Na návštěvě u klaunů

1. část

Pestrobarevný koberec mořských sasanek se táhne téměř po celém útesu, malí i velcí klauni a další sapíni se prohánějí mezi jejich rameny. Právě díky takové koncentraci sasanek získala tato lokalita na Ras Mohammed své jméno – Anemone city. Proplouvám kolem velké sasanky a hledám v jejích zákoutích skrytá tajemství … Klauni se objeví a zase zmizí, v mezerách mezi rameny zahlédnu jejich typickou kresbu. Ani si jich nijak nevšímám, ale neustále vyžadují mou pozornost. Plavou sem a tam, natáčejí se před mým fotoaparátem a jakoby pózují. Možná právě proto jsou jedni z nejoblíbenějších živočichů mezi potápěči. Chvílemi na mě i „útočí“ a snaží se mě odehnat. Jenže to se přepočítali, já se jen tak odbýt nenechám. Zkouším to ze všech stran, bohužel jsou klauni rychlejší. Ták a mám tě přesně na místě – hups – a zase „utekl“ ze snímku. Dělají si ze mě legraci a asi se i baví tím, jak mě škádlí. Jsou to opravdu velmi zajímaví společníci. Pomalu a opatrně se přibližuji, nesmím se sasanky dotknout, jinak bych se požahala. Její ramena se vlní s pohybem moře jako vlasy mořské panny. V záři slunce hrají všemi barvami – od bílé, přes fialovou až ke zlaté. Je to úchvatný pohled. Rozhlížím se po své skupince a ukazuji jim ty malé nezbedníky. Každému se při pohledu na ně hned rozzáří oči. Plaveme tímto kouzelným místem a já už ani nedokážu spočítat kolik klaunů tu je. Pomalu se budeme muset vrátit na loď, dávám signál, že se otáčíme. Blížím se k velké sasance, ale nikde nevidím žádného jejího obyvatele. Že by byla opuštěná? To se mi nezdá … Jdu se na ni podívat z blízka, ale nikde nikdo. Auvajs! Cosi mě štíplo na noze přes neopren. Co to je? Vidím, jak něco hnědožlutého mizí v sasance. Že by klaun? Prohlížím si místo, kde ten záhadný útočník zmizel. A opravdu to byl klaun. Pročpak jsi mě kousnul drobečku? Vždyť jsem se ti nikde nepletla. Aha, tak to vše vysvětluje. Na kameni kousek od sasanky se nachází snůška čerstvě nakladených jiker. A už mám zase před obličejem starostlivého novopečeného rodiče. Asi se neklidím moc rychle, protože na mě opět „zaútočil“ a málem narazil do mé masky. No jo, vždyť už jdu! Jen ještě pár foteček a mizím.

Mořské sasanky, kmen: žahavci (Cnidaria), třída: korálnatci (Anthozoa), potřída: šestičetní (Hexacorallia), mají svá ramena plná žahavých buněk, tzv. knidocytů. Jejich jed je schopen usmrtit jakéhokoliv menšího živočicha, který se odváží přiblížit do jejich blízkosti. Po dotyku cizího organismu se žahavé buňky okamžitě aktivují a zasáhnou vetřelce dávkou palčivého toxinu. Vetší ryby se do budoucnosti sasance pečlivě vyhýbají, menší rybky, garnáti i jiní živočichové se stávají kořistí sasanky. Na některé živočichy však tento jed neúčinkuje, patří k nim i Klaun klínopruhý (Amphiprion bicintus) třída: ryby (Pisces), řád: ostnoploutví (Perciformes), čeleď: sapínovití (Pomacentridae) a podčeleď: Amphiprioninae.

Tato barevná rybka je typickým představitelem tropických moří. Dorůstá až 11 cm. Žije v párech nebo v rodinných skupinkách na symbiotických sasankách Entacmaea quadricolor, Heteractis aurora, Heteractis magnifica a Stichodactyla gigantea. Skupina je tím větší, čím více hostitelských sasanek je na určitém území. Každý dospělý pár má svou sasanku, kterou neopouští, protože jim poskytuje ochranu proti predátorům. S odolností proti jedu sasanky se klauni nerodí, proto musejí být při kolonizaci sasanky velmi opatrní. Kdyby bezhlavě vpluli mezi ramena sasanky, znamenalo by to pro ně jistou smrt. Klaun i sasanka si na sebe musejí zvyknout. Tento proces může trvat několik hodin i několik dní. Před žahavými rameny sasanky jsou chráněni metodou „chemického utajení“. Sasanka je pokrytá slizem, který rozlišuje jednotlivá ramena, aby se nežahaly navzájem. Soudí se, že klaun se stává „neviditelným“ pro senzory sasanky právě pomocí slizu, kterým je pokrytý. Přesně se neví jak to funguje, ale podle biologů existují tři základní způsoby, jak by klaun mohl získat ochranný sliz. Během seznamování se klaun opatrně tře o ramena sasanky a získává tak pomalu sliz z ramen sasanky. Klaun si taky může být schopen vyrobit rozpoznávací látky sám, podle vzoru sloučenin sasanky, nebo může požíráním odumřelých kousků chapadel se slizem v trávicím ústrojí tento sliz vstřebat a přemístit na povrch těla. Není jisté, která z těchto variant je nejblíže pravdě. Je však jisté, že sasanka dává ochranu pouze „svému“ klaunovi a žádnému jinému. Napadá i klauny, kteří mají povrchový sekret cizí sasanky. Je proto pravděpodobné, že i sasanky stejného druhu mají různé chemické složení sekretu. Klaun ale nemá slizovou ochranu napořád, pokud ho oddělíme od jeho sasanky, ztratí sekret účinnost a celý proces aklimatizace musí proběhnout znovu.

V čele rodiny klaunů je vždy dominantní samička.

Klauny má rád každý potápěč.

Ve snůšce jsou už vidět malá klauní miminka.

Sasanky mahou být různě zbarvené.

Přestože klaun vypadá roztomile dokáže i kousnout, když se cítí ohrožen.