Drozdík běločapkový (Cossypha albicapilla)

Drozdík běločapkový (Cossypha albicapilla) patří spolu s dalšími čtrnácti druhy drozdíků rodu Cossypha do čeledi drozdovitých. Tito drozdíci tvarem těla i způsobem života připomínají drozdy žijící na našem území, jejich zbarvení je však pestřejší a výraznější. Všichni drozdíci tohoto rodu jsou si svým zbarvením velmi podobní.

Popis

Ocas, břicho, hruď a krk mají v různých odstínech okrové až rezavohnědé barvy, křídla a hlavu mají zbarvené hnědočerně nebo hnědošedě, s nazelenalými či namodralými odlesky. Některé druhy se odlišují pouze umístěním a šíří bílých proužků na hlavě. Všichni zástupci rodu Cossypha žijí v subsaharské části Afriky. Nevyskytují se zde však plošně, ale pouze v určitých lokalitách, které se u jednotlivých druhů překrývají spíše výjimečně. Nominátní forma má na hlavě jasně bílou čepičku, zatímco forma východní má v čepičce černě lemované šupinky. Drozdíci žijí jednotlivě nebo v párech v hustém podrostu v okolí potůčků a řek. Žijí skrytě, ozývají se však velmi libozvučným zpěvem. Zpěv samců i samiček si je velmi podobný a nelze podle něj jednoznačně určit pohlaví. Rovněž velikostí, tvarem těla a zbarvením se samci od samiček téměř neodlišují. Potravu, kterou sbírají zejména na zemi, tvoří převážně hmyz. Drozdíci mají hnízdo vždy velmi pečlivě ukryto v polodutinách břehů nebo v nízkém porostu. Při sebemenším vyrušení hnízdo opouštějí a nezdržují se v jeho blízkosti. O hnízdění těchto ptáků v přírodě není mnoho známo. 

Výskyt

Drozdík běločapkový se vyskytuje pouze v úzkém pruhu táhnoucím se přes území Senegalu, Guineji a Mali, kde žije nominátní forma. Málo početná východní forma tohoto druhu pak žije jen na malém území na hranicích Keni a Etiopie.

Chov

Chovem drozdíků se u nás zabývá jen několik chovatelů a až na výjimky pocházejí dosud všichni v zajetí držení jedinci z odchytů. Posledním povoleným dovozem z Afriky, který se uskutečnil asi před pěti lety (Z. Laube), se do České republiky dostali tři druhy drozdíků rodu Cossypha (C. niveicapilla, C. heuglini a C. albicapilla). S největší pravděpodobností je v současné době v soukromých chovech a jedné zoo v České republice chováno pouze několik těchto krásných ptáků. V zajetí lze drozdíky držet ve dvou typech chovatelského zařízení, v celoročně vytápěných sklenících nebo v letních zahradních voliérách s klecovým zimovištěm. Náš pár drozdíků běločapkových je chován v celoročně vytápěném skleníku o rozměrech 10×2,5×2,5 metru, společně s několika druhy jiných neagresivních ptáků (kruhoočka, amadiny, květomilové, loričci). Voliéra, kterou protéká umělý potůček, je celoročně zarostlá velmi hustou vegetací. Ptákům je po celý rok předkládána velmi pestrá strava (několik druhů ovoce, granule pro plodožravé, směs pro hmyzožravé, živý hmyz, zrniny, nektar pro lorie). První pokus o hnízdění jsme zaznamenali až třetím rokem po importu, kdy se drozdíci pokoušeli o hnízdění opakovaně v průběhu celého roku. Pár si vždy postavil hnízdo na novém místě (ve větvích fíkovníků či skalních rozsedlinách). Samička do hnízda vždy snesla dvě tmavohnědá vajíčka, inkubace trvala 14 až 16 dní a mláďata se líhla postupně. Obě mláďata jsme však vždy 7. až 10. den po vylíhnutí nalezli uhynulá na zemi pod hnízdem. Dlouho jsme se domnívali, že je to způsobeno jinými druhy ptáků. Zvláště pár charmozínů papuánských trávil dlouhé chvíle velmi blízkým pozorováním ochmýřených mláďat. Situace se však opakovala i po přemístění charmozínů k novému chovateli. 

První úspěšně odchované mládě

O tom, že mláďata z hnízda vyhazují rodiče, nás utvrdila až zkušenost chovatele drozdíků šupinkových, u kterého jsou ptáci drženi samostatně v párech a dlouho se dělo totéž. Teprve koncem roku 2008, aniž by bylo v chovatelském zařízení cokoliv změněno nebo byla provedena změna v krmení, nastal zlom. Dvě mláďata, která opustila hnízdo asi 26. den, se rozlétla po skleníku. Rodičovský pár se o ně však zajímal jen krátce, přestal je přikrmovat a začal znovu hnízdit. Mladí drozdíci uhynuli v rozpětí 7 až 10 dnů po opuštění hnízda. Dle výsledků podrobné pitvy (včetně negativního parazitologického a bakteriologického vyšetření) to bylo pravděpodobně hlady. Rovněž další dva pokusy o hnízdění byly neúspěšné a několikadenní mláďata vždy z hnízda zmizela.Teprve na podzim tohoto roku byl pár úspěšný. Průběh tohoto hnízdění jsme však nezdokumentovali, neboť jsme jej ani nepostřehli. Pár zahnízdil v jedné z malých polobudek, umístěných ve velmi husté vegetaci a určených amadinám. Jednoho dne, jsme tak k našemu velkému údivu, mohli ve skleníku pozorovat první úspěšně odchované mládě drozdíka běločapkového ve společnosti starostlivých rodičů.