Turakové – Musophagidae jsou samostatnou čeledí členěnou do šesti rodů Corythaeola, Corythaixoides, Crinifer, Musophaga, Ruwenzorornis, Tauraco, kteří se dělí na 23 druhů a tito mají 24 poddruhů. Může to být tak asi patnáct let, co jsem se na internetu poprvé setkal s ptáky, kteří se mi velmi zalíbili. Takových je poměrně mnoho. Protože jsem tyto ptáky neznal z přímého kontaktu a zjistil jsem, že se jedná o plodožravé ptáky a teritorium, ve kterém žijí je střed až jih afrického kontinentu, zařadil jsem si je do kategorie pro mne nedostupných ptáků.
Z důvodu nutnosti temperovaného zimoviště a jako plodožraví potravní specialisté se mně, coby chovateli bažantů, jevili z hlediska krmení a vytvoření vhodných podmínek pro jejich zdárný chov jako nedosažitelní. Přestal jsem o nich, jako o svých chovancích, reálně uvažovat. Nicméně v průběhu let se vzrůstající nabídkou různých druhů krmiv a ovoce v obchodech, jsem se myšlenkou o chovu těchto krasavců začal postupně opět zaobírat. Jelikož literatura vztahující se k chovu turak se u nás nevyskytuje a já bohužel kromě ruského, jiným jazykem nevládnu, hledal jsem informace pomocí překladače na internetu. Samozřejmě napadlo mě to, co bývá nejjednodušší: navštívit chovatele těchto ptáků, podívat se a načerpat nějaké praktické zkušenosti. Bohužel jsem nikoho takového neznal, a ani nikdo z mých přátel o žádném chovateli těchto krásných ptáků nevěděl. Proto jsem se dál věnoval chovu bažantů a turakové zůstali v mých chovatelských plánech snem budoucnosti. Asi před čtyřmi lety jsem dostal od přítele papouškáře, tak jak to u chovatelů při diskusích bývá zvykem, kontakt na chovatele, který prý chová téměř vše a má i několik druhů turaků. Kontakt jsem si uložil do telefonu. Po čase, když jsme na dovolené s manželkou pobývali v jižních Čechách, jsem si uvědomil, že jsem blízko zmíněného chovatele turaků. Po telefonické domluvě jsme ho navštívili a velmi příjemnou návštěvou strávili odpoledne. Pro mě však v okamžiku, když jsem stál před voliérou, ve které kromě jiných druhů ptáků byl i hnízdící pár turaka livingstoni, začala nová kapitola mého chovatelského života. Turaky jsem znal z fotek na internetu, ale nebyl jsem připraven na reálnou krásu těchto ptáků. Po té, co jsem livingstoni uviděl, věděl jsem, že jsem ztracen, a že tyto ptáky prostě musím mít. Při rozmluvě s jejich chovatelem, jsem se dozvěděl, že to jsou ptáci poměrně nenároční. Ke krmení používal granulované kompletní krmivo pro tukany a turaky, dále krmil směsí mnoha druhů čerstvého krájeného ovoce. Důležitá je čistá voda, ve které se rádi několikrát denně koupou.
Postupem doby jsem získal představu, jaká je situace v chovu turak u nás. V České republice se chovem turak nezabývá mnoho chovatelů a ti chovají především tři druhy turak: banánovce obecného a dva poddruhy turaka chocholatého t. persa. persa a t. persa bufoni. Letos se situace začala konečně měnit k lepšímu. Díky několika „chovatelským bláznům“, k nimž se řadím i já, bylo během posledních měsíců dovezeno ze zahraničí několik druhů turak: leucolophus a fischeri jsou novinkou v naších chovech, dále pak několik párů erythrolophus, leucotis, livingstoni, persa bufoni, persa persa. Zejména u posledně jmenovaného druhu je to dobrá zpráva, protože veškerá zdejší populace tohoto druhu je potomkem jednoho chovného páru, hrozí tedy příbuzenská plemenitba a tím i rizika z ní vyplývající.
Doufám, že k většímu rozmachu chovu turaků v naší zemi dojde s poznáním, že chov těchto ptáků není zdaleka tak náročný, jak se i mně kdysi dávno zdál. Tímto článkem bych chtěl přiblížit tyto nádherné ptáky široké chovatelské veřejnosti.
Turakové jsou ptáci, kteří mají několik zajímavostí. Jako jediní mají v peří barviva obsahující měď. Turacin zbarvuje peří červeně a turakoverdin zeleně na rozdíl od většiny ptáků, u kterých je barva peří způsobena různou strukturou peří a následným odrazem světla. Další zajímavost se týká nohy, vnější prst totiž může být dle potřeby otočen vpřed nebo vzad. To je velká výhoda při šplhání a skákání po větvích. Turakům chybí vole a při rozrušení dochází k vyvrhování potravy.
Co se chování týká, turakové jsou velmi zvídaví ptáci, kteří mohou časem zkrotnout a naučit se brát krmení z ruky chovatele. Nejsou to příliš dobří letci, ale jsou velmi hbití, obratně lezou a skáčí po větvích a velmi slušně dokáží běhat i po zemi. Proto chytání uniklého turaka není vůbec nic jednoduchého. Hlasové projevy je těžké popsat, ale nejsou hluční. Jsou to plodožraví ptáci konzumující širokou paletu ovoce, v menší míře listy, pupeny a částečně i hmyz. Ve zbarvení čeledi Corythaixoides a Crinifer převládá šedá a bílá a jejich domovinou jsou otevřené prostory savan a řídkých lesů. Čeledi Ruwenzorornis a Tauraco jsou zbarvené pestře a obývají džungli, čeledi Corythaeola a Musophaga obývají okrajové oblasti džunglí. Turakové jsou monogamní ptáci, kteří se mohou dožít poměrně vysokého věku, udává se až třicet let.
Mláďata vylíhnutá brzy na jaře mohou již v příštím roce zasednout, později narozená mláďata dospívají až druhým rokem. Turaka snáší jedno až čtyři, většinou však dvě vejce. Hnízdo připomíná hnízdo holubů a sestává z několika větviček. Inkubace trvá u rodů Ruwenzorornis a Tauraco 20 až 24 dnů, u rodu Musophaga 25 až 26 dnů, u rodů šedých Corythaixoides a Crinifer pak 26 až 29 dnů, u rodu Corythaeola 29 až 31 dnů. Vylíhnutá mláďata rychle rostou, jsou celá černá a asi po dvou týdnech opouštějí hnízdo. Rodiče je však ještě několik týdnů dokrmují, samostatní jsou asi po osmi týdnech. Turakové svou snůšku mohou opakovat i několikrát za rok. Jelikož u těchto ptáků nelze rozeznat pohlaví, zjišťuje se DNA testem, popřípadě endoskopií.
První úspěšný odchov turaků v zajetí docílil v roce 1915 Jean Delacour ve Francii u druhu T . persa bufoni. V roce 1929 se podařil první odchov v USA v Kalifornii u druhu T. leucotis donaldsoni.
Turakové, stejně jako tukani a někteří hmyzožraví ptáci, jsou velmi citliví na vyšší obsah železa v potravě. Železo je jako prvek pro organizmus nezbytné, část je vázána v hemoglobinu, tedy v barvivu červených krvinek. Nemoc, která vzniká jeho přebytkem, se nazývá hemochromatóza. Tato nemoc bohužel existuje i v geneticky vázané podobě. Přebytek železa, kterého se tělo nemůže efektivně zbavit, se ukládá v orgánech a nejvíce v játrech. Při dosažení kritických hodnot játra přestávají fungovat a vše končí smrtí postiženého zvířete. Smrt bývá nenadálá, bez příznaků. Choroba je v podstatě neléčitelná. Dá se jí předcházet podáváním krmiv s velmi malým obsahem železa. Dle některých studií má zelený čaj a pšeničné otruby pozitivní vliv na vyplavování železa z těla.
Několik let už jezdíme s přáteli chovateli bažantů do Nizozemí a Belgie načerpat zkušenosti a dovézt nové chovance do svých voliér. Jelikož tyto dvě země jsou chovatelské velmoci, obrátili jsme se na tamní chovatele a objednali si několik párů turaků. Potom jsme se pro ně vydali. Měli jsme možnost vidět různé přístupy k chovu. K vidění byly voliéry různých rozměrů. Malé voliéry od 1×3×2 m (š×d×v) až po 3×5×2 m i 1×10×2 m většinou zarostlé vegetací, které si turakové nevšímají a neničí ji. Zálety nemusí být příliš veliké, stačí i rozměr 1×1×2 m.Ve voliérách bylo vidět mnoho bidel, aby ptáci měli možnost skákat a šplhat. Pro hnízdo se dají využít různé misky ať už keramiky, plastu, pletiva či dřevěná bedýnka, popřípadě budka podobná rehkovníku.
Tok turak bývá někdy spojen s agresivitou samce, proto je ve voliérovém chovu dobré vytvoření podmínek pro možný únik samice. Například bujná vegetace nebo zavěšení větví neopadavých jehličnanů, aby se opticky voliéra předělila a umožnila únik, případně dutý kmen či trubka, kam se pronásledovaný jedinec může schovat. Důležité je i předkládání krmiva na dvě vzájemně mezi sebou neviditelná místa, aby pronásledovaný byl schopen nerušeně přijímat potravu a vodu.
Všichni chovatelé, které jsme navštívili, podávali jako základní krmivo Nutribird T 16, které obsahuje málo železa (85 ppm) a nadrobno krájené či strouhané ovoce chudé na tento prvek: jablka, hrušky, broskve, červený meloun, hroznové víno, banány, dále pak rýži a mrkev. Do této směsi přidávají vaječné míchanice od různých výrobců. Minerální ani vitaminózní přípravky pravidelně nepodávají.
Jelikož se jedná o ptáky z afrického kontinentu, zajímala nás teplota a podmínky zimování. Všichni námi navštívení chovatelé zimují ptáky při teplotách v rozsahu 5 až 10 °C.
Z těchto poznatků jsem tedy vycházel a svoje turaky krmím takto: základ je Nutribird T 16, dále nakrájené jablko a hruška, v poměru dvě jablka jedna hruška, smíchané se lžící vaječné směsi Uni Patee Premium od firmy Orlux, která má nízký obsah železa (méně než 70 ppm). Hroznové víno, banán a červený meloun podávám jako pamlsek při krmení z ruky. Turaky zimuji při teplotě 15 °C vždy jeden pár v kleci 60×150×65 cm (š×d×v). Ptáci si na malý prostor zimoviště zvykli poměrně rychle. Moji samečci fischeri i leucotis asi po týdnu brali krmivo z ruky, samičky jsou méně důvěřivé. Celkově se dá říci, že prospívají velmi dobře. Voliéry pro turaky mám o rozměrech 2×5×3 m a budu je chovat společně s bažanty.
Z výše uvedeného vyplývá, že nároky na chov a krmení těchto nádherných ptáků nejsou nijak značné a i v našich podmínkách se dají s úspěchem chovat. Proto věřím, že si turakové časem podmaní svou krásou další chovatele a přestanou být v naších chovech málo známou raritou.