Odchovy arating

Chovatel Škrhák si koupil tříletý pár, který umístil do vnitřní voliéry o rozměrech 2,5×2×2 m (dך×v) s výletem 3×1×2 m (dך×v). Do výletové voliéry byla zavěšena kmenová budka a do vnitřní voliéry budka z prken 30×30×40 cm, s vletovým otvorem o průměru šest centimetrů. Do budky byla nasypána pět centimetrů vysoká vrstva drcené rašeliny. Na podlahu voliéry byla dána vrstva říčního písku. Již v průběhu jednoho týdne začala samička snášet. První snůška čítala celkem pět vajec. Když se po deseti dnech inkubace ukázalo, že jsou čtyři oplozená, bylo ihned začato s poléváním budky vodou, aby byl pro zárodky zajištěn dostatek vlhkosti. Občas byla přímo vlhčena i vejce. Po uplynutí dvaceti pěti dnů inkubace se vylíhla tři mláďata, o která se samice dobře starala. Sameček krmil samičku také spolehlivě. Ve stáří dvanácti dnů byla mláďata okroužkována. Ve stáří šedesáti dnů všechna tři mláďata ve zdraví budku opustila a za dalších dvacet dnů byla soběstačná. Ke krmení bylo podáváno proso, proso v klasech, slunečnice, oves, lesknice, semenec, kukuřice suchá nebo naklíčená. Na doplnění bylo pamatováno na krmení vlašskými a burskými ořechy, ovocem, nezralou slunečnicí s celým květenstvím, kukuřicí ve stavu mléčné zralosti, listy smetánky pampelišky a mnoho dalších druhů zeleného. V době krmení mladých bylo podáváno bílé pečivo máčené ve vodě, dobře vymačkané, vaječné krmivo a denně až dvacet dětských piškotů.

Chovatel Prante získal pár arating kaktusových, které umístil v chovném boxu o rozměrech 100×70×71 cm. V květnu snesla samička pouze jedno vajíčko a vůbec se o ně nestarala. V příštím roce přemístil chovatel tento pár do kombinované voliéry a do každého oddělení zavěsil po dvou kmenových budkách z lípy o vnitřním průměru 20 cm a výšce 50 cm, vletový otvor měřil 6 cm v průměru. První snůška čítala pět vajec, ze kterých se po dvaceti třech až dvaceti čtyřech dnech inkubace vylíhla tři mláďata, zbývající dvě vejce nebyla oplozená. Po celou dobu hnízdění byla samička velice plachá. Ke krmení byla podávána směs semen pro velké papoušky, ale bez slunečnice. Slunečnice byla podávána výhradně v naklíčeném stavu. O vaječnou míchanici neměli aratingové téměř zájem, ale mrkev a žabinec ptačinec konzumovali uspokojivě. Tři vylíhlá mláďata dobře prospívala a ve stáří čtrnácti dnů byla okroužkována. Bylo jistě překvapivé, že pár zahnízdil ihned podruhé. Snáška čítala čtyři vejce. Dvě byla oplozená a dvě vylíhnutá mláďata byla spolehlivě odchována.

Chovatel Pichlík získal pár arating kaktusových, které vypustil do voliéry o rozměrech 2×3×2 m (dך×v). Zde byla zavěšena hnízdní budka z překližky velikosti 30×30×50 cm s vletovým otvorem o průměru sedm centimetrů. Brzo po umístění snesla samička čtyři vajíčka, ze kterých se vylíhla čtyři mláďata, o která se po dobu dvanácti dnů starala samička sama, o něco později se přidal také sameček. Mláďata výborně prospívala a již dvacátý den po opuštění budky byla soběstačná. Chovatel přemístil chovný pár do jiné voliéry po uplynutí třiceti dnů. Tento pár arating i v dalších letech mladé dobře odchovával. Jídelníček, který chovatel Pichlík dodržoval: celý rok směs semen těchto druhů – 80 % slunečnice, 5 % loupaného ovsa, 5 % prosa, 5 % semence, 5 % vlašských ořechů a máčenou rýži. Denně podával jablka, mrkev, v době odchovu mladých vaječnou míchanici se strouhanou mrkví a strouhankou. Ve voliéře nikdy nechyběly větve stromů na oštipování. V zimních měsících byla v prostoru udržována teplota 5 až 10 stupňů Celsia.

Chovatel Plechatý si z importní zásilky vybral pár aratingů skvrnitých, který umístil do úplně kryté voliéry o rozměrech 2×2×1 m (dך×v). Přední strana voliéry, jak bývá většinou zvykem, byla potažena pletivem a v zimě chráněna okny. V tomto prostředí bylo možno topit a udržovat teplotu asi 18 stupňů. Připravena zde byla hnízdní budka 30×30×40 cm, s vletovým otvorem o průměru 8 cm. Pod vletovým otvorem zevnitř byl pás pletiva, který usnadňoval aratingům vstup a výstup z budky. První náznaky hnízdění pozoroval chovatel Plechatý již v únoru. Aratingové chodili do budky velice často, v budce také sameček samičku krmil. Konečně se v budce objevila dvě vajíčka, ze kterých se za dvacet osm dnů zahřívání vylíhla dvě mláďata. Po uplynutí sedmi týdnů mláďata opustila hnízdo dobře opeřená. V průběhu hnízdění byl pár velice útočný a nepříjemně zlomyslný. Sameček dokonce svého ošetřovatele napadl, když vstupoval do voliéry. Při provádění kontrol hnízda ptáci enormně křičeli. Když byli mladí trochu starší, intenzivně klepali zobáky na stěny budky. Potom se položili na záda, zavřeli oči a strnuli, asi z leknutí. Nebo že by chtěli kontrolující osobu zastrašit? Předstírání smrti působilo na chovatele velice věrohodně. Při odchovu mladých bylo podáváno toto krmivo: slunečnice, kukuřice, máčená pšenice, vařená vejce, mrkev a ovoce.

Po více pokusech a překonání různých překážek se podařilo také chovateli Kulhánkovi sestavit pár. Umístil ho do kombinované voliéry s vnitřním prostorem 2×0,90×2 m a výletem 2×0,80×2 m (dך×v). K proletu mezi voliérami sloužilo okénko uzavíratelné ocelovým lankem. V zimních měsících zůstali aratingové trvale uvnitř voliéry, kde bylo možno podle potřeby přitápět.

První pokusy o páření bylo možno pozorovat začátkem května. K dispozici měli ptáci hnízdní budku z prken o rozměrech 25×25×60 cm, s vletovým otvorem o průměru osm centimetrů. Na dno budky byla nasypána vrstva pilin a rašeliny. Samice snesla dvě vejce a pilně je zahřívala. Při prováděné kontrole budku neopouštěla, jen se posunula stranou a proti kontrolujícímu nastražila drápy. Snůšku tak chránila a z budky bylo slyšet hrdelní zvuky. Základním krmením chovatele Kulhánka byla slunečnice, oves, bílé pečivo a podle ročního období kukuřice ve stavu mléčné zralosti, máčená pšenice, jablka, mrkev i různá jiná zelenina ze zahrádky. V zimních měsících byl v menším množství podáván semenec. V době odchovu mladých bylo dáváno senegalské proso v klasech a vaječné krmivo. Obojí brali aratingy rádi. Z obou vajec se vylíhla mláďata, která měla do růžova zbarvenou kůži pokrytou světlým chmýřím, ale za pár dnů se objevilo chmýří šedé.

V červenci získal chovatel dr. R. Michnica úplně krotkou samičku aratingy skvrnitého a později se mu podařilo získat samečka na doplnění páru. Ptáky umístil do zahradní voliéry velikosti 4×1×2 m (dך×v) s vnitřním prostorem 2×1×2,2 m. Zavěšena zde byla kmenová budka 100 cm vysoká, s vnitřním průměrem 30 cm a vletovým otvorem o průměru 12 cm. Na dno budky byla dána vrstva dřevěných třísek a shnilého dřeva. Zpočátku přiděleného partnera samička nebezpečně napadala a ten si proto musel k nocování najít úkryt za hnízdní budkou. Netrvalo však dlouho a ptáci si na sebe zvykli natolik, že docházelo ke krmení. Zajímavé určitě bylo, že samička krmila samečka. K páření stále nedocházelo. Dvacátého pátého května pozoroval chovatel poprvé samičku v budce a prvního června v ní byli oba partneři. Samička létala poněkud těžkopádně, což znamenalo, že bude snášet. A opravdu, druhého června ležela v budce dvě vajíčka. Pro jistotu bylo od dalších kontrol upuštěno, protože je známo, že ptáci poprvé hnízdící jsou velice choulostiví. Jak už to mezi chovateli bývá, dr. Michnica byl netrpělivý a 20. 6. budku zkontroloval. Našel tři oplozená vajíčka. V prvním červencovém týdnu došlo k líhnutí, tak jak bylo očekáváno. Bylo to znamení ke zvýšení dávek krmiva. O vylíhlá mláďata se rodiče starali velice pečlivě. Prvního září vyhlíželo již jedno mládě z budky a za další tři dny budku opustilo. Druhé mládě vylétlo 7. září a třetí 11. září. První pokus mláďat o samostatný příjem krmiva byl pozorován čtrnáct dnů po opuštění budky. Jednou za týden byl do vody přidáván vápník (injekční) a vitamín C. Třikrát během celé doby odchovu se přidával ve vodě rozpustný známý přípravek Combinal AD.