Nelynka

Před časem mně časopis Fauna otiskl článek o vodních želvách. Želvičky mám stále. K nim však přibyl ještě další zajímavý tvor. Naše Nelynka. Dovolte mi tedy napsat něco také o ní (o něm). Moje osmiletá neteř Gábinka, která ke mně jezdí na pravidelné návštěvy, chtěla jako každé dítě mít nějaké zvířátko. Často jsem ji totiž brala do prodejny chovatelských potřeb, kde nakupuji sušené rybky a granule pro želvy. Gábinka vždycky obdivovala různobarevné andulky, chlupatá morčátka, zakrslé králíky. Nejvíc ze všeho se jí líbili mladí noční gekončíci, které prodávali za devět set korun. Původně jsem přemýšlela, že jí takového malého gekončíka koupím, ale známý mi poradil, ať nechám gekončíka gekončíkem, že to není to nejlepší zvíře pro malou holku a ať jí raději koupím vousatou agamu. Ta že se prý ochočí, neztrácí ocásek a žere nejenom cvrčky a šváby ale také listy pampelišky a čínského zelí.

Zasedla jsem tedy k počítači a prohlédla si fotografie na Googlu, abych měla představu, jak takové zvíře vůbec vypadá. Je nádherné. Takřka vzápětí jsem odpověděla na několik inzerátů a brzy jsem vedla Gábinku k jednomu z chovatelů těchto australských zvířat. Bylo to o prázdninách, které u mě neteř trávila téměř celé. Zmíněný chovatel, nevím jestli bych mohla jeho jméno zveřejnit bez jeho souhlasu, nás zavedl do místnosti, kde měl několik velkých terárií. V nich pobíhaly agamky čerstvě vylíhlé, loňské i chovné. Byly pečlivě rozdělené podle velikosti. Některé byly šedohnědé, jiné pískové, další žlutavé a některé dokonce červenohnědé. Gábinka byla u vytržení. Musím přiznat, že já také. Chovatel nás poučil, jak tato zvířata chovat a doporučil nám odrostlejší zvíře z loňského odchovu. Říkal, že již nebude tak náročné a holčička si s ním bude moci hrát hned od počátku. Na fotografii vidíte hrdý výraz naší Gábinky, když si mohla jednu z dospělých agam vousatých pochovat. Bylo to pro to dítě, vyrůstající v Praze mezi počítačovými hrami a školními povinnostmi něco neskutečného. Jako Jurský park.

Domů jsme si přivezly krásnou 25 cm dlouhou agamu, která dostala jméno Nelynka. Ubytovaly jsme jí v teráriu 80 cm dlouhém a 40 cm širokém, které jsem koupila o týden dřív přímo u sklenáře. Na dně máme říční písek přímo z Ohře, teplo dodává 25 W žárovka a světlo krátká zářivka prodávaná pod názvem podlinka. Dnes měří Nelynka 45 cm a podle slov mého kamaráda je to samec. Každý třetí den spořádá pět cvrčků nebo švábů, v misce má stále k dispozici čerstvé zelené krmení, strouhanou mrkem a strouhané jablko a mimo to strašně rád ochutnává z našich prstů sladký smetanový krém, dětskou výživu i piškoty máčené v mléce nebo čaji. Většinu času tráví Nelynka ve svém teráriu, ale když jsem doma a zvlášť, když je u nás neteř Gábinka, má agama prééé. Její terárium je pak většinu dne otevřené a ona se volně probíhá po obýváku. Nejraději má vyvýšená místa, jako je vrchní okraj křesla, pelest otomanu nebo sedák židle. Tady sedí a černě zbarvenou bradou pokyvuje, že se jí to líbí. Živou potravu přijímá samozřejmě z pinzety a jakmile vidí, že beru tento nástroj do ruky, už pobíhá ve svém bytečku sem a tam, jako lev v kleci.

V budoucnu bych ráda pořídila k Nelynce, samci, ještě Nelynku samičku. To aby Gábinka viděla, jak se agamy množí. Podle literatury snášejí vajíčka v počtu asi dvacet kusů, ze kterých se malé agamky rodí v inkubátoru asi za sedmdesát dnů. Bojím se však toho, jestli naše ochočená agama neztratí po koupi samičky svou ochočenost, jestli „nezdivočí“. Uvidíme. Chtěla bych doporučit Agamy vousaté všem, kdo chtějí mít doma neobyčejné ochočené zvíře.