(Dokončení z Fauny č. 24 / 2009.) Ohnivá sépie Avšak nejen chobotnice vynikají vynalézavostí, ve všech parametrech se jim může rovnat podivná barevná sépie Metasepia pfefferi. Pohybuje se po dně jakousi chůzí po svých ramenech. Již do dálky svítí žlutou, červenou, bílou a černou barvou. Ráda se vystavuje na obdiv a dává potenciálním predátorům najevo, že není k jídlu. A opravdu se v jejich slinách nachází velmi silný jed. Tato sépie dorůstá maximální velikosti osm centimetrů.
Během lovu kořisti se přiblíží na takovou vzdálenost, aby k ní dosáhly její dvě prodloužená ramena, a pak bleskově zaútočí. Převážně se živí drobnými korýši. V době páření samec předává spermie ve formě balíčku do otvoru samice pod ústy. Samice pak sama spermie použije k oplození. Vajíčka poté naklade do drobných otvorů, pod převisy a nechá je zde bez další péče. Ihned po vylíhnutí jsou malé sépie schopny ukazovat výstražné zbarvení.
Loděnka hlubinná (Nautilus pompilius) je starodávný hlavonožec krytý pevnou schránkou. Schránka má tvar spirálové ulity s přepážkami – v posledním oddíle je vlastní živočich, ostatní jsou naplněné dusíkatým plynem a slouží jako plovací komory. Hlavonožci se schránkami, podobní loděnce, se objevili poprvé před 550 miliony lety Známo je asi šest od sebe těžko odlišitelných druhů rodu Nautilus. Loděnka hlubinná žije v hloubkách kolem sedm set metrů v Tichém a Indickém oceánu. Její schránka dorůstá v průměru do třiceti centimetrů. Loděnka je schopná v případě nebezpečí zalézt úplně do ulity a uzavřít se v ní speciálním víčkem. Vnitřek ulity je perleťový, to znamená, že osmena perly nejsou perly, ale šperky vytvořené z tohoto materiálu.
Ve starém Řecku byla schránka loděnky považována za symbol dokonalosti. Ulita se dá popsat matematicky jako logaritmická spirála. Nazývá se tzv. Zlatým poměrem (přepočet, řez) 1,6180339887…1. Říká se mu také „Božský poměr“. Tento koeficient formuje matematické proporce přírody, které sama využívá, aby vytvořila listy, mušle, hmyz, lidi, hurikány a galaxie … Objevili ho Řekové, ale používali ho dokonce i Egypťané při stavbě pyramid. Většina katedrál je podle tohoto principu postavena (stavební konstanta pevnosti oblouku), aby dosáhla požadovaného ozvučení.
Ač si to možná neuvědomujeme, setkání s hlavonožci není v dnešní době samozřejmostí. Nejen, že se díky dokonalé kamufláži dovedou schovat před zraky potápěče, ale bohužel kdysi hojní tvorové pomalu mizejí, a tak každé setkání s těmito úžasnými tvory je čím dál tím větší vzácností. Nejen, že jsou ohrožováni lidskou činností a s tím souvisejícím znečištěním oceánu, ale především jsou velmi často součástí jídelničku v přímořských státech. Zvýšený lov má na svědomí úbytek většiny populací. Kvůli jejich schránkám (např. loděnek) a sépiovým kostem je jich ročně po celém světě zabito neskutečné množství. V Nové Kaledonii bylo během dvou let zabito více jak 10 000 loděnek! Schránky loděnek jsou opravdu krásné jako dekorace, ale když si uvědomíme, kolik jich pro naše potěšení přišlo o život, ztrácí to svůj půvab. Daleko krásnější pocit je spatření živé loděnky i třeba jen v akváriu, dokud jsou alespoň zde, je naděje, že se jejich počet jednoho dne v přírodě opět zvýší.