Česká čejka kropenka

Vznešený brněnský voláč a malebná česká čejka ve svém nejatraktivnějším rázu kropenek představují v zahraničí nejrespektovanější plemena vzešlá z umu českého holubářství. Na rozdíl od brněnského voláče je však kropenka rozšířena v mnohem menších počtech, ale i tak si nalezla cestu do širokých končin světa, kde platí za jedinečný skvost mezi barevnými holuby. Co poněkud ztrácí množstvím, to plně vynahrazuje svojí jedinečností a ornamentální kresbou, pro kterou velmi často zdobí i ta nejhodnotnější světová díla, naposledy obal reprintu Schatzabelova díla Taubenrassen. Barevní holubi vytvářejí ucelenou kolekci navzájem tvarově a velikostně si velmi blízkých plemen, které velmi často vymezuje pouze odlišné zbarvení. Mezi blízké příbuzné čejek, které jsou zpravidla chovány jako šupkaté nebo bělopruhé, pruhové, bezpruhé nebo kapraté a vzácně jako kropenky, patří kaňky a čápci, ale také vlaštováci, lysky a jiná atraktivní plemena, u nichž se chovatelé zaměřují nejen na ladné tělesné tvary, ale zejména na dokonalost zbarvení a kresby.

Kropenka je zvláštním rázem české čejky, tradičního barevného holuba, který je všeobecně znám. Charakteristickou čejčí kresbu vytváří kapka ve tvaru mandle umístěná nad zobákem a barevné křídelní štíty, u rousných rázů jsou probarvené i rousy, to vše při základním zbarvení holuba sněhově bílém. Čejka patří mezi holuby tzv. polního typu, což značí, že se tělesnými parametry částečně blíží původnímu holubovi skalnímu, se kterým bychom si však dnešní ušlechtilou čejku spletli jen ztěží. Je to holub širokoprsého avšak kratšího těla s přiměřeně formovanou zadní partií. Typickým plemenným znakem je tolik oblíbený nízký a široký postoj, který doprovázejí dobře krytá záda, mírně se sklánějící směrem vzad. Kresba kropenek zasahuje křídelní štíty a rousy, kde je vytvářena pravidelným střídáním bílých a barevných per v přesně nastavených schématech. Nejedná se o fenomén dědičný, ale vytvořený uměle. Kresba je rozložena po letkách prvního i druhého řádu, přičemž obě koncové ruční letky žádáme barevné. Dokonalý obraz dotváří střídající se barva opeření velkých krovek. Krovky střední jsou bílé až na každém třetím pírku, neboť zde jsou pera již malá a docházelo by ke splývání bílých ploch do jednoho okrsku, což není chovatelským cílem. Třešničkou na „dortu“ je oddělené probělení asi patnácti pírek ve štítech. Kropenky se vyskytují v pěti nejběžnějších rázech platných pro kreslená plemena s dominantním podílem bílého opeření. Nejrozšířenější jsou černé a červené, pak modré, žluté a stříbřité. Vycházejí z širšího spektra variabilnosti pernatých ozdob hlavy a nohou. Rovnocenné jsou v hladkohlavé i chocholaté verzi. Mnohem více se chovají jako rousné než hladkonohé, které jsou dnes již opravdu vzácné.

• Čejka kropenka červená rousná.	• Čejka kropenka modrá rousná.
• Čejka kropenka stříbřitá rousná.	• Žlutá čejka kropenka.
• Červená kropenka.	• Modrá kropenka.
• Černá kropenka.	• Žlutá kropenka.

Zcela nepostradatelným základem pro vlastní šlechtění kropenek je vytvoření kvalitního kmene bezpruhých čejek, ze kterých následně vybíráme jedince vhodné k další plemenitbě a úpravě opeření. Kresbu kropenky lze vytvořit na každém plemeni s měkkým peřím, třeba ve Spojených státech je dovedena do dokonalosti u rousných vlaštováků. Přestože se vybírají holubi v méně intenzivní barvě, nesmí se jednat o barvu příliš zesvětlenou, aby byl zachovaný co nejhlubší kontrast. Protože bezpruhých rousných čejek je poměrně značný nedostatek, lze k jejich regeneraci využít například české či podobné bubláky v plnobarevných rázech, ale tím naše možnosti zdaleka nekončí, protože i mezi barevnými holuby je řada vhodných zástupců. Kresba čejek se vrací velmi ochotně a brzy. Mnohdy se zlepší tímto křížením i rousy a chocholka, jedinci jsou opticky kompaktnější. Také bubláci mívají měkké opeření, které je pro tvorbu kresby ideální. Osvěžení krve přes bubláky nebo výměnou čejek ze zahraničí (Evropa, USA) bylo žádoucí už v minulosti, i když ne vždy se setkalo s dobrým účinkem na zdejší populaci.

Rousné čejky by měly mít dostatečně dlouhý a hustý rous, vyvinutá supí pera, chocholaté by se měly pyšnit dobře vyvinutou chocholkou zakončenou růžicemi. Pro chov kropenek vybíráme jedince bez hrubých a vylučujících vad a s co nejmenším výskytem vad přípustných. Rozhodně se vyvarujeme použití čejek s děleným nebo stříškovitým ocasem, příliš drobných nebo hrubých postav, s vysokými nohami, vadnou barvou očí a zobáku, nedostatečnou intenzitou barvy, neupravitelnými vadami kresby nebo s geneticky založeným výskytem vzorků v křídelních štítech. Diskutabilní je použití jedince, jehož kresba nemůže začínat na ručních letkách dvěma zbarvenými pery. Zobák stářím u kropenek poněkud světlá, proto je vhodné zařazovat do šlechtění jedince s dobře probarevným horním zobákem. Na obočnice kropenek již neklademe mimořádné nároky, stačí nám zbarvení růžové, někdy jsou obočnice pouze bledé.

• Detail červené kropenky.

Kropenky se v současnosti chovají v několika evropských zemích i v zámoří. Nejvýznamnějšími osobnostmi německého holubářství, které ji uznává za samostatné plemeno a tam chované klasické čejky označuje za saské a durýnské, jsou Valentin Grasl, který vlastní všechna zbarvení kropenek. Dále Franz Oppl a z několika dalších chovatelů lze jmenovat třeba Wolfganga Dubrau. Všichni z tria je předváděli na poslední Evropské výstavě v Lipsku 2006. Z dalších evropských regionů nemůžeme pominout Belgii (F. Werbrouck) nebo Nizozemí, kde se pro kropenky a čejky vůbec mimořádně angažuje rodina Van der Postů. Překvapivě vynikající chovy jsou k vidění v Severní Americe. Jedni z nejvýznamnějších chovatelů kropenek na světě, Merle a Tim Starrovi, navštívili nedávno zemi původu kropenek, tedy Českou republiku a já jsem měl příležitost být u části jejich putování. Při našem setkání se pochlubili nejen svými nádhernými holuby na fotografiích, ale také nás překvapili rychlostí, s jakou dosahují správné kresby a v neposlední řadě představili vlaštováky v kropenčí kresbě. Hladkohlavé čejky nazývají tradičně slezskými a čejky kropenky pojmenovali českými čejkami tigry. Není zcela bez zajímavosti, že nyní mají Starrovi na svých holubnících tři sta kropenek a odchovávají každoročně přes sto padesát výletků.

• Bezrousé čejky a vlaštováci kropenky.

V České republice v posledních letech asi nejvíce pro propagaci tohoto rázu vykonal Bohumil Prokeš, který rád a s velkým úspěchem předvádí své černé výstavní exempláře ve vysoce líbivém typu a fantastické kontrastní barvě. Dalšími zkušenými chovateli kropenek jsou MVDr. Jiří Gebauer, majitel vynikajícího chovu červených rousných a mimořádně vzácných černých bezrousých. V neposlední řadě patří do úzké skupiny elitních chovatelů ing. Jiří Zach, který vlastní úspěšný chov modrých, se kterými nás reprezentoval na posledních evropských výstavách. Ke kropenkám, a to ve žlutém zbarvení, se navrací Karel Jirků, autor zdařilé odborné publikace Česká čejka, česká lyska běloocasá a český bublák, vydané v roce 2005. Chov rozvíjí také zanícený brněnský holubář Jiří Jahoda, a to v barvě červené, žluté, modré a černé bezrousé, dále v modré a černé rousné. Samozřejmě u nás i jinde ve světě se kropenkám věnují četní další chovatelé.

• Rodina Starr se svými kropenkami.

• Detail čtyř rázů kropenek.

O světovou slávu kropenek a vůbec českých čejek se nejvíce zasloužil (již zesnulý) Václav Tureček z Prahy – Hostivaře. Měl lví podíl nejen na znovuoživení chovů čejek v období druhé světové války a po ní, ale projevil se též jako výborný autor holubářské literatury, propagátor českého chovatelství v zahraničí a tahoun činnosti českého klubu chovatelů českých čejek a lysek běloocasých. Díky jeho invenci dnes můžeme v mnoha koutech světa shlédnout nádherné a výjimečné barevné holuby – české čejky kropenky.