Dekování koní – ano nebo ne?
Tato otázka není vůbec postavená dobře. Zde totiž nejde o to, zda koně dekovat nebo ne, ale spíš ve kterých situacích je dekování lepší, než nechat koně pouze v jeho vlastním kožichu. Záleží na konkrétních podmínkách i na konkrétním koni, co nakonec bude nejlepším řešením. Zkusme si tuto problematiku shrnout, aniž bychom se stavěli striktně na stranu dekujících nebo nedekujících.
Zdravý kůň dokáže spokojeně žít v prostředí, kde teploty výrazně klesají pod bod mrazu. V mnohém může vděčit své vlastní „dece“, kterou si nosí stále na sobě a která mu dokonale „zhoustne“ právě na zimu - zimní srsti. Ta se skládá ze dvou typů chlupů – dlouhých, pevných pesíků s funkcí „nepromokavé membrány“ a kratší, jemné a husté podsady, která slouží jako „vatování bundy“. A co navíc – srst je velmi přizpůsobivá deka. Když je zima, stáhnou se svaly zvané vzpřimovače chlupů, chlupy se postaví. Z povrchu těla koně neustále uniká teplo. To ohřívá vzduch, který zůstává zachycený mezi vzpřímenými chlupy. Díky tomu je zimní srst koní velmi dobrým izolátorem; teplo nepustí dále do ovzduší a zároveň brání proniknutí studeného vzduchu ke kůži a ochlazování těla, které by mohlo být smrtelné. Pokud je naopak tepleji, chlupy se přiloží ke kůži, slehnou, množství izolujícího vzduchu zachyceného v nich se sníží na minimum a kůň může buď nasávat teplo ze slunečních paprsků nebo se v případě přehřátí ochlazovat. Kromě toho je zimní srst bohatá na tuky, které ji chrání před promoknutím a ještě více zvyšují její izolační vlastnosti.
V Kanadě kdysi prováděli výzkum, který zjistil, že tělesná teplota zdravých a dobře živených koní začala klesat při pobytu v prostředí -15 °C. Pak, aby nebyli podchlazení nebo nezačali hubnout, bude třeba jim pomoct. Nejlepší, co můžeme udělat, je poskytnout koním přístřešek, větrolam nebo jinou podobnou formu ochrany před nepříznivým počasím – už toto samo o sobě dokáže snížit ztráty tepla až o 20 %, protože koně chrání před větrem a deštěm, které dokážou proniknout zimní srstí až ke kůži. Dále je vhodné koně přikrmovat, v první řadě kvalitním senem, které zvýší aktivitu střevních bakterií, při níž se uvolňuje o to více tepla. Třetí (a většinou tou nejzažší) možností je zlepšit izolaci těla koně; jinými slovy dát mu deku.
Proč vlastně chceme, aby koním bylo „teplo“?
Důvodů je hned několik. Za prvé kůň, kterému je „zima“, bude na své zahřátí, čili udržení tělesné teploty, spotřebovávat energii ze svých tělesných zásob. Jinými slovy bude hubnout. U obézních koní to problém jistě nebude, u koní, kteří byli před zimou „tak akorát“, už však úbytek hmotnosti může znamenat ztrátu tělesné síly a horší pracovní výkony a náročnější jarní návrat do kondice. Pokud se bude i přes všechnu snahu tělesná teplota koně snižovat, můžeme očekávat velký nápor na imunitu. Takový kůň pak bude náchylnější na různé infekce, především na virová onemocnění dýchacích cest. Samozřejmě nelze zapomínat i na wellfare … Zatímco ojedinělé „třesavky“ mohou jinak zdraví a dobře živení koně přestát bez problémů, dlouhodobější zima už na ně může mít negativní dopad.
Ale vraťme se zpět k tématu: Kdy přistoupit k dekováním, pokud k němu vůbec přistoupit? Jakou deku zvolit? Je třeba si totiž uvědomit, že ve chvíli, kdy na koně položíte deku, přebíráte na svá bedra určitou část zodpovědnosti za jeho zdraví a pohodlí, protože ho tím oddalujete přírodě. Pokud jednou začnete s pravidelným dekováním, musíte počítat s každodenním rozhodováním, jak velkou izolaci kůň zrovna potřebuje a musíte být připraveni koně pravidelně kontrolovat a možná i několikrát denně ho „převlékat“.
Pojďme se nejdříve podívat, jaké známe druhy koňských dek a k čemu se používají:
1. Odpocovací (dopocovací) deky. Jsou to volné, tenké deky, v současnosti většinou fleesové, jejichž úkolem je odvádět pot z povrchu těla koně po práci, urychlit jeho uschnutí a zajistit po práci postupné ochlazování. Dávají se jen na krátkou dobu a jakmile navlhnou, je třeba je sundat a v případě potřeby vyměnit za další suchou odpocovací deku.
2. Deky proti hmyzu. Mají za úkol chránit koně před hmyzem ve výběhu. Většinou jsou ušité z odolné síťoviny, která ho může dokonce i trochu ochlazovat během horkých letních dnů.
3. Výstavní deky. Jejich účelem je „zkrášlit“ koně na výstavách, při dekorování apod., často jsou na nich loga sponzorů nebo jméno stáje. Někdy slouží i k ochlazování koně po soutěži.
4. Promokavé deky. Tenké deky slouží především k ochraně koně před prachem nebo blátem ve výběhu, pokud jsou zateplené (stájové termodeky), dávají se na oholené koně do stájí. Rozhodně nejsou vhodné pro koně do výběhu během chladných či deštivých dní, nechrání je dostatečně před deštěm a sněhem.
5. Nepromokavé deky. Jejich důležitou vlastností je právě schopnost do různé míry odpuzovat vodu. Dnes se vyrábějí ze speciálních membrán a díky tomu jsou prodyšné. I ony mohou být jen lehké, ty pak slouží jako pláštěnky v relativně teplejším počasí, nebo různě zateplené, až po poctivé zimní výběhové deky.
Kdy dekovat?
Důvodů, proč na koně dát deku, je skutečně hodně. Podívejme se, v jakých případech bychom si mohli na deku vzpomenout a nebo ji dokonce použít:
1. Extrémní nepřízeň počasí. Pokud není k dispozici přístřešek či jiné chráněné místo, může se stát, že bude vhodné dekovat i jinak zdravé a aklimatizované koně. Obvykle se bude jednat o extrémně nízké teploty (například pod -15 °C), ve větrném či deštivém počasí může kůň trpět chladem i při mnohem vyšších teplotách. Chladný vítr je velkou výzvou pro termoregulaci každého koně, protože „rozfoukne“ chlupy husté zimní srsti a „odvane“ teplý vzduch z povrchu koňského těla a tím ho soustavně ochlazuje. Nepříjemný až nebezpečný je i chladný vytrvalý déšť, který „uplácne“ izolační vrstvu chlupů, namočí ji, dostane se na kůži a ochlazuje ji. Takové počasí, byť by bylo kus nad nulou, je horší, než suchý mráz nebo sníh, které dokážou zdraví aklimatizovaní koně snadno zvládat. Sníh napadá na dlouhou zimní srst, aniž by pronikl dovnitř ke kůži. Naopak slouží jako další izolační vrstva. Pokud chcete chránit koně před větrem a deštěm, použijte nepromokavé deky, aby látka nenasákla a nepustila vlhko k tělu.
2. Staří nebo nemocní koně. Ti jsou bohužel často ve stavu, kdy mají problém udržet dobrou termoregulaci a s ní i svoji tělesnou hmotnost. Mohou mít nekvalitní srst a nebudou schopni se před zimou dostatečně „vykrmit“, aby měli dobrou izolaci i zásoby energie na „přitápění si“. Dalším aspektem je i omezená pohyblivost takových koní, protože pohyb je jednou z metod, jak se zahřát. U těchto koní proto může být dobré sáhnout po kvalitní venkovní dece, odpovídající konkrétním teplotním i povětrnostním podmínkách. Myslete však na to, že nedostatečně zateplená deka může být pro koně ještě horší, než kdyby neměl na sobě nic, protože málo izoluje a svojí hmotností položí chlupy a omezí i jejich izolační schopnost.
3. Koně přivezení z teplejších oblastí. Než si tělo koně „zvykne“ na chladnější podnebí či počasí, může to trvat až tři týdny, kdy může být vhodné ho chránit dekou aspoň v extrémním počasí. Podobně na tom mohou být i koně, kteří byli zvyklí na život v poměrně teplé stáji, do výběhu příliš nechodili a nyní se jejich majitelé rozhodli je dát na pastviny. Pokud je nepřestěhovali ještě před začátkem podzimu, může se stát, že si již tento rok nevytvoří kvalitní zimní srst a bude proto vhodné je aspoň částečně chránit dekami. Nejhorší jsou v tomto případě prudké výkyvy teplot, často spojené s větrem a deštěm, které mohou znamenat velkou zátěž i pro koně zdravé a běžně pobývající venku. Lze jim v těchto nepříznivých dnech pomoct dobrou nepromokavou dekou.
4. Stájoví koně. Pokud se kůň dostane do výběhu jen na pár hodin (a někdy ani ne denně) a zbytek dne stráví v teplé stáji, nebude pravděpodobně schopen vyrovnat se s nižšími venkovními teplotami či počasím, které by aklimatizovaný kůň zvládal bez problémů. I zde může pomoct vhodná deka.
5. Oholený kůň. Toto je kapitola sama o sobě. Koně se na zimu holí většinou proto, aby mohli stále trénovat či závodit, aby se během práce nepřehřívali, nepotili, aby po práci příliš dlouho neschnuli. Někdy je důvodem i upravenější vzhled, jak to mohou vyžadovat pravidla či zvyklosti různých výstav nebo soutěží. Oholené koně nebo koně chované v teplých stájích je obvykle třeba dekovat v prostředí, kde je teplota nižší než 15 °C, popřípadě při větru a dešti.
6. Aby koni nenarostla teplá zimní srst. Někdo koně neholí, ale ze stejných důvody se snaží zabránit růstu huňaté srsti. Koním začíná růst zimní srst už v létě, po letním slunovratu, a to dekováním nelze změnit. V době, kdy na koně dáme poprvé deku, aby „nenasrstil“, už zimní chlupy prorůstají kůží na povrch. Teplota prostředí, tedy i teplota pod dekou, však může ovlivnit kvalitu a délku zimní srsti – ta bude kratší a jemnější, jako by kůň žil po celou dobu v teplých krajích. Obvykle se začíná na koně dávat lehká deka na noc, když teplota klesne pod 10 °C.
7. Průvan ve stáji. Stáj pro koně by měla být prostá průvanu; pokud tomu tak není, a pokud koně nelze přestěhovat jinam, lze ho chránit dekou. Tento stav by měl být ale dočasný a vyžaduje co nejdříve jiné řešení.
8. Kůň se třese. Jsou situace, kdy se dočasně zadekuje kůň s horečkou, svalovými problémy (myopatie) či jinak nemocný nebo podchlazený. Určitě je lepší koně zadekovat a dát ven v případech, kdy prodělává infekci dýchacích cest a pobyt ve stáji by jeho stav jen zhoršoval.
9. Aby se kůň neumazal. Je jednodušší sundat deku i s bahnem, než čistit odolný krunýř přímo ze srsti …
Kontroly jsou nutné
Jakmile jednou začnete koně dekovat, musíte ho pravidelně kontrolovat. Pro majitele či ošetřovatele je to velká zodpovědnost, protože nevhodná deka může napáchat hodně škod.
Už při výběru deky je třeba myslet na její velikost. Malá deka může koně odřít, především na plecích, kohoutku, hrudníku a kyčelních hrbolech. Velká deka zase bude klouzat a v extrémním případě se do ní může kůň zamotat. Rozhodně malá nebo velká deka mu jistě nebude příliš pohodlná a neumožní mu nenucený pohyb. Správnou velikost můžete poznat například podle toho, že několik centimetrů pod kořenem ocasu strčíte mezi deku a záď koně bez problémů čtyři prsty. Pásky okolo zadních nohou musí být natolik volné, aby s každým krokem nestahovaly deku dozadu (a tím nedřely na hrudi), ale zase ne tak volné, aby kůň do nich mohl zachytit nohu. Je třeba brát ohled i na správný tvar; deka nemá nikde odstávat, tlačit či škrtit. I když jste vybrali dobře, denně kontrolujte, zda kůň není odřený, nebo nemá pod dekou zpocená místa. Je-li to možné, je dobré nechat koně během teplých dní bez deky, aby si kůže „odpočinula“ a „nadýchala se“.
Kontrola má také za úkol zjistit, zda se kůň pod dekou nepřehřívá. Dejte pod deku ruku, kůň má být pod ní suchý a akorát teplý. Pokud se pod ní potí, potřebuje tenčí deku - nebo žádnou. Přehřátí ani zpocení nejsou dobré pro zdraví koně, mohou urychlit prochladnutí a zvýšit vnímavost koně na infekce. Je proto potřeba mít doma celý arzenál dek, od lehkých pláštěnek přes stájové deky až po nepromokavé deky různé „tloušťky“ vhodné pro pobyt ve výběhu při různých teplotách.
Nabízí se pak otázka: Není skutečně lepší zajistit koni jinou ochranu před nepřízní paní Zimy, nejlépe ho dostat na podzim do dobrého výživného stavu a kondice a od konce léta ho mít navyknutého na pravidelný pobyt venku?
