Mistrovství Evropy v dostizích chrtů

První víkend v září se ve švýcarském Versoix konalo mistrovství Evropy. Chrti přijeli z třinácti zemí, nejvíce jich bylo z Německa, pak z domácího Švýcarska, následovala Belgie. Ale kupodivu se chrtů dostavilo méně, než bývá zvykem na těchto vrcholných akcích, jakými mistrovství světa a Evropy jistě jsou. Ve Švýcarsku je krásná příroda, proslavený sýr a výborná čokoláda, a tak se dostihy daly spojit s menší dovolenou. Například z naší země to obnášelo ujet přes tisíc kilometrů, a to už za menší dovolenou stálo. S počasím si příroda opravdu zahrála. Ve čtvrtek celý den hustě pršelo, v pátek svítilo sluníčko, v sobotu se opět spustil liják a v neděli byl pařák. Déšť přinesl problémy s ubytováním. Pole, na kterém stál kemp, se rozbahnilo, a i když člověk holínky téměř nesundal, měl bláto všude. Nakonec pořadatel přemístil kemp na louku, vzdálenou asi jeden kilometr od dráhy. K přesunu byl zajištěn traktor, protože jinak se z bahna vyjet opravdu nedalo.

Afgáni.

Jak jsem již napsala, přijelo o něco méně chrtů než se očekávalo, ale lehčí to závodníci rozhodně neměli. Sjeli se špičkoví psi ověnčeni mnoha tituly, několikanásobní účastníci těchto akcí. Přijeli téměř všichni mistři světa a Evropy posledních let (vynechaly snad jen hárající feny). Travnatá dráha byla dlouhá 360 metrů pro vipety a italské chrtíky, pro ostatní plemena pak 480 metrů. Kvalitní dráha deštěm neutrpěla, přesto byla před sobotním finále provedena důkladná prohlídka a pro bezpečnost chrtů pořadatelé rozhodli o zkrácení dráhy na 280 metrů pro malá plemena. Zajímavostí na tomto mistrovství bylo, že ve finále se nelosovaly boxy, jak bývá zvykem, ale majitel si mohl box vybrat dle svého uvážení (nejprve majitel psa s dečkou číslo jedna, pak s číslem dvě, atd., takže poslední už nevybíral – neměl z čeho).

V sobotu běželi svá mistrovství italští chrtíci, azavaci, španělští galgové, barzoji, slugi, faraoni, deerhoundi a irští vlkodavové. A běžel se i Friendship (pro chrty, kteří se nedostali do nominace na mistrovství). Do finále se postupovalo podle časů – to znamená dva rozběhy, lepší čas se počítal a šest nejrychlejších psů postoupilo do finále. Druhý rozběh však běželi pouze italáčci, rozběhy dalších plemen byly pro průtrž mračen zrušeny. Ač italáčci běželi snad v tom nejhorším počasí, ukázali, že nejsou žádné křehotinky, jak by se na první pohled mohlo snad někomu zdát.

Afgan Xandramani.

Mezi nejmenšími z rodiny chrtů startovali dva naši zástupci - Chick King a Dio Diesel. Chick se probojoval do finále a získal krásné čtvrté místo (v sedmi letech je to skvělý výkon). Zvítězil Adelchi Igorbuffone, jež je i mistr Evropy 2007 a mistr světa 2008. Dio Diesel byl v konečném pořadí na osmém místě.

Barzoj Alexandr.

Dále za naši republiku startoval barzoj Alexandr a i on si svým během zajistil postup do finále, kde si doběhl pro třetí místo. O tom, že to je pěkné umístění svědčí, že před Alexandrem se umístil mistr světa a Evropy 2007 a mistr světa 2008, za ním pak mistr světa 2006.

Všech šest startujících faraonů přijelo z naší republiky, a tak bylo zřejmé, že zazní naše hymna. Ve finále jsme nakonec viděli čtyři faraony. Mladý pes, který po zranění teprve začíná běhat, ještě nezvládl situaci a jedna fenka nedoběhla. Nakonec si vítězství odnesla Esme před svým bratrem Ezarem, třetí doběhla Daphné (mistryně Evropy 2007) a čtvrtý Angel (vícemistr světa 2007).

Greyhoundi.

Irští vlkodavové přijeli pouze dva, náš Baruch Baruc a fenka z Francie. Přestože pro nedostatečný počet jedinců mohli běžet jen ukázkový běh bez nároku na titul, oba si přijeli zaběhat. Baruch nedal dámě přednost (nebo ji galantně vedl?) a zvítězil. V ostatních plemenech jsme zástupce neměli.

Italský chrtík Chick King.

V sobotu hájil naše barvy ještě Vipet Gilardino, a to ve Friendshipu. Do finále postoupil s třetím nejlepším časem. I jemu patří gratulace, zvláště, když víme, že nemívá nejlepší starty. Přesto to i na zkrácené dráze dokázal dotáhnout na druhé místo (z celkového počtu třiceti vipetů psů).

V neděli běželi svá mistrovství vipeti (čtyřicet čtyři psů a čtyřicet fen), Saluki, afgáni, maďarští chrti a greyhoundi. Zde jsme měli zástupce ve vipetech psech i fenách a v greyhoundech (tři psi a jedna fena). Z vipetů se do finále prosadil a startoval s dečkou číslo pět náš Ceasar, jedničku měl jeho bratr (švýcarského majitele) Chayenne (mistr světa a Evropy 2006). Ukázali ostatním mladším finalistům, kteří však již nejsou úplnými nováčky, že je stále ještě třeba s nimi počítat. Ceasar vyběhl pěkně, pak jej podběhl Pegasus, v závěru se ještě podařilo Epsylonovi dostat se před Ceasara, který tak uhájil třetí místo. Další naši zástupci vipetů, psů i fen, zůstali trochu dále za účastníky finále. V první polovině se umístili ještě vipetka Dolce Vita a pes Kento. Do finále se však probojovala nádherným druhým během slovenská Betty (vyhrála oba své rozběhy, ale první běh nebyl tak rychlý) a pěkně běžel i slovenský Probaxon Ashton, který byl celkově osmý.

Španělští galgové.

V greyhoundech fenách měla z osmi účastnic pátý nejlepší čas naše mladá Elite. Ve finále zabojovala a bylo z toho nádherné druhé místo. Za ní zůstala mistryně světa z loňska i letošního roku, i mistryně světa 2006 a Evropy 2007. V greyhoundech psech (jedenáct startujících) jsme měli tři zástupce. Ovšem výsledek byl poněkud rozpačitý. A nejen proto, že jeden grey byl diskvalifikován, druhý nebyl zdravotně zcela v pořádku, a tak ho majitel nepustil do druhého rozběhu, ale pro nesportovní jednání některých majitelů, které nás opravdu mrzelo. Co se stalo? Po běhu, kde náš grey Karel zaběhl čtvrtý nejlepší čas, přišli maďarští majitelé s tím, že se jim nezdál jeho běh v pořádku (pro posouzení běhů jsou na dráze kvalifikovaní rozhodčí a ti proti běhu námitky neměli), což majitel Karla neustál, stáhl psa z dostihu a odjel domů. Shodou okolností a trochu paradoxem pak bylo, že naše veterinářka (nebyla tam pracovně, její pes se zúčastnil dostihů) zachránila maďarského psa (mimochodem to byl finálový soupeř jejího psa). Šlo o to, že se majiteli „nezdál“ zdravotní stav jeho psa, ale jelikož to nevypadalo příliš zle, rozhodoval se, zda počkat, jak se to „vyvrbí“ nebo to řešit. Naše veterinářka psa prohlédla a zjistila náhlou a velmi vážnou zdravotní komplikaci. Díky svým zkušenostem rychle zasáhla a bez nadsázky se dá říct, že psovi zachránila život. (Některé zdravotní komplikace na první pohled nevypadají vážně, ale v případě pozdního zásahu mohou mít fatální následky – a shánějte veterináře někde na dálnici při dlouhé cestě domů.) To byly dvě protichůdné epizodky, z první je trochu smutno, druhá ukazuje solidaritu a ochotu pomoci. Přesto se většina účastníků se na tyto akce těší. Pes si zaběhá, majitelé se setkají se známými, popovídají si a proberou věci týkající se jejich společného koníčka.