Brzy nad ránem 7. září 2009 začala výprava pořádaná absolventy Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Agronomické fakulty, přesněji oboru chov koní a agroturistika. Cílem této cesty byly francouzské hřebčíny, dostihová závodiště a předtréninková střediska. Exkurze se nakonec zúčastnilo sedm absolventek oboru a doc. Ing. Drahoslav Misař, CSc., kterému nelze jinak než vřele poděkovat za jeho ochotu zorganizovat takto náročnou exkurzi s nabitým programem a také mu patří dík za jeho překladatelskou účast.
První den se nesl ve znamení náročného celodenního přejezdu do Francie. Cílem bylo po 918 kilometrech město Mét, kde nás čekala „okružní jízda“ v marné snaze najít naše první ubytování ve Formuli 1. Díky „chytré horákyni“ – jak byla panem docentem přejmenována GPS navigace – se nám F1 nakonec podařilo najít během třiceti minut. Ubytovali jsme se a stihli ještě vyrazit na nákupy do blízkého supermarketu. Tam jsme nakoupili za příjemné ceny francouzské víno a sýry na večerní zasedání účastníků zájezdu, kde se seznamujeme s plánem příštích dní.
V úterý 8. září nás čekal přejezd do města Chantilly. Cestou zastavujeme v Remeši – v jednom z nejvýznamnějších měst umění a historie Francie. Za svůj věhlas vděčí šampaňskému vínu, pěstovanému v oblasti Champagne (úrodné bílé křídové půdy) a místní gotické katedrále Notre Dame, která je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Před katedrálou se fotíme u jezdecké sochy Jany z Arku – kde jinde by se „koňáci“ mohli fotit …
Kolem třetí hodiny odpoledne nás vítá vytoužené město Chantilly – Capitale du cheval – tedy hlavní město koní. Chantilly leží necelých čtyřicet kilometrů od francouzské metropole Paříže a je známé především svým zámkem, dostihovým závodištěm a také muzeem koní. Cílem dne je najít co nejrychleji ubytovnu pro jezdce A.F.A.S.E.C., kde jsme měli strávit následující dvě noci a co nejdříve vyrazit na okružní jízdu po městě koní. Tato ubytovna nabízí mladým lidem – jezdcům (tzv. ladům) jedinečnou příležitost pro start jejich dostihové kariéry.
Projíždíme městem a doslova zíráme na vybavení města koním zaslíbeného – dopravní značky preferující koně, pískové cesty vedoucí prostředkem ulic, na každém rohu nějaká stáj nebo výcvikové středisko. Vyjíždíme z města a jedeme nádhernou cestou mezi lesy, plnou jak jinak než kruhových objezdů pro Francii tak typických, a vyjíždíme u nádherného zámku na vodě – zámek rodu de Condé – s obrovskými zahradami okolo. Zastavujeme o několik metrů dále u muzea koní. Tady obdivujeme nejen muzeum, ale i rozsáhlou dostihovou dráhu, kde probíhají přípravy na blížící se konání CSI.
Třetí den parkujeme nedaleko ubytovny před France Galop. Z venku nenápadné stavení, s pár boxy a průhledem přes bílou branku na prostor, který tak trochu připomíná letiště. Zde se nás ujímá sám pan ředitel tréninkového centra. Dostáváme bílé návleky na boty se slovy: „Nasaďte si je, ať nemáte mokré boty – právě jsme zavlažovali travnaté dráhy.“ Už tato věta nás uvádí do jiného světa. Procházíme bílou brankou a před námi se otevírají nekonečné tréninkové dráhy. Vidět takto světově významné tréninkové středisko je pro všechny velký zážitek, hlavně když dle mnohých patří k nejvýznamnějším střediskům na celém světě. Středisko France Galop v Chantilly má sedmdesát zaměstnanců a udržuje sto šedesát kilometrů tréninkových drah. Povrch těchto drah se neustále upravuje a po každém galopu je nutné povrch čtyři týdny nevyužívat. Součástí těchto tréninkových drah jsou také dvě rovné dráhy o délce dva kilometry. Jedna z těchto drah je písková a druhá travnatá, dráhy jsou ohraničené přírodními bariérami, což jsou ve většině případů specificky sestříhané stromy, které tvoří oblouk. Povrch drah je převážně pískový, navíc s příměsí speciální textilie, která zabraňuje zamrznutí drah a tak zde může trénink probíhat celoročně. V zimě zde totiž dosahují teploty až mínus dvacet stupňů Celsia. V tréninkovém centru France Galop trénuje 110 trenérů, kteří mají v tréninku 2800 koní. Trenéři se svými skupinami jezdců a koní využívají dráhy dle rozpisu. Jeden trenér má v hodině i tři loty. Všichni se sejdou na kruhové dráze, kde koně krokují, trenér se podívá na koně, zeptá se jezdců, jak se jim kůň jeví a pak rozhodne o další práci pro každý lot. Jeden má lehkou práci, jiný jde běhat galopy, další jen krokuje po včerejší rychlé práci. Po tréninku všichni odcházejí do stájí, kde jsou odsedláni a na ruce odvedeni do „popeliště“ – dva pískové kruhy (jeden pro klisny, druhý pro hřebce a valachy), kde se chodí koně po každém tréninku válet.
Odpoledne míříme do Museé Vivant du cheval – živého muzea koní. Stavba nynějšího Museé Vivant du cheval byla postavena v 18. století a sloužila k ustájení koní. Ve stájích bylo ustájeno 240 koní a 500 loveckých psů. V roce 1982 se muzeum stalo místem nejen pro milovníky koní, což je zásluha především jeho zakladatele Yves Bienaimé. V současné době patří k velmi atraktivním místům v této oblasti a ročně ho navštíví průměrně 160 tisíc návštěvníků. V muzeu se účastníme odpoledního představení. V první části dvě jezdkyně seznamují diváky se základy práce s koněm, principy používání pomůcek a komunikaci s koněm. Druhá část pro nás byla zajímavější – na malé manéži zvládají koně a jezdci v maskách perfektně složité figury vysoké školy španělské. To vše v působivé choreografii. Po představení následuje prohlídka muzea – postroje koní, typy uzdění, oblečení jezdců, místnost plná nádherných dlaždic s motivy koní. Nakonec se jdeme ještě podívat do stájí na živé „exponáty“ – P.R.E., fríští koně, poníci, oslík – naše srdce jsou pro tento den nabažena.
Vracíme se zpátky na ubytovnu plni nádherných, jedinečných a úžasných zážitků, které nám město koní – Chantilly poskytlo.
(Příště: Mezeray, Haras du Pin, Deauville)