Kdo a na co používá nekonvenční terapie

V minulých dílech povídání o nekonvenčních terapiích jsme probrali ty nejpoužívanější metody. Vím, že bychom mohli pokračovat klastrovou medicínou, urinoterapií, reiki, shiatsu a mnoha dalšími. Rozšiřování spektra léčebných metod by sice mohlo být zajímavé, ale mohlo by vést i k zmatení a zamlžení jejich účinku. Je řada metod, které ze sebe postupně vycházejí a vlastně nejsou již ničím zcela novým, ale jsou modifikací některé jiné metody. Jako příklad můžeme vzít již zmíněnou akupunkturu a na jejím základě vzniklou tradiční čínskou masáž nebo shiatsu. Těžko říci, co bylo dříve. V případě těchto metod jde vždy o regulaci toku čchi za použití akupunkturních bodů a drah. Léčebné účinky jsou proto shodné a liší se jen rychlostí nástupu účinku.

Také by se mohlo zdát, že tyto metody přináší do světa koní jen Sychra, ale není tomu tak, snad jen s výjimkou EAD a následně použitých extraktů z celých živých rostlin. Právě v tomto díle o nekonvenčních terapií se chci zmínit o tom, co se kde používá, kdo to používá a na jaké zdravotní problémy se nekonvenční metody přednostně hodí. Budou to nejen mé vlastní zkušenosti, ale budu čerpat i z materiálů jiných terapeutů a lékařů.

Jak jsem řekl již v úvodních dílech, nekonvenční terapie pracují na principu změny toku informace v organizmu. To je také důvod, proč jsou méně využívány lékaři, jejichž pojetí léčby je založeno na anatomii, fyziologii a patologii a léčba následně na farmakologii a chirurgii. Některé nekonvenční metody jsou medicínou odmítány jako nevědecké. Jsou to hlavně klastrová medicína, homeopatie, Bachova květová terapie a některé další. Medicína se neumí ztotožnit s léčbou vycházející z celostního chápání organizmu a s metodami využívajícími řízení toku informací v těle. Tento jejich regulační mechanizmus je ale současně důvodem, který vysvětluje, proč metody respektující celostní pohled v určitých případech selhávají. To platí hlavně u případů, kdy došlo k úrazu nebo k operaci jedince, kdy byly narušeny původní kanály přenášející informace. Nemyslím tím jen nervy, ale myslím systém drah, které jsme si navykli nazývat akupunkturní.

Jedním z prvních veterinářů praktikujících u nás akupunkturu, kterého jsem poznal, byl MVDr. Jan Still. Byl asistentem na fakultě v Brně a tenkrát se zabýval analgesií a anestesií zvířat. V osmdesátých letech minulého století se přiženil do Belgie a odtud jej osud zavál do Johannesburgu a do Pretorie, kde je profesorem tamní veterinární university. Akupunkturu dělá ve své soukromé ordinaci dodnes. Nedávno navštívil Prahu a kupoval zde nejen akupunkturní jehly, ale zajímal se i o další metody, jako jsou například myofasciální techniky.

Další vyškolenou akupunkturistkou je i MVDr. Dominika Švehlová z Brna a nedávno jsem potkal v Chomutově u jednoho případu MVDr. Kateřinu Bučkovou, jejíž doménou je podle jejích slov převážně akupunktura v ortopedických případech. V loňském roce absolvovala kurz akupunktury i MVDr. Seitlová z Hradce Králové. Nekonvenční metody používá celá řada dalších veterinářů a terapeutů. Existuje například veterinární sekce České lékařské homeopatické společnosti, jejímž předsedou je MVDr. Michal Jiřička z Českých Budějovic. Mezi známé koňařské homeopaty vedle něj patří i MVDr. Staněk působící na Praze západ a MVDr. Nápravník, přes malá zvířata je skvělá MVDr. Eva Malcová.

Nekonvenční metody ve veterinární oblasti jsou i obsahem vědecké konference pořádané každoročně Zemědělskou fakultou Jihočeské univerzity. Její celý název je Využití doplňkové a nekonvenční péče o zdraví zvířat. Není to však jediná konference, která podobnou problematiku zařazuje do svého programu. Já jsem byl například pozván na I. Priessznitzovu konferenci do Lázní Jeseník, kde jsem proslovil přednášku na téma Komunikace živých organizmů pomocí třírozměrných polí. Touto problematikou se zabývá ve světě například Henry Blake, jehož kniha „Jak mluvit s koňmi“ vyšla v nakladatelství Pragma.

Nekonvenční terapie najdete také v lékařských časopisech. Pravidelně je veterinární problematika zařazována v Homeopatických listech vydávaných Českou lékařskou homeopatickou společností a objevuje se i v časopise Acupunctura Bohemoslovaca, vydávaného Českou akupunkturistickou společností JEP. Pokud na internetu použijete některý vyhledávač a zadáte heslo acupunctura, akupunktur, homeopatie, Herbs terapie a podobně, tak se vám objeví několik stránek odkazů na časopisy, pomůcky a pracoviště, která se touto léčbou zabývají.

Tato problematika je ve světě v poslední době velmi živá a přesto u nás v koňařské populaci jaksi zaostává. Že není zcela neznámá, je vidět v diskusích na internetu. Chci na tomto místě ale připomenout, že mnohdy jsou tam prezentovány názory zcela laické a přestože některé metody nekonvenční terapie vycházejí z lidového léčitelství, tak to neznamená, že patří do rukou úplným laiků. I nekonvenční terapeut se musí jednotlivé metody učit, aby je mohl terapeuticky použít. Každé terapii musí předcházet diagnóza a nelze jen zkusmo něco podat, či provést nějaký nekonvenční léčebný úkon. Jednotlivé případy nejsou stejné, i když navenek tak vypadají a proto radit bez znalosti stavu a provedení diagnózy je velmi nebezpečné a nezodpovědné.

Nekonvenční terapie neodstraňují jen povrchně viditelné příznaky nemocí, ale jdou ke kořenům zdravotních problémů. Jelikož podobné zdravotní potíže může vyvolávat řada naprosto odlišných vnitřních příčin, je třeba vždy provést speciální diagnostiku. Diagnostické způsoby ale bývají u jednotlivých terapeutických metod odlišné a tedy nelze jednoduše jednu diagnostickou metodu použít u různých terapií. Také každá léčebná metoda se hodí na jiný typ onemocnění. Například akupunktura je skvělá tam, kde jde o poruchu funkce orgánu nebo jiné tělesné struktury. Ovlivňuje imunitu, výměnu látkovou a tím i alergické potíže. Méně účinná je tam, kde došlo k porušení struktury úrazem či operací. Její doménou je proto pohybový aparát, imunita, dýchací a kožní potíže, rehabilitace i regenerace a může být použita i k přirozenému zvýšení výkonnosti. Homeopatie a Bachova květová terapie je vhodná pro ta onemocnění, kde příčinou je psychika a zanesení organizmu cizorodými látkami. Masáže mohou pomoci jak při psychických, tak funkčních onemocněních a to podle způsobu masáže. Vhodné jsou i u problémů z přetížení svalové tkáně. Skvěle pomáhají i při rehabilitaci a regeneraci po zátěži. Byliny jsou vhodné u poruch v oblasti funkce orgánů a poruch výměny látkové, u alergií a u problémů s imunitou. Shiatsu upravuje tok informací podobně jako akupunktura. Magnetoterapie je vhodná zvláště u pohybových problémů a potíží s cirkulací krve a to hlavně v kůži. Tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Výsledek těchto úvah je ale jeden. Každá nekonvenční léčebná metoda je vhodná na něco jiného a její aplikace vyžaduje i speciální diagnostiku. Dejte proto pozor tam, kde vám někdo tvrdí, že pomůže u všech zdravotních potíží a že na to používá jednu „zázračnou“ léčebnou metodu. Nezapomeňte také na to, že existují i zdravotní potíže, které vyžadují vždy léčbu medicínskými metodami, tedy chemickými léky, antibiotiky, kortikoidy anebo vyžadují chirurgické řešení.