Dugong dugong

1. část. Dugong dugong je velký mořský savec, který je společně s kapustňáky jedním ze čtyř druhů třídy Sirenidae. Je to jediný živoucí zástupce čeledi Dugongidae, jeho nejbližší příbuzný Hydrodamalis giga byl vyhuben loveckými výpravami v 18. století. Je to jediný zástupce sirén, který žije ve vodách minimálně třiceti sedmi zemí napříč Indo-Pacifikem, přestože většina dugongů žije v severních vodách Austrálie mezi Shark Bay a Moreton Bay. Dugong je jediný mořský striktní býložravec.

Jako všechny moderní sirény má dugong zavalité tělo bez hřbetní ploutve a zadních končetin a místo, aby se pohyboval manévrováním pádlovitých předních končetin se spíše pohybuje celým tělem. Dá se lehce rozlišit od kapustňáků podle ocasu, tvarově připomínající delfíní. Má také unikátní chrup a lebku. Dugong je velmi závislý na mořské trávě, jako na zdroji výživy a je tak omezený na příbřežní habitaty, kde trávy rostou. Největší koncentrace dugongů bývá v širokých mělkých chráněných oblastech, jako jsou zátoky, mangrovy a závětrné strany velkých příbřežních ostrovů. Jejich čenich je ostře zaoblený, adaptován pro spásání mořské trávy a jejich kořínků. Dugong byl loven po tisíc let hlavně pro maso a olej, jeho lov měl také pro mnohé civilizace kulturní význam. Jejich rozšíření je velmi zredukováno a roztříštěno. Mnoho recentních populací je blízko vyhynutí. Na seznamu IUCN je označen jako VE (vurnelable to extenction). Je také na seznamu CITES. Kvůli dlouhé době života a pomalé reprodukci jsou dugongové velmi citliví na lidskou činnost. Dugongové jsou ohrožováni samozřejmě i jinými faktory např. bouřemi, parazity a přirozenými nepřáteli – žraloky.

Etymologie a taxonomie

Dugong byl poprvé popsán Müllerem v roce 1776 jako Trichechus dugong, člen rodu kapustňáků, předtím definován Linném. Později byl Lascepedem označen jako dugong a později zařazen do vlastní čeledě definovanou Grayem a podčeledě Simpsonem. Slovo „dugong“ je odvozeno z tagalogštiny, které bylo předtím převzato z Malajského ,,duyung“, obojí znamená ,,mořská dáma“. Jiná známá jména jsou mořská kráva, prase nebo velbloud.

Anatomie a morfologie

Tělo dugonga je velké, proudnicovitého tvaru, s hubenou hladkou kůží, která má krémově šedou barvu. Při narození je světle krémová a s věkem tmavne dorzálně a laterálně do tmavě hnědé až tmavě šedé. Tělo je řídce pokryto krátkými chlupy. Dugong má pádlovité přední končetiny, které mu pomáhají v pohybu a při krmení, zatímco ocas zajišťuje vertikální pohyb. Prsní bradavky jsou hned za předními končetinami, stejně jako u slonů. Stejně jako amazonský kapustňák nemá dugong na končetinách nehty. Na rozdíl od kapustňáků, zuby dugongů nerostou neustále. Mají dva kly (špičáky), které rostou zezadu až do puberty, nejdříve se objevují u samců. Samičí kly pokračují v růstu zezadu, objevujíc se někdy později v životě po dosažení základu premaxilly. Zubní vzorec je 2033/3133. Jako ostatní sirény má dugong velmi neobvykle pevné dlouhé kosti a žebra, která obsahují malé množství dřeni nebo žádnou. Tyhle těžké kosti, patřící mezi nejhustší ve zvířecí říši, tak mohou dugongům pomáhat udržet se na mořském dně. Dugongové jsou obecně menší než kapustňáci (kromě amazonského kapustňáka), dorůstají do průměrné dospělé velikosti kolem 2,7 m a váhy 200 až 300 kg. Jen zřídka dospělci přesáhnou velikost tří metrů, samice přitom mají tendenci být větší než samci.

Rozšíření

Dugong obývá území ve třiceti sedmi zemích světa tropických a subtropických oblastí. Zbývající populace dugongů jsou velmi redukovány, přestože dříve pokrývaly celý Jižní Pacifik a Indický oceán. Dřívější rozšíření asi odpovídalo rozšíření druhů mořských trav, kterými se živí. Hlavně skupinám Potamogetonacea a Hydrocharitacea. Velké skupiny jsou v dnešní době k vidění v okolí Velkého Bariérového útesu v Austrálii (v Shark bay) a na jihu Nové Guinee. Před rokem 1970 byla velká populace i v Mozambiku a Keni. Menší populace je v Palau. 22. ledna 2003 byl jeden jedinec nalezen při pobřeží Tanzánie. V Rudém moři v Marsa Alam také žije několik kusů, dále na Filipínách a v Malajsii. Zbývající dugongové v Perském zálivu jsou ohroženi americko – iráckým konfliktem, protože se ropné skvrny dostaly do zálivu. Veškeré informace o rozšíření jsou získávány většinou z nalezených mrtvých zvířat v sítích, z několika málo spatření a z vyprávění rybářů. Informace jsou proto značně neúplné.
(Pokračování příště.)