Jak funguje kůň - část 25.: Co umí krev

Pokud se bavíme o oběhovém systému, nesmíme opomenout ani krev, protože – jak se říká – krev je voda života. Proč vlastně?

Různé typy neutrofilních granulocytů.	Různé typy neutrofilních granulocytů.
Eozinofilní granulocyt.	Bazofilní granulocyt.
Lymfocyt.	Monocyt.

• Fotografie jednotlivých bílých krvinek koně, převzato z www.projekty.sosvet.cz. Uprostřed vždy bílá krvinka, kolem ní výrazně menší červené krvinky.

Krev je neprůhledná červená tekutina, která se skládá z vody, různých organických a anorganických sloučenin a prvků a z krevních buněk, tzv. krvinek. Normálně se v ní nachází například glukóza, kyselina mléčná, více než sto různých bílkovin i jednotlivé aminokyseliny, močovina, kyselina močová či dokonce amoniak, různé tuky (fosfolipidy, cholesterol, neutrální tuky, mastné kyseliny), ketolátky (např. aceton, kyselina betahydroxymáselná), bilirubin, karoteny, dále prvky sodík, draslík, vápník, fosfor, jód, železo, zinek, mangan či selen a celá řada stopových prvků. Krev je trochu hustější než voda (voda 1,000 a krev asi 1,053), zato je až pětkrát vyšší její vazkost. U koně se předpokládá, že jeho množství krve odpovídá asi 7,5 - 10,5% tělesné hmotnosti, u koně těžkého 500kg je to tedy okolo 48l. V klidu je skoro polovina objemu krve „schovaná“ v rezervě (slezina, játra, kůže).

• obr. 1: V pravé zkumavce je čerstvě odebraná krev, celistvě červená tekutina. V levé zkumavce je krev s přídavkem nesrážlivého činidla, která už stojí v zemské gravitaci nějakou dobu. Těžší červené krvinky klesly dolů, nad nimi se začíná projasňovat nažloutlá krevní plazma, ještě „červeně zakalená“ dosud nekleslými krvinkami.

Z čeho se krev skládá

Pokud přidáme do odebrané krve protisrážlivé činidlo a necháme ji v nějaké nádobce (např. zkumavce) odstát, postupně se v gravitačním poli Země rozdělí do několika částí podle jejich hustoty (obr.1). Stejně se bude chovat krev odstředěná (obr.2). Na dně budou nejtěžší červené krvinky, kterých může být třetina až skoro polovina objemu veškeré odebrané krve. Nad nimi najdeme tenký proužek bílých krvinek a krevních destiček a nahoře bude nejlehčí nažloutlá tekutina - krevní plazma.
Podívejme se na jednotlivé složky krve podrobněji:

• obr. 2: Pokud v centrifuze odstředíme nevysráženou krev, rozčlení se nám na tři části: nejtěžší červené krvinky (tmavá část vpravo), nejlehčí krevní plazmu (levá průhledná tekutá část) a mezi nimi bělavý proužek bílých krvinek.

1. krevní plazma

Je to tekutá část krve, vazká tekutina jantarové barvy, která obsahuje 90% vody, 9% organických sloučenin a asi 1% anorganických látek.

2. červené krvinky (erytrocyty)

Jsou buňky okrouhlého tvaru bez jádra, obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, což je složitá bílkovina s atomem železa, na kterou se dokáže vázat kyslík a některé oxidy. Vznikají v červené kostní dřeni, má-li organismus dostatek vitamínů skupiny B a minerálních látek (Mn, Cu), ale hlavně železa. Jejich množství ovlivňuje věk, pohlaví (samci mají asi o 5 - 10% více), plemenná příslušnost (plnokrevníci jich mají nejvíce, chladnokrevníci nejméně), výživa, tělesná zátěž, nadmořská výška i zdravotní stav. Červené krvinky žijí asi 120 dní, když odumřou, pohltí je fagocyty (viz dále), hemoglobin se postupně rozloží na bilirubin a železo, které se navázané na speciální bílkoviny ukládá do rezervy.

3. bílé krvinky (leukocyty)

Toto už jsou buňky s jádrem, v krvi jsou většinou kulaté, ale mohou svůj tvar měnit. Dokážou se samostatně pohybovat, mají schopnost prostupovat stěnou krevních vlásečnic a pronikat do mezibuněčných prostor různých tkání a na povrch sliznice. Jsou součástí imunitního systému organismu. Některé bílé krvinky dokážou pohlcovat (fagocyty) mikroorganismy, choroboplodné zárodky a zbytky odumřelých tkání, jiné vytvářejí látky, které zabíjejí patogeny, další zase tvoří protilátky nebo si „pamatují“, s jakými mikroorganismy či alergeny se tělo už v minulosti setkalo. Mnohé z bílých krvinek slouží ke komunikaci jednotlivých částí imunitního systému navzájem, aby obrana byla organizovaná a tím pádem i účinná. Bílých krvinek je v těle asi tisíckrát méně než červených. Známe pět základních typů bílých krvinek:
Neutrofilní granulocyty: pohlcují mikroorganismy především během zánětu, jsou součástí hnisu. V krvi žijí asi 4 - 5 dní, ale mohou prostoupit stěnou do zanícené tkáně, kde plní svoji funkci fagocytů.
Eozinofilní granulocyty: uplatní se při alergických a parazitárních onemocněních, pohlcují komplexy alergen - protilátka.
Bazofilní granulocyty: tvoří chemické látky heparin a histamin, jsou činné především při alergických reakcích.
Monocyty: patří mezi makrofágy, čili velké buňky se schopností pohlcovat nejen mikroorganismy, ale i celé buňky, částí tkání apod. Většinou slouží jako „čističi“ místa po zánětu. Kromě schopnosti fagocytovat také produkují látky, které jsou důležité pro obranyschopnost organismu.
Lymfocyty: tyto buňky neustále kolují mezi krví, lymfou, tkáněmi, povrchem sliznic. Mají mnoho funkcí, k nimž patří například schopnost rozpoznat cizorodé částice (mikroorganismy, alergeny, parazity), zabíjet jiné buňky, zajišťovat komunikaci mezi dalšími buňkami, tlumit přehnané imunitní reakce, tvořit protilátky a „pamatovat“ si dřívější setkání s různými patogeny.

4. Krevní destičky (trombocyty)

Nejsou buňky, ale drobná tělíska nepravidelného tvaru, která vznikají odlupováním cytoplazmy ze speciálních velkých buněk v červené kostní dřeni. Žijí tři až pět dnů a podílejí se na srážlivosti krve tím, že jako první vytvářejí v místě poškození cévy shluk, dále uvolňují speciální enzym, který pomáhá spustit kaskádu srážecích faktorů a vytvořit tak síť nerozpustného fibrinu. Pokud koni odebereme krev a dáme ji bez protisrážecího činidla do nějaké smáčivé nádobky (třeba skleněná zkumavka), vysráží se. To znamená, že v krevní plazmě se pomoci srážecích faktorů přemění rozpuštěný fibrinogen na vlákna fibrinu, která vytvoří hustou síť, do níž se nachytají další krevní destičky a krvinky. Vznikne tzv. krevní koláč a po nějaké době se z něho „vyždíme“ žlutá tekutina, které říkáme krevní sérum.
sérum vzniklo vysrážením krve a neobsahuje fibrinogen, zatímco plazma je součástí nevysrážené (tekuté čili plně funkční) krve a mimo jiné v sobě obsahuje i rozpuštěný fibrinogen.

Kde vznikají krvinky

No, v krvetvorných orgánech… to ví každý. Ale které orgány to jsou? U dospělého jedince vznikají červené a většina bílých krvinek i krevních destiček v červené kostní dřeni obratlů, žeber, hrudní kosti, lopatky či kyčelních kostí, některé lymfocyty vznikají v brzlíku či v tzv. lymfatické tkáni jiných orgánů.

K čemu vlastně slouží krev?

Tím, že krev teče v cévní soustavě skrze všechny orgány a většinu tkání, zajišťuje fyzické i informační propojení téměř všech buněk celého těla. Zajišťuje tedy:
- dýchání (červené krvinky přenášejí kyslík a oxid uhličitý mezi plícemi a jednotlivými tkáněmi);
- přenos živin, vitamínů, hormonů, odpadních produktů, ať už v rozpuštěné podobě nebo navázané na speciální „transportní“ bílkoviny nacházející se v krvi;
- obranyschopnost (prostřednictvím bílých krvinek, protilátek či jiných sloučenin v krevní plazmě);
- skoro stálé pH organismu (pH krve savců je neutrální), stálé rozložení různých sloučenin a iontů v a mezi buňkami;
- rovnoměrné rozdělování vody po těle, její uchovávání v případě nedostatku či vylučování při nadbytku,
- termoregulaci (jako voda v ústředním topení rozvádí teplo po těle, přivádí ho k „ochlazování“, či dává podněty k jeho regulaci).

• obr. 3: Koním se pro vyšetření většinou odebírá žilní krev z jugulární žíly na krku.

V případě větších změn v organismu, jako jsou nemoci, stresy, náhlé změny například výživy či pohlavního cyklu apod. se mění i složení krve. Tu lze docela dobře odebrat (obr.3), vyšetřit a na základě výsledku tohoto vyšetření posoudit i stav celého organismu.