Cinque Terre – perla Ligurie část 2.

Macchie Tento biotop, tak typický pro Mediterán, vznikl (jak jsem již dříve uvedl) druhotně po vykácení původních lesů. Tvoří jej neproniknutelná spleť stále zelených keřů a nízkých stromů. Mnoho rostlin je trnitých a aromatických. V národním parku Cinque Terre se rozprostírají hlavně na příkrých skalách nad mořem a největší rozlohu mají u Corniglie, dále u Monterossa a Vernazzy. S rostlinstvem (nejen macchie, ale celého parku) návštěvníka seznamují naučné tabule rozmístěné u stezek. Bohužel jsou jen v italštině a zabývají se právě jen botanikou.

Typickými rostlinnými druhy zdejší macchie jsou planika (Arbutus unedo), pistácie (Pistaria lentiscus a P. terebinthus), myrta (Myrthus communis), vavřín vznešený (Laurus nobilis), vřesovec stromový (Erica arborea), pryšec dřevnatý (Euphorbia dendroides), jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus), cisty (Cistus spp.), jamovec (Phillyrea latifolia) aj. Jsou zde i dobře známé bylinky např. tymián (Thymus vulgaris), rozmarýn (Rosmarinum officinalis), šalvěj (Salvia officinalis) a levandule (Lavandula sp.). Zdomácněla zde i nepůvodní agave americká (Agave americana), která se do Evropy dostala z Mexika v roce 1561. Dalším americkým druhem, kterému se v macchii dobře daří, je nopál obecný (Opuntia ficus–indica).
Toto prostředí díky své neprostupnosti brání pozorovateli, aby ho řádně prozkoumal. A tak jen okolo stezek slyší, jak před ním mizí v podrostu trnitých keřů jedna ještěrka zední (Podarcis muralis) za druhou. Občas vyruší i krásnou štíhlovku žlutozelenou (Hierophis viridiflavus). Herpetofauna macchií je sice hojná, leč pozorovateli nedostupná. Lepší podmínky pro pozorování tak skýtá hmyz. Jsou zde hojné kudlanky nábožné (Mantis religiosa), drobné kudlanky Ameles cf. spallanzania, u nichž jsem nacházel jen samice, dále saranče stěhovavé (Locusta migratoria), saranče modrokřídlé (Oedipoda coerulescens) a mandelinky (Chrysomelidae). Na květech lze zastihnout velkou „včelu“ drvodělku fialovou (Xylocopa violacea) nebo otakárky fenyklové (Papilio machaon).
Macchii také obývají různí pěvci – pěnice (Sylvia sp.), ťuhýci (Lanius sp.) a sýkory (Parus sp.). V NP Cinque Terre se také údajně vyskytuje sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a v lesích dudek chocholatý (Upupa epops).

Lesy

Lesní porosty na svazích a hřebenech hor v NP Cinque Terre lze charakterizovat dvěmi typy porostu. Prvním je jehličnatý borovicový les a druhým listnatý opadavý les. Oba také plynule přecházejí jeden do druhého a tvoří přechodné typy porostu.
V borovicových lesích se lze setkat s několika druhy borovic, vyskytujících se běžně ve Středomoří: borovice pinie (Pinus pinea), b. halepská (P. halepensis) a b. hvězdovitá (P. pinaster). Dále se stálezeleným dubem skalním (Quercus ilex), myrtou (Myrthus communis), planikou (Arbutus unedo), řečíkem lentiškem (Pistacia lentiscus), vřesem (Calluma vulgaris) a vřesovcem stromovým (Erica arborea).
Významným hospodářským druhem listnatých lesů je kaštanovník setý (Castanea sativa). Tento až dvacet pět metrů vysoký strom, který sice pochází ze Středomoří, není v Itálii původní, ale byl zaveden již za dob starého Říma pro svá chutná semena. Lesy kaštanovníků jsou zejména v okolí Monte Castello (787 m n. m.), Monte Gaginara (772 m n. m.), Monte Marvede (700 m n. m.), Monte Capri (786 m n. m.) a Monte Verrugoli (745 m n. m.). Dalšími stromy rostoucími ve zdejších listnatých lesích jsou různé druhy dubů – dub korkový (Quercus suber), dub cer (Q. cerris) a dub šípák (Q. pubescens). Dále jasan zimnář (Fraxinus ornus), habrovec (Ostrya carpinifolia), vavřín vznešený (Laurus nobilis), cist šedavý (Cistus incanus) a další.
Pro herpetologa jsou však nejcennějšími místy různé světliny, stezky a jejich okolí, prostě místa, kde koruny stromů nebrání paprskům slunce dopadat na zem a mohou se tam tudíž slunit plazi. Lze zde v hojném počtu vidět ještěrky zední (Podarcis muralis nigriventris) a při troše štěstí narazit na plaché ještěrky dvoupruhé (Lacerta bilineata). Tento druh byl dříve řazen k ještěrce zelené (Lacerta viridis) jako její poddruh. Bohužel si tyto ještěrky drží od člověka veliký odstup a tak se mi je nepodařilo ani během několika dní, co jsem se vydával na túry, pořádně vyfotit.
Jediným hadem, kterého jsem pozoroval v těchto lesích, byly štíhlovky žlutozelené (Hierophis viridiflavus). Asi 120 cm dlouhého exempláře se mi podařilo s velkou pomocí manželky chytit u restaurace na Colle del Telegrafo (515 m n. m.). Její tělo neslo stopy starých zranění, chyběl jí kus ocasu a měla i šrámy na hřbetě. Co nebo spíše kdo jí tak zřídil, se už nikdo nedozví. Při chycení se urputně bránila kousáním a také mě neopoměla pořádně pokálet.
V této oblasti by se měl vyskytovat i zajímavý gekon evropský (Euleptes europaea) a zmije západní (Vipera aspis). Po obou druzích jsem však marně pátral.
Cestou z Riomaggiore na Colle del Telegrafo lze v borovicových lesích nalézt zbytky zídek a teras, jsou to už dlouho opuštěné vinice a políčka. Při obrácení rozesetých kamenů člověka překvapí, kolik se tam skrývá živočichů – různé stínky, páchnoucí mnohonožky, cvrčci a k mé velké radosti i štíři Euscorpius cf. concinnus a to v hojném počtu! Jsou dosti robustní, tmavého zbarvení a velcí necelé čtyři centimetry. Samce a samici lze dobře odlišit podle velikosti telsonu, jež má samec výrazně větší. Jen jednou jsem našel samici, která měla kolem sebe mláďata a na zádech ještě jejich svlečky. Jinak je pod kamenem vždy schován jen jeden exemplář, proč společnost nevyhledávají jsem záhy zjistil při jejích sbírání, začali se mi totiž ihned vzájemně požírat. Proto putovali každý do své „extra“ krabičky. Doma jsem je ale začal chovat ve skupince, samozřejmě za stálého přísunu potravy a ke kanibalismu nedochází. Tyto štíry jsem našel i na vinicích, ale byly to jen ojedinělé náhodné nálezy. Těžištěm jejich výskytu jsou lesy, jak borovicové tak listnaté, zde jsou opravdu hojní. Dalšími zajímavými bezobratlými, se kterými jsem se setkával, byly kudlanky nábožné (Mantis religiosa) a malé kudlanky Ameles cf. spallanzania, na maliníku žily pakobylky (Bacillus sp.) a v borovicovém lese jsem zastihl kozlíčka Monochamus cf. galloprovincialis.
V Cinque Terre se přiliš netrápí s pořádným značením tras a už vůbec se nedozvíte, jestli jste právě dorazili na ten který vrcholek. Proto doporučuji podrobnější mapu (ne tu z infocentra, kterou jsem měl já) a GPS. Naštěstí se tu člověk nemůže ztratit, moře je takřka stále na dohled a pod ním vesnice sloužící jako orientační body.
Ve zdejších lesích žijí divoká prasata (Sus scrofa), ne že bych se s nimi osobně setkal, ale odvolávají se na ně tabulky na elektrickém ohradníku, který má zabránit, aby divočáci sešli níž a dělali škody na polích a vinicích.
Během léta hrozí požáry, proto je zákázáno rozdělávání ohně. Některá místa, naštěstí to byly jen malé plochy, toto léto opravdu hořely.

Mořské pobřeží

Zdejší pobřežní vody jsou od roku 1997 vyhlášeny Chráněnou mořskou oblastí (Area Marina Protetta delle Cinque Terre). Důvodem vyhlášení ochrany byly nejen křišťálově čisté vody a členité pobřeží, ale především bohatý podmořský život. V každé vesnici je potápěčské centrum s půjčovnou potápěčské výstroje, ale také ploutví a šnorchlů, kajaků, loděk atd., a tak mohou movitější turisté obdivovat Cinque Terre i pod hladinou moře.
Jelikož jsem navštívil Cinque Terre na podzim a mému pobytu předcházelo dosti chladné počasí, které panovalo v celém Středomoří, nebyla voda už nejteplejší. Přesto jsem sebral odvahu, byť jen na nedlouhé šnorchlování u Riomaggiore. Udivilo mne velké množství ryb, také bylo možno pozorovat medůzy talířovky ušaté (Aurelia aurita). Při břehu jsem narazil i na malou chobotnici, která se při vyrušení schovávala pod velkým balvanem a po chvíli klidu z něj vyplouvala. Jednalo se nejspíše o chobotnici pobřežní (Octopus vulgaris). Společnost jí dělali při pobřeží krabi, průsvitné krevetky, hlaváči a různí měkkýši. Ptactvo na pobřeží reprezentovali pouze racci stříbřití (Larus argentatus) a ve Vernazze i domácí kachny pižmovky (Cairina moschata f. domestica) vykrmované turisty.
Vesničky se v minulosti kromě zemědělství orientovaly i na rybolov, zejména na zpracovávání sardinek. I dnes mají ryby nepostradatelné místo ve zdejší kuchyni.

Cinque Terre nabízí každému něco. Milovníka kultury a historie osloví malebné vesničky se svými starými přístavy a historickými budovami. Milovníka dobrého jídla a pití jistě uspokojí restaurace a vinárničky zdejšími specialitami, např. těstovinami s pestem, rybími specialitami či unikátním vínem. Romantické duše se budou procházet uzkými uličkami a sledovat nádherné západy slunce do moře. Milovníci moře si na své příjdou při šnorchlování, potápění, plavbě na lodi či kajaku nebo rybařině. Kdo chce poznat zdejší přírodu, vyrazí nejspíš do kopců, kde jej čekají lesy borovic a kaštanovníků setých, neprostupná macchie se svými stromovými pryšci, agávemi a opunciemi, nebo terasovité vinice s kamennými zídkami, které zde po stovky let v potu tváře budovaly generace vinařů a rolníků a vtiskly tak této krajině osobitý ráz. Během těchto výšlapů se mu naskytnou nádherné výhledy na moře, starodávná městečka i divokou přírodu strmých svahů padajících prudce do moře. Je mnoho důvodů, proč tento kout Itálie navštívit.

Prameny:
Arnold N., 2004: A Field Guide to the Reptiles and Amphibians of Britain and Europe. Harpers Collins, London
Bartoněk A. a kol., 1987: Itálie. Olympia, Praha
Cella A., 2009: Walking through the Cinque Terre. Turistický průvodce.
Diesener G., Reinchhof J., 1997: Obojživelníci a plazi. Ikar, Praha
Garms H., 1997: Rostliny a živočichové příručka k určování. Knižné centrum, Žilina
Kovařík F., 1998: Štíři. Madagaskar, Jihlava
Pokorný J., 1998: Stromy. Aventinum, Praha
Reinholf-Riehmová H., 1997: Hmyz a pavoukovci. Ikar, Praha
Sterry P., 2006: Fauna a flóra Středomoří. Svojtka & Co., Praha
http://www.cinqueterre.cz/
http://www.herp.it/
http://www.lacerta.de/
http://www.parconazionale5terre.it/
http://www.reptile-database.org/
http://www.tera.poradna.net/
http://www.ub.ntnu.no/scorpion-files/