvod. Na rozdíl od České republiky není nikde jinde ve světě patterdal nijak legislativně omezován v možnostech využití jakožto loveckého psa. Máme světový unikát, dlužno však říci, že k vlastní ostudě! Američtí chovatelé (kteří dnes vlastní největší část světové populace plemene) dokonce žádnou FCI neznají, a tak uznání od této, pro ně zcela neznámé, organizace nepotřebují. Po upozornění, že pro větší rozšíření patterdala v Evropě by bylo výhodné jeho uznání FCI, se sice nechali informovat, o co že nám vlastně tím uznáním od FCI jde, ale stejně se postavili proti. Drtivá většina z nich trvá na tom, aby patterdal zůstal plemenem málopočetným, vzácným a především chovaným čistě pro pracovní využití, jak to dělali již několik století chovatelé před nimi. Těžko se jim divit, stačí se podívat na jiné lovecké teriéry. Cesta zlepšování exteriéru vedla přes kompromisy v povahových vlastnostech a dnes mají sice jedince velmi hezké, ale opravdu pracovního teriéra už moc vidět není. A toho se chovatelé patterdalů snaží vyvarovat.

Vypadá jako voříšek!

Na první pohled působí patterdal velmi nenápadným dojmem. Malý, asi 5–10 kg vážící pes černé barvy opravdu vypadá, jako by jste ho právě vyvedli z místního útulku pro psy. Ničím nepřipomíná neuvěřitelného bojovníka, ve kterého se dokáže proměnit pod zemí při střetech se škodnou. Velikostní rozpětí je opravdu velké (od 28 do 48 cm), a tak mnohdy nevěříte, že se jedná o jedno a totéž plemeno. Kostra by měla být středně silná, nehledě na velikost psa. Formát může být lehce obdélníkový, ale i čtvercový. Podstatná je ovšem hloubka hrudníku. Ten by měl být méně hluboký (než u ostatních teriérských plemen) a také užší. Žebra nemají být příliš kulatá (sudovitý hrudník), ani příliš plochá. Překvapující může být poznání, že tak malý pes je vlastně hrozně těžký. Na výstavách by měl být hrudník jedním z nejdůležitějších parametrů pro hodnocení psa. Každý rozhodčí by měl psa zvednout v dlaních, a tím nejen zkontrolovat hloubku a tvar hrudníku, ale i vyváženost psa. Těžiště by mělo být uprostřed a pes za hrudník zvednutý ze země, by se neměl vychylovat ani dopředu (za hlavou), ani dozadu (padat na zadek). Tvar ramen je také důležitý. Pes nesmí být příliš nasvalený, protože svaly na ramenech budou brzdou v úzkých norách. U patterdalů se často vyskytují kratší kosti lopatky a kosti ramenní. Na kratších kostech je menší možnost upnutí svalů a zmenšení objemu hrudní části je pak výhodou při práci pod zemí. Kratší lopatka a kost ramenní vedou ke strmému postoji a mnohdy k volným loktům, což bývá příčinou snížené známky na výstavách. A jsme u „jádra pudla“. To, co je výhodné při práci pod zemí, je v rámci toho, aby byl pes považován za krásného, chybou. Je to jedno z úskalí posuzování exteriéru patterdalů, které je mnohem náročnější, než u všech ostatních plemen teriérů. Ne každý rozhodčí se s tím vyrovná, a tak zejména rozhodčí pro všechny skupiny (all round rozhodčí) s tím mají potíže a jejich posuzování bývá často mylné. Hlava patterdala nemá být hrubá ani slabá, má vyjadřovat sílu a měla by nést také silné a pevné čelisti. V nich by měly být usazeny silné a velké zuby. Skus je standardem požadován nůžkový, povolen je klešťový a předkus má být tolerován (pokud ovšem zuby neční z tlamy ven – zuby nesmí být zvenčí vidět, jako je tomu někdy u buldoků). V každém případě typ skusu musí umožňovat dobré uchopení a držení kořisti. Počet zubů standard nezmiňuje. Taktéž se standard nezmiňuje o barvě, tvaru a uložení oka. Přesto si v některých posudcích z výstav můžeme přečíst výtku směrem ke světlému oku. Světlé oko je však u mnoha chovatelů patterdalů velmi oblíbené, neboť jsou přesvědčeni, že lišky a další škodná se psů se světlým okem bojí. Ucho je klopené a má tvar trojúhelníku. V zahraničí se posuzování ucha nepřikládá nijak velká důležitost, a tak můžete vidět vítěze kategorií i s ušima vztyčenýma. Standard však popisuje ucho jako klopené. Uši neloví, a tak na jejich posouzení není hleděno příliš přísně. Krk psa je silný, dobře osvalený, aby pomáhal v práci čelistem. Právě utváření lebky, čelistí i krku je podstatné pro fyzickou schopnost psa vytáhnout z nory lišku větší a těžší, než je pes sám. Hřbet je pevný, někdy i velmi mírně klenutý pro zpevnění beder a za zmínku stojí i často výrazně nasvalená bedra. Ocas je kupírován a poměrně vysoko nasazen. Jeho délka by měla vyvažovat rámec těla psa. Končetiny jsou rovné, osvalené, tlapky kulaté, uzavřené, s pevnými prsty a silnými drápy. Polštářky tlapek jsou velmi silné a měkké. Správně formované nohy a tlapky se silnými drápy umožňují psům dobře hrabat, což je činnost, ke které se pod zemí dostávají opravdu často. Je to jedna z činností, která psům může zachránit život. Srst patterdala je dvojí: krátká a hrubá. Krátkosrstí jedinci mohou mít na tlamě vous. Hrubosrstí mohou mít srst kratší nebo dlouhou, vždy ale s dostatkem podsady. Barva patterdala je nejčastěji černá (je nejvíce ceněna), může mít bronzovou příměs, červená (s černou nosní houbou), hnědá (hnědý nos, pysky i drápy), black and tan a brown and tan (černo a hnědo tříslová) a sedlové zbarvení (jako Velšteriér) v kombinaci s bílými znaky. Bílé barvy smí mít patterdal až jednu třetinu plochy těla.

Zlaté srdce

Krása patterdala je skrytá v jeho srdci. Nevypadá nijak ušlechtile ani exoticky. Jeho půvab je v jeho přirozenosti a povaze. Je přirozeně sebevědomý, vysoce inteligentní, hravý, rozený aportér, temperamentní, samostatně se rozhodující, ale přitom skvěle ovladatelný. K bolesti je tvrdý. V revíru dokáže neúnavně pracovat, je vysoce vlohový a není uštěkaný. Návštěvu však ohlásí, je to dobrý hlídač. Dobře se podřizuje a bez potíží uznává člověka jako vůdce. Nemá tendenci dominovat lidem, k ostatním psům je však výrazně dominantní. Je-li chován ve smečce, potřebuje submisivního partnera. Cizích psů si většinou nevšímá. Cítí -li se obtěžován, pak umí být velmi nekompromisní a razantní. Někteří jedinci jsou k cizím lidem velmi rezervovaní. Miluje společnost dětí a rád si s nimi hraje. Je velmi vhodný pro mnoho nových kynologických sportů (agility, flyball, frisbee, dogdancing, dog–treking, coursing). Při využívání v lovecké kynologii lze o patterdalovi prohlásit, že není samostatným lovcem a zvěř sám neštve. Na pokyn však dokáže od vůdce odejít, aby přihnal nebo našel a oznámil zvěř. Někteří jedinci jsou na stopě hlasití. Patterdalové jsou schopni práce nejen pod zemí, ale i na povrchu (nahánění, dohledávky). Pro drtivou většinu z nich je však stěžejní práce pod zemí, pro niž byli původně vyšlechtěni.
Pokud by se měl patterdal charakterizovat jedním či dvěma slovy, pak by bezesporu bylo nejvhodnější označení slovy „spolehlivý partner“. S člověkem tvoří tým , jehož spolupráce je dobrovolná a pokud se svým vůdcem naváže správný vztah, pak spolu pracují naprosto beze slov - stačí jediný pohled či gesto, a pes ví co má dělat a samozřejmě to bezezbytku plní. Patterdalové jsou velmi jemní na vedení, nesnáší nátlak (parforsní metody výcviku) a nejlépe pracují v rámci dobrovolnosti. Paterdal opravdu není podřízeným, patterdal je loveckým partnerem a při správném zacházení pracuje naprosto dokonale. Byť teriérem, jeho ovladatelnost je obdivuhodná.
V českém chovu jsou zastoupeni jedinci dovezení z Anglie (B. Nuttall), Irska (R. Booth), Německa (Schwab, Wochelle), USA (Hammonds, Teichmer, Fulford, Davis) a chystají se další importy z Belgie a USA.

Pro uchovnění patterdale teriéra v ČR je třeba:

registrace psa v národním registru (rodokmen),
výstavní ocenění nejhůře velmi dobré z výstavy ve věku více než dvanáct měsíců,
vylučující vadou je absence řezáku a kryptorchismus.

I když se jedná o plemeno ryze pracovní, není požadována zkouška z výkonu. Patterdalové se totiž jako plemeno, které není uznané FCI, nemohou v současné době účastnit loveckých zkoušek. Česká legislativa je v tomto bodě trochu mimo, protože plemeno, ze kterého mnohá jiná lovecká (a dnes již i plemena uznaná FCI) pochází, na lovecké zkoušky nesmí. Možná, že při přípravě zákona to tvůrci mysleli dobře (aby se v České republice dělala myslivost pouze se psy s průkazem původu), nicméně svým konáním následně zavřeli cestu jednomu z nejlepších loveckých plemen.
Stanovisko FCI k této problematice říká: „Není důvod, proč by se patterdale teriéři nesměli zúčastňovat zkoušek a výstav.“ Náš vrcholný kynologický orgán ČMKU zastává stejný názor a tak patterdalové, stejně jako ostatní plemena, která zatím nejsou FCI uznána, na výstavy pouští. Umožňuje jim účast na jakýchkoliv zkouškách a výstavách, stejně jako získání národních šampionátů.
Přestože patterdale teriér na lovecké zkoušky nemůže, je v praktické myslivosti opravdu hodně zastoupen a používán, právě pro jeho výše zmiňované vlastnosti a schopnosti. Jedná se o plemeno, které již několik století prokazuje, že je naprosto životaschopné a že si zaslouží lidskou pozornost. Více než 550 jedinců v českém chovu za deset let jeho existence v české lovecké kynologii je toho jasným důkazem.