Eurodogshow 2008

Po kratší přestávce jsme opět vyrazili na zahraniční výstavu. Tentokrát to byla Evropská výstava psů, která se konala 3.–5. října v maďarské Budapešti. Na výstavu bylo přihlášeno 14 925 psů a mezi nejpočetněji obsazená plemena patřili američtí stafordšírští teriéři (327), labradorští retrívři (265), Cane Corso (232), angličtí buldoci a sibiřští Hasky. Se svými psy dorazili dokonce vystavovatelé z Tajvanu, Hongkongu, Peru či Severní i Jižní Koreje.

Součástí Eurodogshow bylo i mnoho klubových a speciálních výstav, takže pokud pes získal 2× čekatelství CAC či CAJC, stával se automaticky šampionem pořádající země.

Z celé výstavy mám poněkud rozporuplné pocity. Hřejí mě úspěchy, kterých dosáhly mé dvě fenky Českého teriéra. Mladá, Chundelka Hamentashen, získala titul Evropského vítěze mladých, BOB mladých a splnila podmínky pro udělení titulu Junior šampion Maďarska, její matka, Ch. Charta Bohemia Regent, se stala Evropskou vítězkou, získala BOB a splnila podmínky pro udělení titulu Interšampion. Viděli jsme pěkně připravené kruhy, které byly prostorné a vyložené modrým kobercem, mnoho stánků s prezentacemi maďarských národních plemen a maďarských chovatelských klubů. Perfektně byl připravený průběh závěrečných soutěží, kdy si na své přišli jak diváci, tak vystavovatelé. A také krásné poháry a láhev tokajského vína pro vítěze.

Na druhou stranu vidím velké nedostatky související s organizací. Doprava na výstaviště a z něj se stala téměř mnohahodinovým utrpením ve vlekoucích se kolonách, došlo k velkému zpoždění začátku výstavy a byly problémy s platbami. Setkala jsem se s několika českými vystavovateli, kteří museli zaplatit znovu vstupní poplatky, ačkoliv sebou měli doklady o včasně provedených platbách. Někteří nešťastníci si dokonce museli půjčovat peníze, aby mohli zaplatit a vystavit své psy. A že asi bylo stížností a připomínek dost, vypadalo to v hale výstavní kanceláře jako ve včelím úlu. Organizátoři občas opouštěli houfně svá stanoviště a odcházeli do zákulisí, takže to téměř vypadalo, že se před rozezlenými vystavovateli ukrývají.

Také časový harmonogram dával pořádajícím dost zabrat. V sobotu byl určen začátek klubových a speciálních výstav na půl devátou. Z nezjištěných důvodů však výstavy začaly až ve čtvrt na dvanáct. Snadno by se nad tím dalo mávnout rukou, ale právě sobota byla velmi chladná a deštivá a některé kruhy byly umístěny venku. Takže setrvání na místě v podstatě znamenalo nachlazení pro většinu zúčastněných. Člověk si myslí, že za výstavní poplatky, které opravdu nejsou malé, bude mít připraven veškerý komfort. Bohužel to tak občas nebývá a i pořadatelé se stále mají co učit. Naštěstí my vystavovatelé a chovatelé jsme podivný národ, který se vždy brzy otřepe, zapomene na nepříjemnosti a už se těší na další zážitky z výstav.