Jak funguje kůň - část 26.: Mízní systém

Mízní neboli lymfatická soustava je otevřený systém cév, v nichž teče míza (lymfa), a to pouze jedním směrem. Mízní soustava přímo souvisí s krví a oběhovou soustavou, přesto je její funkce i struktura natolik odlišná, že si zaslouží samostatný díl našeho seriálu.

Při látkové výměně mezi tkáněmi a krví, která jimi protéká, prostupuje z krevních cév do okolí i tekutina velmi podobného složení jako má krevní plazma. Tvoří takzvaný tkáňový mok. Ten se nachází volně mezi buňkami a jeho přebytek je ve formě mízy (lymfy) „drénován“ právě mízními cévami.

• obr. 1: Klasický příklad městnání mízy ve tkáních – zde na pravém hleznu (červená šipka).

Ve všech tkáních se nacházejí nejmenší cévy, tzv. lymfatické kapiláry. Mají průměr větší než kapiláry krevní, jejich stěnu tvoří jediná vrstva buněk bez bazální membrány, mezi nimiž se mohou dočasně podle potřeby tvořit otvory, kterými se do kapiláry „nasaje“ z tkáně tekutina nebo nějaké molekuly, například nejmenší tukové kapénky (ze střevní stěny) a někdy i buňky. Mízní kapiláry jsou zakončené slepě a tvoří v jednotlivých tkáních hustou síť mízních vývodů. Ty se dále spojují ve větší transportní cévy, v jejichž stěně se již nachází velmi tenká vrstva hladké svaloviny, která svými stahy „pumpuje“ mízu správným směrem, a do jejich prostoru ční četné chlopně, bránící zpětnému toku mízy. Na rozdíl od mízních kapilár, jsou transportní cévy jen málo větvené a v povrchových vrstvách jdou rovnoběžně s kůží. Tyto cévy se pak spojují a tvoří mízovody. Největší z nich, hrudní mízovod, ústí na obou stranách v dolní části krku do žilního úhlu jugulárních žil - míza se tak vlévá do krve. Přestože se na proudění mízy v cévách podílejí i stahy hladké svaloviny ve stěnách, hlavní hnací silou je podtlak, kterým do sebe nasává mízu právě onen proud krve ve velkých žilách. Do řečiště mízních cév jsou včleněné mízní uzliny - složité kompaktní útvary obsahující velké množství bílých krvinek, především lymfocytů, které v nich také vznikají. Do mízní uzliny vtéká mnoha cévami tekutina neobsahující téměř žádné buňky; výrazně menším počtem cév z ní vytéká míza bohatá na buňky. Každá mízní uzlina má určitou spádovou oblast, to znamená, že jí protéká míza sbíraná z určité části těla nebo orgánů. Většinou tvoří mízní uzliny shluky, kterým říkáme lymfatické centrum (asi 10 - 40 mízních uzlin). Kůň má poměrně malé mízní uzliny, v průměru okolo 2 - 15mm, a v jeho těle se jich nachází až 8000. Mízní cévy a mízní uzliny lze podle jejich polohy rozdělit na povrchové a hluboké.

• obr. 2: Po zánětu pravé poloviny vemínka došlo k poškození lokálních mízních cév a následkem toho vznikl před ní otok (červená šipka).

 

Jaké jsou funkce mízního systému

a) V první řadě odvádí mízní soustava z tkání přebytečné množství tkáňového moku a vrací ho zpět do oběhové soustavy. Pokud dojde v některé části těla k poruše tohoto drenážního systému, tkáňový mok se hromadí mezi buňkami a vznikají otoky (edémy).

b) Z trávicí soustavy odvádí do velkých žil tukové kapénky, protože ty by se nevešly do krevních kapilár.

c) Mízní systém je velmi důležitou součástí imunitního systémů, to platí zejména pro mízní uzliny. Ty filtrují, kontrolují a pročišťují mízu, která do nich přináší všechny škodliviny z dané tkáně. V mízních uzlinách se nacházejí lymfocyty a makrofágy a tvoří se i protilátky, které rozpoznávají cizí látky a škodlivé mikroorganismy a odstraňují je z mízy. V případě infekce ji velmi brzo rozpoznají a bojují proti ní. Dochází pak ke zduření uzlin, které jsou i na pohmat bolestivější. A naopak - pokud nahmatáme zduřenou mízní uzlinu, víme, ve které části těla (z níž sbírá mízu) se objevila infekce. Mízní uzliny mohou také částečně vychytávat prach a plyny (například kuřáci mají plicní mízní uzliny stále mírně zvětšené), podílejí se tedy i na detoxikaci organismu.

Lymfodrenáž

Samozřejmě mízní cévy sbírají tkáňový mok, čili drénují i kůži a podkoží. Mají svůj specifický průběh a z určité oblasti tečou vždy do konkrétních regionálních mízních uzlin. Z nich můžeme nahmatat pouze podčelistní mízní uzliny, pokud jsou zvětšené, pak i příušní.

• obr. 3: Poranění na spěnkovém kloubu způsobilo poškození městnání mízy a otok spěnky.

Jak již bylo zmíněno, kromě kapilár se v mízních cévách nacházejí chlopně bránící zpětnému toku mízy a v jejich stěně jsou hladké svaly napomáhající svým koordinovaným stahem správnému toku. Především na končetinách to však nemusí stačit a k těmto dvěma mechanismům se přidávají i další „pumpy“ - kosterní svaly. Ty svým působením pomáhají také správnému toku krve v žilách končetin. Pokud se kůň pohybuje, například popochází při pastvě, jeho svaly se neustále stahují a uvolňují a tím „masírují“ sousedící žíly nebo mízní cévy a „vytlačují“ jejich obsah směrem k srdci. Pokud však kůň nemá dostatečný pohyb (klasickým případem je delší stání koně v boxe) a nebo jsou stěny mízních cév příliš ochablé, popřípadě poškozené (například u starých koní nebo po prodělaném zánětu mízních cév=lymfangitidě), popřípadě dojde k jejich zneprůchodnění (například následkem rány), nemohou drénovat tkáně, míza v nich nemůže téct, městná se a prostupuje zpět do tkání. Následkem toho se objevují v dolních částech končetin (nebo i jinde o těle) otoky.
Drenáž povrchových tkání lze také podpořit tlakem zvenčí, například rukama. Mluvíme pak o manuální lymfodrenáži. K tomuto účelu dnes už existují i speciální přístroje. Návštěvníci kosmetických salónu tyto techniky jistě znají, mezi majiteli koní jsou však rozšířené mnohem méně.

• obr. 4: Povrchový systém „sběrných“ mízních cév (I – VII), povrchové mízní uzliny a lymfocentra (1 – 6), mízní uzliny regionů IV, VI a VII jsou uložené hlouběji. Bíle šrafované oblasti (končetiny, kohoutek) jsou drénovány povrchovými i hlubokými cévami. Červená šipka: oblast ústí mízovodu do jugulárních krevních žil.

Kůži koně lze rozdělit do sedmi regionů, z nichž se sbírá tkáňový mok do regionálních mízních uzlin (obr.4). V každém regionu mají cévy specifický průběh a při manuální lymfodrenáži je to třeba znát kvůli postupu a směru masírování. Hranice mezi jednotlivými regiony (rozvodí) mohou být absolutní nebo relativní; skrze absolutní hranice nejdou žádné spojky mezi cévami obou sousedících regionů a tyto pomyslné linie mohou ostře ohraničovat případné otoky.
Drenáž povrchových tkání můžeme aktivně podpořit sérií speciálních hmatů čili masáží, pasivně jí pak napomáhají například pevné obvazy, zábaly nebo gely s kaštanem, ale i dostatek tekutin a také „močopudné“ přípravky. Nicméně pro koně platí především jedna věc: dostatečný a ideálně celodenní pohyb kombinovaný s vláknitou potravou bez nadměrného obsahu energie.