Jak funguje kůň - část 27.: Kůže

Kůže je součást kožní soustavy, která je vlastně vnější hranicí těla a zprostředkovává jeho kontakt s okolním prostředím. Přestože vypadá jako svetr nebo kabátek, je to samostatný živý a aktivní orgán s mnoha velmi důležitými funkcemi.

• obr. 1: Přibližná tloušťka kůže koně v jednotlivých částech těla, uvedená v milimetrech (podle Wissdorf a spol.: Anatomie und Propädeutik des Pferdes).

Funkce kůže

1. Kůže chrání vnitřní prostředí těla před mechanickým poškozením, zářením, působením nízkých nebo vysokých teplot i před chemickými a biologickými vlivy prostředí.
2. V kůži se mnoho receptorů, které vnímají tlak, vibrace, bolest, teplo a chlad, ale pravděpodobně i magnetické či elektrické pole Země.
3. Kůže je velkou zásobárnou vody, minerálních a dalších látek.
4. Kůže se velmi významně podílí na termoregulaci koně - ať už při zahřívání nebo při ochlazování.
5. Je součástí rozsáhlého imunitního systému.
6. V neposlední řadě je velmi významná i při komunikaci mezi zvířaty.

• obr. 2: Průřez kůží: 1 – pokožka; 2 – škára; 3 – podkoží; a – papily škáry; b – tuková tkáň.

Kůže je „zrcadlem zdraví“ - mnoho vnitřních nemocí se projevuje právě na kvalitě kůže a jejich derivátů. A jsme u toho: co všechno je vlastně součástí kožní soustavy?
1. V první řadě je tu podkoží a kůže,
2. z níž rostou chlupy
3. a kožní deriváty, kterými jsou u koně kožní žlázy (potní, pachové, mléčná žláza),
4. mozolce
5. a kopytní pouzdro.

Pojďme se podívat na jednotlivé části kožní soustavy podrobněji:

1. Podkoží

Je tvořeno řídkou vrstvou vaziva, která umožňuje kůži pohybovat se po povrchové povázce. Podkoží koně pevně přiléhá k trupu, na rozdíl od psa nebo kočky, kterým lze bez problémů například za krkem vytáhnout kůži do vysoké řasy. Není vytvořeno na pyscích, tvářích, víčkách, ušních boltcích a okolo řitního otvoru; zde je kůže vůči podkladu (většinou svalům v povázce) zcela nepohyblivá. Nad kostními výčnělky se často pod kůží tvoří tihové váčky, které brání otlakům a „rozedření“. Z povrchové povázky vyzařují až do kůže jemnými šlachami ploché a tenké kožní svaly, které s ní dokážou „cukat“ - například když si na bok koně sedne moucha.
Kromě řídkého vaziva obsahuje podkoží i tukovou tkáň, které má za úkol chránit tělo před chladem, ale slouží zároveň jako zásobárna energie. Na určitých místech (na patkách) je zároveň ve formě „polštáře“ určená k tlumení nárazů. Podkožní tuk koně je žlutavý a olejovitý (na rozdíl od bílého drobivého „loje“ skotu nebo šedobílého a pevného „sádla“ prasat) a výrazně nahromaděný bývá na krku pod hřívou (tukový hřeben).

• obr. 3: Charakteristické oko koně plemene appaloosa: víčka jsou částečně černá = keratinocyty obsahují barvivo melanin, a částečně růžová = kůže v těchto místech neobsahuje žádné barvivo a barvu jí propůjčuje kapilární krev.

2. Kůže

To je onen „obal“ těla, který v místech tělesných otvorů (oční víčka, nozdry, pysky, předkožka, poševní vchod, konečník) přechází plynule ve sliznici jednotlivých orgánových systémů. Povrch kůže je různě zbrázděný a pokrytý drobnými knoflíkovitými výčnělky (asi 0,3mm), které jsou schopny zaznamenávat dotyk (dotykové receptory).

Kůže se skládá ze dvou vrstev: hlouběji uložené škáry a povrchově uložené pokožky (epidermis). Škára obsahuje hodně vaziva a má hlavní podíl na tloušťce celé kůže. Její hluboká vrstva se nazývá síťovitá, vrchnější vrstva pod pokožkou je papilární (tvoří prstům podobné výběžky do pokožky - papily). Nejtlustější škára bývá na hřbetě, nejtenčí v dolních částech končetin (obr.1). Je velmi pevná, ale i pružná, pod pokožkou je bohatě prokrvená drobnými vlásečnicemi, začínají v ní i četné mízní kapiláry a je protkána senzitivními a vegetativními nervy. Pokožka je tvořená z převážné většiny (asi 85%) keratinocyty - buňkami, kterým říkáme rohovatějící epitel a její tloušťka silně kolísá. Nejtenčí je na ochlupených místech, nejsilnější na patkách, na korunce (zde se vlastně jedná o kopytní stěnu - viz díl o kopytě). Keratinocyty neustále vznikají dělením v nejhlubší vrstvě pokožky hned nad škárou, postupně se sunou k povrchu těla a během této doby rohovatějí (keratinizace), přičemž odumírají a na povrchu se již mrtvé zrohovatělé buňky odlučují (deskvamace). Tento proces trvá 20 - 30 dní a jeho kvalita závisí hlavně na kvalitě živin přijatých v potravě. Toto rohovatění, kdy se výsledné zrohovatělé mrtvé buňky po šupinkách odlučují, se nazývá měkké. Naopak k tvrdému rohovatění dochází u kopyt, kdy se mrtvé zrohovatělé keratinocyty neodlučují, ale spojují se v pevný útvar (kopytní pouzdro), který postupně roste do délky a na dolním okraji se obrušuje při chůzi o povrch země.
V pokožce se nacházejí i jiné buňky. Například melanocyty. Ty v sobě tvoří zrnka kožních pigmentů různé barvy - od žlutavé až po černou - která pak předají sousedním keratinocytům. Kožní barvivo tak kůži (ale i chlupům) propůjčuje určitou barvu (obr.3) a zároveň chrání keratinocyty před UV zářením. Dále zde jsou langerhansovy buňky, které poskytují kůži buněčnou imunitu proti virům, ale důležitou úlohu hrají i v případě kožních nádorů nebo kontaktních alergiích. Merkelovy buňky zase slouží jako dotykové receptory.
Ono vůbec receptorů je v kůži více než dost. Senzitivní nervy, které vedou vzruchy z receptorů do mozku nebo míchy, tvoří v podkoží a škáře četné pleteně a jejich vlákna zde končí volně nebo v podobě speciálních tělísek. Tlakové a dotykové receptory se nacházejí v sousedství chlupových folikulů po celém těle. Je jich více typů a některá dokážou vnímat jemné a velmi rychlé vibrace, jiná zase dotyk, další větší tlak, který umí dokonce i posoudit podle jeho síly či směru. Další receptory vnímají teplotu, jiné zase bolest. Sympatické vegetativní nervy vystupující z míchy vždy mezi dvěma obratli a pronikají v příčných pásech (Headovy zóny) do kůže i vnitřních orgánů. Onemocnění některého orgánu tak může v příslušné Headově zóně vyvolat naježení chlupů, zčervenání kůže či zvýšení kožní citlivosti.

• obr. 4: Rohovatění keratinocytů pokožky: 1 – rohová vrstva odumřelých zrohovatělých buněk bez jádra; 2 – vrstva jasných buněk; 3 – vrstva zrnitých buněk; 4 – vrstva ostnitých buněk; 5 – základní vrstva dělících se keratinocytů; 6 – bazální membrána, která odděluje pokožku od škáry.

3. Kožní žlázy

Známe dva druhy kožních žláz: mazové a potní. Mazové jsou přidružené k chlupům a ústí do chlupového váčku, na očních víčkách, ve zvukovodu, na stydkých pyscích a okolo konečníku ústí volně na povrch kůže. Tvoří kožní maz. Ten se mísí s potem (viz dále) a vzniká tak na kůži tukový film, který ji i chlupy zvláčňuje. Potní žlázy jsou dvojího typu - jedny ústí do chlupových váčků nebo volně, produkují sekret, který je vazký až vodnatý, má trochu zásadité pH, nese s sebou charakteristický pach zvířete a u koní je bohatý na bílkoviny, proto silně pění; říká se jim taky pachové žlázky. Druhý typ potních žláz ústí volně na kůži a produkuje charakteristický kyselý a vodnatý pot, ty jsou ale u koní velmi málo zastoupené (tyto žlázky jsou charakteristické například u lidí).
Největší a velmi zvláštní žlázou je mléčná žláza, které se vyvinula z potních a u většiny savců (tedy i koní) tvoří specifický orgán - vemeno. Produkuje mléko, sloužící k výživě novorozených mláďat.

Příště si řekneme něco o chlupech a srsti koně.