Amadina Gouldové a její chov (1.část)

Synonyma:amada Gouldové
Anglický název: Gouldian Finch
Německý název: Gouldamadine
Velikost: délka 125 - 140mm

Zbarvení

Existují tři typy ptáků, kteří se liší pouze vybarvením hlavy - červenohlavý, černohlavý a žlutohlavý (oranžovohlavý).
Samec má hlavu červenou, ohraničenou černým a modrým páskem. Brada je černá. Záda a křídla zelená. Kostřec modrý. Vrchní ocasní pera černá, prostřední jsou prodloužená. Prsa jsou fialová. Spodina žlutá, okolí rekta je bílé. Zobák světlý s barevnou špičkou. Červená je u červenohlavých a černohlavých, žlutá u žlutohlavých (viz. závěr). Popis samce odpovídá i žlutohlavé barevné varietě, kde však maska není červená, ale oranžově žlutá. U černohlavé variety chybí černý pásek, který ohraničuje masku. Je to logické, protože sama maska je černá.

Samice je zbarvena podobně, ale všechny barvy jsou mdlé, nevýrazné a světlejší. U červenohlavých samic bývá v masce rozšířena černá nebo červenočerná barva. Není to vždy pravidlem a i dnes existují v Evropě kmeny samic, kde je maska čistě červená. Zobák samic, které jsou připraveny k hnízdění zčerná - jeho špička (ani to nemusí být pravidlem).
Mláďata jsou zbarvena svrchu šedozeleně, spodina je hnědavě šedá. Zobák je černý, spodní polovina je u kořene masové barvy. Prsa mají mírně tmavší odstín. Boky mají lehký žlutý nádech. Mladí ptáci amadin Gouldové přepeřují dosti dlouho. Většina mláďat přepeří ve stáří čtyři až šest měsíců. Proto je dobré, při jejich odstavování od rodičů, mladým ptákům vytrhnout několik pírek na prsou. Tato jim celkem rychle dorostou a chovatel zná mnohem dříve poměr pohlaví u svých odchovů.

Výskyt a život amadiny Gouldové ve volné přírodě

Amadiny Gouldové jsou rozšířeny v severní tropické Austrálii, s vyjímkou větší části poloostrova York. Jižní hranicí jejího výskytu je na západě asi 19°j.š., zhruba k ústí řeky Fitzroy. Směrem na východ se její areál ještě rozšiřuje jižním směrem, asi k 22°j.š. Vyskytují se zhruba od Derby v západní Austrálii k městu Charters Towers v Queeslandu. Neobjevují se pouze ve východních částech poloostrova York, kde jsou zbytky deštných pralesů, které neosidlují. V areálu výskytu amadiny Gouldové můžeme objevit ve své podstatě dva základní ekosystémy. Prvním jsou savanové lesy. Ty mohou být na některých lokalitách i značně husté, ale tento biotop amadiny Gouldové neosidlují nebo je nalezneme pouze na okrajích těchto lesů. Na jiných lokalitách jsou tyto lesní porosty řídké, prostoupené travinami. Tyto lokality, které guldy běžně osidlují, tvoří většinu ekosystémů savanových lesů. Jejich výška bývá jen zřídka větší, nežli jejich šířka. V pobřežních oblastech dominují blahovičníky (Eucalyptus), v suchých místech pak akácie (Acacia), dále se zde vyskytují stromy rodů Bauhinia, Callitris, Casuarina. Tyto savanové lesy lze rozdělit do několika skupin (tropické, subtropické, vlhké, mírně vlhké, polosuché, suché, horské). V tropických savanových lesích je půda většinou pokryta trávou dlouhou jeden až tři metry. Ta bývá v období dešťů těžko prostupná. V období sucha je pak mnohdy spálená sluncem. V polosuchých ekosystémech pak bývá jedna nebo více vrstev keřů (jeden až tři nebo šest až devět metrů vysokých). Traviny a podrost bylin se pak na jednotlivých lokalitách výrazně liší. V suchých savanových lesích stromy obvykle nepřesahují osm metrů výšky. Otevřené savanové lesy s přechodem dominantních blahovičníků do akácií jsou mezníkem pro rozšíření ptačích druhů (jejich skladbu).
Triodia a Plectrachne. Rostou v trsech o průměru 80 až 150cm a jsou 30 až 60cm vysoké. Půda je mezi nimi holá, pouze v biotopech s trávami rodu Spinifex jsou mezi travinami nízké stromy a keře. V suchých, travnatých stepích stromy zpravidla nejsou. Převládají zde trávy rodu Astrebla. Tento typ biotopu se nalézá hlavně v západním Queeslandu a ve východní části Severního teritoria. Trsy trav dosahují výšky až 90cm a v průměru mají 15 - 23cm. Vzdálenost mezi nimi bývá asi 60cm.
Sorgum, Panicum, Eriachne, Eragostris). V době odchovu mláďat tvoří podstatný díl potravy hmyz, především termiti. Hnízdění probíhá od prosince do dubna. Hnízda si staví v dutinách stromů, termitištích, hnízdech jiných ptáků (papoušků), vzácněji v hustém křoví nebo ve vysoké trávě. Ve velkých dutých stromech byly nalezeny i jakési mikrokolonie. Nejčastěji jsou hnízda ve velkých dutých blahovičnících. Klenba hnízda je velmi neumělá, jakoby pouze naznačená. Samice snáší 4 až 8 vajíček, inkubační doba je 14 až 15 dnů. Mladí vyletují z hnízda asi po třech týdnech.

Systematické zařazení amadiny Gouldové

Amadina Gouldové patří mezi astrildovité ptáky (Estrildidae) a spolu s nimi do řádu pěvců (Passeriformes). To je celkem jasné. Dále ale systematické zařazení tak zcela jasné není. A to jak do vyšších systematických jednotek, protože podle modernějších modelů se ruší třída ptáků (Aves) a ti vytváří, společně s dinosaury, jednu zoologickou třídu - Dinosauria. To ale pouze na okraj, jaksi pro zpestření. Složitější a pro chovatele také zajímavější, je metoda řazení amadiny Gouldové do nižších systematických jednotek, než-li je čeleď, tedy do rodů (genus). Tuto amadinu pro Evropu objevil a popsal anglický ornitolog a cestovatel John Gould. Ten ji pojmenoval Amadina gouldiae - tedy amadina paní Gouldové, jako vyjádření díků své manželce, která jej na jeho cestách doprovázela (1838 - 1841). Vědecky zařazena byla AG Reichenbachem v roce 1862 a to do rodu Poephila (pásovník). Později byla AG dlouhou dobu řazena do rodu Erythrura (amada) a to především pro podobnost papilární kresby mláďat (modré signální papily). Ještě později pro ni systematikové vytvořili samostatný podrod Chloebia, v rámci uvedeného rodu Erythrura. Dnes je nejčastěji vedena v monotypickém rodu Chloebia - amadina. Je to tak asi správnější, protože s vlastními amadami (Erythrura) ji, krom papilární kresby, nespojuje prakticky nic. Její biologie a etologie je značně odlišná od amad. O tom se ostatně chovatelé stále přesvědčují. Především její nároky na vlhkost jasně ukazují rozdílné ekosystémy, které obývá amadina Gouldové a většina druhů amad. Podobně, jako biotopem se amadina Gouldové odlišuje od vlastních amad (Erythrura) také typem přijímané potravy. Větší část krmné dávky tvoří vyzrálá semena trav a bylin (alespoň po větší část roční biologické periody) a pouze v kratším období (hnízdění) v krmné dávce mírně dominují nedozrálá semena a její nezanedbatelnou složkou se stává také hmyz - literatura udává především termity. Další, z pohledu systematického zásadnější, odlišností od amad je způsob pití, kdy amadiny Gouldové pijí sáním, podobně jako např. holubi. Tento způsob pití můžeme sledovat i u některých jiných druhů astrildovitých, především z centrální Austrálie (Amadina diamantová, Zebřička pestrá apod.). Zde se pravděpodobně jedná o adaptaci na prostředí, která má již dědičný charakter. Pro praktického chovatele není až tak důležité rozdílné systematické řazení amadin Gouldové a amad, ani drobné rozdíly v jejich morfologii, biologii a etologii, Snad s jednou vyjímkou a tou je typ biotopu - životního prostředí. Vycházíme-li z celkem logické úvahy, že blízce příbuzné druhy mají podobné nároky na chov a tím i chovatele (chovné zařízení, mikroklima, krmení apod.), pak je amadina Gouldové amadám (Erythrura) vzdálená příbuzensky poměrně výrazně. Vzhledem k tomu, že tento seriál je určen především pro chovatele, je její odlišení od amad krok správným směrem. Podle novějších výzkumů má rod Chloebia blíže k rodu Aegintha (astrild rudobrvý), i když ani zde se nejedná o úzkou příbuzenskou vazbu. I z čistě chovatelského pohledu je vytvoření samostatného rodu Chloebia dobrým řešením. Hlavně začínajícím chovatelům ukazuje, že nároky na chov AG jsou odlišné od nároků amad (Erythrura), ke kterým byla starší literaturou řazena. Velmi zajímavou by byla studie DNA právě ve vztahu k rodům Erythrura - Chloebia - Aegintha eventuelně ještě Heteromunia - Lonchura. Jedná se ale o velmi nákladnou metodu, takže její realizace se nejeví příliš optimisticky. Ještě zajímavější je rovina názvoslovná, tedy její vývoj v českém názvosloví. Původní české názvosloví od dr. Karáska používalo klasické pojmenování - amadina Gouldové. Tento název byl pak užíván až do roku 1977, kdy bylo vytvořeno (lépe řečeno publikováno) nové české vědecké názvosloví. Na tom se podílel i pan Rudolf Vít. Zde bylo zvoleno pojmenování amada nádherná. Celý název byl poplatný své době a odpovídal tehdejším poznatkům (amada), ale i požadavkům (nádherná). Autor byl později několikrát celkem nevybíravě napaden nespokojenou částí chovatelské veřejnosti za tento název. Jako většinou v Čechách se jednalo o pláč na špatném hrobě. Podle požadavků tehdejšího režimu byly zrušeny věnovací názvy - tedy pojmenování po osobnostech, objevitelích, přírodovědcích apod. Tento požadavek musel být respektován, aby mohlo být názvosloví uznáno jako celek, který mimochodem velmi výrazně předešel svou dobu a při troše soudnosti mohl být, jen s malými úpravami, akceptován i po „revoluci“. Jednou z těchto úprav by bylo navrácení původního názvu - amadina Gouldové. Amadina proto, že to odpovídá posledním poznatkům a Gouldové proto, že už není nutné zakazovat věnovací názvy.