Zima, zima, zima všude je veliká …

Stejně jako my lidé, i psi se musí smířit s tím, že se roční období střídají a v našem podnebním pásu tak dochází k obrovským teplotním rozdílům během jediného kalendářního roku. Tedy jsou dny, kdy i ve stínu je téměř nesnesitelné horko, a dny s teplotami klesajícími často i hluboko pod bod mrazu.

Pes je zvíře vesměs velmi přizpůsobivé a tak i zimní měsíce většina psů přežije bez nejmenší úhony a bez nejmenších problémů. Stejně jako děti i psi první sníh většinou vítají s nadšením, neboť skýtá spoustu nové zábavy. Ve sněhu dovádějí, poskakují, hrabou a běhají bezhlavě sem a tam. Po pár minutách, někdy až desítkách minut se i psí názor na sníh může měnit. Krátkosrstí psi bydlící ve vytápěném bytě se už pomalu začnou těšit domů, dlouhosrstí psi se začnou zaobírat problémem, jak vytáhnout ze srsti na tlapkách ty protivné, tlačící sněhové kuličky a psi malého vzrůstu začnou upřednostňovat vyšlapané či odhrnuté cestičky. Sníh a mrazivé teploty psi můžou vnímat různě a můžou řešit rozdílné problémy. A proto mají své páníčky, aby jim s řešením problémů alespoň trochu pomohli …

Sníh a dlouhá srst

Sníh se rád lepí na dlouhou srst a vytváří v ní koule a kuličky nejrůznějších rozměrů. Na tlapkách většinou malé, zpravidla do velikosti hrášku, na hrudníku, hustě a dlouze osrstěných uší, ale také na jiných částech těla mohou dosahovat i gigantických rozměrů, až do velikosti pomeranče. Velmi záleží na kvalitě sněhu, na velikosti psa, na délce a tvrdosti srsti.
Předcházet nalepování sněhových koulí na dlouhou srst je téměř nemožné. Chránit ji můžeme vhodnými psími oblečky nebo ji můžeme částečně upravit střihem tak, aby na spodní části těla srst byla nejkratší. Rozhodně doporučuji dlouhosrstým psům opatrně malými nůžkami se zakulacenými konci srst ze spodu tlapek vystříhat, a tím zbránit nadměrnému tvoření malých zledovatělých hrudek, které často tlačí v meziprstí a na spodní straně mezi jednotlivými polštářky a tím psovi často znepříjemňují až zcela znemožňují pohyb. Mohou v těchto citlivých místech způsobit také drobná, ale léčebně často zdlouhavá poranění.
Jestliže nechcete svého psa oblékat či stříhat a zároveň mu nechcete bránit v pohybu ve vysoké sněhové pokrývce, nezbývá vám nic jiného, než sněhové koule během procházky čas od času odstranit ručně dříve, než se z nich stanou zledovatělé hrudky. Ty se totiž zpravidla dají odstranit až doma, za pomoci teplé vody. Jsou samozřejmě místa na těle psa, kde sněhové patvary působí pouze komicky, avšak psovi v pohybu nijak nevadí. Zaměřte se tedy pouze na místa, kde dochází ke kontaktu končetin se zemí a ke tření končetin o sebe.
Po návratu z procházky psa osprchujte vlažnou až středně teplou vodou a sněhové koule a ledové hrudky rychle roztají. Poté psa vytřete a nejlépe i vyfénujte, aby srst i u pokožky byla co nejdříve suchá a nehrozilo prochladnutí při následující procházce.

365 dní v roce venku

U psů ubytovaných celoročně venku je tato situace o trošku horší, protože se na sněhu pohybují teoreticky po celou dobu, dokud venkovní teplota nestoupne a sníh neroztaje. Psa celoročně ubytovaného venku není možné vykoupat, neboť i po vyfénování a poté přemístění ven do mrazů by následovalo skoro jisté prochladnutí či jiné zdravotní problémy. Navíc situace se bude stále a stále opakovat. Oddělávání sněhových koulí je tedy pouze na majiteli a psovi. Které nepohodlné sněhové koule neodstraní páníček ručně, ty si pes instinktivně sám vykouše. Není za tím třeba hledat žádný velký problém, ani psa litovat, dokážou se s tímto celkem snadno poprat. Přesto ani psům celoročně drženým venku by neuškodilo, ba naopak pomohlo, ostříhání dlouhých chlupů na spodní straně tlapek, pokud je zde má dlouhé.
Je nutné si uvědomit rozdílnost tepelné regulace těla u psů držených celoročně venku a psů držených v bytě. Psovi drženému celoročně venku s přicházející zimou začne narůstat hustá podsada, která výborně izoluje a je pro psa jakýmsi kožichem navíc. Tím, že žije stále v chladnější teplotě, organismus psa se s tím dokáže vypořádat poměrně bez obtíží a není vůbec potřeba se obávat, zda těmto psům není v mrazivých dnech nezvladatelná zima.
Samozřejmě bychom se měli snažit venku bydlícímu psovi život v zimních měsících co nejvíce ulehčit a myslet na zimu ještě dříve, než si psa vůbec pořídíme. Vhodná je totiž bouda s tzv. předsíňkou, zateplená, bez průvanu, v závětří, mírně vyvýšená a velikostně „tak akorát“. Myslet si, že prostornou boudou uděláme psovi radost … Ne, neuděláme. Čím větší bouda, tím hůře se psovi vyhřívá. Na vchod do boudy můžeme dát těžký závěs (např. deku), aby pes mohl kdykoliv dovnitř i ven a zároveň závěs zabraňoval rychlému úniku tepla z boudy ven. Do boudy je vhodné dát seno či slámu, což přidá na pohodlí psa. Ovšem zejména seno je nutné po pár dnech neustále měnit, neboť vstřebává vlhkost a pes je pak neustále ve vlhku. A když k dobrému psímu domečku přidáme ještě teplé krmení, pes jistě bude maximálně spokojen. Samozřejmě, většina psů se beze všeho jmenovaného obejde, tedy nic z toho není nutností. Radost to však udělá. I tak se najde mnoho psů, kteří v boudě tráví minimum času a rádi si hoví na sněhu.
Dlužno podotknout, že psi menšího vzrůstu snášejí zimu o trošku hůře, než-li jejich větší kolegové. Je to dáno „velkým povrchem v poměru k tělesné hmotnosti“, neboť tak musí vydávat více energie na udržování teploty, naproti velkým psům. Stejně tak platí, že krátkosrstí psi jsou na tom také o trochu hůře než-li zarostlí chlupáči.

Krmení psa

Co se týče krmení, jak bylo zmíněno, nejvhodnější je teplá strava. Psovi můžeme vařit nebo podávat granule zalité teplým vývarem, případně teplou vodou. S vodou na pití je to v mrazivých dnech těžké. Velmi rychle zamrzá a nepomůže ani dát vodu teplou. Pokud je sníh, pes rád vezme sníh jako náhradu pití. Můžeme tedy dát do kotce kýbl plný čerstvého a čistého sněhu. Dokonce jsou psi, kteří i pojídání sněhu upřednostní před čerstvě nalitou vodou na pití. Přesto bychom měli alespoň jedenkrát denně (není-li k dispozici sníh, tak samozřejmě častěji) dát psovi čerstvou vodu k dispozici. Jen upozorňuji, nenalévejte ji do keramických misek. Většinou po zamrznutí vody prasknou. Některé plastové misky také nejsou příliš vhodné, neboť působením mrazu se stanou nesmírně křehkými a jejich životnost je také velmi krátká.
V zimě psi potřebují na vyhřátí organismu více energie, proto je zapotřebí u psů žijících celoročně venku zvýšit dávku krmení nebo přejít na energetičtější krmivo. Naopak psi žijící v bytě často následkem menší míry pohybu než-li v teplých měsících snadněji tloustnou.
Nezapomínejte, že kromě suchých granulí veškeré jiné krmivo, pokud jej pes nesní, zmrzne.

Mrzne, tak šup do tepla

Tvrzení, že psovi drženém přes zimní měsíce v domě je vždy lépe, je neopodstatněné. Jestliže je pes kvůli zimě zavřený sám v garáži či ve sklepě a to třeba i dvacet tři hodin denně (opomenu-li pár minutové vyvenčení), tak to rozhodně není záviděníhodné a snad každý pes by upřednostnil celoroční pobyt venku nebo zimní pobyt v domě po boku své rodiny.
Pro psa život v zimě v domě má jisté výhody, ale také nevýhody. Bydlí-li pes ve stejných místnostech jako jeho rodina, tráví s nimi většinou spoustu času, protože tma přichází hodně brzy a většina lidí tak tráví mnoho času doma, je šťastný. Ovšem pro psy zavřené v izolovaných místnostech domu jen proto, aby mu venku nebyla zima, je právě toto období nejsmutnější. Ano. Je mnoho lidí, kteří dávají v zimě své psy do garáží, sklepů či izolovaných pokojů, protože si myslí, že venku by jim byla zima a doma – s nimi v bytě naopak zase teplo. Tyto prostory jsou teplotně pro psa výhodné, ovšem pro jeho život jako takový je vykázání do opuštěné části domu velmi smutné, na podněty chudé, nudné a stresující. Ruku na srdce: kdo kolik času věnuje v zimních měsících těmto psům? A jaká je náplň jejich dne? Kolikrát je podrbe lidská ruka a kolik času tráví po boku svých páníčků? A kolik podnětů mají kolem sebe? A děje se vůbec něco v jejich zorném poli? Nečekají tito psi jen na to, kdy už se konečně otevřou dveře a alespoň něco malinko se začne dít? Pes ubytovaný celoročně venku sice asi také mnoho kontaktu s rodinou nemá, ale alespoň se kolem něj každou chvilku něco děje, někdo jde kolem, projede auto, proběhne srna … Tedy co se týče kontaktu s rodinou, pes žijící v zimě ve stejných, tedy trochu přetopených místnostech jako jeho páníčkové vychází z toho nejlépe. Je často s nimi v kontaktu, ven se také dostane, byť asi jen na chvilku, protože určitě nikdo nechce, aby se mu pes venčil v bytě. Často se něco děje, i když je to třeba jen pohyb obrázků v televizi, nebo ťukání klávesnice u počítače. Může si kdykoli přijít pro pohlazení a celkově má dny barevnější, než kdyby bydlel jinde. Jistě jsou hodiny, kdy je sám, protože jsou páníčkové v práci, ale to by byl i kdyby žil na zahradě nebo v garáži.
Ale i zimní bydlení v domě s rodinou, tedy u topení má velkou nevýhodu. Nejmarkantnější je rozdílnost teplot, někdy i 30–40 °C. Lidé se podle toho obléknou či doma vysvléknou, ale pes má pouze jeden kožich. Psům celoročně ubytovaným doma nebo psům, kteří se na konci léta „přestěhovali“ do bytu, zpravidla nenaroste zimní srst. Srst je tedy řidší a bez jemné chlupové ochrany, zvané podsada. Ovšem netřeba se bát, že by se s tím pes těžko srovnával. Jistě jsou výjimky, například psi z řad naháčů mohou mít s mrazy větší problémy, stejně tak například kavkazský pastevecký pes či dlouhosrstý bernardýn atd., se hůře budou vyrovnávat s přehřátými místnostmi. Avšak nejsou to nepřekonatelné problémy. Bez oblečků se většina psů obejde, stačí, když venku budou mít dostatek pohybu a nebudou nuceni stát dlouhou dobu na jednom místě. Pohyb je dostatečně rozehřívá. Proto pokud nechcete, není nutné oblečky používat a pouze přizpůsobte délku pobytu v mrazivých dnech podle psa. Poměrně snadno na něm poznáte, že už se těší domů do tepla. Oblečky se hodí spíše pro březí feny, staré psy, plemena naháčů, případně štěňata. Také není na škodu obleček používat u dlouhosrstých plemen, abyste se vyhnuly sněhovým koulím v srsti a zejména technické soli na městských chodnících a silnicích. Ale opět předesílám, není to nutnost, jen v některých případech si ušetříte práci a nemusíte se tolik omezovat – kudy a kam.
(Dokončení příště.)