Saský brüster
Jestliže jste si oblíbili rousné holuby, tak právě ve skupině rousných barevných holubů si většina z vás může najít svého favorita. Pro některé je to česká čejka, pro jiného česká lyska nebo ze zahraničních zástupců třebas saský brüster, neboli saský barevnoprsý holub, který od letošního roku zdobí také můj holubník.
Vzhled
Tento holub mne již před léty oslovil na velkých německých výstavách velmi kontrastní a ojedinělou kresbou, kterou blíže nespecifikuje ani minulý český sborník holubů, kdy na jinak proběleném holubovi je zbarvená hlava, krk a horní hruď. Když jsem počal sbírat nové informace o tomto plemeni, záhy jsem zjistil, že určujících znaků má saský brüster daleko více a jedná se tak o jedno z nejzajímavějších plemen celé skupiny barevných holubů.
Mezi největší zvláštnosti patří kromě kresby též vikvové oči při zbarvené hlavě, dále přítomnost genetického faktoru pencil, který v pozitivním i negativním směru modifikuje zbarvení a dále netradiční barevné značení. Samotný typ tohoto původního saského plemene je poněkud výraznější než u příbuzných plemen, s patřičným důrazem na šířku hrudi a krku. Dobře zaoblená hlava je vždy hladká, s typickým vysokým a širším čelem. Oči jsou tmavé, s úzkými a barevně nenápadnými obočnicemi. Tzv. tržené oči nejsou povoleny. Zobák je střední délky, u žlutých masový až světle rohový, u ostatních rázů tmavý až černý. Kompaktní a silný krk jednoznačně vyniká. Vychází ze široké, poměrně nízko položené hrudě. Záda žádáme dlouhá, široká a směrem dolů volně se svažující. Křídla jsou silná, široká a vždy dobře přilehlá. Ocas si přejeme dlouhý a dobře složený. Nohy jsou podkleslé, hustě a víceřadě rousné. Barevná škála je velmi omezená, podobně jako u plemen s kresbou sedlatou. Jádro tvoří holubi černí, modří, červení, v Německu označovaní výhradně jako hnědí, a strohý výčet uzavírají žlutí. Žlutí a červení (tzv. hnědí) jsou velmi intenzivního vybarvení, červená s výrazně metalickým leskem na hrudi. U modrých bylo docíleno světlého odstínu. Černí se vyznačují kvalitní lesklou barvou bez našedlého tónu. Rozhraní mezi bílým a barevným opeřením začíná mezi zády a krkem a dole prochází vodorovnou linií co nejníže v horní hrudi. Ostatní opeření v šatu dospělých je bílé až téměř bílé. U černých a modrých zůstává i po přepeření lemování v letkách, rousech, ocasu a kostřeci, které je povoleno a nesmí se trestat. Menší výskyt lemování zůstává i červeným a žlutým. Samci vylétnuvší z hnízda bývají zpravidla tmavší, holubice světlejší.
Exteriérové vady
Mezi nejběžnější vady saských brüsterů patří příliš malá a slabá postava, příliš vysoký postoj, nedostatečně intenzivní zbarvení, příliš vysoký zářez kresby na hrudi, příliš silné rámování, viditelné probělení nebo až bílá pera v zadní části krku nebo na hlavě, velmi tmavý zobák u žlutých, obzvláště u výletků a příliš krátké nebo nedostatečné opeření nohou. Při hodnocení se nejvíce zaměřujeme na celkový dojem, sílu těla, barvu, kresbu, opeření nohou, barvu očí a zobáku.
Brüster je sice v postoji podkleslý, ale nesmí se ani jednat o holuba ležícího na zemi. U supích per je důležitější než délka jejich hustota, aby nevznikaly mezery mezi nohama a podlahou. Supí pera by měla být též kratší než pera v rousech, která se nachází pod nimi, aby nenarušovala žádoucí tvar rousů. Během 20. století se hodně podařilo zvětšit šířku opeření v rousech a tím jejich celistvost, která je důležitější než samotná délka. Žádoucí je pevný a ucelený víceřadý rous, který vybíhá dopředu již od vnitřního předního prstu. Dnes už sotva narazíme na holuby s neopeřenými prsty nebo letkami delšími ocasu, ale nebylo tomu tak vždy.
Barevné rázy
Z hlediska genetiky se u všech rázů projevuje faktor penciled, který můžeme označit jako čárkovaný, lemovaný či šupinatý. Tento faktor známe v České republice u šupinatých hanáckých voláčů, českých bagdet a moravských pštrosů, kde způsobuje typické lemování na opeření křídelních štítů, ocasu, případně rousů. Jedná se o faktor recesivní, nevázaný na pohlaví. Jeho účinek na letkách, ocasu, případně rousech, potencuje spolufaktor undergrizzly, který je však založený dominantně. Saský barevnoprsý holub je zajímavý tím, že mláďata se rodí plnobarevná, po těle čárkovaná (šupinatá). S prvním pelicháním vzniká barevnoprsá kresba, kdy hlava, krk a horní hruď zůstávají vybarvené, a to dokonce tak intenzivně, že na těchto partiích nejsou vidět žádná probělená pera. Ostatní části téměř zcela vybělují, kdy u černých a modrých holubů zůstávají viditelně probarvené lemy letek, ocasu, kostřece a rousů a u žlutých a červených se jeví tyto plochy téměř bílé, jen s opravdu nepatrným lemováním v ocasu a letkách, přičemž křídelní štíty jsou zcela probělené. Lemování, způsobené s největší pravděpodobností dominantním spoluúčinkem faktoru undergrizzly, je méně intenzivní než u výletků a netrestá se.
Faktor pencil přináší sebou i větší výskyt tzv. rezu ve zbarvení holubů modré řady. Jedním z takových případů je černý šupinatý pštros s „rezavou“ šupinatostí, kterého jsem viděl nedávno v jednom brněnském chovu. U saských barevnoprsých se rez objevuje obzvláště u modrých a černých holubů, kde škodí zbarvení na hrudi. I po přepeření může zůstat ve vybělující části brüstera nějaké tmavé pero, velmi často s rezavým nádechem. Toto stačí jednou nebo dvakrát vytrhnout a pero probělí.
Již v úvodu jsem uváděl, že brüster je zajímavý tmavýma očima, místo běžných očí žlutooranžových nebo perlových. U některých brüsterů nadto vyvolává faktor pencil, analogicky k našim plemenům s tímto faktorem, tzv. tržené oči. U brüsterů není tato vada tolerována a postižení jedinci jsou již v mládí selektováni. Protože oči jsou tmavé, tržené oko se projevuje jinak než u našich plemen, které mají oči žlutooranžové. U brüstera vidíme jakoby kovový klínek.
Dříve měl černý ráz poměrně nevýrazné a hodně světlé zbarvení, modrý byl pro změnu načernalý a rozdíly splývaly. Dnes se podařilo docílit výrazné světle modré barvy a sametově černé. Černí holubi mají zelený lesk patrný po celé barevné ploše. U barvy označené za hnědou se jedná o intenzivně lesklou barvu červenou dominantní. Označení hnědá je geneticky nesprávné, ale přesto si chovatelé v Německu přejí tento ráz takto označovat i nadále. Že se jedná o červenou dominantní barvu, je přitom na první pohled zřetelné. Červená barva by měla být obzvláště čistá, intenzivní a rovnoměrná. Na hrudi červených má vyzařovat metalický lesk. Zobák u nich je tmavě rohový. U žlutých se jedná o rozředěnou dominantně červenou, kdy zobák je světle rohový. Pro žlutou barvu platí podobné vysoké nároky jako pro červenou, při zbarvení odpovídajícímu dukátu.
Chov náročný na čistotu
Chov je náročný na čistotu a vybavenost chovatelského zařízení. Jsou zapotřebí individuální sedačky, kde netrpí rousy, které během chovné sezóny raději zkracujeme. Odchov provází významná nevyrovnanost, kdy se dá použít k výstavním účelům jen zlomek odchovaných holoubat, ale ta všechnu snahu a péči vynahradí. V České republice nebylo toto klidné a zajímavé plemeno v posledních letech zřejmě chováno a ani v Německu nepatří mezi rozšířené holuby. Přesto, kdo s tímto plemenem jednou začne a vidí přeměnu šupinatých holoubat v kreslené dospělé jedince, u plemene již zůstává.
