Výjezd Francie 2009

Francií za koňmi – Haras du Mezeray Čtvrtek 10. září – na tento den byla naplánována návštěva francouzského hřebčína v Mezeray – Haras du Mezeray. Cestou zastavujeme v malebném městečku Vimoutie, kde se setkáváme s Patricem Renaudienem (emeritní šéf Syndicat es Eleveurs des Chevaux de Sang en France, toho času v důchodě), který nás pozval na oběd do místní hospůdky. Poprvé poznáváme, co znamená, dát si ve Francii menu: předkrm, hlavní jídlo s přílohou (většinou hovězí steak) a dezert. Během celé „obědové pauzy“ (díky všem chodům bezmála dvouhodinová) se dozvídáme zajímavosti o chovu koní ve Francii.

Francouzský systém dotací pro dostihový sport

V roce 2009 připadalo na 3500 chovatelů okolo 7000 chovných klisen. Je zde 600 hřebčínů, z nich 200 má chov anglického plnokrevníka jako hlavní činnost. Během roku ve Francii odchovají 5000 hříbat. Ve srovnání s ostatními evropskými chovy anglického plnokrevníka se tak řadí na třetí místo za Irsko se 13000 a Velkou Británii se 7000 odchovanými hříbaty ročně.
K nejzajímavějším na světě patří francouzský systém dotací pro dostihový sport, podporující koně domácího chovu. Chovatelské prémie jsou výborným motivačním prostředkem a existují již od dvacátých let 20. století. Pokud francouzská klisna odjede na připuštění za hřebcem mimo Francii a pak se s narozeným hříbětem ve stejném roce vrátí do 1. září a ve Francii zůstane až do 1. června následujícího roku, má právo na francouzský sufix = chovatel má nárok na chovatelské prémie. Z celkového počtu dostihů ve Francii je 20 % vypisováno pouze pro koně domácího chovu. Pro každého majitele je ovšem hodnotnější úspěch na poli mezinárodním, proto byla zřízena také prémie majitelská. Z dotací pro dostihy ve Francii je 35 % rezervováno pro koně vlastního chovu a 65 % dotací je volných, avšak z volných dotací ještě 21 % činí prémie pro umístění francouzských koní.

Hřebčín Haras du Mezeray

Na závěr vydatného oběda s velmi poutavým výkladem si dáváme desert a výtečnou kávu. Pomalu se loučíme s Patricem Renaudienem a přichází naše odpolední průvodkyně paní Christine Dutertre, se kterou se vydáváme směr Haras du Mezeray – francouzský výraz „Haras“ znamená hřebčín i hřebčinec.
Hřebčín Mezeray patří k nejznámějším ve Francii a my po příjezdu jen zíráme a nestačíme polknout. Areál je krásně udržovaný, sestříhané ploty, natřené ohrady, udržované pastviny – porost pastvin (dáváme dohromady znalosti ze školních lavic) – jílek, jetel, bojínek, kostřavy a aromatické byliny, všude na pastvinách přírodní zdroj vody v podobě rybníčků, který slouží především pro zavlažování, seno sami nedělají, ale pětkrát do roka pastviny sečou. O údržbu se zde stará čtyřicet lidí, včetně trvale pracujících zaměstnanců.
Historie Haras du Mezeray se začala psát v roce 1962, kdy Paul de Moussac – člověk s vášní pro dostihy a dostihové koně – koupil oblast okolo Mezeray. Pozemky o celkové rozloze 230 hektarů v překrásné přírodě severní Normandie se díky své poloze stávají ideálním místem pro odchov mladých koní. Po smrti Paula de Moussaca v roce 1995 pokračuje v tradici jeho syn Charles–Henri. Zachoval všechny předchozí aktivity, nově vybudoval reprodukční stanici a především získal partnerství s významnými členy mezinárodního dostihového světa.
V současné době se hřebčín stále věnuje chovu a odchovu hříbat, ale velmi důležitou aktivitou se stalo i předtréninkové centrum pro výcvik mladých koní. Ročci se zde nejprve učí chodit na dlouhých lonžích, následně jsou obsedáni a učí se naskakovat do cvalu na 1200 metrů dlouhé dráze. Později je čeká další důležitý bod výcviku, a to vstupování do startovacích boxů a příprava na dostihový ruch. Tento pozvolný, cílený a profesionální výcvik tak dělá z mladých koní psychicky vyrovnané a odolné koně, kteří se pak lépe vyrovnávají se stresovými situacemi. Cena za koně v předtréninku se pohybuje okolo 36 Eur za den, výcvikem se zabývá dvanáct až třináct lidí, kteří mají na starosti kompletní zajištění chodu střediska. Cena ustájení je 25 Eur za klisnu, 28 Eur za březí klisnu a 30 Eur za klisnu s hříbětem za každý den. Cena odpovídá kvalitě a péči.

Návštěva areálu s plemennými hřebci

Závěrečným bodem našeho programu v hřebčíně Mezeray byla návštěva areálu s plemennými hřebci. Pro rok 2009 nabízel hřebčín tři plemenné hřebce pro přirozenou plemenitbu, kteří mají vlastní oddělený areál s boxovým ustájením pětkrát šest metrů a malým předváděcím kruhem.
Prvním předváděným byl ryzý hřebec jménem Muhtathir (GB), který se narodil v roce 1995. Jako tříletý zvítězil ve dvou Pattern dostizích a jeho jméno se tak zařadilo mezi elitní společnost na další dva roky. V roce 1999 byl velmi úspěšný v G1 dostizích, například v Premio Vittorio di Capua v Miláně a v roce 2000 startoval úspěšně v G2 Premio Emiloo Turati na stejné dráze. Je vítězem G1 Prix Jacques le Maroka v Deauville a také šampionem starších koní ve Francii, Itálii a také ve Spojených Arabských emirátech. Jeho připouštěcí poplatek je 15 000 Eur. Startoval ve 23 dostizích, osmkrát zvítězil, třikrát se umístil. Celkem vyhrál $686,034.
Druhý hřebec – taktéž ryzák jménem Trempolino (USA). Hřebec narozený v roce 1984 je „veselým starcem“ a hvězdou stáje, která svým vítězstvím v Prix de l'Arc de Triomphe upozornila na tento hřebčín. I přes jeho věk nás fascinovaly jeho suché končetiny, pravidelný postoj, dlouhá pružná spěnka a pevná kopyta. Připouštěcí poplatek činí 5 000 Eur. Na svém kontě má jedenáct startů, čtyři vítězství, tři umístění, tři show. Za svou kariéru vydělal $1,388,517. V jeho rodokmenu můžeme pozorovat cílenou příbuzenskou plemenitbu (Nearco) za účelem rychlejšího ustálení požadovaných vlastností. Linie Norher Dancer patří ke světově nejvýznamnějším.
Posledním hřebcem hřebčína Mezeray je hnědák Ballingarry (IRE) narozený v roce 1999. Ze dvaceti dvou startů byl šestkrát vítězem a jednou se umístil. K nejvýznamnějším vítězstvím patří G1 Criterium de Saint–Cloud a ve třech letech vyhrál G1 Canadian International Stakes v Torontu. Svým majitelům vydělal $1,736,04. Tento hřebec je nositelem zajímavé „krve“.
Na závěr pro nás naše milá průvodkyně paní Christine Dutertre připravila malé občerstvení v podobě národního pití Cidre (zkvašený jablečný mošt s různým procentem obsahu alkoholu). Rozdala nám propagační materiály hřebčína, včetně kšiltovek se jménem jejich plemeníka Muhtathira. Opět odjíždíme s nádherným pocitem, plni nových zážitků a informací na ubytovnu. Cestou se opět zastavujeme v jednom z místních supermarketů a nakupujeme výborné místní sýry a vína na večerní „tiskovku“.
(Příště: Haras du Pin, Deauville)