Psychoželva Leesa a lov rohatých zmijí – 31. část

Pak jsem ale získal, přímo z ministerstva životního prostředí, návrh nového zákona o ochraně biodiverzity. Pan doktor Roth nelhal, skutečně novelu připravil. Vyrazil jsem do Nymburka za snad jediným tuzemským právníkem specializovaným na právo kolem chráněných zvířat – Jiřím Sobotkou. Přesvědčil jsem ho, aby obětoval víkend a novelu přečetl. Když se pak sejdeme, hned z výrazu jeho tváře vidím, co jsem ze spletitých formulek paragrafů sám nedokázal vyčíst. Že je zle.

Řečí paragrafů

Říká: „Novela zákona upravuje, jak by se měl prokazovat původ zvířete. Kopií dovozního CITES povolení a účtem z prodejny, kde bylo zvíře koupeno.“
Tyto dokumenty by pak zvíře provázely celý život jako dnes registrační list. Novela ale neříká, co se všemi chovanými zvířaty CITES B, která jsou řádně registrovaná, ale majitel je koupil už dřív a nově požadované dokumenty nemá. Jinak řečeno – novela by postavila mimo zákon stovky tisíc papoušků, ještěrů, dravců a dalších chovaných zvířat prodávaných běžně a legálně ve zverimexech. Náprava věcí, kterou kdysi slíbil doktor Roth, by zřejmě podle něj měla vypadat tak, že se nejdříve ze všech v současnosti chovaných zvířat udělají úředním rozhodnutím zvířata ilegální, pak se zabaví, a teprve pak se další zvířata už budou prodávat podle nové metodiky a budou legálně držená. Takový postup je naprosto nepřijatelný, to, co novela nabízí, není řešení! Úředník nesmí pracovat tak, aby přijímal opatření, která budou diskriminovat celé skupiny občanů, na to úředníky MŽP neplatíme!

S ochranáři končí veškerá legrace

Doktor Sobotka pokračuje: „Vše bude komplikovanější. Doklady o převodu zvířete bude občan muset skladovat ještě 24 měsíců po pozbytí vlastnictví. Bude muset hlásit úřadům jakékoliv změny na zvířeti – třeba že poporostlo. Bude-li chovatel vlastnit více než pět kusů, bude o chovu muset vést písemné záznamy a bude o nich muset každoročně odevzdávat výroční zprávu.“
Inspektoři navíc podle zákona budou mít pravomoci, které má dosud výhradně policie. Pokud vám dnes dá inspekce pokutu, odvolat se můžete ke krajskému úřadu. Pokud by prošel návrh novely, odvolacím úřadem proti rozhodnutím inspekce by byla zase Inspekce, a proti takovému rozhodnutí by už nebylo odvolání.
Pan doktor mne pak upozorní na paragraf, který ukazuje, že s ochranáři končí veškerá legrace.

Knihu jsem dopsal dva dny před rozsudkem

„Vláda stanoví nařízením, která zvířata a rostliny nesmí v Česku občan nebo firma vlastnit.“ Úředníci – konkrétně v současnosti dr. Roth a dr. Kučera na MŽP – by velkopansky rozhodli, které druhy zvířat dovolí lidem chovat a které zakážou. Jaký mandát na takový hrubý zásah do základních lidských práv mají? To pány nezajímá, oni žádný nepotřebují – vždyť chrání přírodu, a tam je dovoleno vše!
Třetí odstavec tohoto paragrafu o zákazu chovu člověku připomene Vítězný únor. Zvířata a rostliny, které občan už má, bude moci mít sice doma včetně jejich potomstva i po schválení platnosti nového zákona, ale nemůže je jen tak předat dál. Bude je smět pouze odevzdat státu. Přestože doktor Sobotka tvrdí, že nejde o znárodnění, ale o omezení vlastnických práv, jako znárodnění celá věc alespoň vypadá. Majitel se stane národním správcem svého papouška či želvy. Když zestárne a nebude se o něj moci starat, tak jej nesmí prodat nebo darovat, ale musí ho odevzdat státní chovné stanici. Nikdy už nemá šanci získat zpět peníze, které do zvířete vložil. Ochranářští byrokrati jako by mermomocí chtěli dávat za pravdu prezidentu Klausovi, že jsou nebezpečnou levicovou sektou, která chce znárodňovat.
Štěpánovi k obvinění za želvy nádherné v průběhu roku 2007 ještě přibylo jedno. Je hodně zmatené a jediné, co z něj chápu je, že si úřady myslí, že má všechny své řádně registrované želvy – hlavně ty, co odchoval – nelegálně, protože nemůže dostatečně prokázat, jak je odchoval. Ratio v celém obvinění nehledám. Ale to obvinění za želvy nádherné už dospělo k soudu. První stání bylo v listopadu, vypovídaly inspektorky Říhová i Kufnerová a mně se lehce zvedal žaludek, protože o věrohodnosti obou dvou mne dostatečně poučila má vlastní zkušenost. Druhé jednání, na kterém měl padnout rozsudek, se už krylo s termínem, který jsem měl rezervovaný na psaní této knihy. Dopsal jsem ji několik dnů předtím, než byl nad Štěpánem vynesen rozsudek.

Zproštěn viny

Po dvou dnech jednání, které jsem u soudu proseděl, líčení dospělo k rozsudku a já málem upadl. Paní předsedkyně Štěpána v úplnosti osvobodila. Její vysvětlení zprošťujícího rozsudku bylo jasné: Nemohl spáchat čin ohrožení přírody dovozem želv, které se ve velkém množí na farmách a nejsou ani v nejmenším ohrožené! Byl jsem doslova šokován, už jsem dávno ztratil jakoukoliv víru v úřady, včetně soudů, a pak najednou Spravedlnost s velkým S. Nemohl jsem jít osobně paní předsedkyni poděkovat, ale rozhodl jsem se, že ji alespoň nebudu jmenovat. Soudci to nemívají rádi. Státní zástupkyně se pochopitelně proti rozsudku odvolala, takže úplně po starostech Štěpán ještě nemá. Ale první výrok soudu je víc než povzbudivý.
Úplným klenotem byly výroky z důvodové zprávy k zákonu, které se týkají evropských želv, kde se mluví o tom, že velkokapacitní chovy značně komplikují prosazování zákona. Současný zákon prý klade „značné nároky“, finanční, časové i personální, na kontrolní orgány. „Není v zájmu ochrany přírody a ochrany ohrožených druhů, aby se s nimi obchodovalo ve velkém.“ Když se přeloží tento blábol do lidského jazyka, říká: já úředník jsem vymyslel nesmyslné registrace želv, které teď nezvládám, a proto želvy zakážeme chovat. Proto není v zájmu ochrany přírody, aby nepřibývalo ohrožených zvířat.
Poté, co se strhla široká diskuse o navrhované novele v odborné veřejnosti, snad kdosi vyslovil magické slovo a všichni dotčení najednou ztratili strach a nechuť se veřejně angažovat. A všechny kluby, spolky a instituce, které kolem želv, papoušků a jiných domácích chovanců existují, začaly vydávat veřejná odmítavá stanoviska proti tomu šílenému zákonu, který pánové Roth a Kučera připravili, a najednou byl zákaz chovu neudržitelný.
Čtrnáctého února pak měl na aktualne.cz ministr Bursík rozhovor. Zeptal jsem se přes internet: „Také si – jako Váš úředník dr. Kučera – myslíte, že rozmnožovat ohrožená zvířata není v zájmu ochrany přírody?“ „Nemyslím. Paragraf návrhu novely zákona, o kterém kriticky píšete, z návrhu vyjmeme, protože je nesmyslný. Včera jsem na téma novely zákona řídil poradu na ministerstvu životního prostředí. Chovatelé zvířat, která se narodila v zajetí, jsou často partnery zoologických zahrad a přispívají k obnově genofondu tím, že poskytují své exempláře k množení zvířatům chovaným v zoologických zahradách.“
Nejhorší zlo snad bylo prozatím zažehnáno, snad se ještě letos nepodaří ochranářům zakázat chovatelství. Ale je potřeba obezřetnosti celé společnosti, protože zelení khmerové nespí!
(Ze stejnojmenné knihy Jiřího X. Doležala, kterou vydalo nakladatelství Brána.)