Vipera ammodytes (Linnaeus, 1758) je nejčastěji chovanou „Viperkou“ v našich teráriích, kromě toho se chovají občas i jiné druhy rodu Vipera - V....
Vipera ammodytes (Linnaeus, 1758) je nejčastěji chovanou „Viperkou“ v našich teráriích, kromě toho se chovají občas i jiné druhy rodu Vipera - V. aspis (Linnaeus, 1758), V. berus (Linnaeus, 1758), V. kaznakovi (Nikolsky, 1909), V. latastei (Bopsca, 1878), V. raddei (Boettger, 1890), V. xanthina (Gray, 1849), V. wagneri (Nilson et Andrén, 1984).
Zmije růžkatá je se svou maximální délkou 110 cm (jižní Rakousko) nejdelší evropskou zmijí, konkurovat ji může snad jen zmije skvrnitá (Vipera aspis), která má maximálně 95 cm. Průměrná velikost pro Vipera ammodytes je 50-80 cm, pouze ostrovní formy dosahují 40-50 cm. Své druhové jméno dostala pro charakteristický šupinatý „růžek“ na špičce čenichu, hlava má trojúhelníkový tvar a tělo je poměrně zavalité, barevná variabilita fascinující. Může být červenavá, šedobílá, zlatavá, šedohnědá, šedá apod. Hřbetní klikatý pruh může být červený, hnědý či černý. V době páření jsou samci barevně pestří, samice bývají tmavší. Zmije růžkatá žije většinou v suchých biotopech, křovinách, okrajích lesů kamenitých stráních. Aktivní je především za soumraku v ranních hodinách, někdy i během dne. V potravě není příliš vybíravá, požírá ještěrky, ptáky, hlodavce, mláďata, především hmyz.
Vipera ammodytes má pouze tři poddruhy:
- Vipera ammodytes ammodytes (= synonyma: grogorwallneri, illyrica, ruffoi) se vyskytuje v severní a SV Itálii, Istrii, SZ Bulharsku, severní Albánii, Švýcarsku, Slovinsku, Dalmácii a JZ Rumunsku.
- Vipera ammodytes meridionális (= synoma montadoni) se vyskytuje na Balkáně, ostrov Korfu.
- Vipera amodytes transcavcasiana - žije v severním a SV Turecku, na Kavkazu po Ázerbajdžán.
Tato zmije je velmi dobře chovatelná a odchovy jsou poměrně časté, nemá smysl se věnovat chovu každého poddruhu zvlášť, protože nároky chovu jsou u všech poddruhů prakticky stejné.
Pro chov dospělého páru postačí terárium 50x50x40 (dhv). Jako podklad postačí propraný říční písek a rašelina, jako úkryt můžeme použít kůru, kořeny nebo trubky z PVC. Teplota se pohybuje od 25-30 st. C, lokálně až 35 st. C. Pro zdárné rozmnožení je nutné období klidu. Od listopadu do února zimuji hady „natvrdo“ při teplotě 8-10 st. C. Samozřejmě zazimovávám hady postupným snižováním teploty. Páření probíhá během dubna, v srpnu až v září samice rodí průměrně 10 mláďat, která velmi brzy začnou přijímat myšata nebo hmyz.
Z hlediska toxicity je Vipera ammodytes dosti jedovatá záležitost. Bez vhodného séra může postižený i zemřít nebo může mít ušknutí trvalé následky. Tzv. evropská trojka kam patří Vipera ammodytes, Macrovipera lebetina a Vipera xanthina, má na svědomí nejzávažnější a bolestná uštknutí. U lebetiny a xanthiny je bez podání séra uštknutí takřka 100% smrtelné. Za zmínku stojí také poddruh Zmije obecné Vipera berus bosniensis, která má jako i jiné zmije hemotoxický jed, ovšem s vysokou koncentrací neurotoxinů.
Závěrem lze říct, že zmije růžkatá je nenáročností ideálním hadem pro začínající „jedaře“.