(Pokračování z č. 2.) Solení chodníků a cest je pro lidi pohodlnou a bezpečnou údržbou míst, kde se často pohybují. Většina si ani neuvědomuje, jakou jejich pohodlí má daň. Technická sůl je poměrně agresivní, aby byla účinná i v třeskutých mrazech. Proto je nasnadě úvaha jejího vlivu na okolí. A to včetně psů a jejich tlapek.
Botičky pro psa zřejmě vždy zůstanou pouze výstředním módním doplňkem, v některých případech zdravotní ochranou poraněné tlapky, a tak se tlapky psů s tímto vlivem musí vypořádat samy. Naštěstí jsou zpravidla velmi odolné a kontakt s technickou solí zvládají poměrně s nadhledem. Přesto bychom to neměli podceňovat, neboť často je otázkou štěstí, zda technická sůl tlapky poškodí, či nikoli. Stačí jemnější - citlivější povrch polštářků a sůl může způsobit dříve nebo později popáleniny – poleptání. Není vhodné tento fakt podceňovat a alespoň trochu problémům předcházet. Postačí tlapky po procházce (nebo alespoň jedenkrát denně) osprchovat či opláchnout. V některých případech je potřeba tuto očistu rozšířit i na břicho a hrudník psa. Potom je řádně vysušte. Vysušení fénem je důležité zejména u psů, kteří jsou po celém těle dlouhosrstí, protože nedostatečné proschnutí do další vycházky může snadno způsobit výrazné zdravotní problémy.
Rozhodně neuškodí občasná důkladná kontrola tlapek včetně meziprstí, zda zde není nějaká drobná ranka, hlubší prasklina či výrazně začervenalé místo. Touto prevencí lze snadno předejít i těm největším komplikacím. Čas od času, či v případě zanícení tlapek (jsou nateklé a začervenalé), je vhodné tlapky namočit - opláchnout asi po dobu sedmi minut v desinfekčním ředěném betadinovém roztoku (zhruba jeden díl betadiny a 10–15 dílů vody). Stejně tak je vhodné polštářky tlapek občas promazat lékařskou vazelínou, neparfémovaným krémem, kalciovou mastí či speciálními přípravky k tomuto přímo určenými. Nikdy ovšem ne hydratačními krémy. Má-li pes snahu si tlapky po namazání olizovat, postačí na chvíli na nohy psa natáhnout obyčejné ponožky a snažit se psa udržet alespoň několik minut v klidu, než většina masti se vstřebá. Ovšem pozor. Časté mazání polštářků může způsobit jejich změkčení, tedy i zvýšit citlivost a zvětšit šanci na poranění. Stejně tak neustálá vlhkost zejména v meziprstí zavdává příčinu ke vzniku různých kožních problémů. Proto péče musí být přiměřená, nikoli přehnaná.
Používání posypového materiálu - kamínků k údržbě zimních cest a chodníků je sice i pro psí tlapky daleko příznivější, přesto jejich ostré strany mohou ve výjimečných případech způsobit drobné ranky. Proto i po chůzi po takto ošetřených cestách je vhodné tlapky kontrolovat, případně oplachovat.
Pod sněhovou přikrývkou se mohou schovávat nebezpečné předměty, zejména rozbité láhve, které pouhým okem nejsou vidět. Proto je vhodné se místům, kde je předpoklad těchto předmětů, vyhýbat nebo kolem nich procházet se psem na vodítku, po odhrnutých cestách. Také namrzlý a zledovatělý sníh může v některých případech rozřezat tlapku nebo poranit či zatrhnout lůžko drápku. Nezřídka může dojít k různě velkým odřeninám mezi jednotlivými prsty na tlapkách psa z důvodu výskytu ledových hrudek.
Na zranění vás nejspíš upozorní krev na sněhu nebo sám pes svým kulháním či téměř neustálým olizováním postiženého místa. Drobné ranky, u nichž se snadno zastaví lehké krvácení a nejsou přímo v místě nášlapu tlapky, většinou snadno ošetříme a vydesinfikujeme sami. Ovšem silnější krvácení, tržné rány nebo rány na polštářcích tlapek apod., potřebují veterinární ošetření. Jestliže rána vypadá tak, že bude zapotřebí zašít, rozhodně ji nestříkejte žádnou desinfekcí, maximálně jen opláchněte vodou, přiložte obvaz a rychle vyhledejte veterinární pomoc. Nezapomeňte, že starší rány se nedají šít a jejich léčení je často velmi zdlouhavé. Má-li pes končetinu ovázanou, je potřeba obvaz udržovat suchý, což je v zimním období, je-li sníh, poměrně těžké. Bohužel však nutné.
V některých případech se může vyskytnout také poleptání kůže (zejména na tlapkách či málo osrstěné části břicha), způsobené posypovou solí. Sůl oslabí její odolnost a způsobí vniknutí bakteriální infekce.
Zima může způsobit onemocnění hned v několika směrech. Buď se může jednat o kožní problémy nebo problémy s omrzlinami a prochladnutím. Pro mrazivou zimu jsou typické, byť nepostihují výrazné procento psí populace: záněty močového měchýře, záněty kůže, chronické kožní problémy zejména v oblasti meziprstí, omrzliny především na špičce ocasu, okrajích uší a na končetinách. Uši a ocas jsou na koncích slabě prokrveny a zde může dojít k jejich promrzání. To platí zejména pro psy krátkosrsté. Omrzliny na tlapkách mohou postihnout jakéhokoliv psa, který je vystaven velmi dlouhému pobytu na sněhu a ledu, bez možnosti se zahřát na suchém, byť mrazivém místě. Kraje uší a špičku ocasu je možné částečně chránit promazáním (stejným prostředkem jako na polštářky tlapek). Existují i návleky na dlouhé uši, což je v některých případech vhodné jak pro dlouhosrsté psy (kvůli tvořícím se sněhovým koulím), tak pro psy krátkosrsté (kvůli omrzlinám při hlubokých mrazech). Při omrzlinách 1.stupně se objeví fialové či modré otoky na postižených místech. Omrzliny 2.stupně se vyznačují puchýři naplněnými žlutým nebo krvavým sérem. Po jejich prasknutí zůstávají boláky, které se velmi pomalu hojí. 3.stupeň omrzlin způsobuje odumření omrzlých částí. Není však třeba se ale příliš strachovat. Omrzliny nejsou rozhodně častým problémem psů.
Dalším nebezpečím pro psa je dlouhá srst, když je mokrá a vystavena průvanu nebo vystavení vykoupaného a dostatečně nevysušeného psa nízkým teplotám. Proto je nutné u psů bydlících v domě dbát na to, aby na delší procházku šli zásadně zcela sušší a nebyli zbytečně často koupáni.
Zejména psi nemocní nebo po úrazu, březí feny, staří psi a také štěňata by v mrazivých dnech měli venku trávit jen nezbytně dlouhou dobu. Stejně tak pes, který dlouhou dobu leží na sněhu a má oslabený imunitní systém nebo není-li celoročně držen venku a tedy není zvyklý na nízké teploty, snadno prochladne. U zdravých psů bývají problémy spojené se sněhem či mrazem spíše výjimkou.
Jestliže pozorujete na psovi nějakou změnu v chování poukazující na zdravotní problém nebo se začne projevovat jakákoliv choroba: kašel, průjem, zvracení, horečky, výraznější zarudnutí kůže, otoky, neustálé olizování tlapky, rozhodně neváhejte vyhledat odbornou veterinární pomoc.