Velký pes do paneláku nebo malý pes na zahradu?

Odpověď není až tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Ono při větší snaze je možné vše, ale je to dobře pro psa? A je to dobře i pro majitele? Ne každý člověk si může vybrat, kde bude bydlet. Jestli v panelovém domě a to třeba jen v 1+1, nebo v rodinném domku s několika ary trávníku.

My lidé to někdy ovlivnit více či méně můžeme, pes ale ne. Pes toto ovlivnit (až na opravdu malé výjimky) nemůže nikdy. Člověk se rozhodne pro psa, nikoliv naopak a tedy rozhodnutí o osudu psa zpravidla nese člověk. Aby toho nebylo málo, pes si nemůže postěžovat (a buďme snad za to i rádi) a nemůže upravit svou délku a hustotu srsti. Za psa rozhoduje člověk. Buďme proto alespoň trochu zodpovědní – chce být huňatý malamut nebo bernardýn 365 dní v roce ve dvanáctém patře, až na několik menších procházek, denně zavřený? A je krédem kavalírka nebo malého pudlíka hlídat zahradu a 365 dní v roce trávit na zahradě a v kotci (byť s boudou), kromě krásného počasí většinou o samotě? Jen neznaboh by řekl „nevidím problém“. Jistěže je to pro tyto psy problém. Bohužel pro ně prakticky neřešitelný, pokud se tak rozhodne člověk. Jejich páníček. Každé plemeno bylo k něčemu po desetiletí, většinou i podstatně déle, šlechtěno a tedy předurčeno. Jeho povaha i vzhled tomu napovídají a měli bychom jejich „životní poslání“ akceptovat, bez ohledu na takovou malichernost, že se nám to plemeno prostě líbí. Jestli trváme na určitém plemeni, bylo by na místě přizpůsobit tomu i své bydlení. Jestliže nejsme ochotni přizpůsobit jediné lásce, která se dá koupit za peníze, bydlení, pak musíme volit takového psa, který bude šťastný v podmínkách, jaké mu můžeme poskytnout.

Je důležitá velikost nebo povaha psa?

A pomalu docházíme k problému, jako je velikost psa. Není možné tvrdit, že velký pes nepatří do paneláku. Stejně tak je pejskařského světa neznalý ten, kdo bude tvrdit, že malý pes nepatří na zahradu, ale do bytu. Početnost plemen je taková, že se najde mnoho velkých psů, kteří o samotě na zahradě budou nešťastní a stejně tak je nemálo malých plemen, kterým žití v bytě vůbec neprospívá a upřednostnili by trávit většinu svého života na zahradě. Odpověď tedy rozhodně není jednoznačná. Existuje velká řada psích plemen, která navzdory otevřeným vchodovým dveřím na zahradu a možnosti volnosti, chce trávit svůj čas v interiéru, na svém pelíšku, a pokud možno v blízkosti svého pána. A když je páníček na zahradě už příliš dlouho, jednoduše se přemístí do domu, protože toho čerstvého vzduch už stačilo … Toto jsou typičtí bytoví bafánci, kteří by svůj polštář a přítomnost páníčka nevyměnili ani za nic na světě. Opakem těchto pejsků jsou ti, kteří - postavíme-li je do stejné situace, přijdou dovnitř pouze tehdy, když je tam páníček a právě něco kuchtí – co kdyby něco dobrého z kuchyňské linky upadlo. Nebo jen nakouknou, jestli je tam páníček a zda je vše v pořádku a zase jdou ven. A není kolikrát pro ně ani podstatné, jak velká je zahrada. Psi většinou na zahradě stejně neběhají, jen kontrolují, co se kde šustne a jinak polehávají na různých oblíbených místech. Prostě mají rádi rozhled a čerstvý vzduch. A jak poznat, že právě vámi oblíbené plemeno potřebuje to či ono, protože se literatura nezřídka v názorech liší? Je to poměrně jednoduché. Poptejte se přímo několika chovatelů tohoto plemene a přikloňte se k většině. Velmi napoví i zařazení do skupiny FCI a prostudování „využití“ těchto psů. Potom použijte zdravý rozum a srovnejte výsledky svého šetření. Pojem „využití“ znamená rozdělení psů na sportovně založené nebo lenošně založené. Je-li to pes, o kterém panuje všeobecný názor, že potřebuje dostatek pohybu, že je mnohostranně využitelný a má rád zaměstnání, tak mu bude asi nejvíce svědčit pobyt převážně na zahradě, ovšem za vydatné asistence páníčka. Naopak pes, který rád dvacet dvě hodiny denně spí na gauči, za špatného počasí se rozhodně nehrne ke dveřím když páníček vezme vodítko, rád polehává, na procházku se těší jen proto, že chce jít páníček, po dvouhodinové procházce dává najevo, že fakt už nemůže, a že by se raději viděl v křesle u televize, tak to je rozhodně poctivý bytový pejsáček.
Rozdělení do skupin FCI rozhodně není náhodné. Najdeme zde skupinu ovčáckých a pasteveckých psů, skupinu primitivních plemen, samostatnou skupinu tvoří jezevčíci, dále pak několik skupin čistě loveckých psů, skupinu chrtů, skupinu molossů, teriérů, a také špiců, a velmi početnou skupinu společenských plemen. A právě v posledně jmenované skupině jsou rozhodně procentuálně nejpočetněji zastoupeni jedinci čistě „bytoví“, „panelákoví“, „pokojoví“ … Naopak drtivá většina loveckých plemen a pasteveckých by pobyt na čerstvém vzduchu nevyměnila ani za věnec buřtů. Samozřejmě i toto je více méně orientační, ale pro většinu psích plemen to platí. Rozhodně ale platí, že drtivě největší zástup plemen by se tlačil v řadě na domov, kde je sklouben pobyt na zahradě s pobytem v bytě. Takový pejsek, a to ať se jedná o jakékoliv plemeno, si pak žije takříkajíc „nad poměry“.

Pozornost potřebuje každý pes

Ať už ale zaškatulkujeme to či ono plemeno mezi bytové pejsky nebo venkovní samorosty, vždy platí, že i bytový pejsek potřebuje víc čerstvého vzduchu, než-li jsou tři pětiminutové procházky denně. A každý zahradní pejsek s nadšením uvítá, vyrazit si se svým páníčkem i mimo omezený prostor zahrady. Stejně tak důležitá je pozornost pána věnovaná psovi. Ten, kdo si myslí, že pes bydlící v bytě má tak zajištěnou téměř non–stop pozornost své rodiny, nebo že pes ubytovaný na zahradě má dost zábavy ze sledování okolí – vždyť není téměř omezován, se lehce může mýlit. Každý pes potřebuje pozornost svého pána, své rodiny, jinak strádá, ať má bydlení nejprostornější a nejluxusnější. Shrnuto a podtrženo, s přihlédnutím k povaze pejska volíme místo jeho ubytování a nutně si musíme vymezit nemálo času na pozornost k našemu psovi, ať už v podobě hlazení nebo procházek či cestování.

Pes do každého počasí

Ale máme tu další zádrhel. A tím je počasí. Nepatříme mezi státy států, kde mají celoročně téměř neměnné teploty, o tom, co padá z nebe nemluvě. Teploty u nás dokážou za jediný rok ukázat na žebříčku hodnot i 65 stupňový teplotní rozdíl. My zatopíme, pořídíme si klimatizaci nebo budeme alespoň pořádně větrat, navlečeme se do péřových bund a nepromokavých větrovek nebo se oblékneme do plavek a zchladíme se ve vodě, ale pes má pořád jen jeden kožich. Ano, zejména u psů ubytovaných celoročně venku se trochu odlišuje zimní a letní srst, ale přiznejme – ne nějak markantně. A jsme u toho. Nejenže musíme zvažovat, co je pro psa prostorově lepší, ale nebude mu v zimě příliš velká zima a v létě příliš velké vedro? Není pochyb, že hladkosrstá plemena mají pro pobyt venku značný handicap oproti huňaté srsti třeba leonbergera. Ale ono to platí i naopak. Bude huňáčovi dobře v přetopeném bytě? Vložme tedy do rozhodování „kam s ním“ i tento aspekt. Bez ohledu na povahu psa, je rozhodně zimní ubytování krátkosrstých, resp. hladkosrstých, psů v bytě vhodnější a naopak pro psy s huňatou mohutnou srstí je lepší ubytování venku. Obojí však nevylučuje opak. Je však velmi důležité nestřídat během roku několikrát své rozhodnutí, protože srst se vyvíjí (před zimou houstne) dle teplot prostředí, ve kterém pes žije. Tedy ani dlouhosrstého psa drženého do prosince v bytě, nemůžeme vystěhovat v lednu ven. Stejně tak je špatné se domnívat, že krátkosrstým plemenům neroste podsada, a proto je jedno, kdy ho vyšoupneme ven. To je více než nezodpovědné. Chceme-li (nebo musíme) mít psa ubytovaného venku, necháme ho tam celoročně. Chceme-li mít psa střídavě venku i doma a klesne-li teplota asi pod 10 °C, bereme ho na noc, případně i na většinu dne, domů – do bytu. Co se týče teplot, jsou na tom zpravidla v zimě nejlépe psi s hustou středně dlouhou srstí a podsadou, bydlící celoročně venku. Trošku hůře jsou na tom psi s dlouhou podsadou a srstí, neboť je-li sníh, rád se jim lepí na dlouhou srst, tvoří kuličky a koule různých rozměrů, které jim někdy mohou vadit v plynulosti chůze. Psi s podsadou nemají zpravidla problém ani s promáčením, a následným podchlazením, protože podsada déšť či studený sníh ke kůži nepustí. Krátkosrstí psi se musí spolehnout na dobrý přístřešek, resp. boudu, na kvalitu krmení a případně na množství pohybu, když udeří třeskuté mrazy. Psi žijící v zimě v bytě sice mají teplíčko, ale mají-li pak někde venku stát několik hodit na mrazu, snadno jim může být zima. Proto pohyb venku v mrazivém počasí u psů celoročně žijících v bytě musí člověk rozumně regulovat. Není ani tak důležité, aby pes byl venku jen chvíli, jako to, aby se zahříval pohybem a příliš nepromokl. Rozhodně platí, že rychleji promrzne hubený či malý pes, než pes velký nebo pes dobře krmený. Proto lze všeobecně říci, že celoročně venku ubytovaným malým krátkosrstým plemenům se daří nejhůře, proto je zde na místě maximální možný komfort, který můžeme psíkovi nabídnout: výborně zateplená, mírně vyvýšená bouda, závětrné místo bez deště a sněhu, dostatek kvalitní stravy, nejlépe vlažné či teplé.