Evropské ptactvo – průběh hnízdní sezóny 2008

Rád bych se s vámi podělil o zkušenosti s chovem evropského ptactva, které jsem získal v průběhu roku 2008. Evropské ptactvo chovám v šesti chovných boxech o rozměrech 2×2×1 m. Voliéru jsem společně s kamarádem dokončil před minulou zimou. Použili jsme ocelové jekle různých průměrů, žárově zinkované pletivo, palubky tloušťky 12 mm, desky a krytinu Onduline. Stavba nám zabrala docela dost času, několik víkendů.

Stehlík a hýl

Ukázalo se, že je problém sehnat kvalitní a zdravé ptáky z čeledi pěnkavovitých, nakonec se to však podařilo. Všechny jedince jsem získal jako jedince odchované v péči člověka, tedy jedince odchované v zajetí, od stejně odchovaných rodičů. Podařilo se mi získat dva páry stehlíka obecného (Carduelis carduelis), jeden pár hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula) a jeden pár čížka lesního (Carduelis spinus). Prioritou se pro mě stal stehlík a hýl. Jak jsem se postupně dostával k více informacím o jejich chovu, zejména z internetu, poznal jsem, že jde o druhy, které se v kleci těžko odchovávají, i když například u čížka je odchov v kleci možný. Ptáky jsem nakoupil ihned po skončení prací na voliéře, v listopadu 2007 a na chov jsem je začal připravovat už v zimě. Celou zimu tito ptáci strávili venku v boxech, pouze boky voliér jsem zakryl dvojitým igelitem, protože průvan ptáci nesnáší. Ihned jsem je rozdělil po párech na box. V boxech je spousta zelených větví, hlavně borovice, smrk a různé tuje. Na zem používám říční písek, lesní hrabanku a obyčejnou hlínu. Dno voliér je třeba často obměňovat a důkladně čistit. Musí být čisté a suché, zvláště hýli jsou velice náchylní na kokcidiózu.

Nezávadné naklíčené krmení

V každém boxu je velké krmítko, je to rovná plocha asi 40×40 cm, asi ve výšce 160 centimetrů od země. Výhodou je, že co se týče krmení, nemusím vůbec vstoupit do voliéry a ptáky můžu nakrmit zvenku. Ptáky krmím směsí zrnin pro evropské ptactvo, původem zejména z Belgie a z Holandska. Dále kupuji značkové vaječné směsi a několik druhů míchám dohromady. Do směsi přidávám bílou perilu, trochu máku a co nejvíce klíčených semen, např. slunečnici, řepku a niger. Je nutné se vyvarovat plesnivění během klíčení, podávat jen nezávadné naklíčené krmení. Zbytky odstraňuji tentýž den. Jejich neodstranění je zejména v létě pro ptáky dost nebezpečné. Podávání směsi jsem přizpůsobil jednotlivým ročním obdobím. V zimě jsem tuto směs podával jedenkrát až dvakrát týdně, na jaře častěji a začal jsem přidávat i moučné červy. Co se týče např. octomilek nebo larev zavíječů voskových, také jsem to zkusil, ale zařídit si prosperující chov tohoto hmyzu je poměrně náročné, zejména z časového hlediska. K mé radosti se ukázalo, že to ani není třeba. Vystačil jsem s hnědými a zelenými mšicemi, které jsem sbíral zejména na mléčích, růžích a bodlácích. Zejména stehlíci a čížci tuto pochoutku opravdu uvítali a vždy se hned slétali k natrhaným rostlinám, jejichž stonky byly plné mšic. Vodu dávám zásadně jeden den odstátou, s přídavkem různých preparátů firmy Aquamid. Používám například Acidomid, občas přidám několik kapek jablečného octa, kousek česneku apod.

Návštěva kuny

Všichni ptáci byli celou zimu ve formě, přežívali bez problémů a velice rádi se vystavovali v zimě vzácnému sluníčku. Zjara začali pilně prozpěvovat. Bohužel jsem se musel vypořádat s jiným problémem, a to s návštěvou kuny. Finanční úspora v podobě jednoduchého pletiva se ukázala býti omylem. Kuně nedělalo problém ptáky v noci „pobláznit“ a přes jednoduché pletivo je usmrtit. Takto jsem přišel o samičku stehlíka a samičku čížka. Bylo nutné udělat druhé pletivo, nemínil jsem přijít o zbytek ptáků. Stalo se to koncem dubna, ptáci se už postupně dostávali „do heku“, a o to víc mě tato ztráta mrzela. Bohudík se mi podařilo získat nové jedince a ještě navíc jeden pár zvonohlíka zahradního. Moc jsem si toho od takto pozdě koupených ptáků nesliboval. Postupně jsem přidával spoustu zeleného krmení. Snažil jsem se o menší porce, zato však o pestrost stravy. Je to náročné, když člověk odpoledne co odpoledne „lítá“ po lese a po lukách s kýblem a zahradními nůžkami. Ale u nás v Čechách je to asi stále podmínkou a nezbytností, pokud chceme ptáky odchovat, na rozdíl od chovatelů v Itálii nebo Belgii, kde tyto ptáky, navíc v krásných barevných mutacích, odchovávají ve větších klecích a nabídka všeho potřebného pro odchov je tam mnohem širší než u nás. Nám musí stále vypomáhat samotná příroda. Ptákům jsem nosil větve třešní (zejména hýlům), bodlák kadeřavý, krvavec toten, květy mléče rolního a drsného, pcháč obecný, kokošku pastuší tobolku, ptačinec žabinec, odkvetlé květy pampelišky, semínka kopřiv, ostropestřec, divoké proso a prakticky všechno, co ptáci ochotně berou a nijak jim nemůže ublížit. Zkusil jsem prakticky všechno, na co jsem v přírodě narazil a ptáci sami rozhodovali, jestli ve sběru té či oné rostliny budu pokračovat nebo ne.

Obrat v chování

Obrat v chování ptáků jsem zaregistroval až v červenci. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se ptáci začali živě zajímat o hnízdní materiál. To se stalo, když bylo několik dní a hlavně nocí velice teplo. Přestože už od jara divoce poletovali a honili se, o stavební materiál do této doby nejevili zájem. Brzy začali se stavbou hnízda všechny páry, až na hýly. Samec sice pilně krmil samici a bylo pro mne velkým zážitkem sledovat jeho tok, který probíhal zásadně na zemi. Bohužel u samice se začali objevovat první příznaky vážného onemocnění, podle všeho šlo o kokcidiózu. Kokcidoózu způsobuje prvok (kokcidie), který je specifický pro jednotlivé druhy ptáků. K nakažení dochází z trusu nemocných kusů, krmivem či vodou. Projevuje se průjmy, ztrátou čilosti, nechutenstvím a následným úhynem. Nepomohlo ani okamžité přeléčení sulfacoxem. Nejprve jsem přišel o samici a následně bohužel i o samce.
Ostatní ptáci brali na stavbu hnízda takřka vše předložené, specialitou stehlíků se stala vyčesaná bílá ovčí vlna, která mi nahradila vlnu z topolů. Čížci a zvonohlíci dali přednost mechu a hlavně brali žlutohnědé sisálové vlákno zakoupené na ptačí burze.

Odchov

Jeden pár stehlíků postupně postavil čtyři hnízda, jak do hnízdního košíčku, tak volně do větví. Až po dokončení čtvrtého hnízda snesli čtyři vejce, která jsem neodebíral. Hnízdo bylo ve větvích borovice u zadní stěny voliéry, asi ve výšce 1,8 m. Dvě vejce byla oplozená. Vylíhla se dvě mláďata, jedno jsem okroužkoval kroužkem 2,8 mm, druhé jsem okroužkovat nestačil. Ptáci mladé přestali krmit a mládě uhynulo. První, starší mládě, jsem podložil pod kanářici, která seděla na svých vejcích. Vejce jsem odebral a v hnízdě nechal jen stehlíka. Ochotně se jej ujala a zdárně odchovala.
Druhý pár stehlíků postavil pouze jedno hnízdo, ve větvích smrku na přední straně boxu, také ve výšce 1,8 m a snesl pět vajec. Vajíčka jsem pro změnu odebíral. Už když jsem zjistil, že je oplozeno všech pět vajec, měl jsem velkou radost. V jeden den se vylíhlo pět mladých a všechna byla zdárně odchována. Hnízdo jsem kontroloval každý den, stále jsem čekal nějaké nepříjemné překvapení, ale nic takového se nestalo. I kroužkování proběhlo bez problémů, samici kroužky vůbec nevadily. Odchov všech pěti mladých považuji za výborný výsledek, zvláště s ohledem na moji nezkušenost.
Co se týče čížků, tak ti dali přednost výhradně kanářím hnízdním košíčkům. Postavili dvě hnízda, a to na pravém boku boxové voliéry. Snesli čtyři vajíčka, všechna byla oplozená. Vejce jsem také odebíral. Vylíhla se čtyři mláďata, jedno, to nejmenší, těsně před kroužkováním zemřelo. Příroda je v tomto nekompromisní, ale asi spravedlivá. Ostatní tři jsem okroužkoval, samice to bez problémů přijala. S kroužkováním bývá často u čížků problém, nebyl to však můj případ. Mladí čížci mají velice rádi semínka bílé perily, kterou upřednostňují před čímkoli jiným. Oproti mladým stehlíkům a zejména zvonohlíkům jsou poměrně dost krotcí.
Zvonohlíci postavili také dvě hnízda, pro stavbu si vybrali korunu uřezané tuje, kterou jsem připevnil v zadní kryté části boxu. Snesli pouze tři vajíčka, která byla oplozena, ale jedno vejce vyhodili nebo možná vypadlo z hnízda. Vylíhla se tedy dvě mláďata, která byla úspěšně okroužkována a odchována.
Veškeré údaje, to znamená osvědčení o vzetí do evidence (rodiče), důkladný popis jednotlivých hnízdění a fotodokumentaci jsem zaslal na Krajský úřad Olomouckého kraje, Odbor životního prostředí. Vše musí být doručeno do třiceti dnů od narození mláďat! Nyní již mám na všechny odchované ptáky toto osvědčení vyřízené. Podotýkám ještě, že je velice důležité kroužkovat odchované ptáky originálním, nesnímatelným kroužkem odpovídající velikosti, ne například kroužky určenými pro kanáry!
Odchovy nebyly nějak početné, snad kromě stehlíků, ale jsem velmi rád, že se mi podařil odchov od všech druhů. Příští sezóna bude mnohem náročnější, chci se navíc pokusit ještě o odchov křivek, konopek, hýlů, mutačních zvonků a čečetek. Každý druh má svá specifika a je třeba věnovat spoustu času a píle tomu, aby chovatel rozpoznal a porozuměl všemu, co který druh vyžaduje a v čem se vzájemně liší.