Opičky krásné, hravé, ale náročné (II. díl)

V dnešním dílu bych se s vámi ráda podělila o informace, které jsou v chovu drápkatých opiček důležité a přispěla našimi zkušenostmi.

Kosman zakrslý.

CITES
Člověk je tvorem vyznačující se svým specifickým myšlením, jímž získal moc nad nižšími živočichy a nejen nad nimi. Je tzv. „pánem tvorstva“ značně ovlivňujícím životní prostředí. Bohužel ho ovlivňuje spíše negativně a to je důvod, proč mizí korálové útesy či deštné lesy. Čím více území člověk zabírá, tím více zasahuje do divoké přírody, což má obecně za následek úbytek druhů flory a fauny. Jedním z nejvíce ohrožených míst na naší Zemi je i deštný les v Jižní a Střední Americe, který je domovinou našich marmosetek. (Marmouset byli nazývání malí lidé, trpaslíci, groteskní figurky. Tak se toto jméno přeneslo i na malé opičky, které jako by karikovaly velké opice.) Tyto druhy opiček začínají být v přírodě vzácností a proto jsou zařazeny do tzv. CITESu, což je zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Tato úmluva mimo jiné rozřazuje zvířata podle stupně ohroženosti do čtyř skupin: A–D. Dříve to byly pouze tři kategorie: CITES I, II a III. Úmluva reguluje obchod s ohroženými zvířaty. Se zvířaty ze skupiny A je zcela zakázáno obchodovat (v rámci vývozu zvířat z jejich domoviny). Z našich opiček do této skupiny patří tamaríni pinčí. Ostatní patří do CITES B. Jestliže se rozhodnete si opičku pořídit, nedoporučuji tak činit bez čipu a registračního listu dokládajícího registraci zvířátka na odboru životního prostředí Krajského úřadu (registrace je bezplatná). Bez tohoto registračního listu riskujete vysokou pokutu a podporujete nelegální obchod se zvířaty.

Tamarin bílohubý.

Ubikace
Bydlíme v rodinném domku s velkým sklepem, proto jsme se rozhodli umístit opičky do podzemí. Výhodou sklepních ubikací je jistě fakt, že nezbytné topení je vedeno speciálním obvodem pouze od kotle ve sklepě a je odděleno od vyšších pater domu. Obecně se teplota v klecích doporučuje přes den vyšší a v noci nižší. Vytápíte-li místnosti na 26 °C přes den, tak teplota v noci je např. 23–24 °C. My udržujeme stabilní teplotu ve dne i v noci na 23 °C. Opičky jsou velmi choulostivé na zimu a průvan a to je důvod, proč by teplota jejich ubikací rozhodně neměla klesnout pod 21 °C.
Ve sklepě byly původně čtyři místnosti sloužící na uskladňování věcí. Tyto místnosti byly postupně přestavěny na boxy vhodné pro chov našich drobných primátů. Obecně se doporučuje velikost klece 2×2×2 m. Jako u všech zvířat i zde platí pravidlo: čím prostornější výběhy, tím lépe. My máme dva typy klecí. Pokud je celá místnost zároveň jednou velkou ubikací, je oddělena od chodby prosklenými dveřmi a kolem dveří je asi šedesáticentimetrové zděné hrazení, aby nedocházelo k roznosu pilin z ubikací na chodbu. Pokud je boxů v místnosti více, jsou odděleny uličkou a přední strana je vždy tvořena skleněnými tabulemi zasazenými v železné konstrukci. Pletivo jsme použili pouze na dvířka pro zajištění dostatečného množství vzduchu. Podle našich zkušeností je pletivo méně vhodné, jelikož opičky vše upatlají od krmení a pletivo se pak špatně udržuje. Nezabrání také průvanu a chladu, například při větrání. Pokud se na zvířata přijdou podívat cizí lidé, je sklo také vhodnější – slouží jako ochrana před nákazou opiček. Ty se mohou od člověka nakazit např. rýmou, která pro ně může mít i smrtelné následky. Sklo je, dle mého názoru, nejvhodnější, avšak je na každém staviteli, jaký materiál použije. Podlaha i stěny jsou vydlážděny obkladačkami do výšky 1,25 m. Jejich výhodou je omyvatelnost a trvanlivost. Opičky velmi rády vše loupou a do všeho škrábou – z tohoto důvodu nedoporučuji například tapety či dřevěné obklady.

Vnitřní ubikace.

Nad vydlážděnou plochou jsou nepravidelně zabetonovány kameny vnášející do ubikací alespoň malý nádech přírody. Pokud kameny z omítky mírně vyčnívají, opičky rychle objeví jejich kouzlo a s radostí po nich budou skákat. Na zeď je vhodné umístit jednu poličku pro budku. Tu si můžete vyrobit nebo koupit - například ptačí. Vhodná je dřevěná o rozměrech asi 30×30×30 cm. Když se rozhodnete pro budku sloužící ptákům, je často nutné zvětšit vstupní otvor, aby byl pro opičky pohodlný a v případě, že je něco vyleká, nedocházelo ke zraněním, jako jsou odřeniny o strany otvoru.
Neodmyslitelnou součástí klecí jsou větve. Naši tamaríni a kosmani se pohybují po zemi velmi výjimečně – jen když jim spadne na zem nějaký hmyz. Necítí se na zemi bezpečně. V původní domovině obývají vysoké stromy a na zemi se nedovedou pohybovat tak mrštně, aby uprchli před nebezpečím. Větve vytváří prostor, ve kterém zvířata tráví většinu času a proto je dobré promyslet upevnění větví. Do zdí se mohou zazdít malé kusy železa ve tvaru písmene V, do nichž se větve položí a přiváží se umělohmotnými vázacími páskami. Tyto pásky větve pevně fixují, aby se nehýbaly při skákání opic. Co se týče množství větví, zde také platí pravidlo: čím více, tím lépe. Opičky vám budou jistě vděčné, když budou mít větví dostatek a budou moci běhat v různých směrech a výškách. Větve jsou vhodné například z lísky, vrby či olše. Důležité je, aby měly hladkou kůru.

Venkovní ubikace.

Misky na krmivo je vhodné umístit na větve. Původně jsme je měli na poličce, ale tato varianta se nám příliš neosvědčila. Pokud jsou misky na potravu a vodu umístěny na pletivu dvířek, je potřeba k nim přivést větve. Také je dobré umístit je ve vyšších polohách. Stalo se nám, že rodiče tamarínů pinčích v době kojení mláďat nechtěli slézt pro vodu na poličku umístěnou nízko nad zemí, protože se projevily jejich rodičovské pudy a „pinčáci“ byli opatrnější než obvykle. Velmi důležitou součástí ubikací jsou venkovní výběhy, které jsme zbudovali po stranách domu. Opičky milují pobyt na slunci, který je důležitý i pro jejich zdraví.

Vnitřní ubikace.

Krmivo
Každý, kdo někdy vlastnil jakékoliv zvíře ví, že existuje mnoho druhů a způsobů krmení. To samozřejmě platí i u opiček. Mají poměrně rychlé trávení, tudíž přijímají potravu během celého dne. U nás dostávají dvě dávky krmení. Hned po probuzení dostane každá opička piškot. Připravíme jim speciální kaši a misku nakrájeného ovoce a zeleniny. Večer kolem páté hodiny dostávají hmyz. Kaše je složena z dětské nemléčné rýžové kaše, kukuřičné kaše, vody, arabské gumy, svatojánského chlebíčku (karobu), sépiové kosti a sanalu s mořskou řasou. Někdy přidáváme kapku olivového či slunečnicového oleje a nesmí se zapomínat na vitamíny C, E, AD3, B12 a kalcium chloratum. Aby si naši svěřenci více pochutnali, jednou za čas vodu v kaši nahrazujeme dětskou výživou nebo osladíme kaši medem. Musíme ovšem dávat pozor, aby v potravě nebylo velké množství rafinovaného cukru. Do kaše můžeme přidat také tvaroh či jogurt, který přidáváme hlavně v době březosti a kojení mláďat. Naše drápkatice mají nejraději tvaroh Activia s příchutí vanilky. Jednou za tři dny kaši vynecháme a nahradíme ji vařenou nesolenou rýží a těstovinami s vajíčkem uvařeným natvrdo. Do této směsi je možné přidávat také nesolené vařené kuřecí maso nebo rybí filé.
Ovoce tamarínům velmi chutná a pojídají ho během celého dne. Asi nejvíce milují banány, melouny a hrozny, nicméně rádi mají i zeleninu, jako je mrkev, rajčata nebo červená řepa. Pro úplnost uvedu ještě další použitelné ovoce a zeleninu: švestky, třešně, broskve, jahody, jablka, maliny, mango, avokádo, červené zelí, lychee, okurky, meruňky, různé druhy papriky a hrušky (s nimi opatrně, mají projímavý účinek). Z ovoce se oblibě netěší citrusové plody. Večer dostávají hmyz, který je pro většinu nejoblíbenější potravou dne. Krmíme banánovými cvrčky (Gryllus assimilis), potemníky moučnými (Tenebrio molitor), zofobasy (Zophobas morio) a šváby argentinskými (Blaptica dubia). Podle velikosti hmyzu a chuti opiček podáváme potřebné množství hmyzu – každý den jiný druh, aby měly co nejpestřejší stravu. Všechny tyto druhy hmyzu si můžete sami namnožit doma či koupit ve specializovaném obchodě. Jako pamlsek můžete jednou za čas dát sušené ovoce, müsli nebo i kousek tvrdého sýra, saranče nebo jinou neškodnou dobrotu. Důležitá je pravidelná výměna vody. Tu podáváme našim opičkám každé ráno čerstvou a večer ji vyléváme.

Tamarini pinčí se krmí zophobasy.

Potrava drápkatých opiček je opravdu rozmanitá a navíc se v dnešní době vyrábí i speciální granule přímo pro opičky. Každý chovatel nabízí trochu jiné složení krmiva a nelze říci, které složení je nejlepší. Nám se tato skladba krmiva velmi osvědčila. Můžete ji vyzkoušet i vy, věřím, že ke spokojenosti vašich tamarínů a kosmanů.

Tamarin žlutoruký s mládětem pochutnávající si na třešni.

(Pokračování příště.)