Úřady a ptačí burzy

Vážení chovatelé, návštěvníci i organizátoři ptačích trhů, vzhledem k velkému množství stále se opakujících dotazů a mému vnitřnímu pocitu, že děláme něco špatně, rozhodl jsem se napsat o této problematice několik řádků. Budu se snažit o stručné a objektivní popsání situace u nás.

Pro lepší pochopení předesílám, že jsem v roli vykonavatele, nikoli tvůrce těchto pravidel a nařízení (spoluorganizuji ptačí burzu v Plané u Č. Budějovic). Myšlenka chránit obyvatelstvo před riziky z možného přenosu nákaz je chvályhodná a pochopitelná. Za tímto účelem vznikly státní instituce jako hygienické stanice a veterinární správy. Každý kraj má svou Krajskou hygienickou stanici (KHS) a Krajskou veterinární správu (KVS), které se pak dále člení dle místních potřeb. Pro nás chovatele jsou důležité veterinární správy (VS), v jejichž pravomocích je řešit problémy podle místa jejich příslušnosti. Kromě toho, že se všichni musíme řídit v prvé řadě zákony, mají veterinární správy pravomoc podle místních potřeb a aktuální nákazové situace požadovat i něco nad tento rámec. Mohou udělovat vyjímky, popřípadě pozastavit nebo úplně zakázat konání konkrétní akce.

Žádost o určení podmínek ke svodu zvířat

Chtějí-li chovatelé uspořádat nějaký svod (výstavu nebo trh), musí mimo povolení obecního či městského úřadu (podle místa konání) podat na svou veterinární správu „Žádost o určení podmínek ke svodu zvířat“. Předtím ale musí mít již schválený řád ochrany zvířat (dle vyhlášky č. 192/2004 o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu). Teprve na základě podmínek určených veterinární správou mohou akci zrealizovat. Samozřejmě i my pořadatelé si můžeme určit ještě další, své vlastní doplňující podmínky svodu. Snad jsem popsal mechanismus fungování správně a srozumitelně a na nic podstatného jsem nezapomněl. Přejdu tedy k problému, který nás chovatele docela dost trápí. Tím je nesmyslné vyžadování různých veterinárních potvrzení.

Potvrzení napsané od stolu

Povinnost, opatřovat si tato potvrzení znovu a znovu na každý trh, kterého se chtějí chovatelé zúčastnit, považuji za zbytečně přísnou a ve své podstatě stejně ne moc účinnou záležitost. Zdaleka ne každý má totiž veterináře hned kousek za humny. Navíc někde vyžadují aby toto potvrzení nebylo starší více než tři dny. Jeho smysl chovatelé často ani vůbec nechápou, protože se jedná o potvrzení napsané od stolu, bez jakéhokoli vyšetření! Ano čtete dobře, jde pouze o administrativní úkon, jímž se potvrzuje, že v kraji nebyla hlášena žádná nákazová situace. Je to tedy jen pouhá formalita, kterou musí chovatelé papoušků prokazovat, že se u nich v posledních 45 dnech nevyskytla psitakóza. Nejde ale jen o papouškáře. Podobně, jsou na tom i chovatelé ostatních druhů okrasného ptactva. Není žádným tajemstvím, že se tento byrokratický požadavek v praxi často nedodržuje. V lepším případě se různě obchází a švindluje. Nepovažuji ho za rozumný, už proto, že veterinární správy mají ve své pravomoci kdykoli (z nákazových důvodů) svody organizátorům zakázat. Jinak řečeno, dojde-li v místě k nákazové situaci, krajská veterinární správa o ní bude vědět jako první. Vše pak může rychle řešit dle dané situace buď zákazem, nebo pozastavením burzy. Přesto ale u nás musí nelogicky každý měsíc několik stovek chovatelů zbytečně obíhat soukromé veterináře a nechat je vydělat si své „zasloužené“ peníze. Požadavek mít veterinární potvrzení by byl pochopitelný snad jen v případě, že se v kraji aktuálně vyskytuje nějaká konkrétní nákazová situace. Poslední výskyt aviární influézy (ptačí chřipky) však u nás byl prokázán před více než půldruhým rokem. O výskytu psitakózy v poslední době nemám vůbec žádné informace.

Většinu opatření považuji za diskutabilní

Také potvrzení o provedených vakcinacích, které bývají vyžadovány u hrabavé drůbeže, bažantů a holubů, jistě mají svůj smysl ve faremních velkochovech. Na burzách okrasného ptactva však toto považuji rovněž za mírně přehnané, vzhledem k jejich počtu a velké izolaci od okolního světa. Vždyť jde o zájmový chov několika málo kusů ve voliérách ani ne tak pro užitek, jako hlavně pro okrasu.
Za přehnaná a přinejmenším diskutabilní považuji v tomto ohledu většinu opatření, která jsou na tyto svody vyžadována pod záminkou „účinné“ prevence (vyjma povinných vakcinací). Domnívám se, že veterinární správy mají fungovat hlavně ve vztahu k živočišné výrobě, a že není nutné ani rozumné, vyžadovat stejné podmínky, které platí u velkochovů (bažantnice, drůbežárny, farmy atd.) i pro zájmové minichovy. Zejména pak u okrasného ptactva, které je drženo po celý život v klecích či voliérách. Většina těchto opatření vznikla v době, kdy panovaly velké obavy z možného vzniku nebezpečných nákazových situací. Šlo hlavně o možnost přenosu tzv. „ptačí chřipky“ (aviární influezy) na člověka. Jistě máte v živé paměti mediální humbuk, který se kolem toho tenkrát strhnul. Dnes již víme, že se tento katastrofický scénář případného zmutování viru nepotvrdil. Zpřísněná opatření u nás však přetrvávají nadále.

Veterinární správy jako byrokratický úřad

Důsledkem tohoto přísného postupu je, že pak mnozí chovatelé vnímají veterinární správy jen jako byrokratický úřad, který je šikanuje, místo aby jim účinně pomáhal zvládat nákazové situace. Místo tolik žádoucí spolupráce je pak efekt přesně opačný. Poslední dobou pozoruji trend, že se konání trhů raději ani moc neinzeruje, šíří se jen ústním podáním a přechází tím jako by do ilegality.
Doufám, že jsem hobby chovatelům tímto článkem neudělal tzv. „medvědí službu“. Byl bych naopak velmi rád, aby měl tento krásný koníček u nás hodně příznivců, kteří nebudou ve jménu prevence zbytečně omezováni přehnanými požadavky veterinárních správ.