Dysplazie kyčelního kloubu je vývojovou anomálií charakterizovanou nemalými tvarovými změnami kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti. Nesourodost kloubních ploch v dysplastickém kloubu přispívá k rozvoji artrózy, což v pokročilejším věku zvířete vede ke snížené pohyblivosti a k bolestivosti.
Ačkoli dysplazií trpí převážně velká plemena (např. psi – tzv. molosové), vzácně je možno ji diagnostikovat i u koček. Zde je důsledkem inbrídingové deprese, stejně jako jiná onemocnění. Chovatelé koček, ve snaze o splnění požadavků standardů, násobí znaky typické pro určité plemeno křížením určitých zvířat. Přitom provádí jakousi „selekci“, kdy nevybírají chovná zvířata podle zdravých genů, ale hlavně podle „krásné hlavy“, barvy srsti či jiných znaků. Díky tomu se stává, že do chovu bývá zařazeno zvíře sice exteriérově krásné a výstavně výborně ceněné, ale také nesoucí geneticky různé nemoci, jednou z nichž je i DKK.
Klinické příznaky této nemoci je možno v případě většího zvířete rozpoznat již mezi čtvrtým až dvanáctým měsícem života. Mezi první příznaky nemoci patří obtížné vstávání, neklidný postoj, při běhu současný pohyb zadních končetin. S rozvojem artrózy v kyčelních kloubech následuje střídavé kulhání obou končetin.
Diagnóza se stanoví rentgenologickým vyšetřením. Při něm je nezbytná poloha na zádech, kdy je zvíře drženo tak, aby na výsledném snímku byly rovnoběžně stehenní kosti, čéšky musí být loženy uprostřed spodní části stehenních kostí, pánev musí být symetrická a na RTG snímku celá. Diagnóza se stanoví na základě odborně posouzeného snímku. K určení diagnózy lze také použít magnetickou rezonanci.
Pokud se u kočky DKK zjistí, můžeme jí život ulehčit podáváním chondroprotektivních látek, Omega 3 a Omega 6 nenasycených mastných kyselin, vitamínu E a selenu. Je také správné udržování vhodné váhy zvířete a podávání nesteroidních analgetik. (Možné preparáty: Caniviton Forte Plus – na podporu funkce chrupavek u psů a koček, Flexon Liquid – přípravek ze žraločích chrupavek.) U vážných případů je možno provést osteotomii pánve, použít totální endoprotézu kyčelního kloubu nebo chirurgicky odstranit hlavici stehenní kosti. Díky tomu umožníme zvířeti prožít život bez bolesti, se zachováním co nejlepší pohyblivosti.
Takto postižení jedinci by měli být vyřazováni z chovu podle míry závažnosti poškození kyčelního kloubu, s ohledem na „vzácnost krve“. Stále však musíme mít na paměti hlavně to, že nechceme odchovávat pouze krásné jedince, ale hlavně mít zdravé potomstvo.