Kříženci moji i jiní

O chovu kříženců lze říci, že je vždy jaksi druhořadý. Musí probíhat buď souběžně s chovem kanárů anebo, jako to je u mne, neoddělitelně s chovem evropských nebo dalších pěnkavovitých druhů. V mém případě k úspěchům dochází obvykle spontánním způsobem, někdy bez přičinění a jindy zase třeba za podpory.

Kombinace atraktivních rodičů

Pokud je chov kříženců záměrný, jsou obvykle vybírány kombinace atraktivních rodičů, kteří zaručují také atraktivní potomstvo, tedy líbivé nebo neobvyklé křížence. Mluvím především o barvách. Zpěv kříženců je druhořadý a lze jej ostatně ovlivnit. Chov kříženců kvůli líbivému zpěvu, třeba s konopkou, není sice nepravdou, ale přece jen patří už do minulého století. Mezi vizuálně atraktivní rodiče kříženců patří především stehlík nebo hýl. V případě toho druhého však je křížení obtížné a málokdy úspěšné. U nás odchovával pravidelně křížence hýla se stehlíkem přítel František Masařík z Uherského Hradiště, totéž se zdařilo také příteli Jaroslavu Hamzovi z Prahy, možná že i dalším. S konopkou jsou kříženci hýla také krásní. Zdařili se v Prostějově příteli Karlu Sládkovi nebo Rostislavu Hassovi. Za jednu z největších rarit považuji v historii českých kříženců potomka pěnkavy a hýla, kterého odchoval přítel František Cetkovský, rovněž z Prostějova. Pro úplnost, všichni shora uvedení vzpomínaní ptáci byli prezentováni na výstavách.

Křivka

Vedle barevných kombinací jsou přitažlivými pro křížení také ptáci jinak mimořádní, například křivka. Zdá se, že jakýkoliv partner je pro ni nevhodný. Způsobem chování, postavou a třeba i hnízdní biologií. Přesto jsou ve světě představováni její kříženci nejen s hýlem, konopkou, zvonky, čečetkami (včetně mutačních), ale i se stehlíkem, mozambickým zvonohlíkem a dokonce s ohnivým čížkem. Přítel Petr Podpěra právě v souvislosti se situací uvedenou v závěru tohoto článku zmiňuje, že odchov křížence křivky patří k vrcholům chovatelského kouzelnictví. Nikdy u nás takový kříženec ještě vystaven nebyl. Ani v mém případě se nepodařil tento kousek napoprvé. Na obrázku je nejdříve samotný sameček (obr. 1) a potom celý pár křížence naší křivky a hýla mexického (obr. 2).

Čečetky

Čečetky jsou v mém chovu velmi oblíbené. Není divu, že se občas množí i s jinými partnery. Za nejužívanějšího partnera v chovu kříženců je považován tradičně kanár. Ale v případě čečetek toto křížení je málokdy úspěšné. U mne to je už dost stará historie, což dokazuje také kvalita jejich obrázků. Na jednom z nich je přírodně zbarvený sameček s červenou hrudí (obr. 3). Podařilo se mně odchovat křížence i se saténovým kanárem samcem. Na obrázku vidíte téměř bílého červenookého křížence s náznakem červené lipochromové barvy (obr. 4). Saténoví kříženci byli v jisté době oblíbeni, přestože šlo o samičky, které nezpívaly. Vyvažovaly tento nedostatek na svou dobu velmi neobvyklým zjevem. Měl jsem takovou světlou samičku i z křížení kanára s konopkou, ale tu na fotografii nemám. Se stehlíkem se čečetka páří snad ochotněji než s kanárem, ovšem výchova takových potomků je náročnější. Bude-li otcem stehlík, pravděpodobně páření bylo jeho jediným projevem a podílem na úspěchu. A při páření opačném, je výchova mladých náročná přinejmenším stejně, jako odchov stehlíků. V Anglii pro křížení upřednostňují čečetku středoevropskou, (C. f. cabaret) pro její výraznou červeň, kterou je schopna přenést i na své potomky. Na obrázku mého odchovu to zrovna patrné není, protože si prohlížíte ptáka v prvním roce života, kdy nebyl ještě vybarven (obr. 5). Tentýž kříženec pak v druhém roce života a za vhodné asistence chovatele, která spočívá v přísunu červeného barviva, je nesrovnatelně líbivější. Je to však obrázek ptáka z chovu přítele Petra Malinského (obr. 6). Pro mne vůbec jsou velmi přitažlivé severské příbuzné naší malé čečetky středoevropské. Nemám na mysli čečetku zimní, ale vzácnější čečetku bělavou (C. hornemanni). Sama nemá tak výraznou červeň a je to patrné i z výsledku totožného páření – tedy se stehlíkem (obr. 7). V minulosti se někdy čečetka nazývala také čížek březový, zatímco normální čížek byl čížek olšový. Opravdu mají k sobě velmi blízko, takže i jejich křížení je poměrně jednoduché. Nemůžeme však od takové kombinace očekávat po stránce barev více, než od samotných rodičů (obr. 8). Totéž lze říct i o kříženci čížka se zvonohlíkem (obr. 9). Také kříženců čečetky se zvonkem jsem dosáhl, byl však vychován jen jeden pták – bohužel samička (obr. 10). Nedávno mi někdo přenechal křížence odchovaného v hnízdě čečetek. Kříženec to byl jednoznačně. Ozýval se jen jako čečetka, a tak trvalo nějakou dobu, než jsem nabyl jistoty, že otcem je zvonohlík (obr. 11). On je zvonohlík, vůbec nevím proč, nedoceněným partnerem v chovu kříženců s kanárem. Jedině jeho kříženci jsou jistě plodní a bylo by poměrně snadno možné odchovat různé barevné i další variety zvonohlíků. Na obrázku je tzv. modrý kříženec zvonohlíka s dominantně bílou kanářicí (obr. 12). Od doby, kdy se u nás konal světový šampionát, nemohu zapomenout na překrásné a skoro neuvěřitelné křížence čečetky s hýlem. Snad se mi ještě i tohle někdy podaří. Dalším v pořadí z odchovaných ptáků je kříženec čížka se stehlíkem, rovněž stejný případ nevybarveného ptáka (obr. 13). Protože bych vás o představu správného zjevu nechtěl ochudit, opět jsem použil fotografii dvouletého exempláře Petra Malinského (obr. 14). Mutační ptáci mohou být velmi inspiračním zdrojem při chovu kříženců. Z archivu vytahuji obrázek křížence izabelového čínského zvonka s kanářicí (obr. 15). Spontánně k páření došlo v případě štěpitelného zvonka a normálního stehlíka, výsledkem je isabelová kříženka (obr. 16). Jiný štěpitelný zvonek se v mém chovu zapletl zase se samičkou hýla mexického. Nemohu říct, že vzniklý lutino pták by se mi zvlášť líbil, škoda, že jsem jej alespoň pořádně nevyfotil (obr. 17). Mexický hýl v mém chovu zdaleka nedosahuje takové přízně jako třeba čečetky, přesto je to z hlediska křížení velmi vděčný objekt. Kupodivu se mi nepodařilo právě tyto dva druhy zatím dát úspěšně dohromady. Jsem ale přesvědčen, že dosavadní neúspěch lze přičítat jen náhodě. Kříženci mexického hýla se stehlíkem jsou zajisté krasavci. Pohyby mají elegantnější, i temperamentem převyšují stehlíka a zase naopak jsou méně obhroublí než mexičtí hýlové. Stejně i hlasový projev, kromě neodbytné vytrvalosti, spojuje jen příjemné aspekty obou rodičů. Líbivost stehličího zpěvu s melodičností i hlasitostí zpěvu mexického hýla (obr. 18).

Jubilejní zhodnocení

Většinu uvedených odchovů jsem odbyl jednou větou. Nezaslouží si to, obvykle je zvykem každý případ popisovat individuálně a spojovat jej s patřičnou slávou a důrazem na mimořádnost úspěchu i schopnosti chovatele. Mnou uvedený přehled je jen malým zlomkem ukázky celé škály dalších možností a kombinací krásné tradice a odbornosti. Může však být považován také za jubilejní zhodnocení této nadstavby mého chovu eurofauny. Před deseti lety se na stránkách Fauny někteří aktivisté pokoušeli o postavení chovu kříženců mimo zákon. Logiky v tom bylo málo a já z radosti nad tím, že tehdy rozum zvítězil, se s vámi dělím i o praktickou část této, v celém světě oblíbené chovatelské disciplíny.