Ve dnech 21.–23. listopadu 2008 se v Pražském veletržním areálu v Praze – Letňanech uskutečnila celostátní výstava drobného zvířectva s mezinárodní účastí, jejíž součástí byla pestrá expozice 2367 okrasných holubů celkem 91 plemen, doplněná o několik klubových prezentací. Nejvýznamnější přehlídka roku 2008 byla obeslána ze dvou třetin domácími vystavovateli a z třetiny chovateli z jiných států, konkrétně z Německa, Maďarska a Slovenska, v menším počtu přijeli i Rakušané.
Protože se celostátní akce uskutečňují každým rokem a systém vystavování i organizace zůstává takřka totožný, zaměřím se ve svém příspěvku na ty skutečnosti, které jsem v Letňanech vnímal jako nové. Není překvapující, že největší změny zaznamenalo plemenné rozložení, které bylo díky mezinárodnímu obeslání výrazně pestřejší, zejména v části věnované rejdičům. Výstavy se aktivně účastnilo sice menší množstí, zato však převážně těch nejaktivnějších českých chovatelů, což se v konečném důsledku pozitivně projevilo na kvalitě zvířat. Ze zahraničí byla dodána spíše jen prodejná zvířata, v tomu odpovídající úrovni. Část našich holubářů se pokusila obhájit nebo získat tzv. plemenný chov, což je tradiční přehlídka osmičlenných kolekcí vypovídající o úrovni chovatelovi vyspělosti. Jaké tedy byly novinky v porovnání s předchozími akcemi v Lysé nad Labem?
Úvodem jsme shlédli malou ukázku slovenského národního plemene piešťanského obra ve svém původním rázu černého tygra. Tento užitkový holub si hledá cestu do zahraničí, k čemuž může přispívat také rozšiřování jeho barevných rázů a větší důraz na typičnost. Následovali další zástupci původního masného plemene mondénové hned ve čtyřech rázech a díky zahraniční účasti se v dobrém světle předvedli texani, u nichž jsou vlivem rodobarvosti zbarvené jen holubice. O hlavní slovo se přihlásili moravští pštrosi, kteří se pyšnili větším počtem rázů než na nedávné speciální výstavě. Dodáno jich bylo dokonce 312. Velmi kvalitní zástupci se vyskytovali mezi všemi hlavními rázy, nejvíce snad mezi žlutými, kteří byli mohutní, s pěknými hlavami a obočnicemi, avšak často měli pozvedlé rýdováky. Velkým překvapením bylo bohaté zastoupení běloocasých pštrosů, vesměs skutečně líbivého držení těla a ocasu. Nejtypičtější pštrosi mě zaujali právě žádoucím typem s výše položenou hrudí, širším postojem, svažující se zadní partií, prošlechtěnou hlavou i barvou. U většiny z rázů se našli zástupci, kteří měli žádoucí vyšší čelo a je na umu našich chovatelů, aby se jim podařilo tuto přednost rozšířit mezi ostatní pštrosy. Nebylo by na škodu dále zapracovat na eleganci plemene, obzvláště zkracovat nepřirozeně mohutná záhlaví, zvětšit délku krku (bez ohryzku), u tzv. variet určitě zkrátit zadní partii a zešířit oblasti hrudě i hlavy. Slezští barevnohlávci byli mnohdy příliš dlouzí, ale byli vystaveni ve všech rázech. Barevností zaujali stříbrní rysové v šupkatém vzorku. V téměr stovce gigantů nad jiné vyčnívali jedinci s mohutnější šířkou hlavy a zobáku a s výborně tvarovaným ozobím i utaženým opeřením. Američtí výstavní a poštovní holubi nebyli dodáni v žádoucí kvalitě, což se nedá konstatovat o některých NVH, u kterých bylo hlavní devizou dobré utváření klenby hlavy, zobák a ozobí. Vysocí NVH s dlouhým krkem a vyšším postojem jakoby zmizeli. Benešovští holubi se v původním zbarvení nedokázali prosadit, o to více vyčnívali bílí s mimořádnými hlavami a obočnicemi, pak černí, červení a žlutí, kteří měli na rozdíl od pštrosů velmi líbivou klenbu hlavy (harmonické čelo, temeno a záhlaví). Třešničkou na dortu byli vyrovnaní lahore, jejichž postavy a čistá kresba byly mimořádně povedené a právem se řadili k dominantám holubářské části.
Díky zahraničním vystavovatelům jsme viděli velmi pěkné kariéry s propracovanými plemennými znaky a snad poprvé se na celostátní úrovni představili egyptští swiftové gazaganti a ryani. Mezi našimi třemi bagdetami se tradičně v Čechách daří nejvíc bagdetě české, která byla vystavena nejen jako hnědá, ale také třebas v čárkované (pigří) kresbě v homozygotním i heterozygotním založení, a to vesměs nejlepšími chovateli. Mezi kingy jsme viděli několik mimořádně slušných zástupců převážně mezi pruhovými a kapratými holuby v modré a dominantně červené barvě. Nejlepší z nich se vyznačovali mimořádně kulatou postavou, široce nasazenými nohami, vztyčeně drženým ocasem a osvalenou postavou s utaženým opeřením. Domnívám se, že takovou kvalitu jsme na CV v tomto plemeni ještě neviděli. Zatímco na minulých výstavách bychom velké anglické voláče spočítali na prstech jedné ruky, v Letňanech jich bylo rovných šedesát a je velmi potěšující, že valná většina z nich pocházela z našich chovů. Určitou zajímavostí je fakt, že většina zahraničních holubů byla nabídnuta k prodeji v částkách mezi 13 000 až 16 000 Kč, ale nemyslím si, že by se někteří v těchto relacích prodali. Hanáčtí voláči se předvedli v dobré kondici ve většině ze svých hlavních rázů, ale také jako žlutě pruhoví a kapratí. Podobné platí o českých voláčích sedlatých rousných, kde se nejdůrazněji předváděly červené a žluté holubice. Z dalších rousných voláčů nemohla uniknout pozornosti slovenská kolekce saských voláčů žlutých a bavorští voláči našeho chovu. Českých staváků bylo sice předvedeno málo, ale odvahu vystavovat v sobě našla většina z nejlepších chovatelů. Mě nejvíce oslovili žlutí sedlatí a modří bělokosí, z tzv. variet jsme viděli plnobarevně popelavé staváky s tmavým lemováním. Brněnské voláče v pestrém vzorku, u nichž se v posledních letech velmi zlepšil výstup hrudě a kulovitost volátek, následovali neméně zajímaví hýlové zlatí i bronzoví. Po pozdravu z Německa v podobě průměrné kolekce durýnských čejek, následovaly hladkonohé čejky české, a to výhradně v modré barvě v několika vzorcích, poté české čejky rousné, které působily krásně kompaktním dojmem. Nejvíce bodů obdržely přenádherné černé kropenky. Podobně atraktivní jedince bylo možno najít mezi rousnými lyskami a českými bubláky, které doplnili bubláci altenburští, arabští, drážďanští i harzburští. Ve skupině strukturových holubů překvapila úvodem početnější zahraniční skupina šmalkaldských barevnohlávků černých, následovaných bohatou plejádou německých a českých kudrnáčů ve velmi dobré kvalitě. Průměrně obeslané a kvalitní kolekce pávíků a staroholandských racků doplnili velmi pěkní parukáři a čínští holubi z několika zemí. Tradičně nejmenší zastoupení měla skupina racků, která hrála větší barevností než dříve, a to zejména zásluhou rozšíření velkých racků soviček, miniaturních figurit a racků staroněmeckých v ČR, doplněných o již běžné racky orientální a africké.
Zcela ojedinělé bylo zastoupení rejdičů, kterých byly dodány téměř čtyři stovky. Našeho vzácného klenotu – pražských krátkozobých rejdičů – bylo předvedeno dokonce sedm desítek, v početné paletě barev i kreseb, ale zdá se, že poklesla úroveň prošlechtěnosti plemenných znaků hlavy. Ještě zastoupenější byla kolekce rakovnických kotrláků. Obě plemena by mohla zdokonalit partie hlavy, zobáku a zadní partie, které byly na žádoucí úrovni jen u několika nejlepších představitelů. Domácí chov rejdičů dále doplnili čeští a pražští středozobí. Poprvé u nás byli představeni nevýrazní starorakouští rejdiči, širší paleta vysokoletců zahraniční provenience, bačský a čepelský rejdič, ale největší emoce vyvolávali debrecínští roleři, atraktivní maďarské plemeno, charakteristické pestrou paletou barev na typu postavového rejdiče, tedy holuba jemného těla s esovitě prohnutou hlavou, svěšenými křídly a nahoru pozvednutým rozšířeným ocasem.
Celkové aranžmá holubářské části národní výstavy vkusně doplnily expozice několika chovatelských klubů, v čele s klubem českého voláče sivého a českého staváka, jejichž prezentace byly velmi zdařilé. Celkově lze výstavu hodnotit jako zdařilou a výrazně pestřejší než podobné akce v minulosti, pominu-li dvě konané evropské výstavy. Letňany 2008 byly dobrou přípravou na nadcházející 26. Evropskou výstavu drobných ušlechtilých zvířat, která se uskuteční v roce 2009 v Nitře. Naši chovatelé se již pečlivě na tuto akci připravují a já jim tímto přeji mnoho zdaru, štěstí a radosti z odchovů.