Psychoželva Leesa a lov rohatých zmijí – 5. část

Chraň zvířata, sežer je!
Pak se pokouším od paní Říhové dozvědět, co pro ni vlastně znamená „záchranný odchyt“ nebo „záchranný dovoz“ zvířete, když nenechat zvíře zmrznout za záchranu nepovažuje. Co když doveze člověk z Afriky ohroženou želvu, kterou uvidí v řeznictví? Je přece lepší, když vymírající zvíře skončí v zoo než v hrnci, nebo ne?
„Jako inspektor ČIŽP vám odpovím, že když se dostavíte na hraniční přechod, předložíte zásilku zvířat ke kontrole a budete mít doklady v pořádku, je vše legální. Pokud vám odpovím jako zoolog, tak říkám, že se nejedná o žádný záchranný dovoz, ale o podporu obchodu a toho, jak se zvířata do řeznictví dostávají. Jestliže existuje poptávka, bude existovat nabídka. Tím, že tu želvu v řeznictví koupíte, řezník půjde a chytí čtyři další, protože tam jezdí Evropané ty želvy kupovat. Způsobíte, že druh bude více ohrožen.“
„Chápu dobře, že pro záchranu ohroženého druhu je lepší jedince tohoto druhu nechat sežrat?“ ptal jsem se nevěřícně.
„Můj názor jako zoologa je, že ano!“ odpoví magistra Říhová.
Náměstek Klapuš pak dodává: „Ty černoši v Africe baštěj želvy odjakživa, ne? Co je černoch v Africe a co tam lezou želvy, tak je baštěj!“
Obyvatelé Evropy jsou pro ČIŽP Evropané, obyvatelé Afriky černoši. Paní Říhová pokračuje: „Potravní využívání druhů v jejich krajině existuje tisíce let. Pokud ty druhy využívají ke svému životu pouze národy, které na tom území žijí, tak to většinou nevede k vyhubení druhu. Jakmile se do toho vloží vnější faktor, to jest zájem obchodovat, vozit je, využívat na výrobu něčeho, pro nějaký průmysl, pak je odebírán z přírody větší počet zvířat.“
„Mohla byste to, co říkáte, podložit nějakými daty?“ položím nesmělý dotaz na závěr.
„Ne!“ odpoví hrdě paní inspektorka. „A nevidím důvod, proč bych je pro vás měla vyhledávat!“
Proč již pátým rokem běží celosvětová akce na záchranu asijských vodních želv před sežráním Číňany (na akci se podílí i pražská zoo), úředníci nedokážou uspokojivě vysvětlit a říkají, že to je něco jiného. Jako příklad plazů, kteří jsou více ohroženi odchytem do chovů než lovem, ničením původních biotopů, rozšiřování lidských sídlišť a znečištěním, řekne paní magistra Říhová: „Krokodýli Jižní Ameriky!“
Což je úplný nesmysl, tak radši jdu. Nemá to cenu, ti lidé nejsou ochotni diskutovat ani připustit, že realita zásadně odporuje jejich představám! Obrátím se tedy na Ministerstvo životního prostředí se dvěma lakonickými dotazy.

„Považujete stejně jako ČIŽP konzumaci ohrožených zvířat domorodým obyvatelstvem za prostředek ochrany biodiverzity?“

„Je si ministerstvo vědomo popsané kvality a efektivity práce ČIŽP a naprosté nekompetentnosti jejích úředníků? Jak hodlá neúnosnou situaci řešit?“

Odpovědi přišly ihned:
„Ne, a pokud to dobře chápu, nepovažuje je za něj ani ČIŽP. Nejde o to, že konzumace zvířeti pomůže. Jde o to, že ne-konzumace /nákup/ odvoz není o mnoho prospěšnější. Z hlediska toho konkrétního zvířete je samozřejmě lepší, pokud ho nesnědí, ale odveze si je Evropan. Z hlediska zachování populace druhu v přírodě je ale úplně jedno, zda je někdo snědl, nebo odvezl do Evropy. Z hlediska tisíců dalších zvířat je úplně nejhorší, pokud se podporuje obchod, protože se tím někteří místní naučí, že se na tom dá vydělat, půjdou a chytí další. Je faktem, že konzumace zvířat je v mnoha oblastech faktorem, který ohrožuje jejich existenci, stačí se podívat třeba do Číny nebo na mnohé ptačí druhy, ohrožované v Evropě kulinářskými zvyklostmi některých středomořských kuchyní. To ovšem nelze – na rozdíl od mezinárodního obchodu – regulovat mezinárodně. Kontrola je na místní administrativě.“

„MŽP nepovažuje způsob vyjadřování ČIŽP v tomto případě za příliš korektní. To, že internetový obchod s pašovanými zvířaty nabývá na síle, je známá věc a MŽP dohlédne na to, aby se i na tuto oblast ČIŽP výrazně zaměřila a našla cesty k její efektivní kontrole.“

Jinak řečeno – úředníci mne poslali do háje, přestože jsem existenci černého obchodu s pašovanými zvířaty prokázal na dvě stě procent, přesněji na dvě želvy. Článek vyšel, Štěpán seděl ve vazbě dál a přesto, že v Reflexu už byly dva velmi ostré texty napadající praxi ochrany biodiverzity – CITES – v naší zemi, ministerstvo nereagovalo. Zato ČIŽP ano, poslala do Reflexu odpověď na můj článek.

V článku J. X. Doležala autor uvádí, že ho názory pracovníků ČIŽP na ochranu zvláště ohrožených druhů zvířat dokážou někdy překvapit. Možná by tomu tak nebylo, kdyby je nepřekrucoval. Státy, které přistupují k úmluvě CITES a mezi nimiž je i ČR, snaží se touto úmluvou omezit světový obchod s ohroženými druhy, tedy zabránit jejich masovému ohrožení. Tato úmluva však nejde tak daleko, aby zasahovala do staletých zvyklostí obyvatel zemí, v nichž tyto druhy mají domov. Ani čeští inspektoři se nedomnívají, že africkým želvám prospívá, jestliže si je místní obyvatelé uvaří, nemohou se však rozjet do Afriky a nechat vyklidit místní tržiště. Mohou však usvědčit pašeráka, který je převáží do Čech, kde by na ně mohli také někteří gurmáni dostat chuť. Čeští inspektoři nemohou pašeráka ani zavřít či u něho nařídit domovní prohlídku, jak se čtenáři po přečtení článků pana Doležala mohou domnívat, neboť seriál jeho nespokojenosti se spustil po domovní prohlídce u jeho přítele chovatele. Takové prohlídky nařizuje státní zástupce na návrh policie či celní správy. Inspektoři tam jsou pouze přizváni, aby identifikovali druh zvířete, ostatní, včetně porovnání dokumentace, provádí vyšetřovatel.
Během rozhovoru s redaktorem Reflexu vysvětlovali inspektoři, co je cílem CITES: zamezit rozšiřování trhu se zvířaty. Uváděli příklad slonů, jejichž masové vybíjení kvůli slonovině, žádané na všech kontinentech, představuje pro ně také masové ohrožení. Nikterak z toho neplyne, že by nám nebylo líto onoho slona, kterého snědla rodina populárního Křováka ve filmu Bohové musí být šílení. Je nám ho líto, ale pomoci mu nemůžeme, stejně jako nemůžeme pomoci všem trpícím tvorům na Zemi. Můžeme však dělat něco pro omezení jejich ohrožení.
IInspektoři v onom rozhovoru vysvětlovali také, proč v ČR stále existuje černý trh s ohroženými druhy přes inzeráty na internetu, ačkoliv tu působí inspekce. Tak totiž byla otázka kladena. Musím zde tedy zopakovat, že ČIŽP není policie a nemá možnost identifikovat prodejce na základě mobilního telefonu, který pod inzerát napíše. Musí v tom případě spolupracovat s policií a také to dělá, vyřešený případ se pak ovšem neobjeví na jejím „kontě“. Pro ilustraci jen namátkou: V šetření je případ inzerce nelegálně dovezených plazů, k němuž dala ČIŽP podnět, dále inzerce českých orlů a želv v Německu, inzerce vzácných varanů v ČR, vyšetřována byla inzerce kaktusářů ve Španělsku, tam však nebylo shledáno pochybení. V nedávné minulosti šetřila ČIŽP také případy tištěných inzerátů: opakovanou nabídku krkavčích mláďat na Brněnsku, inzerci v časopise Fauna. Podnět ČIŽP, týkající se distribuce nelegálně držených zvířat po železnici, šetřila policie a případ skončil u soudu, pachatel byl pravomocně odsouzen.
ČIŽP vzala vážně výtky redaktora Reflexu a v období od 25. 10. do 25. 11. 2005 sledovala internetovou inzerci. Na serveru iFauna se v té době objevilo 1100 inzerátů na terarijní zvířata, z toho pouze 30 inzerovalo želvy, 14 z nich želvy skupiny A. U devíti bylo přímo uvedeno, že mají požadovanou dokumentaci, 5 z nich se o dokumentaci nezmiňovalo. Jediný skutečně sporný inzerát nabízel na jiném serveru šestiletého samečka želvy čtyřprsté i s teráriem a s poznámkou, že bez CITES, což nevypadá na pašeráka, ale na někoho, kdo želvu nezaregistroval. Uveden byl pouze mobilní telefon, což nestačí, aby ČIŽP mohla zahájit správní řízení.
Počet správních řízení, které za nedodržování úmluvy CITES naproti tomu zahájila a počet pravomocných postihů v jednotlivých letech je možno najít na www.cizp.cz.
Eva Rolečková, tisková mluvčí ČIZP.

Pohnul jsem se a najednou jsem už zase nebyl v Praze v polemice s inspektory ČIŽPu, ale ve stanu na zahradě v Gíze. Jiří byl pryč, bylo světlo, a když jsem se podíval na hodinky, zjistil jsem, že ten sen trval dvě nebo tři hodiny – bylo sedm ráno. Tak jsem se protáhl a pracně vylezl nejdřív ze spacáku a pak ze stanu.
Pokračování příště.
(Ze stejnojmenné knihy Jiřího X. Doležala, kterou právě vydává nakladatelství Brána.)