Péče o štěně i psího dospěláka – 1. část

Učení se nových věcí není pouze výhradou štěňat. Pokud se stanete majiteli dospělého psa, kterého doposud nikdo nevychovával (např. z útulku), bude váš nový přítel potřebovat stejný přístup, jako by se jednalo o štěně. Musíte s ním začít takzvaně od začátku.

Některé chovatelské postupy a zásady jsou navíc stejné jak pro štěňata, tak i psí dospěláky. V tomto článku se vám proto pokusím přiblížit péči o pejsky každého věku.

Pelíšek

Psí pelíšek umístěte na klidné místo v pokoji, kde se přes den nejvíce zdržujete (většinou se jedná o obývací pokoj nebo kuchyň). Když váš čtyřnohý přítel spí, nerušte ho, pokud to není nezbytně nutné (také určitě nemáte rádi, když vás někdo budí ze spánku). Na noc můžete pelíšek přemístit do svého pokoje v případě, že chcete mít pejska stále u sebe. Obzvláště malému štěněti tak pomůžete překonat první noci v novém domově, kdy se mu stýská po jeho psí mámě a sourozencích. Pokud psa přes noc ve své ložnici nechcete, budete muset pár dní vydržet jeho naříkání za dveřmi a nepovolit. I tak ale doporučuji alespoň první dvě noci dělat štěněti společnost a teprve poté jej přivykat na „noční samotu“. V pelíšku štěněte by neměl chybět ručník či plyšová hračka s vůní jeho matky (domluvte se s chovatelem) a velice dobrým trikem, jak zmírnit stesk nového člena rodiny, je postavit k pelíšku tikající budík (připomíná štěňátku tlukot matčina srdce).
Pokud chcete mít psa přes noc venku či v kotci, zvykejte ho na tuto změnu postupně. Například do kotce mu dávejte nejdříve jídlo, aby si toto místo spojil s něčím příjemným. Umístěte mu do kotce co největší množství hraček a samozřejmě nikdy nesmí chybět čerstvá pitná voda. Nutno však dodat, že kotec by měl být dostatečně veliký a sloužit pouze jako chvilkové ubytování (maximálně na pár hodin), například když přijde návštěva s malými dětmi, které psa dráždí, pokud se bojíte, že pes ve vaší nepřítomnosti uteče, hlídání přes noc apod. Stejné pravidlo platí i pro klece, ale zde bych byla ještě „opatrnější“. V poslední době se toto téma dosti diskutuje a mnozí „rádoby chovatelé“ tvrdí, že delší pobyt v kleci psovi nevadí. Já jsem však přesvědčena, že zavírání psů do klecí je proti přírodě. Nejen, že v ní nemají dostatek místa a tím pádem přicházejí o možnost pohybu, ale mnohdy jim majitel zapomene dát do klece vodu, což je zdraví nebezpečné (hrozí dehydratace atd.). Pejsci se v kleci nudí, nemůžou si hrát a „migrovat“ po bytě. Umístění psa do klece bych pochopila pouze v případě cestování, pooperačního stavu, karantény apod. Dlouhodobé zavírání psa do klece bez skutečně vážného důvodu je považováno za týrání zvířete (viz. zákon České národní rady č. 246 / 1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Za vážný důvod se ovšem nepovažuje ničení vybavení pokoje, dělání loužiček na koberec a podobné „lotroviny“, které běžně štěňata (občas i dospělí psi) dělají. Vždy mějte, prosím, na paměti, že když milióny psů po celém světě dokázali jejich majitelé slušně vychovat bez použití klece, elektrických obojků a podobných drastických pomůcek, tak vy to při troše snahy a porozumění dokážete taky. Navíc pejsci přece nejsou roboti, tak musí trošku zlobit. Občas sice člověk musí mít při výchově malého uličníka opravdu pevné nervy (obzvláště v období „desítek loužiček“ a nebo psí puberty), ale věřte mi, že být trpěliví se vyplatí a přinese očekávané plody. U všech mých psů se mi to potvrdilo.

Nácvik hygieny

Od prvního okamžiku, kdy štěně (nebo „nevychovaný“ dospělý pes) přijde do nového domova, je nutné stanovit místa, kam bude moci chodit vykonávat svou potřebu, a začít jej trénovat automaticky dělat potřebu na tato určená místa. Jsou lidé, kteří nevěnují nácviku hygieny dostatek času a potom, když jim štěně čůrá na koberec, si myslí, že je hloupé. Stejně tak se mnozí domnívají, že stačí štěněti ukázat jednou či dvakrát správné místo na vykonávání potřeby, a potom jej nechají samotné doma celý den v přesvědčení, že si štěně toto místo pamatuje. Oba tyto případy jsou samozřejmě mylná představa. Štěně musíme brát jako nové malé dítě v rodině a vše mu trpělivě vysvětlovat a učit jej. Navíc je třeba si uvědomit, že stejně jako malé dítě, potřebuje i štěně častěji vykonávat svou potřebu, tzn. každé dvě až tři hodiny.
Bezprostředně po každém probuzení vezměte štěňátko na vámi určené místo, dejte mu čas a mírně opakujte „čurej“ (nebo jiné vámi zvolené slovo), abyste ho stimulovali a postupně se naučilo, co po něm chcete. Když štěně vykoná potřebu na správné místo, hodně jej chvalte, popř. odměňte jeho oblíbenou dobrůtkou. Když štěně přistihnete vykonávat potřebu na nesprávném místě, řekněte mu „fuj!“, ale nekřičte na něj. Rovněž máchání čumáčku v loužičce je velice nesprávný postup (praktiky našich prababiček). Pokud štěně nepřistihnete přímo při činu (najdete starou loužičku), nikdy jej netrestejte dodatečně, jelikož si už nepamatuje, co provedlo, a nevědělo by s jakým prohřeškem si má okřiknutí spojit. Mnoho lidí se domnívá, že když psa dodatečně potrestají, a pes na ně upře svůj provinilý pohled, tak ví, za co je trestaný – to je ovšem velký omyl – pejsek pouze takto projevuje svou podřízenost a strach, ale neví, s čím si má vaše výčitky spojit.
Vezměte vaše štěňátko ven, popř. na jiné vámi vybrané místo:
• po každém probuzení (i krátkém zdřímnutí),
• po každém jídle a pití,
• pokud „zmateně“ pobíhá po pokoji (hledá vhodné místo pro loužičku),
• po velkém rozrušení (vzrušení ze hry apod.),
• po dlouhotrvajícím žvýkání hračky.

Můj tip: po příchodu štěňátka do vaší domácnosti umístěte na podlahu dvě čurací dečky (možno zakoupit v obchodě se zvířecími potřebami nebo v lékárně – inkontinentní podložka) – jednu v blízkosti pelíšku štěňátka, druhou k vchodovým dveřím. Jak již zde bylo zmíněno, štěně čůrá každé dvě až tři hodiny a tak může použít tyto dečky, když nebudete doma, či nezaregistrujete jeho náznaky, že potřebuje jít ven. Po několika dnech odstraňte čurací dečku v blízkosti pelíšku a ponechte pouze tu u dveří. Pokud má štěně jiné oblíbené „čurací místo“, umístěte tam druhou dečku, tu u dveří však vždy ponechte. Až štěně udrží potřebu delší dobu, odstraníte i dečku u dveří a pejsek už bude chodit pouze ven. Co je ale důležité, vždy přednostně učte štěně chodit dělat potřebu ven, dečky by měly sloužit pouze pro tzv. „krizové případy“, když nejste doma, či nezachytíte náznaky pejska, že chce ven. Štěně musí mít vždy možnost jít ke vchodovým dveřím (nebo dveřím na zahradu), protože při dobrém vedení bude v budoucnu čekat před těmito dveřmi, když bude potřebovat vykonat potřebu. Pokud máte více vchodových dveří, zvolte pro venčení pouze jedny, abyste pejska při nácviku hygieny nepletli. Pokud čurací dečky používal již chovatel, vezměte si od něj jednu použitou, štěňátko tak dříve pochopí, kde může v novém prostředí dělat potřebu.
Pokud za sebou ještě nemá štěně třetí očkování, nechoďte s ním na místa, kde se vyskytuje větší množství psů, mohlo by se nakazit při setkání s nemocným psem. Ideálním řešením je v tomto případě vlastní zahrada, dvorek nebo jiné klidné odlehlé místo.
Když je chladné či deštivé počasí, nebuďte se štěňátkem dlouho venku, mohlo by vám nastydnout (štěňata jsou stejně choulostivá jako malé děti).

Stravovací návyky

Vaše štěňátko by mělo mít pravidelný stravovací režim, tzn. mělo by být pokaždé krmeno ve stejnou dobu a na stejném místě. Tento pravidelný režim má potom kladný vliv i na rychlé pochopení výuky hygieny (po každém krmení se jde dělat potřeba ven).
Do šesti měsíců věku by mělo jíst štěně čtyřikrát denně (např. v 8.00, ve 12.00, v 16.00 a ve 20.00), minimálně však třikrát denně (pokud vám pracovní vytížení neumožňuje krmit čtyřikrát denně). Granule můžete malým štěňatům vlhčit vlažnou pitnou vodou nebo drůbežím vývarem (bez soli). Od šesti měsíců, a stejně tak i v dospělosti, je vhodné psa krmit dvakrát denně. Někteří chovatelé sice doporučují krmit psa pouze jednou denně (obvykle večer), ale mně se více osvědčilo krmení dvakrát denně (ráno a večer), protože pejsek se tolik nepřejídá, je během dne více pozorný a na procházkách neobíhá hladově popelnice. Nutno však dodat, že pes by měl mít vždy po jídle klidový režim (nejlépe dvě hodiny), aby mohl potravu bez problémů strávit. Obzvláště u velkých plemen hrozí riziko torze (obrácení) žaludku, pokud po nakrmení vyvíjí větší aktivitu.
Pokud od počátku krmení uběhlo patnáct minut a štěně má ve své misce stále granule, ale už o ně nejeví zájem, jídlo mu odeberte. Kdyby mělo štěně ještě hlad, granule by během této doby již dávno snědlo. Nikdy však pejska do jídla nenuťte. Pokud však pozorujete, že má problém jíst, či jídlo celý den odmítá, kontaktujte svého veterináře.
Štěňata i dospělí psi rádi loudí u stolu, když jíme, nikdy jim však nedávejte lidskou stravu, která je pro ně nevhodná (sladká či kořeněná jídla, cibule apod.), jelikož byste jim tak mohli způsobit zažívací problémy. Rovněž nikdy nekrmte psa drůbežími, rybími, králičími a dalšími podobnými kostmi, jsou pro něj nebezpečné. Zmíněné kosti mohou vašemu čtyřnohému příteli propíchnout střevo a tak způsobit vážné zdravotní problémy. Tyto případy jsou dosti časté, např. poměrně bezpečně vypadající kuřecí kosti se kousáním lámou a vznikají z nich velice ostré štěpiny. Pokud však přece jen chcete dopřát pejskovi okusování kostí, dejte mu větší ovařenou hovězí kost nebo mu kupte speciální žvýkací kosti ve zverimexu.
Váš kamarád musí mít samozřejmě k dispozici 24 hodin denně pitnou vodu – štěňátkům ji dvakrát až třikrát denně měňte, aby byla čerstvá.
Štěňatům i dospělým psům je vhodné čas od času přimíchat do granulí vařené nadrobno nakrájené kuřecí maso s vařenou mrkví. Nejenže to psi milují, ale navíc to obohatí jejich jídelníček a zpestří stravu. Štěňátkům můžete takto vylepšovat jídelníček např. dvakrát až třikrát týdně. Stejně tak dávejte psovi kousek tvrdého sýra, vařený žloutek, kousek jablka (tyto vhodné dobroty mohou sloužit i jako odměna). Hovězí maso některým pejskům nevadí, jiní ale po něm mají alergické či průjmové reakce. Naopak však mohu doporučit maso rybí, které psům velice chutná a je zdravé (pozor na kosti, nutno pečlivě vybrat, či zvolit rybu bez kostí). Z rybího a jehněčího masa se skládá mnoho psích diet. Pro naše čtyřnohé přátele jsou naopak velmi škodlivé uzeniny, cibule, různé sladkosti a obzvlášť čokoláda.
Pokud krmíte kvalitními granulemi, které pejskovi vyhovují, tak je neměňte, pokud to není nezbytně nutné, tzn. pokud na ně nemá alergickou reakci, průjem, soustavně je neodmítá nebo po nich nehubne. Psí žaludek si zvykne na druh jídla, kterým krmíte, a pokud měníte často značku granulí, či dokonce střídáte granule s vařenou stravou, tak pejskovi způsobujete zažívací problémy. V takových případech navíc psí žaludek nedokáže plně využít všechny živiny, vitamíny a minerály obsažené v potravě, protože se musí stále přeorientovávat na nový druh krmení. Jak již jsem se ale zmínila, přimíchání kuřecího masa do granulí, či vhodný pamlsek, nejsou vůbec na závadu (právě naopak).
Dalším velice důležitým bodem je skladování granulí. Nejlépe je vždy kupovat takové balení, aby jej pejsek po otevření do jednoho měsíce snědl. I v tomto případě je však vhodné přesypat část granulí do dobře uzavíratelné nádoby, ze které budete ubírat jednotlivé porce, a granule dle potřeby do nádoby doplňovat. Pytel se zbytkem krmení nenechte větrat, nýbrž ho dobře zavřete a zafixujte např. izolepou. Pokud z ekonomických důvodů kupujete větší balení granulí, striktně dodržujte tato pravidla, protože v případě špatného skladování dochází ke žluknutí krmiva, ke ztrátě aroma, znehodnocení obsažených vitamínů a dalších látek (stejné jako u lidských potravin).
Granule kupujte co nejkvalitnější (pokud možno tzv. superpremiové). Obzvláště výživa štěňat je velice důležitá – co se zanedbá v raném mládí, těžko se už potom dohání, a určitě je lepší investovat do kvalitního krmení, než později do veterinářů.