Dogtrekking očima pořadatele

Když se něčeho pořádá šestý ročník, nota bene, se stejnou partou, tak nějak se očekává, že to půjde samo od sebe, čili že to bude takzvaná „brnkačka“. Jo tak tohle očekávání se mi pravidelně každoročně neplní. Stezka vlka patří k nejstarším dogtrekkingovým soutěžím u nás a v podstatě je každým rokem jiná. Je to dáno jednak záměrem nás pořadatelů, spousta odlišností pak vyplyne z dané lokality konání a především jsme korigováni institucemi, které se ke konání soutěže vyjadřují. Letošní ročník byl obzvláště bohatý na vypjaté situace a improvizovaná řešení.

Stezka vlka se už dávno a nadlouho usadila v Jeseníkách. Tohle drsné severomoravské pohoří dogtrekařům a jejich psům učarovalo a rádi se tam vrací. Loučná nad Desnou, bouřlivě se rozvíjející obec na úpatí jesenických velikánů, nám v našem snažení od začátku ukázkově fandí. Zdejší zastupitelstvo v čele se starostou ing. Pavlem Martínkem pomáhá Stezce jak po stránce finanční, tak sponzorským zapůjčením areálu, který je pro podobné akce jako stvořený.

Před startem.

Kilometry přibývají.

Momentka z trati.

Než však vyrazí první dogtrekařské týmy na trasu, čeká nás, pořadatele, fůra práce. Lokality a trasy vytypované na mapě je třeba důkladně projít, změřit a popsat, popřípadě vymyslet nová řešení. To zabere několik víkendů, už proto, že souběžně se vyjednává s restauratéry, hoteliéry, majiteli pozemků, zajišťuje se veškeré zázemí. Celý záměr je třeba přednést a důkladně obhájit na prosincové schůzce organizátorů dogtrekařských akcí. Po Novém roce přichází na řadu mediální zviditelnění dogtrekkingu. Jsou to články, termínové kalendáře v odborných kynologických časopisech a v dnešní době především internet. Upoutávky z trasy a vlastní internetové stránky už dnes patří k samozřejmostem.

Nejméně populární práce, čili korespondence s úřady, je vhodná pro dlouhé zimní večery. Tady skutečně člověk nic neurychlí, vše má své lhůty a posloupnosti, proti kterým jsme takhle malincí. Většinou je třeba oslovit obec, majitele dotčených pozemků, příslušné úřady životního prostředí, CHKO, veterináře. Během této napínavé korespondence, zima uteče coby dup a po ní přichází jaro, kdy je třeba vše přizpůsobit stanoveným podmínkám. Ty často zasáhnou do původních plánů dosti radikálně, jako třeba letos. Občas je mohou zhatit úplně. I to už zde bylo.

První kola jednání se sponzory probíhají bezprostředně po ukončení předcházejícího ročníku. Na schůzkách v průběhu roku se upřesňují požadavky a podmínky. Nicméně i potom zbývá dlouhá cesta k tomu, než se sponzoring fyzicky ocitne tam, kde má být. Někteří ze sponzorů mají pro tyhle záležitosti dokonale propracovaný systém, u jiných se do poslední chvíle jedná o loterii.

K–1.

Dřevosochání.

Časy, kdy přihlášky chodily především v papírové podobě poštou, jsou už asi nenávratně ty tam. Dnes tuto úlohu, téměř stoprocentně převzal internet. Jenže ten dokáže být často nespolehlivý, nezávazný až anonymní. Zhruba v posledních dvou letech, se stalo nemilým obyčejem nechat veškeré přihlašování, řešení účasti nebo neúčasti atd. na poslední chvíli – tedy týden před uzávěrkou či ještě lépe týden po ní. Nic na tom nezměnilo ani rozhodnutí většiny pořadatelů o navýšení startovného při platbě na místě či po uzávěrce. Dopočítat se za této situace konečného počtu startujících, nutného k objednání cen, diplomů, zajištění ubytování atd., je zhola nemožné. Správný pořadatel zapomíná měsíc před akcí na jakoukoliv dovolenou a posledních čtrnáct dnů tráví s telefonem u ucha a prsty na klávesnici počítače. V té době totiž zaručeně přichází nejvíce výhrad a dotazů. Prakticky každý druhý by rád měl vyjímku z něčeho. Jsou to také chvíle, kdy toho všeho začínáte mít akorát dost.

V čem tedy byla letošní Stezka vlka jiná oproti ostatním ročníkům? Především nám majitelé pozemků stanovili nesmyslné časové limity, kdy se můžeme pohybovat v terénu. Pravidla nám však udávají minimální osmdesátikilometrovou vzdálenost pro tuto outdorovou disciplínu. Navíc trať už byla tříměsíčním úředním koloběhem schválena. Jenže v daném časovém limitu se jaksi nedala zvládnout. Bylo ji tedy nutné rozdělit na dvě etapy. Jenže díky prakticky jedinému možnému místu pro odpočinek – chatě Paprsek, vznikl veliký nepoměr v délce etap, 59 : 25 km. Což o to, pětadvacítka druhého dne nám vcelku vyhovovala. Pro účastníky tak vznikl dostatečný časový prostor, aby si užili doprovodného programu v cíli. Zato devětapadesátka se stala zdrojem bouřlivých diskusí na internetu. My pořadatelé, bombardovaní spoustou dotazů, jsme museli vymyslet systém odvozů v případě nezvládnutí celé trasy v limitu. Vzájemné nepochopení a netolerantnost pak mnohdy vyústily ve zbytečnou neúčast. Nakonec náročnou, horskou etapu s převýšením 2060 metrů zdolalo úspěšně čtyřicet týmů, tedy dvě třetiny startovního pole. Ostatní, které jsme na Paprsek k pokračování, druhé etapě, přesunuli organizátorskými vozidly, si tím vůbec nenechali zkazit náladu.

K–2.

Brzdovo ráno na bivaku.

Obligátní zavedené tatranky či sladkosti, coby občerstvení na kontrolních stanovištích, jsme pro tentokrát nahradili kalorickou bombou – chlebem se sádlem a smaženou cibulkou. Úspěšná svačinka obnášela oloupání a osmažení tří a půl kilogramů cibule, zakomponování do pěti kilogramů sádla a nakrájení osmi bochníků chleba. Tradiční český iontový nápoj R.U.M., přidávaný do čaje, zůstal pro svou oblibu zachován. Na startu druhé etapy si své dvě kalorie mohl každý účastník doplnit tic–tacem, věnovaným sponzorem.

Dnešní dogtrekaři zvládnou se svými čtyřnohými kamarády v průběhu roku nachodit po vlastech českých i v cizině stovky, tisíce kilometrů. Soutěže se tak pro ně stávají jakýmsi bonbónkem navíc, společenským setkáním se stejně naladěnými přáteli. Přesně tak se k dogtrekkingu snažíme přistupovat i my, organizátoři Stezky vlka. K zajímavé trase patří i poutavý a zábavný program. Zázemí Rybářské bašty tak letos nabízelo účastníkům v cílí možnost minigolfu, rybolovu v rybníku Kocián či shlédnutí řezbářských slavností v nedalekém zámeckém parku. Každoročně nám v cíli nebo na bivaku hraje kapela a ti, kdo mohou ještě chodit, končí na tanečním parketu. Tentokrát se hrálo po oba večery. Zásluhu na tom mají rakouští kamarádi, kteří se spolu s německou výpravou, napříč jazykovým bariérám aktivně naplno zapojili do společenského dění.

Začíná vyhlašování.

Atraktivní raut pro psy a tombola už třetím rokem patří k závěrečnému dění Stezky. Tentokrát jsme raut vylepšili sladkým zákuskem pro páníčky. Znamenalo to mimo jiné zpracovat sedm kilo mouky a tři dny pečení. Linecké hvězdičky, rumové řezy a taky medovníky pro nejmladší a nejzralejší účastníky však měly nesporně úspěch. Každoročně si účastníci za své výkony v terénu odváží řadu hodnotných cen, především pro své čtyřnohé kamarády. Přehled našich sponzorů, včetně výsledků a fotogalerie můžete najít na stránkách www.stezkou-dogtrekking.info. Symbol Stezky, vyjící vlk bývá často součástí účastnických listů či ocenění. Nejinak tomu bylo i letos, kdy si každý odvezl na památku keramickou plaketu se symbolem vlka

Slavnostní vyhlášení bývá i místem veřejného zhodnocení akce A protože se i letos sjela výborná parta pejskařských nadšenců, která se chtěla a uměla bavit, bylo to hodnocení veskrze příjemné. V takové atmosféře se pak snadno zapomene na těžkosti a starosti spojené s přípravami. Stezka vlka 2008 je za námi, ale jak vidno, není nás málo, kteří už se těšíme na tu další.