Holubářský svátek v Norimberku

Již tradičně je poslední předvánoční víkend věnován jedné z nejvýznamnějších holubářských akcí v Evropě, kterou vždy hostí bavorská metropole Norimberk. Tentokrát to byla již 59. Bavorská zemská výstava drůbeže a 33. Norimberská holubářská výstava pod taktovkou Karlheinze Sollfranka.

188 plemen holubů

Ve 14 067 klecích a 17 voliérách bylo představeno 188 plemen holubů. Bylo zde také vystaveno téměř 4 500 kusů drůbeže v klecích a osmi voliérách. Tato akce má každý rok několik silných témat a ani letošní nebyla výjimkou. Pozornost poutala zejména expozice Klubu chovatelů německých výstavních holubů, který slavil 100 let založení. Chovatelé tohoto, v SRN velmi populárního, plemene holubů představili 2 691 kusů ve 33 rázech!
Druhou největší kolekcí byli brněnští voláči, jejichž Klub vznikl v Německu již v roce 1910. Zde jich bylo vystaveno 929 kusů ve 43 rázech, z toho 7 v AOC! Pro zajímavost uvedu, že na CV v Praze – Letňanech bylo BV pouhých 44 kusů v devíti rázech. Bylo zde připomenuto 106 let Klubu norimberských a franckých plemen, která na „domácím hřišti“ představovala velmi početnou a kvalitní kolekci. Nepřehlédnutelná byla i expozice Klubu chovatelů švýcarských plemen, kde bylo představeno 513 holubů více než dvaceti plemen. Spojitost mnoha švýcarských a jihoněmeckých plemen je zřejmá na první pohled.
Třetí, co do počtu největší, skupinu představovali kingové, jejichž obliba je v SRN dlouhodobá. Bylo jich zde 559 kusů ve 27 rázech, z toho byly tři v AOC.

Brněnský voláč a moravský pštros

Pro nás potěšitelné je, že ze čtyř nejpočetnějších plemen na této výstavě byla dvě českého původu – brněnský voláč a moravský pštros. Ti byli čtvrtou největší skupinou, bylo jich 353 kusů v 17 rázech. Pro srovnání uvedu, že v pražských Letňanech bylo MP 312 v 16 rázech. MP mají v SRN již dlouho fungující klub (spolu s prácheňskými káníky) a toto naše populární plemeno je zde na trvalém vzestupu. Leccos by se dalo některým barevným rázům vytknout v barvě a lesku, ale tvarovou vyrovnanost i zájem o některé málo chované rázy bychom jim mohli závidět. Jistě není bez zajímavosti, že oblíbených německých straserů byla jen polovina počtu MP (183). Také další naše plemeno, prezentované stejným klubem – prácheňský káník – mělo velmi dobré zastoupení. Bylo jich 129 ve 12 rázech (v Praze pouhých 28 v pěti rázech).

Umístění jednotlivých plemen

Páté a šesté místo patřilo v SRN oblíbeným příbuzným plemenům, modence (345 kusů) a modeně (322 kusů). Obě plemena „slepiček“ zaujala návštěvníky nejen počtem vystavených rázů, ale i kvalitou řady jedinců.
Co do počtu sedmé místo příslušelo nejpočetnějšímu plemeni německých voláčů, jejichž původ sami Němci přisuzují do českých zemí – štajgrům. Bylo vystaveno 269 kusů v sedmi rázech. Následovalo na osmém místě 267 texanů v 11 rázech a na devátém místě 262 koburských skřivanů ve všech třech rázech.
Na desátém místě byli steleři (němečtí staváci) s 259 kusy v pouhých 17 rázech. I zde se potvrdilo, jak prozíravé bylo od Klubu českých staváků, (i proti vůli některých „odborníků“ z ÚOK a komise posuzovatelů), že tato dvě původně hodně podobná plemena byla od sebe oddělena. Masivní křížení s brněnskými voláči už vykazovali i bílí celobarevní, kde toto křížení ani nebylo nutné. Černý lysý šampion s 97 body byl z našeho pohledu přerostlý brněnský voláč s lyskou, světlým zobákem a perlovým okem. Čelo neměl ani tak nízké, jako spíše žádné. Ale dnes to jsou už dvě různé plemena, tak je to věc Němců, s čím to budou křížit. Barva a především lesk se s našimi holuby také nedá srovnávat.
Na jedenáctém místě se umístilo typicky bavorské plemeno norimberských skřivanů s 258 kusy ve všech třech rázech. Následovalo na dvanáctém místě 245 franckých štítníků ve 13 rázech. V obou expozicích byla řada vynikajících jedinců.
Třinácté místo patřilo v Bavorsku oblíbeným českým holubům (Böhmentauben), kterých bylo 242 v 15 rázech. Český je ovšem jen název, u nás se prakticky nechová. Je to holub podobný prácheňskému káníkovi bez lysky.
V SRN zatím neprobíhá stejná „gigantománie“ jako u nás, a tak gigantů byla méně než polovina (111 v 8 rázech) jako amerických výstavních na čtrnáctém místě. Těch chovatelé představili ve 20 rázech 228 kusů.
Slezských voláčů bylo na patnáctém místě 218 ve 12 rázech. Hranici dvě stě a více kusů se ještě přiblížilo 198 voorburských voláčů v 11 rázech. Nad 150 kusů bylo vystaveno ještě pět plemen: štraseři (183), altenburští bubláci (177), vídeňští slepičáci (165), francouzští voláči (155) a jihoněmečtí štítníci (151). Zejména u francouzských voláčů tento počet potvrzuje renesanci tohoto tradičního voláče v SRN.
Španělští voláči byli zastoupeni čtyřmi plemeny, mezi nimiž dominovalo počtem i kvalitou plemeno marchenero. Zklamalo mě, že z voláčů nebyli vůbec vystaveni čeští voláči siví a slovenští voláči a dokonce zde nebyla ani německá plemena voláčů - saští, cášští a slezské straky! Jen symbolicky byli z voláčů zastoupeni angličtí velcí i zakrslí, starvičtí a holandští.
Z českých plemen, mimo popsaných brněnských voláčů (929), moravských pštrosů (353) a prácheňských káníků (129) zde byli ještě zastoupeni (čeští) voláči sedlatí rousní (44), benešovští holubi (18) a hanáčtí voláči (10 kusů). Benešovští byli zastoupeni jen žlutým rázem, zato ale od tří chovatelů SRN.

Nechyběla prodejní expozice

Příjemné bylo, že mezi sedmnáct propagačních voliér byla zařazena i voliéra červených káníků. Součástí výstavy byly i prodejní expozice krmiv, chovatelských potřeb a chovatelské literatury. Samozřejmostí v SRN je perfektně zpracovaný katalog. I když i zde asi hospodářský pokles způsobil úbytek vystavovatelů a asi i návštěvníků, opět se potvrdilo, že podobné akce v SRN nemají v Evropě konkurenci.