Je to už hodně dávno, co jsem si opatřil pár barnardů límcových. Jednalo se o formu Bernardius semitorguatus, česky barnard límcový větší. Splnil se mi tím dávný sen, navíc to byl pár, který dobře odchovával.
Později jsem koupil další nepříbuzný pár barnardů límcových, který si rychle zvykl v novém prostředí. Umístil jsem ho do suché skleníkové voliéry, dostatečně světlé, s rozměry 2,5×1×2,40 m (dך×v), která byla úzkým oknem spojena s výletovou voliérou 4×1×2 m (dך×v). K hnízdění jsem připravil hnízdní budku z prken o základně 35×35 cm a výšce 150 cm, jejíž vletový otvor měl šířku 12 cm. Na vnitřní stěně budky pod vletem byl ze silnějšího pletiva natažen žebříček, který měl ptákům usnadňovat vstup a výstup z hnízdní kotlínky. Kontrolu budky usnadňovala dvířka přístupná z obslužné chodby. Oba partneři se dobře snášeli. Začátkem dubna jsem odstranil z vletového otvoru plechovou destičku. Nyní se chování páru od základu změnilo. Sameček byl vůči samičce agresivní, ale ne nebezpečný, a proto nebylo nutno pár přemístit. Brzo se všechno zklidnilo, samička snesla čtyři vajíčka a inkubace začala.
Všechna čtyři vajíčka byla oplozená a za dvacet jedna dnů se vylíhla mláďata, která oba rodiče dobře opatrovali. Denně jsem dával vaječnou míchanici, která obsahovala tyto složky: šrot kukuřičný, pšeničný a ječný, mleté ovesné vločky, dětské piškoty, minerálie, stopové prvky a vitamíny řady B, dále bílé pečivo namočené ve vodě a dobře vymačkané, aby směs byla vlhká, ale sypká. Střídavě se přidávaly další proteiny (vařené vejce, eidamský sýr, odtučněný tvaroh nebo odtučněné mléko v prášku). Pamatováno bylo na zelené krmení, především kadeřavou kapustu, kterou jsem stříhal na drobné kousky. Kontrolu budky jsem prováděl jen letmo, abych samičku příliš nerušil. Když bylo mladým třicet dnů, všiml jsem si, že dvě mladé mají nápadně lesklé peří na ohbí křídel. Proto jsem je vyndal z budky na světlo a zde jsem zjistil, že dvě z mláďat mají opeření modré barvy místo zelené. Bylo to pro mne velice příjemné překvapení, o to větší, že se tenkrát mohlo jednat o první světový odchov. Kontaktoval jsem známého německého odborníka a publicistu W. de Grahla, aby mi řekl svůj názor. Odpověděl mi obratem, že mám pravdu. Tehdy byli v Německu modří jen barnardi červenočelí. Jejich modré zbarvení ale nebylo tak výrazné modré, mělo nádech dozelena. Moji barnardi byli úspěšně odchováni, ale zanedlouho se jeden smrtelně zranil, což měla na svědomí přítomnost toulavé kočky. Zbylí tři mladí byli brzy soběstační.
V následující chovné sezóně, ihned jakmile jsem otevřel hnízdní budku, začal sameček samičku rozhodně intenzivněji než v roce minulém pronásledovat. Doufal jsem, že se všechno po snesení vajec uklidní, ale byl to můj krutý omyl. Dřív než došlo k hnízdění a snůšce, našel jsem samičku mrtvou s vykousnutým mozkem. Ihned jsem si sehnal náhradní samičku, již chovu schopnou, které sameček ukousl celou nožku. Další pokusy s tímto útočníkem jsem již vzdal.
Z modrého barnarda se stal statný sameček. Po přepeření měl všechna pera modrá. Tam, kde je sameček přírodně zbarvený tmavozelený, bylo peří tmavomodré, světle zelené zbarvení nahradilo peří světle modré. Čelo a límec nebylo žluté, ale bílé. Když dospěl sameček do pohlavní dospělosti, dal jsem mu za partnerku zelenou samičku, ale ptáci nenašli vůči sobě žádný očekávaný kontakt. Tok samečka byl takřka k nepoznání a trval navíc jen několik dnů. Rozhodl jsem se proto dát samečkovi několik samiček, aby si vybral. Marně! Po delší době se už zdálo, že mám spolehlivé partnery. Sameček často tokal po dobu čtyř až pět týdnů dnů velmi intenzivně, samičku krmil pravidelně a dokonce se pokoušel o páření. Konečně došlo ke snůšce, ale vajíčka nebyla oplozená, proto sem je ihned z budky odebral. Přes všechny pokusy ke druhé snůšce nedošlo. Byl jsem přesvědčen, že všechno negativní okolo hnízdění měl na svědomí sameček.
Na podzim sameček uhynul. Po vyšetření veterinářem bylo zjištěno, že jeho pohlavní orgány jsou zakrnělé, a proto není schopen samičku oplodnit. To byl konec mých nadějí na odchov modrých barnardů límcových.