Konejšivé signály aneb na jedné vlně s vaším psem 3

Hormony stresu jsou pro nás nezbytné. Určité množství jich potřebujeme, abychom mohli žít, pracovat a měli dost energie dělat ještě něco navíc. Někdy je jich však až moc – když se bojíme, jsme vzrušení nebo se rozzlobíme. V takových případech je těchto hormonů příliš a „bouří se“. Jsme zkrátka stresovaní.
Lidé mohou být stresovaní z pocitu neštěstí nebo jiných, méně závažných příčin, ale jedná se zejména o situace, kdy cítíme, že něco nezvládáme. Lidé se například bojí, když jedou autem na zledovatělé vozovce, srdce jim silně buší a možná se bojí natolik, že ten den vůbec nechtěli vyjet. Pokud se ale naučí situaci zvládat, příště se ve stejné situaci nebudou bát a vyhnou se stresu. Lidem, kteří nejsou zvyklí přednášet v sále plném lidí, bude tlouct srdce, budou se jim potit ruce a v okamžiku, kdy se zvednou a zamíří na pódium, téměř zapomenou, o čem chtěli mluvit. Cítí, že situaci nezvládají.
Existuje mnoho způsobů, jak se naučit podobné situace řešit. Je třeba se důkladně připravit, aby člověk věděl, o čem bude mluvit. Pokud zná fakta a je do hloubky obeznámen s tématem přednášky, nebude stres tak velký.
Někdy jsou lidé stresovaní ze strachu či pocitu nebezpečí, ať už v dobrém nebo špatném. Psi reagují obdobně. Jsou stresovaní, když cítí, že danou situaci nezvládají. Jsou stresovaní bolestí, hrozbami, nepříjemným chováním lidí, kteří se na ně zlobí anebo se chovají násilně. Psi bývají stresovaní také ze vzrušení, zejména když pes ucítí hárající fenu. Stres může zapříčinit i nadmíra pohybu, příliš mnoho běhání, nekonečné házení míčkem či dovádění. U psů, kteří jsou tyranizováni ostatními psy, se také vytváří stres, jakož i u psů, kteří se bojí být sami. Většinou jde o situace, ve kterých jsou zcela bezbranní a nemohou s tím nic dělat.
Když je pes stresovaný, projeví se to nejrůznějšími způsoby. Pokud je stres vyvolán okolím, většinou začne pes velice brzy vysílat konejšivé signály, aby uklidnil buďto okolí nebo sebe. Pokud se naučíte konejšivé signály číst, budete schopni včas zakročit a nepříjemnou situaci svému psu ulehčit. Jak se stres stupňuje, signály jsou čím dál zřetelnější. Pokud konejšivé signály nefungují, pes začne užívat signály opačné neboli odpudivé, pokusí se dostat co nejrychleji pryč nebo se začne bránit. Není nutné nechat to zajít tak daleko. Stačí bedlivě svého psa pozorovat, všímat si všech konejšivých signálů a včas pochopit, že pes začíná být stresovaný a potřebuje pomoc. Člověk by nikdy neměl dopustit, aby se pes musel začít bránit. Včasný zákrok je velmi důležitý. U psa, který je často stresovaný, se mohou vyskytnout problémy jako alergie (stresová alergie), zažívací nebo srdeční problémy – je tomu de facto stejně jako u lidí. Často pracuji se psy, kteří jsou divocí nebo se psy, kteří se v některých situacích chovají agresivně. Agresivita má často kořeny v opakovaném výskytu stresu, z čehož vyplývá, že obranné mechanismy psa jsou stresem rychleji uvedeny do chodu a psi se pak stávají mnohem divočejší. Pokud je pes pravidelně vystavován stresu, protože ho stále někdo zlostně komanduje nebo na něj klade již v mladém věku příliš vysoké požadavky, projevuje zvíře vůči němu zlost. Pokud jde o agresivního majitele, pak zvíře většinou vykazuje vysoký stupeň obrany. Takový pes inklinuje k napadání jiných psů i lidí a projevuje se vůči nim obecně velmi nepřátelsky a útočně.
Psi se učí asociací. Když svému psovi spíláte, trháte vodítkem, tlačíte ho k zemi a způsobujete mu jiná podobná příkoří a v blízkosti je jiný pes, tak se váš pes naučí velmi rychle spojovat jiné psy se zlobou, bolestí a dalšími nepříjemnými pocity. Během krátké doby se začne bát nebo se stane agresivním.

Pro dobrého chovatele není problém vypozorovat, jakou má pes náladu.

Závěr … ?
Na závěr bych chtěla zdůraznit, že není důvod psa trestat, používat násilí, zlost, hrozby a podobně. To všechno u psa vyvolává stres. Stres může způsobit nemoc. Pes se může stát agresivní vůči jiným psům i vůči lidem, a nakonec může někoho v sebeobraně kousnout. Během posledních deseti až dvanácti let jsem jako trenérka cvičila přibližně sedm set až osm set psů ročně. Někdy to bylo dokonce mnohem víc, i přes tisíc psů. Nemám k dispozici přesné statistiky, ale u těchto psů je možné pozorovat docela jasný trend: nejméně jedna třetina těchto psů má problémy se stresem, jedna třetina se bojí a zbytek se dělí mezi různé jiné případy, počínaje nežádoucími účinky způsobenými trháním vodítka a konče agresivitou.
Když má člověk vyřešit problém, je zbytečné léčit symptomy, naopak je třeba najít jejich příčinu. Proto je zcela nepřípustné používat láhve stříkající vodu, obojky proti štěkání a podobné pomůcky dříve, než vůbec zjistíme, proč pes vlastně štěká a o jaký typ reakce se jedná. Musíme najít příčinu, nikoli léčit symptomy.
Pozorujte svého psa. Najděte příčinu toho, proč je stresovaný, proč se bojí nebo je zlostný. Podívejte se kriticky také sami na sebe a na své okolí, ve kterém se pes pohybuje, a hodně toho můžete zjistit i bez cizí pomoci. Někdy může být naopak užitečné požádat o názor nezávislého pozorovatele. Často se stáváme slepými k tomu, co je nám nejblíže.

Co psy stresuje?
• Přímé hrozby (ať už od lidí nebo jiných psů).
• Násilí, zloba, agrese v bezprostředním okolí.
• Trhání vodítkem, napnuté vodítko.
• Příliš vysoké nároky během výcviku a v každodenním životě.
• Nadměrný pohyb (zejména v případě mladého psa).
• Nedostatek pohybu a aktivity.
• Hlad, žízeň.
• Znemožnění vykonat v určitý čas potřebu.
• Přílišná zima nebo horko.
• Bolest a nemoc.
• Nadměrný hluk.
• Samota.
• Šokující zážitky.
• Příliš stresující hra (s míčkem, klackem nebo s jinými psy).
• Náhlé změny, stěhování.

Jak identifikovat u psa stres?
• Pes je neklidný a nedokáže se uklidnit.
• Pes nepřiměřeně reaguje na vnější podněty (např. zvonek u dveří).
• Pes používá konejšivé signály.
• Pes se škrábe.
• Pes se olizuje nebo kouše, anebo kouše věci.
• Pes štěká, vyje, kňučí.
• Pes se otřepává.
• Pes si honí svůj ocas.
• Pes vypadá nezdravě.
• Pes těžce dýchá, funí.
• Pes se špatně soustředí.
• Pes se třese.
• Pes ztrácí chuť k jídlu.
• Pes musí močit častěji, než je běžné.
• Pes se fixuje na podružné věci (záblesky světla, mouchy atd.).
• Pes působí nervózně.
• Pes se začne projevovat agresivně.
• Pes používá přesměrované chování (dělá něco jiného, než má).
A dále podle těchto úkazů:
• Změna barvy očí.
• Průjem.
• Nepříjemný pach z tlamy a těla.
• Napjaté svaly – náhlé lupy.
• Tuhá srst.
• Alergie a jiné problémy s kůží.

Co můžeme dělat abychom stres oslabili?
K tomu, abychom pomohli k oslabení stresu, neexistuje všeobecný návod. Záleží zejména na tom, proč ke stresu vůbec došlo, nebo-li na konkrétních příčinách. Přesto lze jmenovat některé pomocné aspekty, které mohou k snížení stresu pomoci:
• Změnit prostředí.
• Změnit rutinu.
• Přestat používat trest, zlost, tvrdé metody.
• Přestat trhat vodítkem.
• Stát se lepším pozorovatelem a začít používat konejšivé signály.
• Postarat se, aby denní potřeby psa (venčení, žrádlo a voda) byly zajištěny včas a v dostatečném množství.
• Najít rovnováhu mezi pohybem a aktivitou.
• Neodepírat psovi společný pobyt se smečkou (tzn. rodinou), nenechávat psa o samotě, pokud to není bezpodmínečně nutné (za dveřmi, na chodbě apod.).
Pamatujte, že strach může způsobit velký stres. Stres aktivizuje obranné reflexy, které opětně mohou posílit strach. Je třeba tento začarovaný kruh prolomit, abychom se dostali dál – je bezpodmínečně nutné přestat používat veškeré násilí, tresty, přestat vůči psům projevovat zlost a agresivitu, naopak začít používat konejšivé signály a zaujímat přátelštější stanoviska. Váš pes vám porozumí a bude vám odpovídat. Bude se díky vašemu novému přístupu cítit lépe.
Mít dobrý pocit, je vhodný začátek nového života.

(Ukázka z knihy Konejšivé signály, kterou vydalo nakladatelství PLOT.