Odchov V únoru 2008 se mi podařilo sehnat registrovaný pár těchto krasavců. Poněvadž byli ptáci dovezeni poměrně pozdě, tak jsem si toho od nich moc nesliboval, už vůbec ne, že by mohli hnízdit. Protože s těmito ptáky jsem už nějaké zkušenosti měl z dřívějška, tak jsem na ně vyzkoušel triky, které působily na jejich předchůdce.
To v praxi znamenalo zvýšené dávky polozralých a klíčených semen a v neposlední řadě i živý hmyz. V polovině května byli hýlové přemístěni do venkovní voliéry o rozměrech 2×2×1 metr, ve které je zasazena tůje a černá borovice. Po stěnách voliéry jsou navíc rozmístěny větve borovice lesní. V těchto větvích byly vytvořeny kapsy pro hnízdění. Koncem května začali ptáci tokat. To byl pro mě první signál, že by hnízdění mohlo vyjít. Za necelé dva týdny od prvního páření postavila samice hnízdo, jehož základ byl tvořen ze slabých větviček břízy. Výstelka byla převážně ze sisalu a trošky králičích chlupů. Asi za čtyři dny se objevilo první vejce, plná snůška činila čtyři kusy. Po týdnu sezení jsem provedl první kontrolu a zjistil, že jsou všechna vajíčka oplozena. Po uplynutí inkubační doby se během odpoledne vyklubala první dvě mláďata. Zbylá dvě se proklubala následující den v dopoledních hodinách. Pět dnů probíhalo vše tak jak mělo, ale následující den při ranním krmení jsem na zemi našel jedno vyhozené mládě, které už bylo bohužel uhynulé. Odpoledne po příchodu ze zaměstnání jsem našel další mládě. Tímto veškeré mé naděje ochably a přestal jsem doufat v úspěch.
Osud ke mně byl však shovívavý a zbylá dvě mláďata byla odchována až k samostatnosti. V době odchovu byly hýlům dvakrát denně nošeny čerstvé plevely. Nejvíce byly oblíbeny pomněnky, kokoška, ptačinec. Z živočišných bílkovin jsem kromě mšic a mravenčích kukel zkoušel i vaječnou míchanici a sušený hmyz, ale bez úspěchu. Navíc si myslím, že by bylo záhodno hýly v době toku i během hnízdění více krmit, třeba pupeny, poupaty a výhonky – což je jejich přirozená strava. To vše se dá poměrně snadno zajistit a uchovat třeba zamražením. Potom by asi byla šance na početnější odchovy. Jsem ale rád, že se mi podařilo odchovat alespoň dva kusy, zvláště minulou, ne moc podařenou sezónu, protože každý doma odchovaný kus se ohromně cení. A pokud neodchováme hýly v České republice, tak nám nezbude nic jiného, než jezdit okukovat tyto krasavce na výstavy a burzy do zahraničí a bědovat nad jejich vysokou cenou.