Co je jednomu příliš, druhému je málo

Ve své kouzelně pohádkové knížce Fimfárum, začíná své vyprávění Jan Werich o rybářovi a mlynáři: V jednom malilinkatém království žili mlynář a rybář. Bydlili blízko sebe, pochopitelně u řeky. Neustále se přeli a svářili a soudili. Oba dva vodu potřebovali k živobytí, ale každý jinak. Co bylo rybářovi málo vody, mlynářovi bylo moc, nebo obráceně. Tak jim život plynul v hádkách o vodu a v jiných schválnostech, zatímco řemeslo zahálelo.

Čas plynul, mlynáři již ke svému řemeslu vodu nepotřebují. Ani již vlastně nejsou. Jejich mlýny dílem odnes čas, tím druhým dílem je obsadili chalupáři. Zato rybářů je habaděj. Protože však bez mlynářů by si mohli žít až příliš spokojeně a neměli se s kým přít, hádat a soudit a možná by svůj život nesli jako o mnohé ochuzený, přidělil jim milostivý Bůh ochránce přírody. A tak zase mají s kým se vadit, přít a soudit. Odpůrce je zase neústupný a zarytý, ale nic není jako dříve, dnes to není řemeslo. Ačkoliv někteří šikulové se tím již dokonce dokáží i uživit. O řemesle musíte aspoň něco vědět, tentokrát stačí jen vášnivá zanícenost a k tomu je nejlepší nevědět vůbec nic. Stačí jen papouškovat a motat páté přes deváté. Bůh však nechtěl trestat rybáře přímo, tak poslal prostředníka. Kde se vzal, tu se vzal, jako sám čert černý, na našich řekách nikdy nevídaný, neslýchaný. Kormorán velký. Staří jej znali i pod jménem vodní krkavec.

Kormorán velký

Kormorán velký – Phalacrocorax carbo (Linnaeus, 1758) je pták o velikosti asi husy, možná o něco štíhlejší, celý černý, jen na obličeji má holou kůži zbarvenou do žluta. Ve svatebním šatu mají pod krkem bílý pruh a rovněž bílé skvrny na slabinách, tedy na bocích. V zimě jsou celí černí. Kormorán je dravec, který se živí lovem ryb. Systematicky to ovšem dravec není, protože je řazen mezi veslonohé. V řádu veslonohých – Pelecaniformes (dříve Steganopodes = veslaři) mu dělají společnost terejovití, pelikánovití, anhingovití, fregatkovití a zvláštní podřád Phaethontes – s jedinou čeledí faetonovití. Všichni se živí také lovem ryb, většinou jsou i větší než kormoráni. Všichni mají 11 letek ručních, letky ramenní nemají, kostrční žlázu mají opeřenou, krčních obratlů mají 15 až 20. Plovací blanou jsou spojeny všechny čtyři prsty.

Pán vzduchu i vod

Oba živly, vzduch i vodu ovládají kormoráni dokonale. Dobře létají a to i na opravdu velké vzdálenosti. Létají i ve velkých výškách. V letu drží hlavu na rovném krku nataženou kupředu, ocas je delší, takže je ve vzduchu dobře rozeznatelný. Silueta letícího ptáka tak tvoří tvar kříže. Před časem jsem viděl letícího kormorána tak vysoko, že okem byl viditelný na obloze jen jako tečka. Jeho totožnost prozradil až dalekohled. Mířil od severu přes řeku Sázavu k přehradě Želivka. Směrem, odkud letěl, není na míle daleko žádná vhodná voda. Jenže jednotliví ptáci pročesávají čas od času i malé vodní nádrže. Jednou jsem třeba zastihnul dva ptáky na požární nádrži ve Zličíně. Malá plocha s betonovými stěnami, ale zřejmě se sem již dostaly nějaké ryby. To tihle čerti dokáží odhadnout dokonale. Denně prý spořádají tak půl kilogramu ryb. Může to být i o hodně více, méně jen asi těžko, jen výjimečně, třeba na dlouhých přeletech. Požírači ryb tráví velmi rychle. Navíc tito rybožraví ptáci jsou ve svém zažívacím traktu hostiteli celé řady parazitů, v jejichž systematice se tedy nevyznám. Ti jim samozřejmě pomáhají vydatně v trávení, takže musí lovit o to pilněji. Literatura mluví o červech, tasemnicích, hlísticích, vrtejších. Většina ptáků je jimi přeplněna. V minulém roce, po dlouhých jednáních, byl ochranou přírody povolen odstřel deseti kusů kormoránů v katastru Prahy, který měl přinést hlavně vědecké poznatky. Především co do složení potravy. Bylo prý odstřeleno sedm ptáků a všichni byli přeplněni parazity, převážně hlísticemi.

Rozšíření

Kormoráni velcí jsou rozšířeni hlavně v pobřežních vodách severní a západní Evropy. V Anglii, na Islandu a dokonce na západním pobřeží Grónska. Je rozšířen na několika místech i na východním pobřeží USA. Na mapách rozšíření není zakreslován na jižním pobřeží Evropy s výjimkou Korsiky a Sardinie. Malá enkláva někde na jihu Chorvatska a potom až v Řecku. Do vnitrozemí Evropy pronikají jednak ze severu přes četná jezera v rovinách severního Německa a Polska a dále podél větších řek a potom podél Dunaje směrem od jihovýchodu. V posledních deseti nebo dvaceti letech došlo k explozivnímu nárůstu počtu kormoránů jednak v jejich tradičních sídlech a dále i šíření do zemí, kde byli dříve neznámými ptáky. To má dvě příčiny, ačkoliv se obvykle uvádí jenom jedna. Kormoráni hnízdí na stromech, tedy v zemích starého světa. Nevím jak třeba hnízdí kormoráni na západním pobřeží Grónska, kde si tedy vysoké stromy nedovedu představit. V tomto smyslu se jim tedy podmínky pro hnízdění neustále zlepšují. Evropa stromy pomalu zarůstá. Až do poloviny sedmnáctého století bylo dřevo pro lidstvo téměř výhradním zdrojem získávání energie. Dřevem se topilo a z dřeva se vyráběla celá další řada surovin od dřevěného uhlí, přes ocet až po kolomaz. V polovině sedmnáctého století bylo území našeho státu prakticky odlesněno a dřevo se stalo surovinou vzácnou a tudíž i nepřiměřeně drahou. Prvním zásahem shora do této situace byl tak zvaný Tereziánský lesní řád vydaný v roce 1754. Byl to velmi podrobný návod jak se má s lesy zacházet. Nebyla to však ta hlavní příčina záchrany lesů, tou se stalo až od té doby masivní používání uhlí k výrobě energií a tepla. Další podrobný zákon týkající se lesů pocházel až z roku 1852 a vydržel u nás až do roku 1961. V současné době máme tedy lesů co do rozlohy mnohem více, co do kvality bych raději pomlčel, ale vzhledem k existenci fotografie si může každý udělat přiměřený úsudek sám. V každém případě tady však je velké množství vhodných území k tomu, aby tady mohl kormorán hnízdit. Pro kormorána jsme tedy vytvořili vhodné podmínky. 

Pod ochranou

A přichází na řadu další faktor, totiž ochrana kormorána. Kormorán je totiž přísně chráněn, protože by mohl být ohrožen. Tím jsme se dostali k rybářům a potažmo k mlynářům. Nedovedu si představit rybáře, který by jásal, když vidí jak mu hejno kormoránů padlo na chovný rybník a on tomu nemůže nijak bránit. U nás to však zatím není tak flustrující jako v Holandsku, kde již mnozí chovatelé přeměnili svoje nádrže na chov ryb na pole, protože neměli žádný výnos. To je ovšem nepříznivý zásah do stavů i jiných vodních ptáků, kteří hlavně Holandskem protahují, ale i tady hnízdí. Uvádí se třeba z Holandska, že na hnízdišti v Overijsel bylo v roce 1985 zhruba 500 párů kormoránů a na hnízdišti v Ijsselmeer vzniklém teprve v roce 1978 bylo pak v roce 1985 již asi 5 100 párů kormoránů. Jenom tito ptáci bez započtení mláďat zkonzumují denně na 5 600 kilogramů ryb. Samozřejmě, že v Holandsku jsou pak ještě další hnízdiště. Podobná situace je pak i na sever od nás. Zdá se vám snad proto nářek jihočeských rybnikářů nějaký nepřiměřený? Já tedy nevím přesně jaký je přístup jihočeských úřadů na ochranu přírody, mám však dojem, že nějaký vstřícný přístup se projevuje, ačkoliv to může být již minulostí. V každém případě mají rybnikáři nárok na náhradu škod a to ze státního rozpočtu. V tomto okamžiku se to však týká nás všech, plátců daní. Většina obyvatel si právě tohle nedovede představit a domnívá se, že osobně se jich tento problém netýká. Naštěstí kormoráni u nás, až na několik málo výjimek nehnízdí. Hnízdí jen na jižní Moravě a v jižních Čechách. Většina ptáků, které tedy vidíme na našich rybnících a řekách jsou cizinci. Jsou to ptáci protahující přes naše území z Polska, severního Německa až Dánska, případně i z jižního Švédska. Jenže právě tady byl zaznamenán největší nárůst populací kormoránů. 

Kormoráni v Čechách

Ale i situace u nás se pomalu vyvíjí. Ptáci přes naše území nejen protahují, ale v mírnějších zimách u nás zůstávají celoročně. V Praze je pak u Vltavy můžete zastihnout po celý rok. Prošel jsem koncem listopadu s fotoaparátem v ruce jenom dva úseky kolem Vltavy a spolehlivě jsem kormorány našel. Přímo v centru města na světoznámém pohledu na Pražský hrad je na spodním levém rohu snímku vidět i propust Staroměstského jezu. Sedí tam na třicet kormoránů, můžete si ty černé tečky spočítat. Několik dalších lovilo v okolí. Taková situace je k vidění i na ostatních příhodných místech. Pod městem, na spodním okraji Císařského ostrova, naproti pražské ZOO, je oblíbené stanoviště kormoránů. Tady se vyskytují již celoročně a na topolech podle vody je to vidět. Jsou celé bílé, není to jíní, je to trus kormoránů. Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy se o kormoránech nezmiňuje. Několik hnízd na okraji Stromovky zdá se mi však velmi podezřelých. V těchto místech je tok Vltavy neregulovaný, plavba je vedena plavebním kanálem na druhé straně ostrova. Na ostrově je pak čistička odpadních vod, ze které je vyčištěná voda vypouštěna zpět do Vltavy. To je místo zvýšeného výskytu ryb a tím i jejich predátorů. Napočítal jsem jich na šedesát, odpočívajících a sušících si křídla na stromech a naplaveninách v řece. Bylo tam i velké hejno racků a nejméně třicet volavek popelavých. Právě jsem se snažil zaostřit tuhle zajímavou scenérii, když to všechno zvednul do vzduchu nízko prolétající policejní vrtulník a bylo po fotce. Taky celý černý, prý pomáhají a chrání, ale nikdo je příliš nemiluje. Možná by bylo zajímavé monitorovat po Praze, jak se vlastně ti ptáci přesouvají. Často vidíte jednotlivé kusy, jak přelétají i nad bloky domů a zkracují si tak cestu od jednoho zákrutu řeky ke druhému. Jednou jsem však z auta viděl několik set ptáků na jednom místě. Spolujezdec, kterého jsem vezl od jihu do Prahy mi najednou někde pod Barandovskou skálou říká: ta řeka je celá černá. Myslel si, že je to snad nějaká rozlitá nafta. Bylo to však pořádné hejno kormoránů, které plavalo na hladině řeky.

Skvělý plavec

Kormorán je více než výborný a rychlý plavec. Ryby loví pod hladinou, kde plave rychle a vydrží pod vodou po značnou dobu. Viděl jsem jednoho, jak se ponořil na levé straně mostu asi 100 metrů proti proudu. Tak jsem čekal s připraveným fotoaparátem, že bych mohl ulovit nějaký záběr. Kdepak, vynořil se daleko na druhé, pravé straně. Zobák má dlouhý, na konci dolů zahnutý hák, kterým rybu pevně drží. Dokáže polknout i pořádně velký kousek, kterým by nepohrnul i sportovní rybář, tedy ne žádný podměrečný kus. Ne všechny ryby se mu však podaří udržet. Mnohým se podaří vysmeknout se mu ze zobáku. Jsou však obvykle značně poraněné. Ty je pak potřena připočítat na konto škodlivosti tohoto ptáka.

Systematika

Systematika je u těchto ptáků krapítko nepřehledná. Tak zvané Nové české názvosloví uvádí, že druh Phalacrocorax carbo (Linnaeus, 1758) je monotypický, nevytváří žádné zeměpisné formy. Ornitologické tabulky Zdeňka Klůze z roku 1965 uvádějí Phalacrocorax carbo sinensis (Shaw et Nodd.) – kormorán velký eurasijský. Tento názor zastává ještě Fauna ČR, upřesňuje však autora prvního popisu na (Blumenbach, 1798). Ornitologické tabulky J. Mlíkovského z roku 2003 se systematikou nezaobírají, uvádějí však počet hnízdících ptáků na asi 500 až 660 párů a zimní populaci na asi 1700 až 2800 jedinců. Hnízdní populaci se neodvažuji odhadovat, ale počet ptáků vyskytujících se u nás v současnosti v zimních měsících bude v každém případě mnohem vyšší.
Nové české názvosloví uvádí pak na 40 druhů rodu Phalacrocorax, vyskytujících se v různých částech světa, mnohé druhy pak jako endemické, to znamená, že se pak jinde již nevyskytují. Třeba kormorán galapážský – Phalacrocorax harrisi Rothschild, 1898. Na jaké druhy se pak převtělily další formy našeho kormorána velkého si netroufám odhadovat a ani to nehodlám do hloubky studovat. Podle fotek z různých končin světa nebude vůbec nic snadného jednotlivé druhy kormoránů od sebe rozeznat. Podobají se jako vejce vejci. V našich krajích by se eventuelně mohly objevit jako opravdu vzácní zatoulanci jen další dva druhy kormoránů a to kormorán chocholatý – Phalacrocorax aristotelis, nejspíše jako zatoulanec ze severozápadu Evropy a kormorán malý – Phalacrocorax pygmeus odněkud od jihovýchodu. Dr. Mlíkovský je ovšem neuvádí.

Kormorán v ZOO i na loďce

Kormorán je pták, který není ani příliš plachý, záleží však na tom, kde se právě vyskytuje. V Praze tedy plaší nejsou. Nechají vás projít pod stromem kde sedí, nesmíte se však na ně upřeně dívat nebo mířit fotoaparátem. Uprostřed Prahy mají však bezpečné posedy, dostatečně vzdálené od lidí. V zajetí je lze držet v podstatě bez problémů. V zoologických zahradách také s úspěchem hnízdí, pokud jim k tomu dáte příležitost. Stačí nevelký rybníček, zbytek holého kmenu a nějaké uschlé větve, ze kterých by si mohli postavit svoje hnízda. Viděl jsem úspěšná hnízdění třeba ve Walsrode nebo ve Vídni. Ve východní Asii, Číně a Japonsku je od nepaměti provozován rybolov pomocí ochočených kormoránů. Rybář mívá na loďce nebo bambusovém voru několik ptáků uvázaných na šňůrách a s kroužky, obvykle kovovými, okolo krku, aby pták nemohl rybu polknout. Když kormorán rybu uloví, rybář si jej přitáhne a rybu mu vezme. Potom mu sejme kroužek okolo krku a pták dostane za odměnu nějaké sousto. Potom jej rybář nechá odpočinout a oschnout, než jej znovu donutí k lovu. Tento způsob lovu popisuje již Brehm, který vypráví, že třeba ve městě Fu-čeh bývají mosty přes řeku přeplněny diváky, kteří přihlížejí tomuto rybolovu a uzavírají i sázky na úspěch jednotlivých ptáků. Takový rybolov je v Číně provozován až do dnešních dnů. Kamarád, fotograf Oldřich Karásek, mi ukazoval svoje fotky rybářů s kormorány, které si přivezl z Číny někdy okolo přelomu století. V Evropě se tohle asi nikdy neprovozovalo, v současnosti již vůbec ne. Dovedu si představit, že vidět tohle v Evropě ochránci práv zvířat, dozajista by je chytil amok.

Až budou kormoráni stavět hnízda pod vodou

Jelikož jsem právě naplnil svou normu řádků, kterou obvykle potřebuji na jeden článek, nezbývá než přemýšlet, jak tento text uzavřít. Nejlepší asi bude udělat to ve stejném duchu, v jakém jsem začal. V té naší malilinkaté zemičce žijí vedle sebe rybáři a ochránci přírody. Zatímco rybáře může šlak trefit, když vidí letět černé lupiče pást se na rybách, které rok co rok vypouštějí do vody, aby v ní udrželi život, ochráncům není žádné hejno dost velké, aby je nemuseli chránit. Chtějí všechno ponechat svému osudu a pozorovat, jak se matka příroda zachová. Tak rybáři podávají žádosti, aby mohli s kormorány válčit, aby mohli střílet, ochránci jim to zakazují. Proto stát musí nakonec pustit sem tam chlup a zaplatit nějakou tu náhradu. S tím nikdo moc spokojený není. Představme si však, že by nakonec ochránci kývli. Tak si tedy střílejte jak chcete! Jenže rybáři přeci střílet nesmějí, to mohou jen myslivci. To by mě tedy zajímalo, kolik by asi myslivci postříleli kormoránů. Oni třeba mohou v zimě střílet tu největší pernatou škodnou, straku, ale stejně jí nestřílí. A proč jí nestřílí? Protože nemusí! Víte jak jsou drahé patrony? Tak tomuhle se dříve říkalo turecké hospodářství, dneska bych se musel Turkům hodně dlouho omlouvat. A víte kdy začnou rybáři opravdu bránit kormoránům, aby jim nesežrali poslední rybičku a ochránci budou přírodě skutečně k užitku? Tak tohle vám prozradím. Až budou kormoráni stavět hnízda pod vodou a kapři snášet jikry na stromech, jak to bylo v té pohádce.