Paracas a ptáci guánových ostrovů

Poloostrov Paracas je 15 km dlouhý a 10 km široký výběžek pouštní krajiny uprostřed pacifických břehů Peru. V roce 1974 byl spolu s jižní přilehlou pobřežní oblastí vyhlášen národní rezervací. Poloostrov je proslulým archeologickým nalezištěm z předincké doby a je pojmenován podle indiánské kultury, která zde rozkvétala již před třemi tisíci lety.

Souostroví Ballestas

K poloostrovu Paracas přiléhá souostroví Ballestas. Tyto ostrovy, čnějící původně jen několik metrů nad hladinu oceánu, se do dnešní podoby utvářely tisíce let. Ostrovy jsou pokryty mnohdy až několik desítek metrů vysokou vrstvou ptačích výkalů. Tyto výkaly postupně mineralizují a vytváří se takzvané guáno. Guánové ostrovy se nacházejí ve velmi teplé (pouštní) oblasti, avšak voda, která je omývá, je chladná. Humboldtův proud přivádí na povrch studenou a na živiny velmi bohatou vodu z hlubších vrstev subantarktické oblasti. Chladnější a na minerální látky velmi bohatá voda umožňuje bujný růst drobných mořských řas, které dále tvoří potravu planktonovým živočichům různých velikostí, včetně velké biomasy garnátů a krevet. Tito korýši jsou pak potravní základnou pro obrovské množství sleďovitých ryb. Drobné ryby jsou hlavní potravou mnohasettisícových hejn mořských ptáků zdržujících se na ostrovech. Guánové ostrovy jsou místem jednoho z nejproduktivnějších potravních řetězců na světě. Guáno bylo po dlouhou dobu nejdůležitějším vývozním artiklem Peru. Na počátku 20. století se z jediného takového ostrůvku vytěžilo guáno za několik milionů dolarů. Nyní je těžba tohoto vysoce hodnotného a vysoce ceněného organického hnojiva výrazně omezena. Těžařům je vstup na ostrovy povolen jen každý sedmý rok, jinak je všem vstup na ostrovy přísně zakázán.

Velké množství ptačích druhů

Pozorování velkého množství ptačích druhů je možné z loděk, které se mohou k ostrovům přiblížit na vzdálenost několika desítek metrů. Milovníkům ptactva se pak naskytne nezapomenutelný zážitek. Mnohasettisícovými hejny terejů guánových a kormoránů guánových, kteří jsou největšími producenty guána, prostupují menší hejna kormoránů neotropických, kormoránů rudonohých a terejů modronohých. Skupiny pelikánů hnědých vysedávají na pobřežních převisech nebo se střemhlav vrhají pod vodu pro kořist. Čtyři druhy racků (chilský, páskovaný, jižní a šedohlavý) vyhledávají tato místa nejen kvůli potravě, ale i kvůli hnízdění. Dále zde žije ústřičník tmavý, kulík mořský západní, zoboun americký šedavý, buřník Garnotův či buřňáček galapážský. Nad ostrovy elegantně přelétávají faetoni proužkovaní a nádherné fregatky velkolepé. Na skalních výběžcích se líně kolíbají nejseverněji žijící tučňáci Humboldtovi (ještě trochu severněji žijí tučňáci galapážští).

Rybáci

Na ostrovech se vyskytují také tři druhy rybáků. Kromě rybáka chilského a jižního je to také rybák inka. Rybák inka je nejen nejkrásnějším, ale i nejvzácnějším druhem této čeledi. Na ostrovech hnízdí od září do listopadu. Jako jediný rybák však nehnízdí na povrchu, ale v norách vyhloubených ve zmineralizovaném guánu. Podobné nory si v guánu vyhrabává také buřník Garnotův. Pozorování rybáků inka shánějících potravu je úžasným zážitkem. Tak jako většina místních ptáků se živí hlavně garnáty a sardelemi ančovičkami, avšak s velkou oblibou tyto úlovky loupí jiným, zde žijícím živočichům. Je možné pozorovat hejna těchto rybáků kroužících nad hladinou a čekajících na vynoření lachtanů hřivnatých s čerstvě ulovenou rybou, kterou jim pak kradou přímo z tlamy. Na úplném konci potravního řetězce se zde nachází kondor krocanovitý. Tito ptáci krouží vysoko nad ptačími či lachtaními koloniemi a pátrají po zbytcích či mršinách. Často je možné pozorovat jejich temně červeně zbarvené hlavy, vyčnívající z vesměs černobíle zbarvené tisícihlavé kolonie producentů guána.