Když se řekne ozuby, většina koňáků ví, co si pod tím představit. Jsou to různě vysoké a tvarované špalíky, které se připevní na konce ramen podkovy. Jenže tady shoda končí; jedna skupina milovníků koní bude tvrdit, že je to výborný vynález zajišťující koním i jejich jezdcům lepší stabilitu, druhá je zavrhne kvůli tomu, že představují nepřirozený zásah do interakce mezi kopytem koně a povrchem terénu, po němž se pohybuje. Pojďme se ve zkratce podívat ozubům trochu na zoubek – s jakými se můžeme setkat a jak vůbec působí na kopyto a celého koně.
Kůň nosí podkovy z několika důvodů:
• aby se chránilo jeho kopyto před nadměrným obrušováním,
• aby kopyto tolik neklouzalo,
• aby bylo možné různě upravovat postavení kopyta a s ním do jisté míry i celé končetiny nebo aspoň její dolní části.
Dá se říct, že přesně z těchto důvodů se obvykle k podkově připevňují i ozuby.
Pokud kůň chodí bos a má korektně upravené kopyto, čili chodí po nosném okraji, má přiměřeně vyvinuté rozpěrky a chodidlo je klenuté, většinou mu to zajistí na běžném povrchu dostatečnou stabilitu bez podkluzování. Majitelé bosých koní mi dají za pravdu, že například na ledě či hladkém tvrdém sněhu nebo naopak asfaltu má bosý kůň obrovskou výhodu. Mnohem horší je to však na vlhké trávě či lehce rozbahněné hlíně – a když se v takových podmínkách mají nedej bože pohybovat rychle a dělat prudší obraty či náhlé změny rychlosti, nohy jezdí jako na bruslích. Nemluvě o těch koních, kteří sice jsou bosí, ale jejichž kopyta nemají korektní „profil“. Je to jeden důvod, proč jsou pak okovaní: podkova, která není zespoda hladká, v těchto situacích obvykle méně klouže. Čím výraznější výstupky jsou na její spodní ploše, tím propůjčí koni větší stabilitu. Tak začali lidi na podkovy připevňovat ozuby. Díky nim lze i po trávě či bahně rychle cválat, projíždět prudké obraty a kůň se beze strachu může odrazit z jakéhokoli úhlu a místa před překážkou a bez podklouznutí za ní zase dopadnout. Podkovy s ozuby skutečně výrazně přispívají k bezpečnosti koně i jezdce při sportech vyžadujících rychlost a obratnost, bez ohledu na povrch dráhy či kolbiště. A nejen to: díky ozubům se může dobře zapřít o zem i kůň tahající těžký náklad, bez rizika, že mu kopyto podklouzne zrovna v té nejnamáhavější chvíli.
To ale není vše. Různá výška ozub způsobuje různé zvednutí patek koně a tedy i různé zatížení jednotlivých částí kopyta a šlach. Není výjimkou, že se právě tímto způsobem řeší různé zdravotní problémy končetin koně. Ale ani tady nekončíme! Třetím důvodem, proč někteří majitelé používají u svých koní ozuby, je ochrana podkovy před nadměrným opotřebováním. Ošoupou se levné ozuby, drahá podkova zůstane netknutá a lze ji při dalším kování znovu použít, jen ozuby se vymění.
Tyto tři důvody jsou větší nebo menší výhody používání ozub. A nesporné výhody. V některých situacích by bez nich bylo totiž nemožné koně plně využívat – nebo téměř nemožné. Jenže bohužel tyto dva kousky kovu s sebou nesou celou řadu nevýhod, které nelze podcenit a které by měl každý rozumný majitel zohlednit, než se pro ozuby rozhodne. Než se však o nevýhodách rozepíšu, zmíním se ve zkratce o typech ozubů.
Ozuby lze rozdělit podle různých kritérií. Nejsem podkovář ani znalec podkovářských doplňků, proto mě bude zajímat dělení především z hlediska toho, jak jednotlivé typy mohou ovlivnit koně a jeho zdraví. Z tohoto hlediska bych v první řadě zmínila ozuby, které jsou k podkově pevně připevněné (obvykle navařené) a naopak ty, které se dají opakovaně sundávat a nasazovat (většinou se do podkovy šroubují). Dále existují ozuby tvrzené (obvykle opatřené vidiovými hroty) a „měkké“ (čili z obyčejné oceli, jako podkova). Nesmíme zapomenout ani na to, že ozuby mohou mít různou výšku – tak jako podpadky na botách. A tvar, či profil; jsou ozuby čtvercové, kulaté, ve tvaru „H“, jako jehlan apod.
Aby ne! Tak jako ovlivní člověka podpadky. Ozuby koni zvedají patky, odlehčují tahu šlach a naopak výrazně zatěžují špici kopyta a lístkový závěsný aparát kopytní kosti. Váha koně se už nerozloží rovnoměrně na celý nosný okraj kopyta, ale soustředí se na špici a bodově také na patkách. Ostatně také není neznámý pojem „podozoubky“, tmavá „kuří oka“ v těchto místech, což jsou vlastně otlaky kopytní škáry. Už jste někdy měli otlak? A chodili jste tak dále? Sportovali? Nebo jste botu zuli, dali si na nohu náplast s polštářkem a botu roztáhli či vyměnili? I kopyto je citlivé, nejen lidská pata či chodidlo.
Zvednutí patek způsobí ještě jednu věc: oddálí střel od země, čímž úplně vyblokuje jeho funkci, kterou je kromě roztahování patek také podpora kopytní kosti zespodu při došlápnutí.
Uvedené negativní působení ozub na kopyto, šlachy a klouby lze zmírnit tím, že se budou používat ozuby sundávací (kůň bude bez ozub a ty se nasadí pouze v případě potřeby). Zároveň se budou používat co nejnižší ozuby a pouze tehdy, když se budou moct do země zabořit, aby kopyto co nejméně zvedaly.
Pojďme dál; ozuby totiž mají další nevýhody. Jednou z nich je paradoxně i jejich hlavní výhoda: brání klouzání kopyta. Nebo spíš podkluzování. Pro koně je přirozené, že kopyto může při došlápnutí po zemi mírně sklouznout. Tento pohyb chrání ostatní struktury končetiny koně před příliš prudkými nárazy, protože energii dopadu částečně převede v ono „podklouznutí“. Pokud se však ozuby zarazí do země, kopyto se už po zemi ani nehne, zato se hnou struktury nad ním … Pokud kůň projíždí prudký obrat, bosé kopyto by se přirozeně lehce po zemi stočilo; s ozuby však nemůže, takže mírně rotují dolní klouby končetin koně. To vše může znamenat rychlejší „opotřebování“ kloubů, vazů a šlach.
Musím zmínit i další problém, který není zase tak vzácný ani v současné době. Jedná se o to, že chůze s ozuby po tvrdém povrchu poměrně snadno způsobí, že se jeden bude obrušovat více, než druhý. Kopyto koně pak bude došlapovat nerovnoměrně, což nesmírně zatěžuje klouby a vazy dolních kloubů končetin, často končící jejich nevratnými artrotickými změnami. Je to případ většinou ozubů měkkých.
Nestačí? Tak třeba hrůzná poranění, která vznikají ve výběhu následkem pokopání okovaným koněm s ozuby. Nebo rány na korunce, když si kůň přišlápne ozubem sousední končetinu.
Ne, nejsem zásadně proti ozubům, ale v současné době máme stále více a více možností je nahradit vhodnějším řešením.
Ve většině případů stačí, že dolní plochu podkovy „zdrsní“ hlavičky podkováků. Někteří podkováři tuto situaci řeší tím, že na konce ramen podkov navaří kousky kovu, často tzv. „tvrdokovu“, čímž zdrsní hladkou část pantoflice.
Mnohem lepší řešení je pořídit tzv. profilové podkovy, jejichž spodní plocha není hladká, ale má žlábek či různě vytvarovaný profil. Tyto podkovy jsou osvědčené nejen v dostizích plnokrevníků, ale výborně slouží i na kopytech těžších koní cválajících různorodým terénem a skákajících terénní skoky na honech v Anglii a Irsku.
Pokud budu mluvit o ortopedickém používání ozubů, pak s čistým svědomím mohu říct, že jsou již překonané. V současné době existují nejrůzněji tvarované a prohnuté podkovy, které zvedají patky či usnadňují překlopení kopyta přes špičku bez toho, že by vyvíjely na kopytní škáru bodový tlak. Podotrochlóza, laminitida či tendinóza ohýbačů se tak léčí bez ozub mnohem lépe.
Ale vraťme se ke koním zdravým. Pokud kovete koně na železné podkovy pouze z důvodu možnosti nasazení ozub, abyste zlepšili jeho stabilitu při určitých sportovních disciplinách, pak vás může potěšit, že existuje celá řada vynálezů, jak „zdrsnit“ spodní plochy podkov plastových či dokonce nazouvacích „botiček“. Na druhé straně – co je mi známo, v extrémních situacích se spolehlivostí původním ozubům nevyrovnají. Kdo však dostává své koně pravidelněji do extrémních situací?
Současní majitelé koní mají štěstí na mnohem lepší informovanost, než kdy dřív. Vědí tedy, že vše má svůj rub a líc a když chtějí zajistit bezpečnou ochranu před uklouznutím koně, není nutno vždy sahat právě po železných podkovách a ozubech. Stačí si dát na jeden papír pro a proti, reálné představy práce svého koně a možnosti, jak toho dosáhnout (proč jezdit na parkury tam, kde mají travnaté kolbiště, když pískové jízdárny rostou jako houby po dešti?). Mají totiž štěstí i na výborně zásobený trh s podkovářským a jezdeckým zbožím. Možná přijdou na to, že ozuby skutečně nepotřebují a sáhnou po jejich alternativě.